Arnošt Kolman: IDEOLOGIE NĚMECKÉHO FAŠISMU (3/10)

Přidáno v neděli 18. 9. 2011


Německofašistická protižidovská propaganda

      Zvláštní úlohu hraje v rasistické teorii hitlerovců antisemitismus. Hitler - tenkrát ještě Rakušák Schickelgruber - seznámil se s antisemitskou ideologií ve Vídni pod vlivem strany rakouských pangermánů, vedené rytířem von Schonererem, a strany křesťanských socialistů, vedené vídeňským purkmistrem Luegerem. Pangermáni, kteří toužili po připojení Rakouska k Německu, organizovali pogromy proti Židům, Slovanům, socialistům, dělnickým odborům a sdružením. Jejich antisemitismus nebyl náboženský, ale rasistický. Co představoval antisemitismus křesťanských socialistů, je vidět z tohoto výroku Luegerova: „Abychom přehradili cestu socialistům, musíme zapojiti jejich požadavky do svého vlastního programu. Neznepokojujte se programem. Potřebujeme jej jen na volby." A ještě: „Já sám určuji, kdo je Žid." Hitler přesně vystihl podstatu sociální demagogie Luegerovy, když o něm napsal: ,,Přenesl těžisko své politické působnosti na získání sympatií těch tříd, jejichž existence je v nebezpečí. Snažil se využíti všech existujících nástrojů moci a získati náklonnost vlivných institucí."
      Jak známo, Hitler se vyšplhal k vládě touže cestou: demagogií před masami a plazením se před pány. I pro něho byl antisemitismus „socialismem hlupáků": Židé byli hromosvodem, jenž měl odvésti nenávist vykořisťovaných tříd od opravdového viníka, utlačovatelského řádu. Vyhlazení pěti milionů Židů v různých evropských zemích, zorganizované hitlerovci, mělo roznítit zvířecké pudy v Němcích, mělo je připravit k vyhlazování Slovanů a jiných národů a mělo též rozeštvat mezi sebou podmaněné národy, rozložit je morálně, aby se tím ulehčil hitlerovcům jejich úkol. Hitlerovský režim, tato stokráte zhoršená kopie reakčního carského režimu, právě tak jako on pořádal středověké, protižidovské pogromy.
      ,,Když prokletá carská monarchie," říkal Lenin, obraceje se k ruskému lidu, ,,dožívala svůj poslední čas, pokoušela se štvát zaostalé dělníky a rolníky na Židy. Carská policie ve spojení s velkostatkáři a kapitalisty organizovala protižidovské pogromy. Nenávist nouzí zmučených dělníků a rolníků se velkostatkáři-vykořisťovatelé snažili obrátit proti Židům. I v jiných zemích však můžeme nezřídka vidět, jak kapitalisté rozněcují nepřátelství proti Židům, aby zakryli dělníkům oči, aby odvrátili jejich pozornost od opravdového nepřítele pracujících, od kapitálu... Ne Židé jsou nepřáteli pracujících. Nepřáteli dělnictva jsou kapitalisté všech zemí.
      Mezi Židy jsou dělníci, pracující, jichž je většina. Jsou našimi bratry trpícími útlakem kapitálu, našimi soudruhy v boji za socialismus. Mezi Židy jsou kulaci, vykořisťovatelé, kapitalisté právě tak jako mezi námi. Kapitalisté se snaží roznítit nepřátelství mezi dělníky různé víry, různých národností, různé rasy. Bohatí Židé, právě tak jako bohatí Rusové, jakož i boháči všech zemí, spojenými silami utlačují, hnětou a rozdělují dělníky ..."
      Je příznačné, že český národ, který sám tak mnoho trpěl národnostním útlakem a vítězně prošel tolika boji za svou svobodu, naučil se ve své většině dávno chápat podlost antisemitismu, jakož i veškeré jiné rasové diskriminace, řídě se slovy svého básníka, „kdo do pout otroky jímá, sám je otrok". A všeobecně je známo, jakým důsledným, neohroženým bojovníkem proti antisemitismu byl Masaryk.
      Židé žijí téměř dvě tisíciletí rozptýleni mezi národy jako zvláštní organismus, zachovavší si do jisté míry svou svéráznou, okolním národům nepochopitelnou kulturu, poněvadž byli vychovám v nepřirozených poměrech komolících jejich povahu - po staletí jim bylo zakázáno zabývat se rolnictvím, byli odkázani hlavně na obchod. Proto reakcionáři všech věků tak ochotně používali štvaní proti Židům jako ventilu, když kypící nespokojenost lidu s hospodářským a politickým útlakem hrozila vládnoucím třídám revolučním výbuchem.
      V. I. Lenin Hitlerovci prohlašovali Židy za viníky všeho zla a všech neštěstí, jež kdy znala a zná dnes lidská společnost. Vykořisťování a kapitalismus, velkoobchod a bankéřství, liberalismus a parlamentarismus, marxismus a komunismus, to vše jsou prý židovské vynálezy a instituce, cizí ryzím „árijcům". Židé prý nejsou schopni tvořit, budovat, dovedou jen ničit, bourat. Nedostává prý se jim idealistického světového názoru, tohoto základu veškeré kultury. Spiknutím Židů a zednářů byla prý zničena monarchie a dnes prý židovští kapitalisté povzbuzují dělnictvo k povstání, aby tím zesílili svou světovou nadvládu.
      Že v tom všem není ani stopy historické pravdy a ani sledu logiky, to ovšem fašistickým katanům nevadilo. Ti měli jen jeden cíl: pod maskou boje proti židovství bojovat proti osvobozeneckému hnutí a proti Sovětskému svazu, představujíce bolševismus jako ,,židovské učení". O Kruppech, Thyssenech a jiných vykořisťovatelích s ,,ryze árijskou" krví mlčeli, neboť z hlediska fašistů každý z těchto pánů se jako „árijec" staral ne o zájmy vlastní kapsy, ale výhradně o zájmy ,,národní". A mlčeli též i o židovské chudině, o řemeslnících, živnostnících a intelektuálech, či vlastně právě je - ne však židovské velkokapitalisty, s nimiž němečtí velkokapitalisté měli dlouho mnoho společných zájmů - vydávali za hlavní viníky všech neštěstí pracujícího lidu. Samozřejmě Hitler, Göring, Goebbels, Rosenberg a jiní fašističtí pohlaváři, velcí i malí, zbohatli na arizaci, na vyvlastnění židovských podniků. Tentokrát židovské peníze nepáchly.
      Pokud se týče idealismu, tu se pod tímto názvem rozumí dva zcela různé pojmy. Za prvé nezištnost a obětavost, boj za vznešené ideály, v protikladu k hrubému materialismu, k sobeckému lpění na osobní výhodě. Za druhé filozofický světový názor, který v protikladu k filozofickému materialismu mylně pokládá svět za ztělesnění ideje, ducha, duše či vědomí, a toto vědomí, představy a pojmy za jedině existující a jedině poznatelné. Němečtí reakcionáři, na příklad hr. Coudenhowe-Kallergi, dávno používali dvojsmyslnosti názvů „idealismus" a ,,materialismus" pro svůj boj proti materialismu, demagogicky ztotožňujíce přívržence filozofického materialismu s hrubými materialisty a přívržence filozofického idealismu se stoupenci idealismu mravního. Toutéž cestou šli ovšem i hitlerovci.
      A o poměru Židů k idealismu jak v jednom, tak i druhém smyslu tohoto slova můžeme říci, že se tento poměr ničím neliší od poměru druhých národností. V židovském pracujícím lidu se najde nemálo nezištných, obětavých, poctivých bojovníků za vysoké ideály - neméně než v pracujícím lidu druhých národů. A mezi mysliteli židovského původu najdou se jak stoupenci filozofického idealismu, tak i materialismu, právě tak, jako mezi mysliteli jiných národností. Ovšem, jedna odrůda idealismu je opravdu téměř výlučným patentem německé filozofie. Jsou to reakční složky filosofie Kantovy a Hegelovy, jež daly mravní, logické a dialektické zdůvodnění víře v autoritu německého buržoasně-junkerského státu a vyšších stavů, zdůvodnění slepé poslušnosti zákonů, zpupnosti a výbojnosti, víry v historické poslání Němců jako národa předurčeného k světovládě.
      Rasistická lživěda mimo své hlavní teze o neproměnnosti, věčnosti dědičných tělesných znaků, o určení duševního života rasou, o dělení ras na vyšší a nižší obsahuje ještě řadu jiných tezí, stejně mylných a protivědeckých. Rasisté ztotožňují rasu s jazykem. Pokládají národy, mluvící příbuznými jazyky, za národy patřící k téže rase. Ale to je zjevně nesmyslné, neboť z dějin je známo mnoho případů, kdy si národy, velmi různé svými tělesnými znaky, přisvojili příbuzné jazyky, jako např. Turci a Finové.
      Vycházejíce právě z takového ztotožnění rasy a jazyka, vytvořili rasisté pojem ,,árijců". Spojili mezi sebou uměle národy mluvící příbuznými jazyky, tvrdíce, že prý mají společný původ z jediného „pranároda", jenž pochází z jakési ,,pravlasti" v Indii, kde kdysi mluvil jediným ,,prajazykem", objeveným Maxem Müllerem, profesorem v Oxfordě.
      Staré vydání ,,árijských" teorií, jež se datují z roku 1853 od Gobineaua a později od Lapougea, bylo dlouho módou v antropologii, etnografii, historii a jazykozpytu, a to hlavně v Německu, kde se tyto importované teorie těšily ještě větší oblibě než v Anglii, přesto, že tyto teorie ospravedlňovaly anglické panství v Indii. Příbuzenství, zjištěné mezi některými jazyky Indie s jazyky iránskými, bylo bez jakéhokoliv oprávnění ztotožněno s rasovou jednotností národů, mluvících těmito jazyky. Sem byli připojeni staří Řekové a Římané, národy žijící kolem Středozemního moře, hovořící germánskými, románskými, slovanskými jazyky a ještě mnohé jiné. Jim, kteří jsou spojeni pokrevním příbuzenstvím, společným původem, byl dán název,,Indoevropané", „Indogermáni", „árijci", neboť „arya" (sanskritské slovo, které znamená ,,šlechetný") nazýval se jeden z prastarých národů indických v přezírání svých sousedů. Odtud se objevil i hákový kříž - původně znak, totem - jejž tito pastuchové vypalovali na bedrech svého dobytka.
      O překot pustili se učenci do hledání stopy tohoto „pranároda", jenž dal, podle těchto představ, život valné většině soudobých civilizovaných národů. Jedni historikové kultury ,,nacházeli" ,,prarodinu árijců" v Himalájích, druzí v Malé Asii, třetí ještě jinde. Archeologové a jazykozpytci ,,rekonstruovali" „árijskou prakulturu" a ,,árijský prajazyk".
      Rodokmen ,,árijských" plemen, zkonstruovaný Schleicherem, ,,teorie etnických vln", Taylorův ,,objev" o vzniku ,, árijců" - to vše je dávno vědou překonáno. Význačný sovětský vědec Marr resumuje již v r. 1923 tuto ,, árijskou" etapu bludného vývoje vědy posledních desítiletí XIX. věku a podtrhuje, že takzvaná „indoevropská rodina jazyků", budující se na rasových příznacích, neexistuje, že jediný prajazyk ,,je fikce, protože z počátku byl nejeden, ale množství jazyků jednotlivých plemen". - ,,Indoevropské jazyky," psal Marr, „vytvářejí zvláštní rodinu, avšak ne rasovou, ale jako výsledek zvláštního složitějšího stupně křížení, stupně vyvolaného společenským převratem v souvislosti s novými výrobními formami, spojenými, jak se zdá, s objevem kovů a jejich širokým využitím v hospodářství."
      Německým fašistům se tyto staré ,, árijské" teorie také nehodily, ovšem ne pro jejich nevědeckost. Prohlásili (například Kossina, Kynast, Walther, Gunther a jiní), že kolébka lidské kultury neleží na východě, neleží v Asii, ale na severu, kdesi v subarktidě: podle jedněch v Norsku a podle jiných ve fantastické Atlantidě. Za tím účelem překroutili nejen archeologii, ale i paleontologii, ba i geologii. Rozumí se, že odtud, od této ,,nordické rasy", od předků dnešních Němců, kteří prý jsou jediným národem, zachovavším si poměrně nejvíce nesmíšené ,,nordické krve", rozšířilo se vše, co bylo cenné ve všech životních oborech, po celém světě. Není tedy divu, že němečtí ,,učenci“ nacházejí stopy vlivu ,,nordické rasy" i v Číně, v Egyptě, v Indii, v Řecku, v Turkestáně.
      Samozřejmě, že na příklad střelný prach nevynalezli žlutolící Číňané, ale dostal se k nim (právě tak jako k Mojžíšovi, jenž prý ho používal pro své ,,zázraky") od národa nordické rasy. Že pak egyptská kultura je nordického původu, to nejlépe dokazuje - jak to vážně tvrdil fašistický teoretik Balzer - nordická rasa mumií faraónů, neboť na příklad ,,Ramses II. měl nordické velké uši, a ne středoasijské malé."
      Nezbytná osnova jak starého, tak i nového vydání ,,arijských" teorií je polygenismus, tvrzení, že lidstvo nemá jediný společný původ, že každá rasa má svůj zvláštní původ, že mezi lidmi různých ras ani v nejvzdálenější minulosti neexistovalo žádné pokrevní příbuzenství. Byla tedy každá rasa zvlášť bohem stvořena, anebo podle těch rasistů, kteří připouštějí přirozenou evoluci, každá rasa se vyvinula z jiného druhu živočichů, podobných opicím než rasa druhá. Ze polygenismus nemá nic společného s vědou, že se příčí skutečným faktům, je vidět za prvé z toho, že lidé různých ras (na př. běloši a černoši) liší se jen vedlejšími znaky, ale mají všechny hlavní znaky společné. Tak na příklad neexistují rasy, které by měly tři oči nebo jednu ruku. Za druhé je to vidět z toho, že mezi lidmi různých ras je možné křížení. Za třetí z toho, že mozek lidí různých ras má totožnou morfologii. Vše to ovšem nevadí vyznávání polygenismu - rasisté přece musí „vědecky" odůvodnit věčnou přirozenou propast mezi rasami, nelidskou, zvířecí podstatu každé jiné rasy než své, tedy nordické, germánské.
      Rasisté tvrdí dále, že sňatky mezi příslušníky různých ras působí neplodnost a zrůdnost. Hlásají proto boj za ,,čistotu rasy". Ale vše toto vyvrací skutečnost. V žilách takového zdatného národa, jako jsou Severoameričané, teče nemálo indiánské krve a vůbec všechny soudobé národy, a tedy také Němci, vznikly smíšením různých ras. Naopak sňatky mezi blízkými příbuznými jsou skutečně škodlivé, o čemž svědčí i to, že stará lidová moudrost je všude zakazovala. Sami rasisté byli ostatně nuceni přiznat (neboť to potřebují z důvodů své vnitřní politiky), že ,,jen velmi malá část obyvatelů země je čisté rasy. Sám německý národ nemá zcela čistou nordickou krev, a proto také si nedobyl ještě nadvlády nad světem." Můžeme být jisti, že dnes tím mnozí Němci vysvětlují svou porážku.
      Německofašistická protižidovská propaganda Rasisté dále tvrdí, že hybnou silou dějin je ,,rasový boj", boj mezi ,,vyššími" a ,,nižšími" rasami. Toto heslo má nejen šovinistický výbojný smysl, ale má též odvést pozornost pracujícího lidu od třídního boje, od boje proti vykořisťování ,,vlastními", domácími kapitalisty, má roztříštit progresivní síly různých zemí, vzájemně je rozeštvat.
      Rasisté konečně tvrdí, že rasová povaha člověka se projevuje v jeho přirozených pudech, že člověk cítí ,,hlas krve" a že tento hlas mu diktuje jeho chování. Absurdnost tohoto mystického žvanění je ovšem vyvrácena skutečností, mezi jiným existencí milionů mulatů, mesticů atd., jejichž rodiče tento „hlas" neuslyšeli, a také stejným chováním lidí různé rasy za těchže podmínek - na příklad stejný dravci imperialismus Němců a Japonců - a různým chováním lidí stejné rasy - na příklad německých fašistů a německých antifašistů, českých kolaborantů a českých vlastenců atd. atp.
      Rasistická teorie, přizpůsobená poměrům hitlerovského Německa, diferencuje, jak už řečeno, i mezi samými Němci, tvrdíc, že Němci jsou směsí dvou, ba i tří aneb i více různých ras. Je to ryze nordická rasa, k níž patří ,,vůdcové" a magnáti kapitálu - to jsou přirození vůdcové, moudří, spravedliví, rekovští, přívrženci války a idealismu. A jsou to rasy ostická (východní) a dinárská (jižní), ke kterým náleží pracující lid; jsou to rasy nakloněné revoluci a materialismu, nezpůsobilé k politickým ctnostem, potřebující nad sebou vůdce.
      Na důkazy, že vyšší třídy jsou nositeli severorasových ctností a že třídy nižší si nezachránily severní krev a že se proto chovají jako rasy primitivní, nejsou fašisté nijak skoupí. Tyto důkazy dodává jim antropologie, psychologie, sociální hygiena a statistika - obory skrz naskrz zfalšované fašisty. Jak na příklad fašisté ,,dokazují" biologickou méněcennost nižších tříd? V Německu ve školách pro zaostalé děti patřilo 80% dětí k těmto nižším třídám, slavnostně prohlašuje Lenz. Že majetní rodiče své zaostalé děti do školy nepošlou a že vůbec procento zaostalých dětí nemajetných rodičů jistě odpovídá procentu všech nemajetných obyvatelů země, o tom ovšem fašistická statistika mlčí. Nejinak vypadají „důkazy“ vzaté ze statistiky zločinců a taktéž z ostatních věd. Je tedy rasismus prostředkem, jenž má oprávnit vykořisťování a utlačování pracujícího lidu a zároveň mobilisovat jej k loupežným tažením.
      S rasismem je přímo spjata hitlerovská teorie „životního prostoru“. ,,Vyšší rasa" má přirozené právo na vyšší blahobyt, na neomezený rozvoj i na úkor jiných národů. Uchvácení cizích území je tedy pro panovačnou „vyšší rasu" přírodní nutností. Ta má nejen právo, ale i povinnost mocí a násilím rozšiřovati svůj ,,životní prostor" do jeho „přirozených hranic". Kde tyto hranice jsou a co je určuje, stanoví zvláštní ,,věda", vypracovaná hitlerovci, nazvaná ,,geopolitika". Podle ní vyvolává velká hustota obyvatelstva ,,tlak" na hranice země - přelidnění vede automaticky k nezbytné expanzi. Že však ve skutečném životě národa nejde o počet obyvatelů na čtverečný kilometr, nýbrž o to, jak je rozdělena mezi obyvatelstvem výroba a spotřeba, což závisí od hospodářského a sociálního řádu této země, tomu ovšem geopolitika neučí.
      Hlavní německo-fašistický geopolitik, generál ve výslužbě Haushofer, vypracoval následující „teorii". Ze všech velkých světových národů zaujímají prý Němci nejnepříznivější zeměpisnou polohu v ohledu obrany. Za prvé, Německo (před druhou světovou válkou) prý má roztrhané hranice a rozkouskovanou plochu. Za druhé, Německo prý se se svou přílišnou hustotou obyvatelstva nachází ve středu střední Evropy (zatím co v jiných světadílech leží země s velkou hustotou obyvatelstva na okrajích těchto světadílů). Proto prý se tato země nemůže zbavit přílišného „tlaku obyvatelstva" jinak než rozšířením svých hranic. Haushofer a jiní geopolitikové tvrdí, že více než třicet procent Němců (a oni jich napočítali už r. 1900 celých 85 milionů) žije v cizině a že tedy všichni Němci musí být obchváceni jedinou přirozenou hranicí. Jak se taková „statistika" dělá, je vidět na tom, že geopolitikové důsledně nazývají Prahu „německým městem", ač podle statistiky z 1. prosince 1930 se v Praze hlásilo k české národnosti 93.6% a k německé jen 5%. Kde vlastně leží tato přirozená hranice?
      Na západě jde - obkličujíc Alsasko-Lotrinsko a Lucembursko --přes Mety, Toul a Verdun, na jihu po jižním úpatí Alp, obkličujíc Švýcary a část Jugoslávie, na východě k ústí Dunaje obkličujíc Československo, Polsko, Sedmihrady, Bukovinu, Ukrajinu, Bělorusko, území povolžských Němců a „ruské okno do Evropy" (Leningrad), na severu uzavírá Dánsko a skandinávský poloostrov s odůvodněním, že odtud se prvotně Němci jako „nordická rasa" rozšířili. Tak se geopolitika vykládala ještě v r. 1933 a za války ovšem ještě jasněji: „Hle, v čem je smysl války - my válčíme ne za ideály, my bojujeme za ukrajinskou pšenici, za kavkazskou naftu, za bohatství světa". Němci ovšem - díky hitlerovské politice - obdrželi opravdu hojně životního prostoru, ale jako mrtvoly ve stepích pod Stalingradem, na pláních pod Moskvou, před Leningradem a na Ukrajině.

Arnošt Kolman: IDEOLOGIE NĚMECKÉHO FAŠISMU, Svoboda, Praha 1946