NECHCEME KAPITALISMUS! SOCIALISMUS JE LEPŠÍ!
aneb Zamyšlení nad návrhy programových dokumentů VIII. sjezdu KSČM (4/5)

Přidáno v neděli 4. 12. 2011


Milan Havlíček

      Úvodní referát soudruhů Čeňka Ulricha a Milana Havlíčka přednesený s. Milanem Havlíčkem na XXI. pražské teoreticko-politické konferenci "K návrhům programových dokumentů VIII. sjezdu KSČM" 22. října 2011

      Pokračování z 1., 2. a 3. části.

      Dovolím si k přemýšlení předložit jednoduchý a realizovatelný návod jak to změnit. Mimo jiné jsou to již dříve navrhované postupy, dotýkající se především čtyř oblastí.

      Zaprvé. Každý, kdo z představitelů komunistické strany či s námi blízkých vlasteneckých organizací vystupuje v televizi či jiných médiích, musí být ve svém vystoupení zároveň vzdělaným a připraveným revolucionářem boje proti kapitalismu. Diváci či posluchači (i ti náhodní) se musí zaposlouchat a ve stejné chvíli téměř „černobíle" rozhodovat - má pravdu, nemá pravdu.
      Uvedu dva jednoduché příklady. Beseda o exekucích. Kdyby náš diskutující řekl zásadní stanovisko strany.
      Například: Za socialismu u nás exekuce nebyly, ale přesto k exekucím v současném kapitalistickém řádu navrhujeme tři zásadní podmínky:
      Za prvé. Exekuci musí předcházet soudní rozhodnutí ověřující obsahovou správnost (opodstatněnost) exekuce.
      Za druhé. Exekuci mohou vykonávat jen soudní (nikoliv soukromí) exekutoři.
      Za třetí a především. Každému soudnímu rozhodnutí o exekuci musí předcházet prokazatelné upozornění (varování) dlužníka na jeho dluh.
      Prokazatelně doručit se to dá. Vždyť máme v každé větší obci nezaměstnané. A v námi tak obdivované Americe to dělají.
      Jsem přesvědčen, že většina lidí by tento jednoduchý a přitom zákonný postup přivítala a pochopila by, co komunisté chtějí.
      Předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik Druhý příklad. Dopředu podotýkám, že si uvědomuji nelehkou úlohu každého, kdo za komunistickou stranu v přímých přenosech ve sdělovacích prostředcích a v televizi zvlášť vystupuje. Má poznámka se jen nepřímo dotýká Pavla Kováčika a jeho účinkování v Otázkách Václava Moravce před více než měsícem.
      Nevím, jak nám narostly přihlášky do strany a kolik voličských hlasů jsme získali po tomto pořadu pro budoucí kandidáty KSČM. Ale jedno vím. Hlas syna podřezaného strážmistra Honzátka, mého bývalého spolupracovníka a kamaráda, jsme tím, že jsme zasedli za jeden stůl s člověkem, který nejenomže schvaloval činy vrahů Mašínů, ale ještě jim jako druhý nejvyšší představitel vlády za peníze daňových poplatníků vezl státní vyznamenání..., nejenomže nezískali, ale naopak ztratili. Víte, znám voliče ODS, kteří se za tento akt stydí.
      A kdyby Pavel Kováčik v televizním studiu vstal a řekl, že s člověkem, který vyznamenává vrahy, za jedním stolem sedět nebude, tak by o tom věděl celý národ. Lidé by se rozdělili na ty, co zločiny schvalují a na ty, co je neschvalují. Takhle si o nás myslí, že je nám to jedno..., že nám to nevadí.
      Je třeba se i v těchto případech vzdělávat, učit se taktice, osobní agitaci, propagandě. Pokud ústřední výbor delegoval pravomoc na určování, kdo půjde do podobných pořadů, a tím i zodpovědnost na VV ÚV, pak by měl Výkonný výbor i těmto věcem věnovat větší pozornost a nenechávat to jen na jednom, dvou lidech.
      Takže první bod, s kterým musíme něco udělat, aby o nás lidé věděli, je věnovat mimořádnou pozornost přípravě vystupování našich lídrů na veřejnosti, především ve sdělovacích prostředcích.

      Zadruhé. Před mnoha lety jsem to na zasedání ÚV nazval „milionový leták". Jedná se o vtipný, moudrý a přitažlivý letáček s absolutně srozumitelně vypovídajícím stanoviskem k nějakému kardinálnímu problému ve společnosti.
      Pokud se totiž nedostaneme třikrát čtyřikrát za rok do všech domácností s jasným stanoviskem k rozhodujícím oblastem dotýkajícím se všech či většiny obyvatel, tak nás národ bude i nadále házet do stejného pytle s ostatními. Argumentace, že je to „drahé", neobstojí. Je to levnější než nárazové a splašené předvolební agitace. Lidé jsou na předvolební sliby alergičtí, bez ohledu na to, která strana se sliby přichází. Ale informace v průběhu celého volebního období, které by si v soukromí domova mohli přečíst a prodiskutovat, vlastně nemají. Nejsme jen parlamentní strana, jsme komunistická strana. Neagitujeme jen pro získání hlasů a prebend, ale bojujeme za lidsky důstojný život pro všechny, a to průběžně.
      Znovu jeden příklad.
      Církevní restituce. Asi 135 miliard korun. Na posledním zasedání ÚV jsem navrhl plošně propagandisticky zaútočit. Většina lidí v zemi s rozhodnutím vlády v církevních restitucích nesouhlasí. Jen necelých osm procent lidí je u nás praktikujících. A i mezi nimi jsou lidé, kteří s navrácením něčeho, co nikdy nebylo ukradeno, nesouhlasí.
      A my? Nic! Naši spoluobčané stanoviska komunistické strany neznají, petice jsou jen někde a ještě ne naší zásluhou, letáčky do schránek nerozhazujeme... A přitom by třeba stačilo rozhýbat lidi jednoduchým na vytištění levným černobílým korespondenčním lístkem s předtištěným protestním textem a adresou na vládu republiky proti církevním restitucím protestujícím, a rozhodit jich svými silami deset až dvanáct tisíc kusů v okrese a milion rodin by se mohlo vyjádřit.
      Nebo připomenout lidem, že základním předpokladem řešení sociálních problémů, Šluknovský výběžek, kriminalita, drogy, rasismus, exekuce a další, je práce a povinnost pracovat. Ne ve dne „čumět" na televizi a v noci krást a občas si zajít na úřad pro sociální dávky. Každý vězeň dnes sní o tom jak „to" příště udělat lépe, aby ho nechytili a splnil se mu ten jeho „americký sen". Nepřemýšlí o práci a poctivém životě.
      Takže druhým podstatným předpokladem je, že lidé budou průběžně a celoplošně vědět o tom, co komunisté chtějí, jak to navrhují řešit a jak by to dělali, kdyby o tom mohli rozhodovat. Jen připomínám, že i tento bod souvisí s jasně orientovaným programem strany.

      Třetím předpokladem k navrácení důvěry, který vám předkládám k zamyšlení, je využití moderního média a vytvoření komunistické internetové televize. Bohužel dnes není přítomen člověk, který se v uplynulém měsíci setkal s mladými lidmi v Leningradě, kteří podobnou televizi provozují.
      Dnes jsou již komunistické televize tohoto projektu v Izraeli, USA, Kanadě, Kazachstánu a několika místech Ruska, ale i jinde. Protože mnozí z vás rusky ještě nezapomněli, tak jen připomenu webovou stránku: „www.krasnoe.tv".
      Kdyby komunistická strana toto dokázala, tak budou denně stovky a možná tisíce mladých a mladších tento projekt sledovat. Jsou tam nejen filmy, kultura a další umělecké pořady, ale i vzdělávací a informační pořady, besedy, přenosy každodenních akcí apod. Vysílají 24 hodin denně.
      Tam se dozvíte nejvíc o protestech na Wall Streetu v USA, o tom, co se děje v Libyi, nebo o tom, jak zasedal mimořádný sjezd Zjuganovovy Komunistické strany Ruské federace a jak na něj několik delegátů pro rozdílné názory ani nepustili. (Jen doufám, že to tak nedopadne i u nás.)
      Díky tomu například víte informaci, která je v záhlaví posledního Dialogu a když jsem žádal, aby vedení strany alespoň na Vratimovském semináři proti pozastavení činnosti Komunistické strany Kazachstánu protestovala, tak mi bylo řečeno, že Vratimovský seminář není „komunistická agitka". Tak co...? Proč bychom se zajímali o zákazy jiných komunistických stran, proč by nás měly zajímat jejich úspěchy, problémy a neúspěchy.
      Třetí závěr k přemýšlení je tedy komunistická internetová televize. Bez takového projektu nemá naše strana budoucnost.
      A čtvrtým impulsem k přemýšlení, jak se dostat mezi lidi je projekt, který nazývám pracovně „Leninská Pravda".
      Asi všichni víte, že v lednu příštího roku uplyne 100 let od konání (v Lidovém domě v Hybernské ulici v Praze) VI. všeruské konference Sociálně demokratické dělnické strany Ruska. Tu řídil Vladimir Iljič Lenin. Tímto jednáním byly vytvořeny základy, aby ruská sociálně demokratická strana mohla vstoupit do socialistické revoluce. Proto patří v dějinách Pražská konference SDDSR (konaná 18. až 30. 1. 1912) k základům vzniku Komunistické strany Sovětského svazu. Zde také bylo rozhodnuto vydávat leninskou Pravdu, časopis mobilizující síly, vzdělávající a tříbící diskusi a startující mozky. Proto ten můj příměr.
      Jsem přesvědčen, že stejně jako musí mít komunistická strana podporu širokých mas pracujících, tak potřebuje mimořádně vzdělané revolucionáře. Právě nevzdělanost a netřídní přístup k hodnocení všech rozhodujících oblastí v práci strany je tou brzdou v získání lidí na svou stranu.
      V té souvislosti si dovolím připomenout, slova komandante Fidela Castra, kterému dodatečně přes oceán posíláme bratrské objetí a přejeme k jeho pětaosmdesátinám všechno nejlepší, když řekl: „Revoluce je dcerou vzdělanosti a idejí!"
      V. I. Lenin Komunistická strana potřebuje něco, jako byla leninská Pravda či Jiskra, kde by soupeření mozků posouvalo intelektuální hranice strany v celé společnosti, kde by docházelo k utvrzení poznatelných pravd a hledalo poznání nová, kde by vyrůstal nový intelektuální funkcionářský aktiv strany.
      Na celém světě, pokud mají komunistické a dělnické strany podobně zaměřené tiskoviny, tak jsou v hledáčku zájmů jak u mladé revoluční generace, tak i u intelektuálních vrstev; jak v humánních, tak i v exaktních oblastech. Nezbytnou součinností podobného projektu je jeho návaznost na poznatky světového komunistického a dělnického hnutí.
      Takže čtvrtým bodem, který musíme udělat, aby o nás lidé věděli, je teoreticko-politický časopis či podobné médium.
      To jsou okruhy agitačně propagandistické k získání pozornosti lidu.
      A přidám ještě bonus.
      Všechny rozhodující strany mimo té naší, i když je početně nejsilnější a ještě dlouho bude, pořádaly v uplynulých dvou letech velké ideové konference. Dokonce je všechny v přímém přenosu přenášela Česká televize a komentoval Václav Moravec se svými hosty.
      A u nás? Ticho po pěšině. Kdy jindy a jak jinak chceme (při totální izolaci komunistické strany) vystoupit a říct, jak bychom to dělali a řešili my? Na co máme stínové ministry, odborné skupiny, zástupce hejtmanů, různé KROSy, SPaSy, když svou cestu, svůj program v souboji myšlenek a nahlas lidem neřekneme.
      Také proto pracovní skupina jako jeden z úkolů po sjezdu tento úkol navrhla, a objevil se, i když jinak pochopen, ve verzi předsedy ÚV.
      Je jen škoda, že jsme další čtyři roky zase prošvihli.
      A tak poslední návrh v této oblasti. Zorganizujme co nejdříve, ideovou konferenci, kde bychom prezentovali naše návrhy a názory na řešení současné společenské krize u nás tak, aby nám lidé mohli porozumět.

      * * *

      Víte, ale nic z toho, co jsme si dosud řekli, nebude fungovat, když v čele takových procesů nebudou stát komunisticky uvědomělé kádry. A v tom máme obrovské rezervy. Lenin, Stalin, Gottwald a další představitelé dělnického hnutí po celém světě si vždy uvědomovali, že rozhodující jsou lidé. „Kádry řeší vše!", to bylo jejich heslo.
      My se jako strana dnes chlubíme ne disciplínou, upevňováním uvědomělosti členů strany a sjednocováním názorů a idejí jejich funkcionářů. My za vrchol vnitrostranické demokracie považujeme „cochcárnu". Ať si každý dělá, co chce. Že se neplní stanovy? Nevadí. Že nejsou plněna usnesení nejvyššího orgánu strany? Nevadí. Ke kritickým názorům se nepřihlíží. Pomluvy, podrazy, konspirace jsou na denním pořádku. Arogance některých funkcionářů vyvolává u druhých strach, či ještě větší zakuklení se do sebe.
      Mnohé aktivity zdola jsou potlačovány. Mládežníky potřebujeme jen proto, aby nám dělali křoví. Nedej bůh, aby přišli organizovaní na akci s prapory se srpem a kladivem, Che Guevarou či Leninem nebo vykřikovali protistátní hesla typu - „Nechceme kapitalismus!" To je pak slovy člena VV ÚV M. Špáse pošleme..., cituji „do prdele".
      Víte, o komunistické ideály obavu nemám. Ty nás přežijí všechny.
      Mám obavu o členskou základnu, o poselství a závěť generací, o pošlapání neskutečně obětavé práce otců a dědů. Proto je třeba s mladými permanentně komunikovat. Dokonce, i když s nimi nesouhlasíme. A tak s nimi, prosím vás, jednejme a pracujme. Bez nich nic v této zemi nezměníme.
      Tak trochu závidím komunistům v Rusku. Na všech mítincích mladí lidé vystupují, akce spoluorganizují mladí. Mladí jsou do strany přijímáni na veřejných mítincích pod sochou Lenina. Na mnoha místech vidíte ruku v ruce veterány s mladými. I tato odvaha mladých je odrazem výsledků dvacetiletí antikomunistického, antisovětského gorbačovského převratu a jeho politických pohrobků.
      Chci jen připomenout, že za nás socialistickou revoluci nevybojují žádní spojenci, ať se k nám chovají sebeslušněji, a proto musíme myslet na stranu a výchovu a přípravu jejich funkcionářů. Také proto pracovní skupina navrhla, aby období po VIII. sjezdu KSČM bylo „sázkou na mladé". Aby se strana a jemu blízké vlastenecké organizace zaměřily na nejmladší generaci.
      Proto navrhuji další závěr pro práci strany po VIII. sjezdu - Základním předpokladem úspěšné práce komunistické strany je „sázka na mladé".
      V praktické stranické práci to mimo jiné znamená, že všechny oblasti naší práce budeme posuzovat vždy i z pohledu mladých. Musíme znát jejich stanoviska, ukládat jim úkoly tak, aby mohli prokázat životaschopnost a připravenost. Znamená to také, že je budeme navrhovat a volit do funkcí, že budou asistenty poslanců a poslanci, zastupiteli, členy ústředního výboru, předsedy okresních výborů, atd. atp. Je nejvyšší čas. Už nemáme na co čekat.

      * * *

      O práci s kádry, nebo chcete-li s funkcionářským aktivem strany, jsme toho za dvacet let napsali a řekli mnoho. Na okresních a krajských konferencích, na jednáních ÚV i na našich pražských konferencích. Bohužel, byla to jen slova, slova, slova.
      Výsledek se jaksi nedostavil. A tak nemáme odvážnější ústřední výbor. Spíše naopak. Nemáme výraznější (až na výjimky) poslance. Spíše naopak. Trapnost některých funkcionářů přímo „mlátí o vrata". Nemáme ani aktivnější, pracovitější a uvědomělejší okresní výbory a krajské rady. Aparát strany není tou pověstnou štikou v rybníce, permanentně burcující mozky vůdců k odvážnější činnosti. Nemáme revolučnější noviny, novináře, spisovatele. Odborné zázemí ÚV a odborné skupiny krajských rad nepřicházejí s kvalitativně lepšími a pokrokovějšími řešeními...
      Tento stav mi připomíná malou parní lokomotivu z jedné pohádky, která stála na odstavené koleji, pořád se do ní přikládalo, chodili se na ní koukat, občas uhvízdla, ale stojí tam dodnes, aniž by popojela.

      Myslím, že nastala doba, kdy i k výběru vedoucích funkcionářů strany a kandidátů na poslance budeme muset přistupovat s předstihem a náročněji.
      Kdysi jsem v jednom zamyšlení napsal: „Zastupitelé v obcích by měli makat pro lidi, bez ohledu jakou značku mají za jménem. Spoluobčané by je měli nejen znát, ale i uznávat jako lidi pracovité, autoritou oplývající a na obecní blaho myslící. Taková soutěž nápadů a mozků uprostřed práce s lidmi a pro lidi. Dokonce jsem navrhoval změnit volební zákon tak, aby se ve volbách do obecních zastupitelstev nestavěly kandidátky, ale horizontální řada jednotlivců, a ti, co dostanou nejvíce hlasů, budou v zastupitelstvu bez ohledu na politickou orientaci.
      Krajská zastupitelstva rozhodují o obrovských prostředcích dotýkajících se společensky důležitých oblastí v regionu, a tam by měli být pro politické ovlivňování rozhodujících resortů kandidováni a voleni především komunisticky uvědomělí a rezortní problematice rozumějící odborníci.
      Do kapitalistického parlamentu pak by měli být navrhováni především odvážní revolucionáři strany (se širokým rozhledem, vzděláním a moudrostí, mající ty skutečné odborníky a konzultanty v odborném zázemí) usilující o změnu politického systému." (Konec citace.)
      Dvacetiletý vliv našich poslanců na změny společnosti k lepšímu moc vidět nejsou. Odpusťte mi mou stářím omšelou frázi, ale v podstatě „pomáháme stále udržovat kapitalismus v chátrání".
      Kdykoliv vystoupí náš poslanec, tak by si měli normální lidé říct - ano, tak to je, to je pravda, s tím souhlasím, pro to jsem, apod.
      Překopání socialistického právního systému v kapitalistický vytvořilo mnoho zmetků, na které ekonomicky, sociálně i politicky doplatili mnozí. Nové a nové úpravy nejenže vytvářejí i nové chyby, ale staly se i pro právnickou obec obtížně uchopitelné. Další nespravedlnost pak připravily pro naše občany celoevropské normy. A tak zákony slouží právníkům, ale nikoliv logice, národu a spravedlnosti.
      Strana musí oprášit banku nápadů a databázi mozků.
      Jsem přesvědčen, že slušní lidé a skuteční odborníci nebudou mít problém s námi spolupracovat. O tom se nakonec denně přesvědčují naši krajští zastupitelé.

      V souvislosti práce s kádry by bylo nefér nepřipomenout jeden ze základních prvků řídící práce. Když zvolím vůdce, tak ten musí mít právo si nejbližší spolupracovníky vybrat. Ale s tím Stanovy KSČM bohužel nepočítají. Kočkopsů jsme za poslední léta měli dost. Kde jsou Ortmanové, Balínové a jim podobní? Připomenu, že mnozí z těch, co na mimořádném sjezdu v prosinci 1989 vylučovali poctivé a dodnes věrné komunisty ze strany, jsou v jiných než komunistických politických stranách a tyjí plnými doušky ze současného kapitalismu.

      * * *

Pokračování v další části.