Dělníkům prostějovských železáren a péroven, odborářům z KOVO

Přidáno ve středu 1. 6. 2011


      Vážení přátelé, vážení pracující, bylo by dnes zbytečné mluvit o tom, že sociální práva každého z nás jsou v ohrožení, že životu člověka v naší vlasti je vzata všechna důstojnost, že této zemi vládne buržoazie – a jen pro tu jsou výhodně zde pravidla nastavena. Nemá smysl hovořit o profilu politické pravice, která je tvořena dětmi kolaborantů s nacistickými okupanty, dnešními kolaboranty, kteří chtějí z České republiky udělat poslušnou kolonii EU a NATO, paralytiky, politickými devianty, hlupáky a kariéristy, kteří dohromady tvoří vpravdě zrůdnou podívanou. Nedělejme si iluze – pracující v ČR nic neznamená, je jím pohrdáno, funguje pouze jako levná pracovní síla, nebo jako stroj na házení hlasů populistických stran do volebních uren. Bohužel. Ale to je pravá tvář kapitalismu v Česku. Toto je tvář systému, který tady 20 let devastuje republiku, která byla kdysi ve světě tak uznávána, která byla hospodářsky na výši – nechme proto sentimentality či stupidního antikomunismu a začněme konečně přemýšlet. Už jsme se doufám definitivně probrali ze snu o kapitalismu v ČR, probuzení to bylo kruté – jak o tom svědčí pád textilního gigantu OP a dalších významných podniků. To není propaganda, nejlepší propagandou je otevřít oči! Kolik z Vás antikomunismus nakrmil? Kolika z Vás dala pravice práci? Kolika z Vás pomohla sociální demokracie? Kolik z Vás může říct: “O odbory se dnes můžu opřít!“? Kolik z Vás se najedlo z blábolů, klevet a lží v médiích? Pravda však zůstává pravdou, i když je v menšině! Je samozřejmé, že jsou lidé, kteří nejsou plně informováni, kteří do věcí ještě nevidí, kteří hned neprohlédnou šarádu, která se tu s námi všemi, deseti miliony občany, hraje. Nejde však z této situace dělat věčné alibi k pasivitě, k pohodlnému kapitulantství, ke kolaboraci s těmi, kteří pracujícím vyloženě škodí. Vhodné není ani hledání rychlého řešení v podobě rasismu a fašizace – doufejme, že se zde neodehraje smutná analogie s nástupem fašismu, jak jej známe z Německa a Itálie. Česko již jednou platilo otřesnou daň 360 000 obětí; je věcí našeho vlastenectví a lidského postoje, aby se tomu tak už nikdy znovu nestalo.
      V první řadě si musíme uvědomit, že kterákoliv laxnost k přístupu k politickému dění v Česku se vždy tvrdě obrátí proti nám, vždy nakonec budeme za vlastní pohodlnost platit tvrdou a mnohdy těžko únosnou daň. Také si uvědomme, že ustrašené chování nikdy nevysvětlíme vlastním dětem, které se jistě budou ptát: “Kde jsi byl, když šlo o všechno?“ Máme zodpovědnost jak vůči starší generaci, z jejíž dřiny jsme ještě před lety v tomto státě žili na velmi vysoké životní úrovni, tak vůči vlastním dětem, další a nejmladší generaci, které bez kompromisů musíme zajistit co nejlepší život. Žádná generace nežije izolována sama do sebe, stejně, jako je každý jedinec součástí společnosti a je povinen konat tak, aby byla tato společnost lepší. I dnes platí, že každé zaváhání bude znamenat prohru a každá prohra podkopnutí nohou příští generaci, která sama ještě nemá možnosti rozhodnout, v jakém státě chce žít. Nemluvme o žádném politickém spektru, nemluvme ve frázích laciných agitací. Možnosti jak má tato republika a život v ní vypadat jsou jen dvě: buď panstvo kapitalistů a fašizující politické scény, kde člověk není ničím a musí vše, nebo socialistický stát, kde je vše uzpůsobeno právě těm, kteří vytváří poctivou prací hodnoty, kteří pracují na svém a nikoli na panském. Je proto jasné, že existují dvě barikády a bezpáteřně chodit mezi nimi je nemožné.
      Považuji za nutné včas skoncovat s iluzemi o sociální demokracii jako o síle, která pracujícím v něčem pomůže – o odborech to platí dvojnásob. Odbory, které nejsou radikální, které jsou jen žvanírnou a loutkou zaměstnavatelů, takové odbory jsou směšné a neustojí nic. Proto je angažmá lidsky i politicky zdiskreditovaných jedinců – byť v levicovém rouše – v organizacích, jejíž účel je jiný než něčí přivýdělek, zarážející a značně nemístné. A jsou to především sociální demokraté a jejich politické vedení, které chce takové odbory, které by pouze za kafe a chlebíček brzdily iniciativu pracujících. Používání metod tmářství, maloměšťáckého vpravdě idiotského myšlení a stupidního antikomunismu patří již opravdu minulosti – podobně jako jeho zprofanovaní nositelé.
      Toto není politická agitka. Jsem jedním z těch, kterého neuspokojuje situace v levici, stejně tak, jako znechucuje situace ve fašizující pravici – která je obyčejnou bandou vlastizrádců a pijavic. Nejsem spokojen s levicí, jejíž politickou reprezentaci tvoří populistická ČSSD, která pod rouškou sociálnosti hájí zájmy našich zahraničních kolonistů a velkokapitálu obecně, pohrdá pracujícími, paralyzuje odbory a rozprodává národní majetek, eventuelně zve cizí armádu do naší vlasti a podporuje okupace, blokády a války kdekoli na světě. Sociální demokracie – a nejen ta česká – byla od odchodu její důslednější a charakternější odnože do komunistické strany na počátku 20. let vždy špatným sluhou buržoazie a ještě horším pánem nad zdejšími věcmi. Chápu Vaše rozhořčení nad stavem levice, chápu, že unikáte k frazeologii sociální demokracie – jenže unikáte do světa iluzí, který funguje do té doby, než na vás dopadne bída, kterou sama sociální demokracie způsobila. Není třeba vypočítávat příklady jejich selhání, zrada v otázce bytů OKD a to,jakým způsobem šla ČSSD na ruku miliardáři Bakalovi, který financuje své loutky ze tří pravicových stran, je důkazem trvalého stavu, na jehož popis vystačí pouze jedno slovo – ZRADA!
      Ani KSČM bez svého marxistického obsahu s profilem levicovějších živnostníků nemá mou naprostou důvěru. Říkám na rovinu – nevěřte nikomu , žádným řečem, ze kterých se nestávají činy. Život nezačíná ani nekončí volbami, vývoj v tomto státě se musí začít měnit především aktivitou jeho vlastních občanů, nikoli blahovůlí takových, kteří za desítky tisíc zahálí v kožených křeslech svých poslaneckých kanceláří. Nevěřte těm, pro které je Váš hlas jen výtahem ke členství v dozorčích radách, kde za vyložené NIC pobírají neuvěřitelné sumy. Nevěřte zbohatlíkům, jejichž jmění je dáno trvalým přehlížením hospodářské kriminality a sdíráním svých zaměstnanců z kůže. Věřte sobě, vzdělávejte se, nekrčte se. Bojujte! Na Vás záleží. Chápu Vaše rozhořčení. Uvědomte si ale, že pánem dění musí být nikoli oficiální síly spojené s kdoví čím, ale VY. Ve Vašich rukou je moc rozhodnout, jaký stát chcete. Sociální demokraté nebo ti, kteří zradili komunistickou myšlenku pod rouškou „modernosti“, Vám budou lhát o tom, že politika je věcí možného – přitom sami neudělali nikdy pro pracující nic, jen se svezli do teplých míst v zastupitelstvech, do placených funkcí a k ostatním přivýdělkům, o kterých se slušnému člověku může pouze zdát, na vlně odporu proti asociálním vládám. Je čas ,aby tito falešní proroci a Jidáši zmizeli ze scény – je čas na změny, které otevřou cestu k lepšímu systému, kde bude daleko vyšší sociální standard a daleko důstojnější život a možnost realizovat se nebude určena jen pro bohaté.
      Kapitalisté s Vámi počítají jen jako s ovcemi, jako s osobami, které snadno opijí rohlíkem. Pohrdají Vámi. Máte však na víc – na každém z Vás je možnost to ukázat. Pouze v jednotě je síla – a tuto sílu je nutné využít k dosažení těch politických a sociálních práv, o kterých se pouze mluví a která reálně nemáme. Podobně jako se mluví o demokracii, když jsou politické strany a jejich představitelé pouze kašpárky a maňásky na rukou velkokapitalistů, miliardářů, kteří ve skutečnosti ovládají naši vlast. Je na Vás se rozhodnout, zda chcete v Česku diktaturu buržoazie, nebo zda máte dost síly – a já věřím, že ano – abyste o svých věcech rozhodovali sami.
      Je jasné – dějiny nám dávají za pravdu – že jakákoli koexistence socialismu s kapitalismem je nemístnou utopií, která pouze otupuje ostří boje za budoucnost. Stejně tak, jako je utopií myslet si, že tento systém vylepší kosmetické změny. Budoucnost není v kapitalismu, v zastaralém a nefunkčním systému, který se dnes v době krize utápí ve vlastní špíně, a je dnes, po 22 letech samých negativních zkušeností s ním vyložená hloupost věřit ve spásu pomocí kapitalismu a spekulantského tržního hospodářství. Negramotností by bylo kapitalismus ještě propagovat. Bezcharakterností by bylo jít kapitalistům na ruku – byť za jidášský groš.
      Jsou to právě dělníci, jste to Vy, kteří tvoří pravé hodnoty, nikoli manažerská šlechta či političtí a odborářští zaprodanci. Na tuto skutečnost můžete být právem hrdí, ale máte také povinnost své sebevědomí, svůj charakter a odvahu ukázat v boji za to, co by mělo být v tomto státě samozřejmostí: lepší pracovní podmínky, mzdy odpovídající dnešním cenám, bezplatné zdravotnictví, bezplatné školství, větší možnosti v občanské angažovanosti. Dělníci organizovaní v odborech bez takového vedení, které je v zájmu vlastní zbabělosti a v zájmu velkokapitálu drží na uzdě – takoví dělníci musí být už konečně nikoli kovadlinou,ale kladivem, které když uhodí, zničí každé bezpráví a omezení, které stojí v cestě budoucnosti, ve které bude náš stát uzpůsoben lidem, nikoli – jak je tomu dnes – proti nim. Cestou k realizaci je spojenectví všech, kteří mají dost odvahy a charakteru, bez ohledu na všelijaké –ismy, kterými nás chce velkokapitál uměle rozdělit. Cíl nám všem musí být jasný: prohloubená demokracie bez prvků vykořisťování, republika pracujících pro pracující, zajištění důstojného života, možnost rozvoje společnosti, konec vlády politické mafie. Chceme prostě lidově demokratický stát, kde je vůle lidu opravdu zákonem.
      Proto nejen dnes a nejen v tomto roce musíme nahlas a důrazně říct pravici, která vytváří další a další opatření proti našim sociálním, zaměstnaneckým a občanským právům to slavné NEPROJDOU!

Martin Peč