NECHCEME KAPITALISMUS! SOCIALISMUS JE LEPŠÍ!
aneb Zamyšlení nad návrhy programových dokumentů VIII. sjezdu KSČM (1/5)

Přidáno v neděli 27. 11. 2011


Milan Havlíček

      Úvodní referát soudruhů Čeňka Ulricha a Milana Havlíčka přednesený s. Milanem Havlíčkem na XXI. pražské teoreticko-politické konferenci "K návrhům programových dokumentů VIII. sjezdu KSČM" 22. října 2011

      Cílem dnešní konference je posoudit kolektivním rozumem podkladové materiály předložené Ústředním výborem KSČM k předsjezdové diskusi.
      Chceme, na rozdíl od ústředního výboru a jeho vedení, dokumenty skutečně posoudit, a to z komunistického pohledu.
      Někteří naši, stranou placení kritici, zastávající i nemalé funkce ve vedení strany, nazývají dokonce naše konference frakcionářskou činností neukojených funkcionářů. Je mi jich líto, obzvlášť když na naše konference nechodí.
      Konference by měla napomoci obětavým a poctivým komunistům k orientaci v uvedených dokumentech tak, aby mohli jasnými stanovisky zavázat své delegáty na sjezd k odpovědnému přístupu při jednání a především v boji za navrácení ztracené autority komunistické strany ve společnosti.
      Tu ale nikdy zpět nezískáme, pokud nám masy nebudou rozumět. Neříkám souhlasit… (k tomu musí člověk dospět, a je k tomu potřeba souhry mnoha objektivních a nemálo i subjektivních faktorů). Říkám rozumět.
      A k tomu, aby nám mohli lidé rozumět a následně s námi i souhlasit, tak je nás potřeba nejprve slyšet, vidět, zaregistrovat nás. Průzkumy ukazují, že téměř 80 % obyvatel neví, co komunisté vlastně programově chtějí. Také proto jsou v průzkumech a anketách ty jednoduché, nám občas nepochopitelné a nepříjemné, odsudky respondentů.
      Myslím, že jedním ze závěrů dnešní konference může být požadavek ke sjezdu na programovou jasnost. Říct nahlas, jak se chceme s kapitalismem u nás vypořádat.
      Proto předkládám první návrh: Sjezd by měl ústřednímu výboru uložit zpracování a předložení objektivizovaného, aktualizovaného, propagandisticky uchopitelného a především srozumitelného komunistického programu.
      Vodítkem sjezdu může být i nedávno předložený Minimální program marxisticko-leninského odborného klubu či pracovní skupinou ústředního výboru předložený, leč před členskou základnou nedemokraticky utajený dokument, Hlavní úkoly KSČM po VIII. sjezdu.

      * * *

      XXXI. pražská teoreticko-politická konference Troufnu si říci, že se naše společnost nachází v předvečer nástupu revoluční situace. Bohužel, nikdo neví, jak dlouho ten „předvečer" bude trvat. Jedno je jasné - poslední vlády v zemi neumějí vládnout. Nezlepšuje se kvalita života většiny obyvatel, ale jen vyvolených.
      Například krásná schizofrenie statistiky a politiky se vyjeví kolem průměrné mzdy. Jak může někdo hovořit o průměrné mzdě v zemi, a jedním dechem zároveň říci, že na ni téměř 80 % pracujících nedosáhne. Kdybychom totiž udělali průměrnou mzdu skupiny např. do 25 tisíc Kč příjmu, druhou do 75 tisíc jako trojnásobku současného průměrného příjmu, který by možná splňoval základní rozdělení mzdy podle společenské důležitosti a zodpovědnosti v hierarchii řízení a třetí nad tuto částku, vyplul by na povrch zcela zřetelně atribut třídního rozdělení společnosti. Rozdělení podle vztahu k vlastnictví rozhodujících finančních a výrobních prostředků, a získávání i přerozdělování zisku nebo chcete-li vytvořené nadhodnoty.
      I výsledek těchto tří skupin by byl více než zarážející. Obzvlášť když statistika například uvádí, že je u nás v současnosti 12 600 dolarových milionářů, tzn. lidí majících k dispozici více než 18 milionů korun. V tu chvíli si zdravotní sestra, pokladní v supermarketu, ale i rozumný špičkově placený dělník z automobilky (a všichni co poslouchali naše předky, že bez práce nejsou koláče), kladou otázku: Kde jsem udělal chybu?
      Druhý den otevřou noviny či internet a čtou: „...další sebevražda nezaměstnaného otce od rodiny pro neschopnost zaplatit dluhy...", a jsou šťastní, že k podobnému kroku zatím nemusí sáhnout.
      A o kousek níž: „Překvapení na finančním trhu. Milionáři se vrhli na státní dluhopisy."
      A „americký sen" dostal notnou dávku „heráku".
      Cynik Kalousek v televizi prohlásil: „...dali jsme šanci českým domácnostem vylepšit si rozpočet."
      Průměrný nákup dluhopisů činil 880 tisíc korun. Přiznejte se, kdo z vás to byl?
      Že to byli cizinci, zahraniční firmy, ale i v Česku se nacházející banky disponující a hospodařící dennodenně s miliardami korun obyčejných lidí? No, samozřejmě!
      Obyčejný člověk si lehce spočítal, že zisk z investovaných několik našetřených tisícovek mu ani nevyrovná inflaci a zdražování rozhodujících potřeb.
      A ptáte se, kdo ty úroky těmto tzv. investorům zaplatí? No, přece ty občane! Nikdo jiný. Ty zaplatíš neschopnost vlády i další nové zisky nejbohatších.
      A to ještě pořád mluvíme o lidech, kteří práci mají.
      O sedmině práce schopného, ale nezaměstnaného obyvatelstva v této souvislosti nemluvíme. Ti jsou vyřazeni ze svobodného občanského života jako nepotřebný odpad.
      A tak druhým, ze závěrů dnešní konference, může být požadavek ke sjezdu vyhlásit programově: Boj za právo na práci a povinnost práceschopného obyvatelstva pracovat.

      * * *

      Přes určitou stabilizaci v oblasti zaměstnanosti je ale nezaměstnanost vyšší, než byla za dosud největší krize v 30. letech minulého století. A o tom jsme se učili a historici nám tuto dobu přibližovali jako tu nejstrašnější pro normální lidi.
      Ještě strašnější však byl následek uvedené krize.
      Historie nám ukazuje, že všechny rozhodující společensko-ekonomické krize byly a jsou řešeny zbraněmi. Dodnes patří zbraně (vedle zlata, ropy, obilí a dnes i informací) k nejžádanějším komoditám.
      Čím je svět poznatelnější, tím více je kapitalismus schopen na svou záchranu lidí povraždit.
      Pryč s NATO! Svědčí o tom „humanitární" bombardování NATO kdekoliv na světě. Pod cynickou rouškou boje za demokracii jsou vyzbrojovány teroristické skupiny, bombardováni civilisté, ničeny kulturní památky.
      To nejhorší je, že nikoliv spoluprací, vzděláváním, solidaritou či ekonomickou pomocí je tzv. třetímu světu pomáháno, ale bombardováním.

      Myslím, že jedním ze závěrů dnešní konference může být jasný programový požadavek na vystoupení z teroristického uskupení NATO. (I třeba vyprovokováním referenda.)
      A co na to naše vlády? Bez ohledu na „levou" či „pravou" orientaci, se všechny projevily jako kapitalistické. Všechny chtěly do NATO, všechny chtěly do Evropské unie, všechny podporují imperiální globalizaci... Obyčejní lidé je nezajímají, tradiční obchodní partneři je nezajímají, zahraniční obchod zlikvidovaly a přepustily evropským tygrům.
      To, co by měl garantovat stát v souladu s Listinou základních lidských práv a svobod, zabezpečují soukromé kapitalistické firmy.
      A co dělají komunistické strany u nás?
      Všechna čtyři uskupení hlásící se ke komunistickému hnutí nepředstavují pro kapitalistický systém u nás žádný vážný problém.
      Například nejmladší z nich, pracující od února letošního roku, sbírá lidi a zkušenosti a bude nejspíš tak jako v minulosti postupovat metodou pokus - omyl. Už sám název - Komunistická strana demokratického socialismu a některé její základní dokumenty naznačují marxisticko-leninskou nevzdělanost, schizofrennost ideálů a nezkušenost mládí.
      V té souvislosti mi dovolte konstataci jednoho základního poznatku, který se dotýká všech uskupení: Komunističtí funkcionáři se nevzdělávají! KSČM
      Když se to dotýká základních organizací, je to špatné, ale jak se říká - rozdejchám to. Uvědomím si, že celoživotní zkušenost našich nejstarších členů je garancí zachování marxisticko-leninských bezpečnostních prvků. Když se ale nevzdělávají funkcionáři okresních výborů a krajských rad, je to na pováženou. Tato skupina lidí je v průměru mladší, než je průměr v základních organizacích a orientují politickou činnost strany v okresech i krajích.
      Přesto se právě z neznalosti v těchto orgánech mnohdy dobré nápady a stanoviska nesetkávají s pochopením. Jejich přijetí by znamenalo přemýšlet a pracovat. A to by narušilo zajeté stereotypy a najednou by se ukázalo, že někteří dělají a někteří se jen vezou.
      Nic si prosím neidealizuji. Jsem jen přesvědčen, že se funkcionáři komunistické strany musí vzdělávat, a že by čas od času zorganizovaná krajská nebo regionální ideologická konference mohla připravenosti i vzájemnému pochopení pomoci.
      Co však je jedním z hlavních nedostatků celé naší strany, je ideová nepřipravenost vrcholového „managementu" strany. Dvoutisícovka vyšších funkcionářů strany se pro politický boj za svržení kapitalismu (chcete-li ústavní cestou) a uchopení moci v zemi nepřipravuje, nevzdělává, nesjednocuje. O zažití leninských principů stranické práce ani nemluvě.
      Vezměte si za příklad poslední zasedání ÚV v září letošního roku. Mělo mimo jiné projednat nejdůležitější dokumenty ke sjezdu a diskuse téměř žádná. Mnozí členové ÚV vůbec ani podkladové dokumenty nečetli. Předseda ÚV hrubým způsobem porušil vnitrostranickou demokracii, byl na to upozorněn, a nic.
      Domnívám se, že je načase, aby sjezd znovu za své přijal a do Stanov KSČM navrátil demokratický centralismus jako základní princip výstavby a práce strany. Pokud nebudou dána jasná pravidla, budou si jednotlivci i orgány ve straně dělat, co budou chtít.

      * * *

      Jaká je dnešní světová situace obecně?
      Především není možné nevidět naši oficiální vládní permanentní popřevratovou podlézavost Spojeným státům americkým. Bohužel i v obecně negativních oblastech.
      Abychom si rozuměli. Nevadí mi takové vymoženosti, jako je hotdog či hamburger. Vadí mi, že se propadáme na úroveň USA ve slabotě školství, především pak absolventů vysokého školství, v likvidaci sociálních služeb, včetně kojeneckých ústavů a dětských domovů, že se opičíme po USA ve věcech, které jsme měli dávno a na dobré úrovni vyřešeny.
      Dnes žije v USA 35 milionů negramotných a více než 47 milionů zdravotně nepojištěných obyvatel. Otevřený rasismus u nás jen odráží skrývaný rasismus v USA a nezachránil to ani čokoládový prezident.
      Statistiky vězenství v USA (to znamená země, která o sobě tvrdí, že je tou nejvyspělejší, nejlepší a nejdemokratičtější) hovoří jasně. Světový primát v kriminalitě Spojeným státům ještě dlouho nikdo nesebere. Nebílá barva pleti je u mužské populace předplatným do kriminálu. Objektivně je třeba podotknout, že jsou pro tento stav vytvářeny sociálně-ekonomické podmínky.
      V té souvislosti bych chtěl na dálku upřímně poděkovat několika americkým filmovým dokumentaristům, především Michaelu Moorovi, za vzpouru oficiální propagandě a ukázání pravdivého obrazu o zrůdnosti současného kapitalismu. Odvahu našli i někteří američtí herci, kteří spolupracují s rozvíjejícími zeměmi Latinské Ameriky a bojují za osvobození „Pěti" kubánských vlastenců.
      Česko se nachází v souručenství, které bombarduje arabské země... a na rozdíl od celé Evropské unie a celé Organizace spojených národů hlasujeme s USA, Izraelem a jedním nicotným souostrovím za zachování blokády Kuby. Nechceme a nevidíme politické procesy v USA, nezvládáme nejjednodušší oblasti vnitřní politiky, ale vměšujeme se do vnitřních záležitostí Číny, Běloruska... a některých dalších zemí. Zajímavé je, že právě dvě posledně jmenované země mají v posledním období největší nárůst hrubého domácího produktu (HDP).
      V současnosti největší problémy světovému kapitálu z pohledu mezinárodních vztahů tvoří několik špatně zdolatelných vrcholků.
      Především je to BRICS. Uskupení velkých, komunikace a spolupráce schopných zemí (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika), které se rozhodly spolupracovat jiným než dosud v kapitalismu obvyklým způsobem, na principu vzájemně výhodných podmínek a s využitím vlastních měn. Nikoliv tedy dolaru jako světové měny. Po vyslovení názvu těchto zemí je vám asi všem jasné, že toto uskupení je schopno za určitých podmínek vytvořit i „uzavřenou" ekonomiku s rozumnými sociálně-ekonomickými podmínkami a přitom se i nadále systematicky rozvíjet. Ve všech těchto zemích, přes rozdílné životní podmínky i jiné obrovské rozdíly, jsou v nich zasety prvky socializace. Přistoupení dalších zemí bude možné jen za určitých podmínek. Přesto je třeba si uvědomit vliv jednotlivých zemí v kontinentálním regionu. Vliv Brazílie v Latinské Americe je známý, stejně jako Ruska u některých zemí bývalého Sovětského svazu a Jihoafrické republiky v nearabské oblasti Afriky.
      Dalším, pro USA, ale i EU, nemalým balvanem je Latinská Amerika jako celek a jejich obchodně ekonomická a bezpečnostní uskupení, do kterých se zapojuje stále více zemí v této oblasti.
      Fidel Castro Ruz Bez zajímavosti není, že stále jednou z největších autorit v procesu této emancipace je Kuba a Fidel Castro. Není v Latinské Americe prezidenta či nejvyššího představitele, který by se po odchodu Fidela do ústraní s ním nesešel a neradil se s ním. Významnou roli v této oblasti hrají především Brazílie, Venezuela, Bolívie, Nikaragua, ale i Argentina, Ekvádor a některé další. Na výsledcích práce těchto převážně sociálně se orientujících zemí a politické stabilitě závisí i budoucí orientace většiny latinskoamerických zemí.
      Ne zcela jednoznačný je i vztah USA k Evropské unii. Zásadním problémem zůstává vnitřní zadluženost USA i jejich vztah k největším svým zahraničním věřitelům.
      Z celosvětově politického hlediska je základním problémem neschopnost spravedlivého rozhodování Organizace spojených národů (viz mandáty na bombardování civilního obyvatelstva). Z pohledu ekonomického je to především boj o levnou pracovní sílu, o trhy a nerostné bohatství. V posledním období se dere do popředí problém pitné vody.
      Proto jedním z dalších programových požadavků musí být změna v práci OSN, která by posílila její vliv na mezinárodní dění v zájmu zachování světového míru jako základní podmínky života na Zemi pro další pokolení.

      * * *

      A co na to komunistické hnutí? Není jediná zem na světě, kde by nepracovala strana komunistického typu. Pracují v rozdílných národních podmínkách. Někde legálně, někde izolovaně a někde tajně. Někde je komunistických stran více jako u nás, v Rusku, v Bulharsku, v Bělorusku apod., někde v rámci jedné organizační struktury pracují různé frakce jako např. v Itálii a někde v souladu s leninskými principy stranické práce je na jednom státním území jen jedna.
      Někde komunistické strany jako například u nás, pomáhají udržovat kapitalismus v chátrání. Někde jako např. v Číně budují státní kapitalismus. Většina z nich se však snaží bojovat za svržení feudálního či kapitalistického uspořádání a za uchopení politické moci pracujícími.
      Státní vlajka SSSR Jiné přístupy vidíme v Latinské Americe, v Asii, ale i na severu Afriky. Nám nejbližší zůstávají marxistické strany v Evropě a zemích bývalého Sovětského svazu.
      Téměř všechny uznávají ve své metodě poznání, učení klasiků marxismu-leninismu a ve své symbolice rudou barvu, pěticípou hvězdu a znak pracujících - srp a kladivo. Téměř všechny (vyjma té naší) mají své tiskové orgány, které pomáhají sjednocovat funkcionáře a členy ve své ideové, organizační, ale i akční jednotě. Mnohé komunistické strany vydávají knihy a časopisy. Pracují na teoretickém obohacení komunistického hnutí.
      Stále však, od zrušení Třetí leninské internacionály a především rozpadem socialistického tábora, chybí internacionální organizační a ideová struktura. Snahy o nápravu tohoto stavu například každoročními májovými konferencemi v Bruselu organizovanými Belgickou stranou práce, ani již více než patnáct let trvající pražské konference se zahraniční účastí a jim podobné, nezbytnost Nové komunistické internacionály nenahradí.
      Také proto čím dál častěji zaznívá i z řad členů KSČM požadavek na iniciaci přípravné fáze takovéhoto uskupení.
      Jestli se někdo domníval, že by tuto funkci mohli zabezpečovat a zorganizovat komunističtí poslanci v Evropském parlamentu, pak se velice mýlil. Ti jsou tam přece úplně kvůli něčemu jinému. Jen já jsem dosud nepochopil vlastně kvůli čemu.
      O jednom jsem ale přesvědčen. Bez „Nové komunistické internacionály" nesjednotíme dělnické a komunistické hnutí světa. A bez jednotného dělnického a komunistického hnutí, jeho ideové, organizační a akční jednoty, nebude kapitalismus definitivně poražen nikdy.

      Proto opakuji jeden z mnou navrhovaných závěrů na posledních dvou sjezdech KSČM a sice: Sjezd by měl uložit nově zvolenému ústřednímu výboru a jeho vedení, iniciovat přípravnou fázi pro vytvoření životaschopné internacionální celosvětové organizace dělnických a komunistických stran, ale i všech ostatních stran, jež se přihlásí ke třem základním principům tohoto uskupení:
      1. Vychází ve svém poznání i konání z marxismu-leninismu, dialektického a historického materialismu, při objektivizaci národních zvláštností a zkušeností a podporujících internacionální uskupení ekonomicky.
      2. Nesmiřitelnost s kapitalismem, a s jeho vývojovými ekonomickými a politickými podobami.
      3. Cíl je vytvoření beztřídní, sociálně spravedlivé společnosti.

      * * *

Pokračování v další části.