Je současná KSČM schopna oslovit mládež?

Přidáno v pondělí 6. 2. 2012


Lukáš Vrobel

      Z vystoupení soudruha Lukáše Vrobela na okresní konferenci KSČM Praha - východ 28. 1. 2012

      Vážené soudružky, vážení soudruzi,
      dovolte mi několik připomínek ke dnešní konferenci.
      … Oceňuji kritické výhrady k dekomunizaci a komercionalizaci nestranických, ale ze stranických peněz dotovaných Haló novin, které ve své současné podobě přinášejí jakýsi slabý odvar z antikomunistických výlevů Mladé fronty Dnes, Lidových novin apod., jsou plné útoků proti marxistickému socialismu a komunistických stanovisek projde tvrdou cenzurou redakce tohoto listu poskromnu. Rovněž podporuji školení členské základny, zvláště nově příchozích a mladých členů. V této souvislosti oceňuji sobotní univerzitu funkcionářů v Praze. Je ovšem zřejmé, že vzdělávání v marxistickém duchu by bylo v protikladu k nemarxistické, antimarxistické politice kruhů ovládajících KSČM, zatímco vzdělávání v duchu jejich politiky, tedy školení z oportunismu a likvidátorství, by nadělalo více škody než užitku. Koneckonců není ho zapotřebí, schopných oportunistů a likvidátorů máme už nyní v KSČM dost.
      Za podstatné považuji zlepšení prezentace OV KSČM na internetu, které sice už dnes patří v KSČM k nadstandardním, ale zveřejňovaných materiálů by mohlo být ještě více a v kratších intervalech. Důležitá je orientace na viditelnost KSČM nejen v období volebních kampaní, nýbrž průběžně, zvláště formou výlepů, nástěnek, letáků do schránek apod. … Pro udržení a možnost navázání kontaktu s pracujícími je nezbytné konat veřejné akce, ale i část, ne-li většinu schůzí a porad v odpoledních hodinách a o víkendech, neboť v pracovní dny dopoledne většina z nich nemůže dorazit. Kriticky je třeba zhodnotit práci KSČM ve „Spojenectví práce a solidarity“, kde strana není avantgardou ani o to neusiluje, nemá zde jediného mluvčího a rozvíjí prostřednictvím tohoto spolku spolupráci s proudy ideově napravo od sebe, zatímco s těmi nalevo spolupráci rozhodně odmítá.
      Průměrný věk členů strany v okrese 78 let není bohužel v rámci strany výjimkou. Perspektivu tohoto stavu nevidím radostně v situaci, kdy vládci KSČM (což není synonymum pro volené vedoucí orgány) dělají už po léta vše pro to, aby mladé členy a příznivce, nadšené pro myšlenky socialismu a komunismu, svou štvanicí proti nim odradili. Působím v KSČM a komsomolu pět let a měl jsem možnost za tu dobu poznat dost mladých lidí, kteří přišli nadšení do domněle komunistické strany a po seznání jejího skutečného stavu odešli v lepším případě do politické pasivity, v horším se dali cestou náboženství nebo ultrapravice. Je jasné, že takové kroky jako cílené oslabování komsomolu a podpora rozkolu v něm, jeho vyhnání z kanceláře v budově ÚV a znemožnění kopírování materiálů, vytlačení z Haló novin a organizace kontrastruktury v podobě Komise mládeže, jejíž hlavní činnost bylo a je napadání nejprve KSM, poté SMKČ, důvěru mladých komunistů ke KSČM neposílí, stejně jako ji neposílí štvanice proti nim v jednom šiku s režimní státní mocí a jejími médii při „skandálech“ typu účasti v Lidicích, úmrtí Václava Havla apod., ale i průběžně v mezidobí takovýchto hysterických záchvatů. Nelze se divit, že čestné mladé lidi nezaujme strana propagující se falešnými nebo nicneříkajícími hesly, bez jakékoli identity a vlastních návrhů za hranicemi propagandy sociální demokracie, strana svými postoji nezřídka nepokrytě přisluhující vládnoucí třídě a podlamující síly jejích odpůrců, proletářů, těch, jejichž zájmy by ze své podstaty měla hájit.
      Komunistická strana Čech a Moravy Vyskytují se námitky, že jiný přístup než ustupování a neprovokování není za současné situace možný, protože jakmile by se někdo projevil trochu radikálně, protisystémově, hned by čelil žalobě a strana zákazu. Je ovšem třeba si uvědomit, že je to velká část vedoucích představitelů, poslanců, senátorů i komunálních zastupitelů této strany, kteří jsou svou reformistickou politikou odpovědni za tuto situaci, za tuto nehoráznou fašizaci české společnosti, v níž každá odchylka od oficiální státní linie je pronásledována. V zahraničí, na Ukrajině, v Rusku, Řecku, Portugalsku, Německu působí marxisticko-leninské komunistické strany a organizace, jejichž představitelé otevřeně říkají, že požadují svržení kapitalismu, socialistickou revoluci a diktaturu proletariátu – a legálně existují, nikdo se nad tím nepozastavuje. Jsou to přeci komunisté, zastávají tedy komunistická stanoviska. U nás díky dvacetiletému ustrašenému mlčení KSČM stačí jen naznačit něco z výše uvedeného a ihned jsou dotyčná strana, organizace nebo jedinec vystaveni štvanici, jíž si skutečně málokdo troufne čelit. A s vědomím, že vlastní strana, KSČM, její vedení se za něj nejen nepostaví, ale hodí ho přes palubu a ještě na něj bude plivat společně se svými nepřáteli, si už opravdu málokdo troufne být radikální, projevit se jako komunista.
      Není divu, že za takové situace KSČM mladé členy téměř nezískává a pokud, tito jsou pasivní a rychle mizí, až na několik výjimek, z nichž část zapadne mezi reformistické kariéristy a zbývající se s touto linií, vládnoucí KSČM od jejího vzniku a v posledních letech stále sílící, rozejdou ve zlém a členy KSČM zůstávají jen proto, že marxisticko-leninská komunistická strana v ČR neexistuje a organizované síly pro její obnovu také ne. ... Bylo by chybné házet vinu za tuto situaci na samotné mládežnické hnutí, na komsomol, neboť ten zdaleka tak neformuje pohled mladé generace na současné komunistické hnutí jako KSČM, nezahrnuje všechny mladé komunisty a bohužel nepůsobí ani ve všech oblastech republiky. Kromě toho vzpomeňme na slova Kl. Gottwalda, že „vybudování masového hnutí mládeže není úkolem jen hnutí mládeže samé, nýbrž je to jeden z nejdůležitějších úkolů celé strany“.
      Důrazně proto doporučuji v zájmu obnovy autority a charakteru komunistické strany nenavrhování, nepodporování a nevolení představitelů této strany, kteří mají podíl na její mnohaleté dekomunizaci, sociáldemokratizaci, oslabování a tunelování, zvláště těch, kdo podporovali a podporují pochybné a neprůhledné obchodní transakce s prodejem sídla strany, najímáním externích firem na volební kampaň či ostrahu budovy (jak absurdní!), způsobili straně milionové škody a mají tu drzost požadovat jejich náhradu z mimořádných příspěvků od poctivých členů strany s nepatrnými příjmy. Je třeba prorazit atmosféru nekritičnosti v KSČM ve zdání falešné monolitické jednoty, která už v minulosti způsobila našemu hnutí obrovské škody, a odhalovat pravou tvář kariéristů, korupčníků a jiných straně cizích živlů, bez ohledu na jejich funkce. Bez takového přístupu se nezbavíme dnes tak rozšířeného obrazu KSČM, že její představitelé jsou podobná parta politických dobrodruhů, podrazáků a korytářů, jako všechny buržoazní politické strany.
      Z hlediska kritiky a sebekritiky je na tom dnes náš okres dle mého názoru lépe než většina ostatních, ale ohledně vůdců KSČM a jejich generální linie ještě převládají iluze. Kritické atmosféře napomáhají pražské teoreticko-politické konference, bohužel vládci KSČM ignorované, cenzurované a napadané, jako ostatně každý kritický projev k nim.
      V zájmu zachování alespoň zbytku zájmu mladé generace o KSČM se rozhodně stavím za odmítnutí sjezdového materiálu „Socialismus ve 21. století“, který nemá s vědeckým, marxistickým socialismem nic společného, naopak je úplným jeho protikladem. Žádám jeho nahrazení výzvou ke studiu, šíření a popularizaci děl klasiků marxismu-leninismu a současných předních světových marxistů. Ve stanovách strany odmítám změny posilující autoritu menších kolektivů, např. VV ÚV, na úkor širšího kolektivního vedení. Nechci však přejít mlčením, že za současných poměrů ve straně jde jen o formalitu, neboť ji ve skutečnosti neovládají její volené orgány, nýbrž neprůhledná samozvaná kolegia zahrnující i nestraníky.

      Soudružky a soudruzi,
      dovolte mi závěrem vzpomenout na slova Kl. Gottwalda z r. 1929: „Dnes jsou pouze dvě cesty možné: buďto zpět, anebo zůstat stát, což je totéž jako zpět, zpět k reformismu, k buržoazii a k fašismu. Anebo vpřed, k sociální revoluci, ke komunismu! Není žádné střední cesty, žádné kolísání mezi těmito dvěma cestami není.“ Mám obavu, že kdo soudí, že současná KSČM kráčí druhou z těchto cest, cestou komunismu, je idealistou.
      Čest práci!