Ho Či Min: Cesta revoluce

Přidáno ve středu 26. 10. 2011


Ho Či Min

      Spis Cesta revoluce byl vypracován z Ho Či Minových přednášek určených ke školení vietnamských stranických kádrů a šlo tedy původně o výukové teze. Ho Či Min byl tehdy známý jako Nguyen Ai Quoc (dosl. Nguyen milující vlast, což byl Ho Či Minův pseudonym v letech po první světové válce). Tehdy bojoval za občanská práva Vietnamců v době koloniální Francouzské Indočíny. Tu tvořily dnešní státy Vietnamská socialistická republika, Laoská lidově demokratická republika a království Kambodža. Spis Cesta revoluce začal autor tvořit na počátku roku 1925, v knize rozvinul a zkonkretizoval své přednášky vytvořené s cílem politického studia kádrů Komunistické strany Indočíny v provincii Kanton na jihu Číny. Na začátku roku 1927 byly Nguyen Ai Quocovy přednášky vydány knižně v brožuře nazvané Cesta revoluce. Brožura Cesta revoluce byla vydána Odborem propagandy Svazu utlačovaných národů východní Asie.
      V díle rozvíjí Nguyen Ai Quoc revoluční myšlenky z předchozího období. Už ve Francii byl propagátorem marxismu-leninismu a po návratu do vlasti psal knihy a publikoval i v novinách. Jeho nejznámějšími díly jsou Proces s francouzským kolonialismem a Páriové. Se jménem Nguyen Ai Quoc je spjat i týdeník Mládež (1925-30). Pokud jde o vietnamskou revoluci, zrod týdeníku Mládež a díla Cesta revoluce, ty nám připomínají jednu historickou událost analogickou s tím, čeho bylo lidstvo svědkem v prvních letech 20. století v Rusku: Časopis Jiskra redigovaný Leninem se totiž zrodil jako dvojče jeho epochálního díla Co dělat?

      Bez revoluční teorie nemůže existovat revoluční hnutí... Pouze s avantgardní revoluční teorií je revoluční strana schopna splnit svou pokrokovou revoluční povinnost.1)

      Proč bylo třeba napsat tuto knihu?

      1 - S jakoukoli záležitostí je to prosté, ať velkou či malou, složitou či jednoduchou: když se zkrátka do jejího řešení nepustíme ze všech sil, určitě neuspějeme. Čínské přísloví říká: „Lev loví i zajíce ze všech sil"2). Ať je to jakkoli, silný lev ihned chápe, že zajíce chytit není nic těžkého, ale stejně užije všech svých sil a vypne se k ohromnému výkonu na důkaz osvobození se z jařma otroctví ve kterém žijí naši spoluobčané i veškeré lidstvo. Jestliže se ze všech sil nevyrveme, jak chceme dosáhnout úspěchu?
      2 - Pro mnoho lidí je těžké, když ztratí odvahu, nerozumějí tomu že „mnoho let tekoucí voda ohladí i kámen" a také, že „když dlouho brousíme železo, vybrousíme jehlu". I sebetěžší věc zdoláme pevným odhodláním. Málo lidí mnoho nezvládne, mnoho pevně odhodlaných, jednotných lidí toho spojenými silami musí dosáhnout. V tomto životě jistě nestihneme vše dokončit, v životě následujícím budeme v díle pokračovat a musíme náš cíl uskutečnit.
      3 - Chceme-li konat jednotně a spojenými silami, chce-li být vytrvalí a úporní, pak musí především každý jasně rozumět proč a co musí vykonat, co bude, když to neudělá, proč úplně každý musí nést břemeno, proč to musí učinit hned a ne aby jeden seděl a čekal až to udělá ten druhý. Jedině tak může být účelu dosaženo, to když za svým cílem jdeme odhodlaně a s jasnou a pevnou vůlí. Když je náš postoj dán, je nutné znát způsob, jak ho realizovat a pak můžeme být se vším rychle hotovi.
      4 - O teoriích a historiích revoluce bylo napsáno mnoho a mnoho knih. Velký počet a složitost jejich zákonitostí nám nahání neopodstatněný strach. Jejich zákonitostí se obáváme, protože nám zdánlivě zakazují studium, zakazují nám sledovat dění, a proto zkrátka smysl těchto dvou znaků zůstává pro naše spoluobčany značně mlhavý3); Jsou lidé, kteří absurdně přejímají iniciativu; nebo poštvávají lid k povstání a rebelii a přitom nemají žádná řešení; nebo nechávají lidi spoléhat na ostatní - zkrátka zapomínají na vlastní osobní statečnost.
      5 - Cílem této knihy je to, aby naši spoluobčané dobře a jasně chápali, že: a) abychom mohli žít, musíme být revoluční; b) pochopili, že revoluce je kolektivní záležitostí širokých mas a ne jedné nebo dvou osob; c) Uskutečňování revoluce v celé zemi nám umožňuje vidět se v ní jako v zrcadle; d) Spojitost naší revoluce s revolučním hnutím v celém světě vybízí naše spoluobčany k jasné odpovědi na následující: e) Kdo je naším přítelem a kdo je naším nepřítelem? g) Jak se musí provést revoluce?
      6 - Tato kniha chce stručně a pro snadné pochopení a zapamatování objasnit revoluční cestu. Jistě se najdou lidé, kteří budou kritizovat, že jde literárně o krátké, kraťounké dílo. Ano! Cokoli říkám, říkám prostě a jasně jako že dvě a dvě jsou čtyři, naprosto nic nekrášlím a nemaluji.
      Více než šedesát let nám šlapal francouzský imperialismus po hlavách, přes dvacet milionů našich krajanů stálo tváří v tvář smrti uprostřed vražedných polí. Museli silně křičet a volat aby se jako národ zachránili!
      Tato kniha má pouze jedno přání a tím je, aby si naši spoluobčané po jejím přečtení knihu znovu promysleli, znovu se nad ní zamyslili a až tak učiní, aby povstali a svorně vystoupili ve vzájemné jednotě k provedení revoluce.
      Moje dílo a naděje obsažené v této knize lze shrnout dvěma znaky4): Revoluce, revoluce, revoluce!!!

      Revoluce

      1 - Co je revoluce?
      Revoluce je zničení starého jeho přeměna v nové, zničení špatného a jeho přeměna v dobré. Například: Galileo Galilei5) (1633) byl revoluční vědcem. V dávných dobách si lidé mysleli: „Země je rovná, půda je krále. Díky zkušenosti, zmapování a predikci dospěl Galilei k názoru, že je země kulatá a obíhá kolem slunce.
      Inženýr Stephenson6) (1800) byl revoluční mechanik. V dávných dobách lidé chodili pěšky, koňmo, nebo se dopravovali v bryčkách tažených koňmi, až teprve Stephenson zkonstruoval první parní lokomotivu.
      Biolog Darwin7) (1859) byl revolucionářem v přírodovědě. Před ním nikdo dobře nerozuměl biologii a nic netušil o evoluci.
      Karel Marx byl revoluční ekonom. Pregnantně osvětlil kapitalismus, imperialismus, třídní boj, atd., jak, z čeho a proč se kapitalismu zrodil, načrtl jeho historii, ukázal ho jako fenomén, přičemž jasně doložil kam lidstvo dovede. Taková je idea revoluce.
      2 - Kolik typů mají revoluce?
      Revoluce mas má tři typy:
      A. Buržoazní revoluce
      B. Národní revoluce
      C. Třídní revoluce
      Buržoazní revolucí byla Francouzská revoluce roku 17898).
      Americká revoluce a vyhlášení nezávislosti proběhly roku 1776 (vyhnání Angličanů)9).
      Japonská revoluce roku 186410).
      Revoluční národ jako je ten italský11) násilím vyhnal rakouskou armádu roku 1859, Číňané vyhnali mandžuskou dynastii roku 191112).
      Revoluční třída v Rusku jakou bylo její dělnictvo a rolnictvo vyhnala kapitalisty a získala moc v roce 1917.
      ... 8 - Je revoluce složitá nebo snadná?
      Napravovat tisíce let starou společnost a vytvořit novou je velice složité. Avšak pokud tak budeme činit v jednotě a společným intenzivním úsilím, našeho cíle určitě dosáhneme. Takže to vlastně tak složité není. Snadnost a obtížnost také závisí na nás, rozhodnou vůlí určitě toho co chceme dosáhneme. Avšak pokud chceme provést revoluci musíme si být vědomi následujícího:
      A) Banda kapitalistů a její imperialismus využívají náboženství a kultury k ohlupování lidí, právem a zákony spoutávají lid, svou sílu používají k zastrašování lidí, (kapitalisté) jsou bohatí a „čestní", především však nenasytní, dychtiví a bažící po výhodách. Z lidu dělají nuzáky a když dojde na slovo revoluce, třesou se strachy. Revoluce musí lid probudit a přivést k povstání.
      B) Přespříliš chudý lid často povstává k revoltám a bouří se jako vietnamský lid ve Středním Vietnamu, kde se postavil proti vysokým daním a svým příkladem nakazil obyvatele provincie Ha Thanh, jižní Vietnam se odkrývá, pozbývá jakékoli doktríny a ideologie, je bez plánu i záměru, přičemž směřuje k totální prohře.
      Proto revoluce musí učit a vysvětlovat svou teorii a doktrínu aby jí lid mohl porozumět.
      D) Lidé běžně rozlišují a přiklání se k té či oné politické orientaci, k té či oné myšlenkové škole či frakci, naši krajané na jihu mají pochybnosti o těch ze středního Vietnamu, ve Vietnamu středním zase podceňují ty ze severu a mají je za nedostatečně vytrvalé. Vždyť i každá hůlka (na jídlo) má své určené místo.
      Tedy síla revoluce musí být zkoncentrovaná a abychom ji mohli soustředit, je nezbytné mít revoluční stranu.
      9 - Co musí především revoluce mít?
      V první řadě je nezbytné mít revoluční stranu, abychom s její pomocí řídili chod věcí a organizovali masy, abychom se jejím prostřednictvím spojili s utlačovaným národem a s proletářskou třídou v každém místě země. Strana, aby mohla uspět, musí být jednolitá, spolehlivá a důvěryhodná, jako jen kormidelník jistý si svým uměním může úspěšně plout k cíli. Strana, jež chce být pevná a sevřená, musí bezpodmínečně mít svou doktrínu jako podstatu, svůj základ a jádro. Ve straně musí každý jejímu učení rozumět, chápat ho a umět podle něho jednat. Strana nemající svou doktrínu je jako člověk, který postrádá jasnou a bystrou mysl, strana je bez této doktríny jako nenavigovaná loď.
      Nyní studujme hodně teorie, hodně ideologie, učení nejpravdivější, nejjistější a nejrevolučnější - učení leninismu. Státní vlajka Vietnamské socialistické republiky

1) Tyto dvě věty jsou citací z knihy V. I. Lenina Co dělat?
2) V roce 1948 v instrukcích V. vojenské konference použil prezident Ho Či Min toto přísloví v pozměněné podobě, když řekl: „Nepřátele nesmíme v žádném případě podceňovat". Přísloví říká: „Lev, který chce ulovit myš musí stejně vynaložit všechny své síly aby ji ulovil" a „Podceňování vždy vede k jisté prohře".
3) Vietnamské slovo revoluce je čínského původu (čínština hraje vzhledem k dlouhé tradici imperiálního hegemonismu této - jak sama sebe nazývá - Země stědu - v regionu tutéž roli, jako v Evropě Latina) a slovo samotné se skládá ze dvou znaků: cách (úsilím vyšlapaná stezka) a mang (život)
4) Vietnamské slovo revoluce pochází z Čínštiny, která supluje ve východoasijských zemích stejnou úlohu, jaké se v Evropě těšila ve středověku Latina.
5) Galileo Galilei (1564-1642)byl italský astronom a fyzik, první člověk, který použil dalekohledu k pozorování vesmírných těles, čímž jako první otevřel novou etapu v dějinách astronomie; muž, jenž založil dynamiku a kinetiku a objevil princip setrvačnosti, objevil zákony pohybu těles ve vesmíru a přitažlivosti. Díky těmto objevům přispěl nemalým dílem k rozvoji materialistické filosofie. Galileo Galilei se zaměřil na vědecký výzkum vesmíru popírající učení Bible, které bylo vůči Galileovi nepřátelské, protože Galileo se rozhodně stavěl proti katolickému ohlupování lidí...
6) Jde o britského George Stephensona (1781-1848)
7) Charles Darwin (1806-1882): vynikající anglický biolog a tvůrce materialistické přírodovědy o původu a vývoji druhů; první člověk, který svůj výzkum opřel o vědecké materiály a vytvořil epochální vědeckou evoluční teorii o vývoji organických forem, odmítl metafyzické teorie týkající se neměnnosti druhů v dějinách. Stěžejním Darwinovým dílem je O původu druhů (1859).
8) Francouzská revoluce roku 1789: Francouzská buržoazní revoluce, zničila systém absolutní monarchie, odklidila cestu pro kapitalismus ve Francii a v některých dalších rozvinutých zemích. Roku 1789 francouzský národ (včetně buržoazie jako třídy), jehož drtivou většinu tvořili rolníci, se postavil proti království, lidé dobyli pevnost Bastilu (symbol feudální absolutistické a diktátorské monarchie) a zvolili si své národní shromáždění, které vypracovalo, schválilo a přijalo Ústavu a určilo základy nového režimu.
Revoluce se urychleně rozšířila po celé zemi. Ale poslanci buržoazie a velkých financí měli v Národním shromáždění ústavní většinu a zneužili lidového vítězství k uchvácení moci do svých rukou. 9) Americká revoluce roku 1776: válka za získání nezávislosti Ameriky (anglické kolonie) vedená proti anglické královské armádě a založení Spojených států amerických organizované, vedené a uskutečněné pozdějším prvním prezidentem USA Georgem Washingtonem.
V této revoluci deklaroval americký národ svou nezávislost ztělesněnou ve Vyhlášení nezávislosti dne 4. července 1776 a oddělení všech britských kolonií od Anglie.
10)Japonská revoluce roku 1864: revoluční hnutí japonských rolníků, městské chudiny proti kapitalistickým zemím Evropy (Ameriky, Ruska a Anglie...) a proti císařově klice i japonskému militarismu a proti nerovným obchodním paktům se zahraničím. Tyto akce císařský režim, podporovaný japonskou buržoazií, násilně potlačil. Byly však vytvořeny podmínky pro to, aby Japonsko vyvázlo z „ochrany" USA a západních zemí a otevřelo cestu buržoazní revoluci.
11) Italové násilím vyhnali rakouskou armádu roku 1859, v Číně se zbavili císaře mandžuské dynastie roku 1911.
12) Číňané vyhnali mandžuskou dynastii roku 1911: rolnické revoluční hnutí společně s malými obchodníky a řemeslní ky, vedené Sunjatsenem proti feudálnímu systému v Číně, proti mandžuské dynastii a proti zahraničním kapitalistům a jejich čínským slouhům.

Z vietnamštiny přeložil a zpracoval Lukáš Sluka