KSČ v letech zásadních revolučních i kontrarevolučních přeměn (1945 - 1989) a její nástupkyně - KSČM

Přidáno v úterý 26. 7. 2011


Komunistická strana Československa

      K 90. výročí založení KSČ, III. část

      Kvalitativně nová historická etapa ve vývoji našich národů započala rokem 1945, vyvrcholením národně osvobozeneckého boje, při aktivním vystoupení vlasteneckých sil ve slovenském a květnovém národním povstání, osvobozením naší vlasti 9. května 1945. Významnou úlohu v připravenosti socialisticky a demokraticky orientovaných politických sil, při aktivní úloze KSČ (která si svou neohroženou obhajobou národních zájmů v dobách pro národ nejtěžších získala autoritu mezi početnými vrstvami lidu a stala se rozhodující silou domácího odboje), pokračovat v rozvoji národně demokratické revoluce v zájmu pracujícího lidu a upevnění jeho moci, sehrál Košický vládní program Národní fronty (NF) a jí potvrzené revoluční národní výbory (NV). Ty vznikaly jako orgány nové státní moci a správy v průběhu osvobozeneckého boje. NF představovala „blok dělnické třídy, rolnictva, drobné městské buržoazie, inteligence a té části demokratické buržoazie, která chce náš program Národní fronty s námi provádět." (K. Gottwald, Spisy, sv. 12, s. 21.) NV pak představovaly základní pilíř nově se rodícího lidově demokratického zřízení, které lze, opět slovy K. Gottwalda, charakterizovat tak, že nešlo o prosté nové „vydání předmnichovské republiky", ale o vytvoření demokratického režimu nového typu, který nebyl „režimem pouhé formální, parlamentní demokracie, nýbrž režimem lidové demokracie", kdy stání správa již nebyla „v rukou byrokracie, jak tomu bylo v předmnichovské republice, nýbrž přechází do rukou lidových orgánů… národních výborů", kdy „směr vlády, linii politiky vlády neurčuje jako dříve velkokapitál, nýbrž dělnictvo a pracující lid včele s komunistickou stranou." (Tamtéž, s. 82-83)
      Významnou úlohu v zápase o plnění Košického vládního programu (KVP) a tím i o charakter dalšího prohloubení revoluce, sehrálo znárodnění bank, peněžnictví, klíčového průmyslu a všech podniků s více než 500 zaměstnanci (25. 10. 1945), což pro buržoazii znamenalo značnou ztrátu a omezení její moci. Velmi významné bylo i to, že prezident Beneš při podpisu znárodňovacích dekretů podepsal i dekret o závodních radách, zajišťující dělníkům a ostatních pracujícím účast na vedení podniků a jejich kontrole. Tak K. Gottwald mohl na prosincovém (1945) zasedání ÚV KSČ konstatovat, že skončila I. etapa boje, v němž dělnická třída prosadila řadu významných politických a hospodářských opatření vyplývajících právě z KVP, kdy pak především znárodněním byly položeny pevné základy vskutku nové, lidové demokracie.
      Po volbách v roce 1946, v nichž KSČ zvítězila (získala v českých zemích 40 % a v celé ČSR 38 %), naplňujíc úkol VIII. sjezdu (28. - 31. 3. 1946): rozvinout linii postupného přerůstání revoluce národní a demokratické v revoluci socialistickou, tedy postupného rozšiřování moci a vlivu dělnické třídy na společenské procesy, došlo k další kvalitativní změně v politice NF. Předsedou vlády se stal K. Gottwald a jeho nová vláda vypracovala, tzv. Budovatelský program NF, jehož hlavním obsahem bylo vypracování a přijetí nové ústavy. Ústavy, která zakotví vymoženosti národní a demokratické revoluce a uzákonění a splnění dvouletého (1947-1948) plánu obnovy a výstavby národního hospodářství. V boji o naplnění tohoto programu došlo k zintenzivnění sabotérských snah politické reprezentace buržoazie, která usilovala o ochromení vlády a rozbití NF, o zvrat společenských poměrů zpět k předmnichovské buržoazní republice, jak se to naplno projevilo v únorových dnech roku 1948, kdy byla nakonec parlamentní, demokratickou a ústavní cestou reakce poražena. Přitom došlo k očistě a obrodě stran NF na bázi upevnění lidové demokracie. Tak byla otevřena cesta k socialismu. Proto mohl IX. sjezd KSČ (25. - 29. 5. 1949) vytýčit generální linii jeho budování u nás, jež představovala tvůrčí uplatnění obecných zásad ML, Leninova plánu výstavby socialismu a zkušeností KSSS v konkrétních podmínkách ČSR.
      Klement Gottwald Přes všechny potíže růstu došlo tak u nás k dynamickému vývoji společnosti na bázi dalších zásadních přeměn v ekonomické základně, tj. dalšího zespolečenštění rozhodujících výrobních prostředků, což uvolnilo dynamičtější rozvoj výrobních sil, jak se to výrazně projevilo již v prvých pětiletkách. K řešením potíží růstu patřilo (od poloviny 50. let) zejména úsilí o zdokonalování řízení národního hospodářství, s čímž byly spjaté i určité mírné „turbulence" v našem národohospodářském vývoji, které byly podmíněné zejména nárůstem revizionismu, zeslabením či opuštěním ML přístup v poznání i v praktické politice, což se projevilo v polovině 60. let, zvláště při zavádění Šikovy ekonomické reformy do roku 1968. Je třeba vidět, že tato tendence patří k hlubším, podstatnějším příčinám porážky socialismu na přelomu 80. a 90. let nejen u nás.
      Přesto však celé čtyřicetileté období zcela jasně prokázalo přednosti nově se rodícího společenského řádu, socialismu. Z tohoto hlediska jsou proto naprosto nesmyslná a falešná tvrzení některých ideologů KSČM, že prý v našem ekonomickém rozvoji, zejména v jeho poslední dekádě, šlo již ne o stagnaci, ale o krizi, v níž především musíme hledat jednu z hlavních příčin porážky socialismu u nás. Jak směšně zní taková tvrzení zejména dnes, když prožíváme skutečnou krizi, ale kapitalistického systému, k němuž zákonitě patří. Tato krize ovšem není způsobena „nenažraností" vládnoucích vrstev, jak se domnívá i jistý „společenskovědní pracovník" a funkcionář KSČM.
      Podívejme se na fakta: za 40 let budování socialismu (1948 - 1989) se v Československu zvýšil národní důchod 7,2krát (721 %), z toho v českých zemích 6krát (616 %) a na Slovensku 11,3krát (1 132 %). Průmyslová výroba vzrostla ve stejném období 14krát (1 438%), socialistické zemědělství pak bylo schopno zabezpečit potravinovou soběstačnost Československa. Hektarový výnos obilovin v českých zemích překročil 4,5 t, na Slovensku 5,3 t, v pšenici dokonce 5,8 t. Když představitelé vítězné kontrarevoluce ukořistili v roce 1989 československým pracujícím jejich národní majetek, byla jeho hodnota ve srovnání s rokem 1948 třicetkrát až čtyřicetkrát vyšší. A jak to ve skutečnosti bylo s onou poslední dekádou ekonomického vývoje socialismu, jež měla především určit jeho zkolabování? V období let 1979 až 1989 vzrostl národní důchod o 21 %, což by přepočteno na HDP činilo 30 % až 33 %. Ukazatel HDP na obyvatele u nás v roce 1988 měl hodnotu 10 130 USD. Pro srovnání uveďme, že ve Velké Británii měl tento ukazatel hodnotu 10 420 USD, v Nizozemí 11 860 USD, ale v kapitalistickém Španělsku jen 6 010 USD (viz Sborník XXIX. PTP konference, 13. listopad 2010, s. 35, 36).
      Shrneme-li, pak v letech 1948-1989 šlo o nejdynamičtější období v historii našich národů, ve kterém nejvíce vzrostla životní úroveň lidu (reálná úroveň mezd vzrostla asi o 170 %, tedy 2,7krát) při v podstatě stabilních cenách u zboží základních potřeb, pevných sociálních a životních jistotách - plné zaměstnanosti, bezplatném vzdělání a lékařské péči, kdy náklady na bydlení činily 5 % výdajů na domácnost a dnes je to více než 25 % v průměru, u důchodců a rodin s dětmi více než 50 %! A jak jme na tom po dvaceti letech od převratu a obnovy kapitalismu? V prvních letech u nás ekonomika klesla o 21 %, průmyslová výroba o 40 %. Úrovně ekonomiky z roku 1989 jsme dosáhli až po patnácti letech, asi v roce 2004. Dnes je tato úroveň asi o 20-25 % vyšší, avšak od roku 2008 zažíváme ekonomickou krizi a druhý velký pokles za 20 let. V zemi je kolem 700 tisíc nezaměstnaných, máme historicky nejvyšší zadluženost státu ve výši téměř 1,5 bilionu korun, roční deficit státního rozpočtu dosáhl 200 miliard korun. Zadluženost občanů dosahuje bilion korun. K tomu se i značně prohlubuje diferenciace příjmů, kdy více než 2/3 občanů má podprůměrný příjem. Tak velkým skupinám občanů životní úroveň klesá, nebo v nejlepším případě stagnuje (Tamtéž: V. Věrtelář, Socialismus byl nejúspěšnějším obdobím v historii ČR, s. 153-154).
      Ještě bych chtěl upozornit alespoň na dvě zvláštnosti naši porážky, ke které přes všechna uvedená pozitiva došlo a jak to hodnotí, na co zde navazuje KSČM.

Z. Košťál, Dialog č. 275, červen 2011

      Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.