Enver Hodža: Imperialismus a revoluce
Strategie imperialismu a moderního revizionismu (2/2)

Přidáno v pátek 13. 3. 2009


Enver Hodža

      Tirana, 1978

      Ke zničení socialismu, k potlačení revolučního osvobozeneckého hnutí, k boji proti velkému vlivu marxisticko-leninské teorie a k zajištění své hegemonie ve světě používal americký imperialismus dvě metody.
      První metodou byla agrese a ozbrojená intervence. Američtí imperialisté ustavili agresivní vojenské bloky, jako je NATO, SEATO atd., umístili velké množství ozbrojených sil na území mnoha cizích zemí, postavili vojenské základny na všech kontinentech a vybudovali mocnou námořní flotilu, kterou rozmístili po všech mořích a oceánech. Ve snaze rozdrtit a udusit revoluci zahájili vojenské intervence v Řecku, Koreji, Vietnamu a jinde.
      Druhou metodou se stala ideologická diverze a rozvracení socialistických států, komunistických a dělnických stran, a úsilí o dosažení buržoazní degenerace těchto států a stran. V tomto úsilí americký imperialismus a světový kapitál jako celek zaměstnal mocné nástroje propagandy a ideologické diverze.
      Ale americký imperialismus a světový kapitalismus, který se zotavoval po válce, čelil silnému protivníku, socialistickému táboru se Sovětským svazem v čele, světovému proletariátu a svobodymilovným národům. Proto musely být velmi opatrné ve svém účtování s touto kolosální sílou, která byla vedena správnou a jasnou politikou, vítěznou ideologií, která byla přijímána a je stále více a více přijímána srdcem a myslí dělníků, revolucionářů a pokrokových lidí.
      Navzdory úsilí amerického imperialismu a světové reakce o deformaci a zničení revolučního hnutí proletariátu a osvobozeneckého boje národů toto hnutí sílilo a upevňovalo se. Pod vedením Stalina Sovětský svaz velmi rychle zacelil rány války a pokračoval v rychlém rozvoji ve všech oblastech, v ekonomice, vědě, technice atd. V zemích lidové demokracie byly pozice socialismu upevněny. Komunistické strany a protiimperialistické demokratické hnutí rozšiřovalo svůj vliv v masách.
      Za těchto podmínek světový imperialismus a kapitalismus využil moderní revizionisty, a jugoslávské mezi prvními, ve svém boji proti socialismu a osvobozeneckému boji národů.
      Byl to příval štěstí pro světový kapitalismus, že Jugoslávie, země nazývaná lidově demokratickou, přešla do opozice a vstoupila do otevřeného ideologického a politického konfliktu se Sovětským svazem, protože se jako jedna členská země v řadách socialistického tábora vzbouřila. Světový kapitalismus udělal velkou reklamu této události, která mu pomohla v jeho boji proti socialismu a revoluci.
      Ale i když to způsobilo velikou škodu věci revoluce a socialismu, nebyla titovská zrada úspěšná v rozdělení socialistického tábora a komunistického hnutí, jak reakční buržoazie doufala. Komunisté a revolucionáři na celém světě rázně odsoudili tuto zradu a poukázali na nebezpečí titoismu jako agentury imperialismu proti komunismu.
      Byli to chruščovovští revizionisté, kteří se chopili moci v Sovětském svazu po Stalinově smrti, kdo vykonali největší službu pro světový kapitalismus v jeho boji proti socialismu, revoluci a marxismu-leninismu. Vznik Chruščovovy revizionistické skupiny byl největším politickým a ideologickým vítězstvím pro strategii imperialismu po druhé světové válce.
      Kontrarevoluční převrat v Sovětském svazu způsobil obrovskou radost americkým imperialistům a všem ostatním kapitalistickým silám, protože nejmocnější socialistický stát, bašta revoluce a osvobození národů, opouštěl cestu socialismu a marxismu-leninismu a mohl být přeměněn, teoreticky i prakticky, v základnu kontrarevoluce a kapitalismu.
      Obrat, který proběhl v Sovětském svazu, vedl k rozpadu socialistického tábora a mezinárodního komunistického hnutí. Byl to jeden z hlavních faktorů, které ovlivnily rozšiřování moderního revizionismu v mnoha komunistických stranách, a vytvořily pro to příznivé podmínky. Chruščovovské revizionistické tendence vážně poškodily vývoj revoluce a socialismu v celém světě.
      Začal krutý boj mezi skutečnými marxisty-leninovci a revolučními sílami na straně jedné a chruščovovským revizionismem na straně druhé.
      Albánská strana práce hned od počátku vysoko třímala prapor nesmiřitelného a zásadového boje proti sovětskému revizionismu a jeho následovníkům, odvážně hájila marxismus-leninismus, zdroj socialismu a osvobození národů, stejně jako rozhodně bojovala proti jugoslávskému revizionismu.
      Opravdoví marxisté-leninovci a revolucionáři po celém světě povstali proti chruščovovské zradě. Z řad revolučního proletariátu různých zemí se pozvedly nové marxisticko-leninské strany, které na sebe vzaly tíhu vedení zápasu dělnické třídy a lidu proti buržoazii, imperialismu a modernímu revizionismu.
      Naděje imperialismu a revizionismu na konečné zničení socialismu, udušení skutečného mezinárodního komunistického hnutí a rozdrcení lidového boje se nesplnily. Chruščovovští revizionisté záhy ukázali svůj protimarxistický a kontrarevoluční charakter. Národy viděly, že Sovětský svaz se změnil v imperialistickou supervelmoc, která soupeřila se Spojenými státy americkými o světovou nadvládu, že se spolu s americkým imperialismem stal dalším velkým nepřítelem revoluce, socialismu a národů světa.
      Na druhé straně, vážné ekonomické, finanční, ideologické a politické krize, která ovládají celý kapitalistický a revizionistický svět, neukazují jasně jen další rozklad kapitalistického systému a s ním nerozlučně spjatý útlak a devastaci přírody, ale také poukazují na demagogii a pokrytectví všech moderních revizionistů, kteří upevňovali kapitalistický pořádek.
      Ale v době, kdy světové revoluční hnutí sílilo a konsolidovalo se, když kapitalismus byl zmítán krizemi, a když chruščovovský revizionismus a ostatní proudy moderního revizionismu se odhalovaly v očích proletariátu a národů, čínský revizionismus vešel otevřeně na světovou scénu. Stal se blízkým spojencem amerického imperialismu a mezinárodní velkoburžoazie při rdoušení a sabotáži revolučních bojů proletariátu a národů.
      V současném světě se vytvořila velmi složitá situace. Na mezinárodní scéně dnes působí různé imperialistické a sociálimperialistické síly, které na jedné straně bojují svorně proti revoluci a svobodě národů, a na druhé straně soutěží a zápasí spolu o trhy, sféry vlivu a o hegemonii. Nyní se, kromě sovětsko-amerického soupeření o světovou nadvládu, projevují rozpínavé nároky čínského sociálimperialismu, agresivní ambice japonského militarismu, úsilí západoněmeckého imperialismu o získání životního prostoru, tvrdá konkurence Evropského hospodářského společenství, která obrací jeho oči ke starým koloniím.
      Všechny tyto faktory dále zhoršují mnohé rozpory v kapitalistickém a revizionistickém světě. Ve stejné době nebyla odstraněna vyhlídka na revoluci a národní osvobození v důsledku zrady titovských, sovětských, čínských a jiných revizionistů, ale naopak, po dočasném ústupu revoluce je nyní na pořadu dne nový skok kupředu. Dojde k němu v příhodných historických podmínkách, a bude triumfovat ve světovém měřítku.
      Nic nemůže zachránit imperialismus, kapitalismus a revizionismus od nelítostné pomsty proletariátu a národů, od hlubokých antagonistických rozporů a nevyhnutelných krizí, od revolucí, jejich nevyhnutelného zániku.
      Je to právě tato situace, která nutí imperialismus hledat nové cestičky a cesty, budovat novou strategii a taktiku, aby unikl katastrofě, která jej čeká.

z angličtiny přeložil a zvýraznění v textu provedl Luděk Kobza