Enver Hodža: Se Stalinem (2/5)

Přidáno ve středu 25. 3. 2009


Enver Hodža

      Tirana, 1981

      Nepřátelé uvnitř Sovětského svazu - trockisté, bucharinovci, zinověvovci a další, byli úzce spojeni se zahraničními kapitalisty, protože se stali jejich nástroji. Někteří z nich zůstali uvnitř řad bolševické strany, aby dobyli pevnost zevnitř, narušili správnou marxisticko-leninskou linii strany se Stalinem v čele, zatímco někteří jiní působili mimo stranu, ale uvnitř státu, a skrytě nebo otevřeně sabotovali výstavbu socialismu. Za těchto okolností Stalin soustavně prováděl jednu z Leninových hlavních instrukcí k neustálému očišťování strany od všech oportunistických živlů, od všech, kteří ustupují tlaku buržoazie a imperialismu a od všech názorů cizích marxismu-leninismu. Boj, který Stalin vedl v čele bolševické strany proti trockistům a bucharinovcům byl přímým pokračováním boje vedeného Leninem, zcela zásadním, ozdravným zápasem, bez něhož by nebyla možná ani výstavba socialismu, ani žádná možnost jeho obrany.
      Josef Stalin věděl, že vítězství musí být dosaženo a obhájeno přes úsilí a oběti, prostřednictvím potu a boje. Nikdy se neoddával nezdravému optimismu po vítězstvích, kterých bylo dosaženo, a nikdy nebyl pesimistický při potížích, které se objevily. Naopak Stalin byl mimořádně vyzrálou osobností, obezřetnou ve svých myšlenkách, rozhodnutích a opatřeních. Vzhledem k tomu, že byl velkou osobností, Stalin byl schopen si získat srdce strany a lidu, mobilizovat jejich síly, zakalovat bojovníky v bitvách a pozvednout je politicky a ideologicky, aby bylo možno provést velké dílo, které nemá v historii obdoby.
      Stalinské pětileté plány rozvoje národního hospodářství a kultury transformovaly první socialistickou zemi světa v socialistickou velmoc. Řídíc se Leninovou poučkou o upřednostnění těžkého průmyslu v socialistické industrializaci, bolševická strana v čele se Stalinem vybavila zemi velmi silným průmyslem pro výrobu výrobních prostředků, s obřím průmyslem stavebních strojů, který byl schopen zajistit rychlý rozvoj celého lidového hospodářství a všechny nezbytné prostředky, stejně jako bezvadnou obranu. Jak Stalin řekl, socialistický těžký průmysl byl zřízen „spoléháním se na vnitřní síly, bez zotročení úvěry a půjčkami z ciziny“. Stalin dal jasně najevo, že v budování svého těžkého průmyslu se sovětský stát nemůže dát cestou, kterou sledují kapitalistické země, získáváním úvěrů z jiných zemí nebo pleněním jiných zemí.
      Po kolektivizaci zemědělství bylo v Sovětském svazu vybudováno moderní socialistické zemědělství s podporou mocné základny zemědělských strojů vyráběných socialistickým těžkým průmyslem. Tím byl problémem obilí a dalších hlavních zemědělských a živočišných produktů vyřešen. Byl to Stalin, kdo důkladněji rozpracovával Leninovy plány, kdo prováděl tyto plány v nelítostných bojích s nepřáteli socialismu, s kulaky, s bucharinovskými zrádci, s nesčetnými obtížemi a překážkami, bržděn nepřátelskou činností, ale také nedostatkem zkušeností a pocitem soukromého vlastnictví, který měl hluboké kořeny ve vědomí rolníků.
      Vzestup ekonomiky a kultury pomohl ke konsolidaci státu diktatury proletariátu v SSSR. V čele bolševické strany Stalin organizoval a vedl sovětský stát mistrovským způsobem k dalšímu zlepšování jeho fungování, a to vždy marxisticko-leninským směrem, rozvíjením základny a nadstavby společnosti na základě vnitřní politické situace a hospodářského rozvoje, přičemž nikdy neztrácel ze zřetele vnější situaci, chamtivé cíle a zlomyslné intriky připravované buržoazně kapitalistickými státy s cílem bránit výstavbě nového státu proletářů.
      Světový kapitalismus nahlížel na Sovětský svaz jako na nebezpečného nepřítele, a proto se jej snažil izolovat, přičemž zároveň podporoval a organizoval spiknutí renegátů, špionů, zrádců a pravičáků zevnitř. Diktatura proletariátu nemilosrdně rozdrtila tyto nebezpečné nepřátele. Všichni zrádci byly odhaleni ve veřejném líčení. V té době jejich vina byla nejpřesvědčivěji prokázána nezpochybnitelnými důkazy. Buržoazní propaganda vyvolala velký povyk o procesech provedených v Sovětském svazu na základě revolučního práva proti trockistům, bucharinovcům, radkům, zinověvům, kameněvům, pjatakovům a tuchačevským.
      To urychlilo a zvýšilo jejich systematickou kampaň osočování a pomlouvání boje sovětského státu, bolševické strany a Stalina na obranu života jeho lidu, obranu nového socialistického systému postaveného z krve a potu dělníků a rolníků, na uhájení Velké říjnové revoluce a čistoty marxismu-leninismu. J. V. Stalin
      Kolik pomluv vnější nepřátelé nevymysleli, zejména proti Josefu Stalinovi, pokračovateli díla Marxe a Lenina, talentovanému vůdci Sovětského svazu, kterého obviňovali jako krvavého tyrana a vraha... Všechny tyto pomluvy byly pozoruhodné svým cynismem. Ne, Stalin nebyl tyran, nebyl despota. Byl to člověk zásadový, spravedlivý, skromný a velmi laskavý a ohleduplný k lidem, ke kádrům, ke svým kolegům. To je důvod, proč ho jeho strana, národy Svazu sovětských socialistických republik a celý světový proletariát tolik milovali. Tak miliony komunistů a významných osobností, revolucionářů a pokrokových lidí na celém světě znaly Stalina. Ve své knize nazvané „Stalin“ Henri Barbusse říká mimo jiné: „Založil a udržuje styky s dělníky, rolníky a inteligencí SSSR, stejně jako s revolucionáři z celého světa, kteří milují svou vlast - s více než 200 miliony lidí“. Dodal: „Tato jasná a osvícená osoba je prostý člověk... Směje se jako dítě... V mnoha ohledech se Stalin velice podobá mimořádnému Vladimíru Iljiči: stejným zvládnutím teorie, stejným praktickým smyslem, stejným odhodláním... Více než v komkoli jiném je v osobě Stalina ztělesněno Leninovo myšlení a slovo. Je to Lenin dneška.“
      Důsledné marxisticko-leninské revoluční myšlenky probíhají jako červená nit všemi Stalinovými myšlenkami a díly, ať už písemnými nebo použitými v praxi. Neomylné zásady se nacházejí v dílech tohoto vynikajícího marxisty-leninovce. Jeho práce skvěle ztělesnila zájmy proletariátu a pracujících mas, zájmy revoluce, socialismu a komunismu, zájmy národního osvobození a antiimperialistických bojů. Nebyl eklektický ve svých teoretických a politických názorech, ani váhavý ve své praktické činnosti. Ten, kdo spoléhal na upřímné přátelství Josefa Stalina, byl jist v dalším pochodu svého lidu ke šťastné budoucnosti. Ten, kdo se odkláněl, nemohl uniknout bystré ostražitosti a odsouzení Josefa Stalina. Tento rozsudek měl své kořeny ve velkých myšlenkách marxisticko-leninské teorie, které vykrystalizovaly v jeho vynikající mysli a čisté duši. V průběhu celého svého života věděl, jak si udržet pevné postavení v čele a držet správný směr k socialismu mezi vlnami a bouřemi vytvořenými nepřáteli.
      Stalin věděl, kdy a do jaké míry je možno dělat kompromisy za předpokladu, že to není v rozporu s marxisticko-leninskou ideologií, ale naopak je to ve prospěch revoluce, socialismu, Sovětského svazu a přátel Sovětského svazu. Proletariát, marxisticko-leninské strany, opravdoví komunisté a všichni pokrokoví lidé na celém světě považovali prospěšné akce bolševické strany a Stalina na obranu nového socialistického státu a společensko-ekonomického řádu za spravedlivé, přiměřené a nezbytné. Dílo Stalina byl schvalováno světovým proletariátem a národy, protože viděli, že bojuje proti útlaku a vykořisťování, které pociťovali na vlastních zádech. Národy viděly, že útoky proti Stalinovi pocházejí právě od netvorů, kteří organizují masové mučení a zabíjení v kapitalistické společnosti, kteří jsou příčinou hladu, chudoby, nezaměstnanosti a tolika utrpení, proto nevěřili těmto pomluvám.
      Miliony proletářů na celém světě se postavily těmto nepřátelům ve velkých stávkách a demonstracích v ulicích měst, a zaútočily na továrny a závody kapitalistů. Národy se zformovaly v boji proti kolonizátorům za dobytí svých demokratických práv a svobod. Tyto akce byly současně celosvětovou mezinárodní podporou Sovětského svazu a Stalina, která přispěla k posílení nového státu Sovětů a jeho velké autority ve světě. Všichni komunisté na celém světě, kteří bojovali proti světovému kapitalismu, byli nazýváni agenty Sovětského svazu a Stalina buržoazií a odpadlíky od marxismu-leninismu. Ale komunisté byli čestní lidé, nebyli ničími agenty, ale prostě věrnými stoupenci učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina.
      Podporovali Sovětský svaz, protože v jeho politice viděli velkou podporu pro vítězství komunistických idejí, viděli jasný příklad, jak rozvíjet svůj boj a zvýšit své úsilí k vítězství v bitvách, jedné po druhé, k porážce nepřátel, jak se vymanit ze jha moci kapitálu a budovat nový, socialistický společenský řád.

z angličtiny přeložil Luděk Kobza