Kim Čong Il: Úcta k revolučním předchůdcům
je vznešený mravní závazek revolucionářů (1/3)

Přidáno ve čtvrtek 19. 3. 2009


Kim Čong Il

      V tomto díle soudruh Kim Čong Il analyzoval a shrnul historické zkušenosti a poučení socialistického hnutí a poprvé v historii revolučního boje dělnické třídy objasnil cestu pevného nastolení opravdového revolučního mravního nazírání, čímž vytvořil základní záruku, aby po generace mohl být zajištěn další postup revoluce.

      Rodong sinmun, orgán Ústředního výboru Korejské strany práce, 25. prosince 1995 (česky Futura, Praha 2007)

      Od doby, kdy v naší zemi začala revoluce, založená na idejí čučche, uplynula sedmdesátiletá historie. Na této posvátné cestě revoluce obětovalo několik pokolení drahocennou krev a pot za svobodu lidu, za samostatnost a nezávislost vlasti a za vítězství socialismu. Četní revolucionáři vykonali záslužné činy a dosáhli skvělých úspěchů.
      Náš lid si váží revolucionářů dřívějších generací jako revolučních předchůdců a chová v nejvyšší úctě jejich revolučního ducha a velké bojové činy. Věrně přejímá a rozvíjí velkou věc revoluce, kterou tito předchůdci vybojovali. Je to vznešený mravní závazek, který náš lid po generace dodržoval. Je to jeden ze základních faktorů toho, že naše revoluce s jistotou sklízí vítězství za vítězstvím i za složitých okolností.
      Dějiny světového socialistického hnutí poskytují hluboké poučení, že revoluce může vítězně postupovat vpřed, když se revoluční předchůdci těší vážnosti a když jsou pevně hájeny a rozvíjeny jimi dosažené vynikající úspěchy revoluce, a že revoluce bývá v polovině cesty přerušena a zmařena, když dojde k odklonu od revolučních předchůdců a když jsou jejich velké úspěchy popírány. V některých zemích, které v minulém období budovaly socialismus, se oportunisté, kteří zaujali vedoucí postavení ve straně a ve státě, dopustili věrolomného jednání, když pošpinili revoluční předchůdce a vymýtili jejich vynikající úspěchy; byla tím zhanobena čest komunistů, pošpiněno dobré jméno socialismu a nakonec došlo k zhroucení samotného socialistického zřízení.
      Správné zaujetí stanoviska a postoje vůči revolučním předchůdcům vyvstává jako velmi důležitá otázka pro rozvoj socialistického hnutí.
      Velká věc samostatnosti lidových mas a velké dílo socialismu může dosáhnout vítězství jedině tehdy, když z generace na generaci budeme postupovat s vysoko vztyčeným rudým praporem revoluce, který pozvedli revolucionáři starší generace.

      I.

      Úcta k revolučním předchůdcům je požadavkem revoluce a vznešeným mravním závazkem, který si revolucionáři musejí osvojit.
      Velké dílo socialismu postupuje a dovršuje se v průběhu procesu, v němž příští pokolení přejímají a rozvíjejí revoluční výdobytky, jichž dosáhly generace jejich předchůdců. Postoj vůči revolučním předchůdcům je otázkou postoje k revoluci a závažnou otázkou související s osudem revoluce.
      Vážit si revolučních předchůdců znamená, že aktivně vyzvedáváme revolucionáře, kteří v boji obětovali vše v zájmu velké věci revoluce, a že chráníme, obhajujeme, přejímáme a rozvíjíme jejich revoluční ideje a záslužné činy. Vznešené revoluční ideje revolučních předchůdců a velké úspěchy, jichž dosáhli v úporném boji, se stávají výdobytkem revoluce a drahocenným základním vkladem pro další dovršení velké věci revoluce. Jen tehdy, když všechny generace, které přejímají štafetu revoluce, chrání a pevně obhajují, následují a rozvíjejí ideje a úspěchy revolučních předchůdců, může velké dílo revoluce z pokolení na pokolení postupovat a být skvěle završováno. Nihilistický přístup k boji a úspěchům revolučních předchůdců a jejich popírání je odbočením z cesty revoluce a její zradou. Znevažování revolučních předchůdců a zneuctění jejich myšlenek a dosažených zásluh představuje znesvěcování revoluce a servilní podléhání nepřátelům revoluce. Strana dělnické třídy musí s bezmeznou oddaností revoluci a s pevnou vírou v revoluci trvale následovat a rozvíjet velké dílo socialismu, které staří revoluční bojovníci prosazovali a vedli vpřed, a musí věnovat hlubokou pozornost vyzvedávání revolučních předchůdců a výchově lidu jejich idejemi a úspěchy.
      Způsob, jakým přistupujeme k revolučním předchůdcům, je otázkou postoje k revoluci a současně se týká mravního závazku revolucionářů.
      Mravní závazek je jedním z hlavních kritérií, které určují kvalitu revolucionáře. Revolucionář nejenže musí zachovávat revoluční ideje jako své přesvědčení, ale musí být také nositelem opravdových lidských osobních hodnot, který přejal vysoký mravní závazek. Zodpovědné svědomí a vědomí závazku jsou ušlechtilými rysy charakteristické pro člověka a jsou zdrojem duchovní síly, která jej podněcuje k uvědomělému a ušlechtilému jednání. Člověk, který třeba i pokrokově smýšlí, ale nemá svědomí a nedokáže dodržovat mravní závazek, nemůže mít ušlechtilé lidské vlastnosti a nemůže se stát opravdovým revolucionářem.
      Už ve staré společnosti svědomití lidé vysoce oceňovali mravní závazky a podle nich posuzovali hodnotu lidské osobnosti. Jednání, které bylo v rozporu s mravním závazkem, považovali za jednání nehodné člověka. Ve vykořisťovatelské společnosti se však opravdová morálka nemůže vyvinout a společnost ovládnout. Individualismus, který je základem vykořisťovatelské společnosti, je neslučitelný se skutečným mravním závazkem a mezi vykořisťovatelskou třídou a třídou vykořisťovaných se nemůže vytvořit mravně závazný vztah. Mravní pokrytectví je charakteristickým rysem vykořisťovatelské třídy a mravní zkaženost je nezbytným produktem buržoazní společnosti. Nositeli nejšlechetnějších lidských vlastností jsou komunisté, kteří milují lid a bojují za velkou věc samostatnosti lidových mas. Láska a důvěra k člověku je základem opravdových lidských vztahů a lidské mravnosti, obětavé služby pro druhé, pro společnost a kolektiv více, než pro sebe samého, je ušlechtilý mravní závazek člověka. Komunisté si váží člověka, milují lid a prospěch společnosti a kolektivu považují za cennější než zájmy jednotlivce. Proto obětavě bojují pro lid a v zájmu společnosti a kolektivu a nikoliv pro vlastní zisk a slávu. Lidé, kteří s ušlechtilou láskou k člověku bezmezně milují své soudruhy a lid a kteří s revolučním svědomím a s ušlechtilým vědomím mravního závazku obětují v boji všechno jen pro lid a za uskutečnění samostatnosti lidových mas, to jsou komunističtí revolucionáři. Komunistou ani revolucionářem nemůže být člověk, který nemiluje lid, je nevšímavý k jeho zájmům a postrádá svědomí a vědomí závazku i krásu lidského citového vztahu.
      Úcta k revolučním předchůdcům je pro revolucionáře nezvratným revolučním závazkem. Pokud se týče vztahu mezi revolučními předchůdci a mladším pokolením, existuje zde sice rozdíl v tom, že jedni prováděli revoluci dříve a druzí později, ale jde o soudružský vztah mezi revolucionáři, kteří pokračují v boji na jediné velké cestě revoluce. Jestliže vztah mezi rodiči a dětmi vnímáme hlavně jako pokrevní vztah předávání fyzického života, pak vztah mezi revolucionáři je vztahem mezi revolučními soudruhy, kteří na velké cestě revoluce se společným úmyslem sdílejí osud v životě a ve smrti a stále skvěle prožívají společenskopolitický život, který je jim dražší, než fyzický život. Vztah mezi revolucionáři se stává opravdovým komunistickým lidským vztahem, založeným na soudružské lásce a na revolučním závazku. To, že považujeme za šlechetnou povinnost a čest co nejvřeleji milovat revoluční soudruhy a dodržovat mezi soudruhy revoluční závazek, představuje mravní názor a morální podobu osobnosti komunistického revolucionáře. Revolucionáři proto považují zradu revolučních soudruhů a zřeknutí se dobrého svědomí a závazku vůči soudruhům za nejhanebnější zradu.
      I mezi mravními závazky mezi revolucionáři můžeme označit za nejvznešenější morální závazek úctu mladšího pokolení k revolučním předchůdcům, kteří byli průkopníky revoluce a kteří obětovali životy pro velkou věc revoluce a zanechali záslužné činy. Revoluční předchůdci bez zaváhání v boji obětovali i život, a to nikoliv kvůli svému individuálnímu prospěchu a slávě, ale v zájmu vlasti a lidu a pro štěstí svých potomků a nahromadili drahocenné revoluční úspěchy. I přitom, když revoluční bojovníci padli na místě rozhodného boje na život a na smrt nebo na popravčím lešení, volali: „Milujte budoucnost!", a to právě proto, že milovali budoucí pokolení. Díky hrdinnému boji revolučních předchůdců byla otevřena cesta revoluci a uskutečněny její výdobytky a mohl vykvést samostatný a tvořivý nový život lidu. Úcta k revolučním předchůdcům, kteří v boji obětovali všechno pro mladší pokolení, je revolučním závazkem, který lidé příštích generací přirozeně musejí dodržovat, a je jejich vznešenou morální povinností.
      Nejvyšším představitelem revolučních předchůdců je vůdce a oddanost vůdci je nejvyšším vyjádřením revolučního závazku.
      Vůdce dělnické třídy je nejvyšším mozkem a vedoucím představitelem revoluce. Lidové masy jsou sice hlavním činitelem dějin, ale jen tehdy, když se jim dostává vedení vynikajícího vůdce, mohou plnit úlohu skutečného pána svého osudu a samostatného subjektu dějin. Vůdce vypracovává vědeckou revoluční ideologii, strategii a taktiku, uvědomuje a organizuje masy a tak vede revoluční boj k vítězství. Umožňuje lidem hodnotný společenský a politický život a vede je tak, aby na cestě revoluce prožívali vysoce hodnotný život. Pod vedením vůdce vyrůstají tisíce a desetitisíce revolucionářů a lidé vstupují do revolučního boje. Pod vedením vůdce bylo zahajováno velké dílo socialismu a to postupuje vítězně vpřed. Díky jeho vznešeným myšlenkám, jeho vynikajícímu řízení jsou vykonávány velké revoluční činy a rodí se vysoká čest a důstojnost revolučních pokolení.
      Pokračování ve velké věci samostatnosti lidových mas a socialismu spočívá v následování velkého díla vůdce. Následování idejí a velkých zásluh revolučních předchůdců představuje následování vůdcovy revoluční ideologie a úspěchů vůdcova řízení. Úcta k revolučním předchůdcům se koncentrovaně projevuje ve věrnosti vůdci. Prokazování oddanosti velkému vůdci z generace na generaci je revolucionářům příslušející povinnost a nejvyšší revoluční závazek. Revolucionáři musejí trvale hájit a zastávat vůdcovy ideje a jeho vynikající úspěchy a věrně pokračovat a rozvíjet vůdcovo revoluční dílo.
      Jak ukazuje historie, imperialisté a renegáti revoluce při svém tažení proti velké věci socialismu obraceli ostří útoku proti vůdcům dělnické třídy a proti dřívějším generacím revolucionářů. Je tomu tak proto, že velká věc socialismu byla zpočátku probojována a poté vítězila díky vedení vůdců a obětavému boji revolucionářů dřívějších generací a proto, že prestiž socialismu byla spojena právě s jejich čestným věhlasem. Moderní revizionisté a renegáti socialismu znevažovali vůdce a revoluční předchůdce a vyhlazovali jejich velké úspěchy, čímž dováděli socialismus k degeneraci a k zhroucení. Proces degenerace a hroucení socialismu započal tím, že moderní revizionizmus, jenž pozvedl hlavu, urážel vůdce a revoluční předchůdce a překrucoval revoluční ideologii dělnické třídy. Působením moderních revizionistů socialismus vykolejil ze své dráhy, začal být zevnitř rozvracen a zhroutil se vinou politiky „reforem" a „přestavby" renegátů socialismu, kteří zcela popírali a likvidovali historické úspěchy socialismu. Oportunisté a renegáti socialismu haněli vůdce dělnické třídy a špinili posvátný revoluční boj a velké revoluční činy revolučních předchůdců, rozbili socialismus a restaurovali kapitalismus. Bylo to nejpodlejší kontrarevoluční, zločinné jednání, které podlehlo nátlaku imperialismu a tak zradilo revoluci. Bylo to nejvýše amorální věrolomné jednání, jež se zřeklo revolučního závazku a pošlapalo i elementární lidskou morálku. Renegáti revoluce s nasazením různých prostředků a metod pomlouvali a špinili revoluční předchůdce, čímž mezi lidmi vyvolali ideové kolísání a zmatek a poskytli imperialistům a reakcionářům záminku, aby mohli ještě s větší záští pomlouvat komunisty a velkou věc socialismu.
      Renegáti revoluce se po spikleneckém obsazení vedoucích postů ve straně a ve státě pokoušeli zvýšit svou popularitu a získat podporu lidu hanobením revolučních předchůdců. Zaujetí nejvyššího postu ve straně a ve státě však vůbec neznamená, že se někdo stane vedoucí osobností a že získá podporu a respekt lidu. Mocenskou silou a podvodem nelze získat důvěru lidu. Ten, kdo se chce stát vedoucí osobností a těšit se důvěře a podpoře lidu, musí jakožto vedoucí osobnost vykazovat příslušnou úctyhodnost a kvalifikaci a jakožto takový být zodpovědný a plnit svou úlohu. Vedoucí osobnost musí nadevše milovat lid a být služebníkem lidu, pro nějž se obětuje. Láska k lidu a úcta k revolučním předchůdcům tvoří jeden celek. Člověk, který miluje lid a je mu oddán, si v nejvyšší míře váží revolučních předchůdců, kteří obětavě bojovali za zájmy lidu, zatímco ten, kdo lidem pohrdá a považuje se za bytost kralující nad hlavami lidu, se bez zaváhání dopouští i tak hanebného činu, že pomlouvá revoluční předchůdce. Ačkoliv renegáti socialismu potměšile utrhali na cti vůdcům revoluce a revolucionářům z dřívějších generací ve snaze zvýšit tím svou vlastní autoritu, ukázali naopak svou pravou povahu a protilidovou podobu zrádců revoluce a odpadlíků. Ti, kdo oklamali lid a zradili revoluci, budou nevyhnutelně lidem zavrženi.
      Jestliže má být někdo opravdovým revolucionářem, bojujícím za zájmy lidu a vítězství velké věci socialismu, nesmí nikdy zapomínat na revoluční předchůdce a musí jejich velká díla chránit, obhajovat a dále rozvíjet. To je cesta dodržování cti a důstojnosti revolucionáře a vedení velké věci revoluce k vítězství.