NECHCEME KAPITALISMUS! SOCIALISMUS JE LEPŠÍ!
aneb Zamyšlení nad návrhy programových dokumentů VIII. sjezdu KSČM (3/5)

Přidáno ve čtvrtek 1. 12. 2011


Milan Havlíček

      Úvodní referát soudruhů Čeňka Ulricha a Milana Havlíčka přednesený s. Milanem Havlíčkem na XXI. pražské teoreticko-politické konferenci "K návrhům programových dokumentů VIII. sjezdu KSČM" 22. října 2011

      Pokračování z 1. části a 2. části.

      Jaká je vnitrostranická práce v současnosti?
      Vývoj členské základny i organizační struktury vykazuje trvalý pokles. Rostoucím průměrným věkem členské základny a odchodem našich členů do „Marxových lovišť" se vytrácí schopnost působit plošně pomocí základních organizací a řekněme osobní agitace v místech.
      Jiný stav je samozřejmě v Praze, krajských a okresních městech, kde se odchod jednotlivých funkcionářů zpravidla dá ještě nahradit. Mnohem složitější je ale situace v městech menších a na vesnici.
      Tento stav vyžaduje nové formy práce. Na to by měly reagovat Stanovy strany, ale především okresní výbory a krajské rady. Většina základních organizací dnes porušuje schválené Stanovy strany. Nejen výší placení členských příspěvků, a četností členských schůzí, ale především svou faktickou pasivitou.
      Příkladem mohou být i právě probíhající, lépe řečeno, neprobíhající výroční členské schůze před sjezdem. Já to neříkám proto, abych kritizoval poctivé, ale staré komunisty a práci nemohoucích stranických organizací. Leckdy není ani kde schůzovat. Leckdy je řada členů trvale z aktivní činnosti vyřazena a omluvena. Stejně tak, kdyby měla stát ekonomická stabilita komunistické strany na dvacetikoruně od 80letých babiček, tak asi není něco v pořádku.
      Ono to ani není o těch schůzích. Ono je to o tom, zda nás vůbec občané registrují, vnímají, a o našich názorech přemýšlejí.
      A tak ruku na srdce. Není např. naorganizování a zajištění Loučení s prázdninami třeba v Čelákovicích, na které letos přišlo 180 dětí a 200 dospělých, pro propagaci strany příhodnější než celá členská schůze? A o tom to je. O práci mezi lidmi a s lidmi. Nekoupíme si je lízátky, kalendáříkem či propiskou, ale každodenní prací, jasným programem a průzračnými stanovisky.
      Autoritu zpět nezískáme, když nám lidi nebudou rozumět. Ale nejen proto, že nám budou věřit, ale proto, že to bude i jejich myšlenkový souboj, i jejich hledání východisek a pravdy.

      * * *

      Neutěšený stav lze změnit jen za předpokladu, že komunistická strana bude ve všech základních oblastech skutečně systematicky pracovat. Bude připravena vést masy, řídit tuto zemi a v co nejkratším čase napravit všechny rozhodující celospolečensky důležité oblasti. K tomu však musí být připravena jako politická síla.
      Musíme být připraveni i na nové formy členství ve straně odpovídající nejen stanovám a straně jako celku, ale především nově se hledajícím komunistům, jejich schopnostem, existenčním a rodinným možnostem. Neargumentujme nezbytnou odvahou komunistů, a připomínkou hrdinství našich funkcionářů za první republiky a za války. Tu nemají ani naši poslanci mající imunitu. Kapitalismus u nás zasel strach a nenávist, které jsme za socialismu nepoznali. A dokud bude jediným atributem vládní politiky antikomunismus a bude se za něj i dobře platit, tak se u nás situace jen tak nezlepší.
      Samozřejmě nejmladší generace najde více odvahy, ta střední už méně.
      Co je ale podstatné, že gró funkcionářského aktivu musí být schopné s nově přicházejícími sympatizanty pracovat. Pracovat tak, aby dělali smysluplnou práci, která by přinášela výsledky, a tím i pocit uspokojení.
      A tak se skutečně může i stát, že na jedné straně budeme mít emeritní, spíš korespondenční členy strany, s kterými si jen budeme dopisovat, posílat tiskoviny, letáky a děti či vnuci za ně elektronicky zaplatí občas příspěvky... a na druhé elektronické členy, komunikující přes internet, permanentně se účastnící vnitrostranické, či vnitropolitické diskuse, kteří odborně budou spolupracovat s příslušným zázemím strany, a čas od času se objeví při přijatelné akci strany na veřejnosti.
      Ke změnám musí dojít v řízení základních organizací i okresních výborů. Dnes to není o disciplinované, organizačně i ideově jednotné straně. Dnes je to cochcárna a ambice některých jednotlivců překračují meze komunistické uvědomělosti a skromnosti.
      Pro většinu našich funkcionářů je zatím jakoby nepředstavitelné, že v okrese bude místo 50 základních organizací jen 10, ale životaschopných, nebo že by se v rámci kraje mohly dva či tři okresy organizačně sdružit, pomoci si finančními prostředky, lidmi, technikou, schopnostmi.
      Komunistická strana Čech a Moravy Ona vůbec představa dát všechny vstupní finanční prostředky do jedné kádě a zabezpečit na úrovni moderní řízení strany, je pro téměř všechny vedoucí funkcionáře strany nepředstavitelná. Když to kdysi Václav Jumr řekl na zasedání ÚV, tak se mu všichni vysmáli.
      Především pak ti, co už ani ve straně nejsou.
      A tak i po 14 letech trvá mé hodnocení situace ve straně. Kdy základním rozporem je rozpor mezi marxisticko-leninsky myslící a uvažující, leč pasivní členskou základnou a liberálně demokratickým, údržbě kapitalismu nakloněným, leč aktivním vedením strany.
      Proto nechce strana systém ideologické práce, proto nechce demokratický centralismus, proto nechce systém komunikace uvnitř strany, proto se ani o vlastní stranu moc nestará a nezajímá.
      Proto ani hlavní úkoly po sjezdu nejsou zaměřeny na stranu a dovnitř strany. Předkladatel nepotřebuje zlepšit životaschopnost strany. Proto zmizeli schválenou pracovní skupinou navržené úkoly namířené přímo na ÚV, KR, OV a ZO, jako například:
      - Vypracovat objektivní analýzu historie strany s ohledem na moderní dějiny naší země.
      - Dopracovat analýzu vývoje členské základny.
      - Optimalizovat organizační strukturu strany a předložit nové formy práce i členství ve straně.
      - Zpracovat pružnější informační a komunikační systém uvnitř strany, zdokonalovat vnitrostranickou demokracii.
      - Věnovat soustavnou pozornost ideologické činnosti strany. Vůbec zpracovat systém zdokonalení ideologické práce.
      - Věnovat mimořádnou pozornost vlastnímu tiskovému orgánu strany.
      - Ustavit při krajských radách KSČM společensko-politická vzdělávací centra.
      - Dopracovat aktuálnější koncepci mezinárodních vztahů a zahraniční politiky strany.
      - Iniciovat kroky k vytvoření podmínek systémové spolupráce komunistických, socialistických a dělnických stran.
      - Dopracovat systém práce s vlastními kádry o systematickou přípravu před výkonem funkce, především na principu trvalého vzdělávání a sebevzdělávání.
      - Zpracovat krátkodobý a aktualizovat strategický Komunistický program, a některé další.
      Kdyby to totiž vládcové naší strany do vnitrostranické diskuse pustili, tak by nastaly dva základní problémy. Komunisté v základních organizacích by se mohli splést a uvědomit si, že na tom něco je. Že starost o stranu samotnou je v dané chvíli stejně důležitá jako o poslanecký klub či SPaS. A kdyby si to uvědomili, tak by to pro vedení strany byla práce. Takhle možná spoléhají, že se dříve naplní slova Miloše Zemana: Nechte komunisty, oni sami vymřou a bude od nich pokoj!

      * * *

      Od posledního sjezdu jsem navštívil komunisty v téměř čtyřiceti obvodech a okresech, spolupracuji s mladými komsomolci i vlasteneckými organizacemi a všude jsem se setkal s pochopením i většinovým souhlasem, že absence systematické ideologické práce je jednou z příčin dvacetiletého úpadku strany. A ke změně nemůže dojít, dokud ve vedení strany budou lidé, kteří to přes mnohá upozornění nepochopili dodnes.
      Je tedy načase navrhnout do čela revolucionáře, kteří ideovou, organizační i akční jednotu chápou jako základní předpoklad v boji za navrácení autority komunistické strany.
      Je přece zcela pochopitelné, že dokud neudělá komunistická strana objektivní analýzu své historie postavené v součinnosti s moderní historií Československa a Česka, budou do strany vstupovat jen individuální vzdělanci a sebevrazi. Normální člověk totiž cítí potřebu se o něco programově i ideově opřít, a to dnes v žádných sdělovadlech, uměleckých ztvárněních ani školách nenachází. A nenachází to ani v dokumentech komunistické strany.
      Klement Gottwald Bohužel objektivní pravdu o komunistickém hnutí nenachází ani ve vlastní vydavatelské činnosti strany. Knihovnička mladého komunisty neexistuje, Haló noviny zanáší funkcionářům do hlavy zmatek. Komunistická strana nevydala za dvacet let jedinou komentovanou práci Marxe, Lenina či Gottwalda. Když někdo z vedení strany něco z Marxe či Lenina zacituje, tak je to zpravidla použito nevhodně, podáno nepřesně, pojato účelově, anebo vytrženo z kontextu.
      Ne, fašizující vlády v této zemi, ne antikomunistická sociální demokracie či další „pidistraničky", ale my, my sami jsme udělali za svou revoluční historií a tradicí tlustou čáru.
      Oni nás přece vůbec nemusí zakazovat. Vždyť my jsme si pravdu o své revoluční historii, či komunistické symboly a ideály zakázali sami. A když někdo, čas od času, najde odvahu vykřiknout „král je nahý", a upozornit, že něco v komunistické straně není v pořádku, tak je okamžitě od hlavy k patě orazítkován zastrašujícími nálepkami rozvracečů.
      Na některé z nich jsem patřičně hrdý. Stejně totiž do bolševiků nadávali mému tátovi a dědovi. Ti současní „nálepkovači" nesahají předcházejícím generacím funkcionářů strany ani po kotníky. Ani ideály, ani rozumem, ani poznáním, ani odvahou.
      A navíc mají jednoduchá zdůvodnění a řešení. Omlouvají se, kde mají bojovat, mlčí, kde mají mluvit a pancerfausty mají namířené na druhou stranu.
      Paní poslankyně Marková, když dostala jako členka ÚV demokraticky připravený návrh Hlavních úkolů po sjezdu od demokraticky zvolených funkcionářů strany, mi napsala, cituji: „´Dech´ brožurek z 50. let minulého století nemůže nikoho přesvědčit, pouze naštvat a uvrhnout celou KSČM do propadliště dějin. To je Tvůj cíl? Podobné věty čítávám v nevyžádaných tiskovinách zasílaných panem Štěpánem (prý mu s nimi pomáháš). Ten má ale pouze jediného nepřítele - současnou KSČM." A kousek dále ještě ocituji: „Velmi by mě potěšilo, kdybys konečně Ty i Tví případní spolupracovníci přestali stranu oslabovat a v případě, že Ti KSČM nevyhovuje, přestoupil do jiné." (Konec citátu.)
      Lží a podobných „hámotin" napsala jmenovaná předsedkyně okresního výboru z Náchoda celou řadu. Jestli takto uvažují naši poslanci, jestli jim vadí, že chceme uzákonit právo na práci a spravedlivou odměnu za ni; že by nositelem státní moci měl být pracující lid; že by všichni občané měli mít stejná práva atp., ...tak potěš nás pánbůh. To se změny kapitalismu nedožijí ani naši vnuci.
      Podobná věrolomnost našich vedoucích funkcionářů znovu vyplývá především z nevzdělanosti a neznalosti. Strana neumí aktivně bránit svou vlastní práci, vše, co dobrého v minulosti vykonala pro lidi. Tato země se nikdy v minulosti nenadechla tak svobodně a demokraticky, jako když byl v čele komunistické strany Klement Gottwald. Změnil se kvalitativně k lepšímu život všech obyvatel, kteří chtěli tuto zem bránit a budovat pro lepší život svých dětí a vnuků. Již po sedmi osmi letech vlády komunistů se několikanásobně zvedla životní úroveň drtivé většiny obyvatel a následně, i když s obtížemi, trvale rostla. Jistoty života byly neoddiskutovatelné. Za stejnou dobu od převratu 1989 bylo všechno rozkradeno a vlast zaprodána.
      Jednou z cest jak z toho, abychom měli komunisticky, nikoliv revizionisticky, uvědomělou členskou základnu, a především její přední aktiv, je nezbytné mít vzdělávací centrum a její dceřiné krajské pobočky.
      Na jedné poradě pracovní skupiny pro přípravu obsahového zaměření sjezdu poslanec a vedoucí funkcionář strany Jiří Dolejš posměšně řekl, že neví, co je to „tiskový orgán strany". Takto nevzdělané máme funkcionáře. Samozřejmě, že v současné době může mít ideově sjednocovací médium různé podoby. Ale my nic takového nemáme. Nejsou to ani Haló noviny, s permanentně prezentovanou plejádou našich poslanců a s čím dál bujnějšími vnadami na fotografiích bulvárních vložek..., neplní ji ani vlastní Zpravodaje některých okresních výborů (i když musím připustit dělaných sice na koleně, ale se zápalem a bojovným duchem), není to ani Dialog, Československý komunista, Rádio Futura, či internetové stránky KSČM a některých krajů a okresů...
      Dlouholetá snaha ostravské Naší pravdy přemýšlet a hledat pravdu, jak bych řekl „nahlas", byla raději umlčena. Peníze se raději nacpaly jinam.

      * * *

      Jsem šťastný člověk. Mám kolem sebe spoustu přátel, obětavých, otevřených, kritických a rovných komunistů. Při mnoha besedách hledáme cesty vedoucí k navrácení autority komunistické strany. Cesta není až tak složitá, jak se na první pohled zdá. Jde jen o to dodržet určitá pravidla. My jsme těm pravidlům v minulosti říkali „leninské principy stranické práce".
      Pro porozumění prostým lidem toho ale zatím moc neděláme. Agitačně a propagačně nekvalitní snahy kapitalistické „píár" agentury nám za nemalé peníze v pomoci před volbami moc nezabírají. Při tom jsem přesvědčen, že to hodně stojí a přitom by naši mládežníci přišli s pohotovějšími, jasnějšími a levnějšími náměty.
      O našich poslancích v Evropském parlamentu lidi nevědí vůbec nic, a s našimi poslanci a senátory je to podobné. Zkuste se zeptat lidí ve svém okolí. Ať vám řeknou alespoň dvě tři věci, které komunisti prosadili či chtějí změnit. Nevědí.
      Z čeho to vyplývá?
      Všechny dobré snahy komunistické strany jsou mediálně bojkotovány.
      My spíš kolaborujeme a parazitujeme na stávajícím kapitalistickém systému a říkáme tomu taktika.

      * * *

Pokračování v další části.