SVĚDECTVÍ A VYZNÁNÍ bývalého příslušníka Státní bezpečnosti ČSSR Stanislava Semínka (3/3)

Přidáno ve čtvrtek 2. 6. 2011


Státní znak ČSSR

      Pokračování z 1. části a 2. části.

      Moje stanovisko k 50. letům minulého století a letům pozdějším

      Po převratu v r. 1989, kdy státní moc přešla do rukou stoupenců kapitalismu, se neustále nepravdivě a hrubě napadá dřívější státní zřízení. Prostřednictvím tisku, který je v cizích rukách, v Českém rozhlasu a především v České televizi se přisluhovači kapitalismu snaží pronikat do myšlení občanů, zejména mladé generace, a vsugerovat jim, že doba budování socialismu, především 50. léta, byla dobou temna, totality, násilí a komunistického útlaku. Vůbec se však neobtěžují vysvětlit, co si pod pojmem „KOMUNISMUS" představují. A ten „KOMUNISMUS" ve skutečnosti ani u nás ani nikde ve světě zatím nebyl!
      Jako pamětník této doby, který ji velmi dobře poznal, nemohu souhlasit se lživým tvrzením stoupenců kapitalismu. Proto se ve svém „Svědectví" snažím objasnit mnohé skutečnosti, které se staly, jak se postupně vyvíjely v té době, kterou mladá generace nezažila, a proto snadno přijímá názor novodobých falzifikátorů dějin. My, starší, si mozky vymýt nenecháme, protože jsme byli svědky a účastníky toho, jak to skutečně bylo po celé období od skončení druhé světové války až po současnost. Proto ve „Svědectví" konkrétně poukazují mimo jiné na to, kdo, co, kdy, kde, jak, čím a proč rozbíjel již krátce po osvobození v květnu 1945 nově se tvořící lidově demokratické Československo.
      V 50. letech minulého století nenajdeme jen zápory. Ihned v květnu 1945, po osvobození Československa Rudou armádou, začali občané s velkým úsilím a pracovním nasazením odstraňovat stopy války; stavěli nové továrny, pracovali usilovně na brigádách, vytvořili se podmínky pro lepší život pracujícího lidu v naší zemi. Občané dali důvěru KSČ, která ve volbách do Ústavodárného národního shromáždění v r. 1946 obdržela v českých zemích kolem 40% hlasů a celostátně 38% a vyhrála tak volby. Spolu se sociálně demokratickou stranou získali v Národním shromáždění většinu hlasů, nad 50%.
      Soudruh Klement Gottwald jako ministerský předseda sestavil novou vládu podle volebních výsledků, tedy se zástupci všech tehdejších politických stran. Všechny se totiž ještě v emigraci zavázaly plnit Košický vládní program, obsahující široké sociální změny včetně znárodnění průmyslových a peněžních gigantů. Ústavodárné národní shromáždění v červnu 1946 přijalo jednomyslně budovatelský program nové vlády a již v průběhu téhož roku došlo k postupné konsolidaci vnitřních a zahraničních pozic lidově demokratické republiky. Klement Gottwald
      Výroba v průmyslové a zemědělské oblasti zaznamenala značný pokrok. To se nelíbilo oponentům z řad zrádné reakce, kteří chtěli obnovit kapitalismus v předválečné podobě; proto mařili práci vlády, až nakonec v únoru 1948 v ní zastoupení zrádní ministři podali demisi. Jak známo, prezident republiky Dr. Beneš rozhodl tak, jak mu ukládala Ústava. Přijal návrh Klementa Gottwalda na doplnění ministerských křesel a nová vláda a Obrozená Národní fronta, která získala 89% hlasů, mohly pokračovat v kolektivní práci na cestě k socialismu.
      Je třeba popravdě říct, že Únor 1948 je nutno pokládat za vítězný proto, že v jeho dnech zvítězilo pojetí Národní fronty jako svazku dělníků, rolníků a pracující inteligence, svazku pracujícího lidu měst a venkova pod vedením KSČ. Proto neustálé tvrzení, že šlo v únoru 1948 o puč KSČ, je mnohokrát opakována lež, kterou již veřejně vyvrátil nejaktivnější antikomunista Pavel TIGRID - Schönfeld, který se od r. 1948 podílel na všem, co bylo namířeno proti novému Československu.
      V únoru byla tak uvolněna cesta k rychlejšímu postupu k socialismu. Nebyla bez obtíží, neboť měla své odpůrce a velmi aktivní odborně vycvičené nepřátele, kteří se snažili nejzákeřnějšími způsoby zvrátit nastoupenou cestu s cílem obnovení kapitalismu. V tom spatřuji onu druhou, zápornou stránku období 50. let. Na naše území začali ilegálně přes čs. hranice a ve značném počtu přecházet různí agenti z žoldu kapitalistických rozvědek. Jen v průběhu r. 1950 zatkly orgány ministerstva vnitra přes 1.200 agentů, kteří v Československu prováděli špionáž, sabotáž, teror, vraždy a jinou nepřátelskou činnost. Těch vražd bylo opravdu mnoho. Šlo nejen o příslušníky SNB a Pohraniční stráže (při styku s odpůrci socialismu zahynulo na pět set těchto statečných obránců vlasti), ale o občany, kteří poctivě, obětavě a příkladně pomáhali budovat socialismus v naší zemi.
      Velmi vážná situace byla na státní hranici, kde zvláště v období studené války docházelo k mnoha dramatickým a tragickým událostem. Boj o zelenou hranici byl vždy bojem nesmiřitelným. Šlo o boj v první frontové linii, o zápas na život a na smrt. Fakta potvrzují, že v hrdinném boji při zneškodňování agentů přišlo o život přes 300 obránců naší vlasti. Jedním z nich byl i poručík Václav HORVÁTH z Pohraniční stráže Sušice, který 6. 11. 1959 padl hrdinnou smrtí při stíhání vojenského zběha. Jeho vrahem byl vojín ŘANDA ze skupiny zaváděných nováčků pohraničníků, který se kromě velezrady dopustil také vraždy. Krátce poté utekl do USA. Po letech, když jako turista navštívil ČSSR, byl na hraničním přechodu zatčen a odsouzen ke 13 letům vězení. Po převratu v roce 1989 byl vrah ŘANDA bývalým prezidentem Václavem HAVLEM za svůj vlastizrádný čin omilostněn a uznán za hrdinu! Takových „hrdinů" bylo mnoho. Patří k nim další vrazi z 50. let.
      Dne 10. ledna 1952 byla zavražděna funkcionářka MNV Chrástná Anna KVÁŠOVÁ, a to teroristy protistátní skupiny vedené Antonínem LANDSTOFFEM. Ten zastřelil KVÁŠOVOU pistolí ránou do čela u hromady klestí v lese u Mirošovic. Jmenovaná byla členkou KSČ, zakladatelkou jednotných zemědělských družstev na okrese Kutná Hora. Velmi činorodě se podílela též na práci MNV ve Smrku. Za obětavou činnost pro lidi a svou vlast ji někteří nepřátelé nenáviděli, a proto musela zemřít rukou vraha, který je oslavován jako hrdina.
      Snad nejbrutálnější vraždy a další teroristické činy byly provedené skupinou bratří MAŠÍNŮ, jejímž aktivním členem byl i Milan PAUMER, žijící od r. 2001 v ČR. V roce 1951 zavraždili 2 příslušníky SNB, 12. -13. 9. 1951 na stanici SNB v Chlumci na Cidlinou mladšího strážmistra Oldřicha KAŠÍKA, 27. - 28. 9. 1951 na stanici SNB v Čelákovicích štábního strážmistra Jaroslava HONZÁTKA. Oldřich KAŠÍK dostal nejdříve od CTIRADA MAŠÍNA 2 rány ocelovou tyčí na zátylek a poté utržil 3 střely od Josefa MAŠÍNA. Jaroslav HONZÁTKO byl násilně odzbrojen, omámen chloroformem a poté mu Ctirad MAŠÍN podřízl skautským nožem hrdlo. O rok později - 2. 8. 1952 - banda MAŠÍNŮ přepadla automobil, který vezl peníze na výplatu zaměstnanců národního podniku KOVOLIS v Hedvikově, a zavraždila vrchního účetního Josefa ROSICKÉHO, kterého zastřelil Josef MAŠÍN. Gangsterský přepad vynesl podle policejního protokolu bratrům MAŠÍNOVÝM a jejich kumpánům částku 882.923 Kčs. 7. 9. 1953 v jednom dni zapálila teroristická skupina MAŠÍNŮ u silnice Kroměříž - Vyškov stohy slámy. Při návratu z místa činu zranil Ctirad MAŠÍN člena požárního sboru J. LECIÁNA, kterého zasáhl střelou do hrudníku a druhým projektilem mu vystřelit pravé oko. V zabíjení zmíněná banda pokračovala i v době útěku na Západ, v říjnu 1953 v NDR zastřelila 4 tamní policisty.
      Je otřesné, že po převratu byli takoví lidé jako bratři MAŠÍNOVÉ na základě zákona o protiprávnosti komunistického režimu prohlášeni za hrdiny a jejich činy za hodné úcty. Je otřesné, že se i v našich zákonodárných sborech mezi poslanci a senátory nacházejí jejich obdivovatelé. Patří mezi ně např. předseda senátu MUDr. Přemysl SOBOTKA, senátoři Jaromír Štětina, Martin Mejstřík a premiér vlády ČR Miroslav Topolánek, předseda občanské demokratické strany. Vrazi Mašínové jsou opakovaně navrhováni na státní vyznamenání a Miroslav Topolánek při své návštěvě v USA předal J. Mašínovi premiérskou čestnou plaketu! Stal se tak prvním českým politikem, který se veřejně přihlásil k zabíjení a vraždění. Jeho chování je odrazem arogance doby. Ano takovíto lidé se v České republice dostali na politické výsluní a opět rozhodují o nás bez nás.
      Dnes již víme, že se vláda nevrátila do rukou lidu této země, ale do rukou bezcharakterních lidí, kteří sleduji jen svůj prospěch. Zapomínají, že je tu i politická, morální a trestní odpovědnost - a to bez ohledu na to, že si sami odhlasovali beztrestnost. Té by rozhodně v budoucnu neměli ujít. Obdobně se to týká České televize, která zrádce často prezentuje jako hrdiny. Podlé a bezpáteřní zaprodance v cizích službách dává za příklad a pomáhá tak vytvářet lživý obraz o třetím odboji.

     ZÁVĚR

      Období, o kterém hovořím a které jsem svobodně prožíval, přes chyby, které se staly na cestě budování socialismu, nám prostým lidem přineslo převahu kladů, existenční jistoty, bezplatné zdravotnictví a školství, levné bydlení atd. Ale především dostatek práce pro všechny, takže naši občané do r. 1989 nezaměstnanost, bezdomovectví a podobné „vymoženosti" kapitalismu nepoznali. To, že v únoru 1948 se stát a jeho občané vydali na cestu sociální spravedlnosti, je úžasná, i když v současné době některými lidmi nedoceněná skutečnost. Pokud jde o mne, po pravdě říkám, že jsem rád a šťasten, že jsem velký úsek svého života mohl prožít v nelehko se tvořící socialistické společnosti.
      Prohlašuji na svou čest komunisty, že veškeré údaje ve „Svědectví" (které jsou stručným pohledem na politickou situaci v dané době) jsou pravdivé, tak se staly, nic není vymyšleno. Plně odpovídají situaci v daném časovém období. Rovněž otevřeně hovořím i o záležitostech ryze soukromých, týkajících se jen mé osoby, majících vztah ke zmíněnému období.
      Jsem hrdý na to, že jsem byl přijat v červnu 1945 do vznikajícího Sboru národní bezpečnosti a později přeřazen do stavu Státní bezpečnosti ČSSR. Poctivě, v souladu se zákony tehdejšího státu jsem aktivně pracoval, odhaloval a vyšetřoval nepřátele republiky, a tak bránil svou vlast proti těm, kteří chtěli zmařit cestu k socialismu.
      Za svoji činnost v MV jsem v červenci 1949 obdržel od náměstka MV písemné pochvalné uznání za mimořádný výkon, v r. 1953 mně prezident republiky propůjčil státní vyznamenání Za statečnost, v r. 1955-6 medaile Za službu vlasti a Za zásluhy a obranu vlasti. V r. 1956 jsem byl povýšen do hodnosti majora.

Praha 2008
Bývalý major Státní bezpečnosti ČSSR
Stanislav Semínko