K jednomu „vysvětlení" Vojtěcha Filipa

Přidáno ve středu 13. 4. 2011


Vojtěch Filip

      Jak známo, 11. února 2011 na schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR vystoupili poslanci KSČM Miroslav Grebeníček, Marta Semelová a Stanislav Grospič proti vydání „zákona o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu". Zvláště vystoupení Marty Semelové vzbudilo zběsilý povyk antikomunistů všech odstínů, kteří ve sněmovně tvoří drtivou většinu osazenstva. Vzápětí poté oznámil předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik, že přihlášky do diskuze dalších komunistických poslanců stahuje. Toto rozhodnutí mnohé členy i sympatizanty strany, jemně řečeno, nepříjemně překvapilo. Písemně nelibost svého dopisovatele nad tímto jednáním vyjádřil i březnový Zpravodaj OV KSČM Praha - východ: „Domnívám se, že členové strany by přivítali vysvětlení, proč předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik, po vystoupení M. Semelové a následné výzvě poslance Stanislava Polčáka (TOP 09) adresované ministru vnitra, aby bez prodlení projednal senátní návrh na pozastavení činnosti KSČM, výkřiku poslance Zbyňka Stanjury (ODS) na adresu komunistů „Mlčte a styďte se!" a po výhrůžce poslance Vitězslava Jandáka (ČSSD), že bude hlasovat pro přijetí návrhu zákona oznámil, že: „Jménem všech ostatních kolegů a kolegyň z klubu KSČM stahuji veškeré další přihlášky do diskuse."
      To mu „spadlo srdce do kalhot?" Za situace, kdy prakticky pro všechen pravicový tisk KSČM neexistuje, z obrazovek TV jsme zcela zmizeli, na jednání u prezidenta nejsme zváni stejně jako na společná jednání představitelů parlamentních stran. A když je možnost prezentovat se, zejména při projednávání tohoto sledovaného tématu, tak to předem vzdáme. Připomíná mi to pejska, který, když na něj pán zakřičí, stáhne ocásek mezi nohy a uteče. Co vy na to, vážení poslanci?"

      Haló noviny z 21. 3. 2011 přinesly vysvětlení předsedy KSČM Vojtěcha Filipa: „V Poslanecké sněmovně byli připraveni i další poslanci KSČM vystoupit s argumenty proti návrhu zákona o tzv. třetím odboji. Upozorňuji, že podobné či stejné odmítavé názory zastávali, jak známo, i mnozí další publicisté a historici, žel, to nakonec možné nebylo a předseda klubu musel zcela správně požádat ostatní kolegy, aby své přihlášky stáhli a vystoupení poslanců KSČM místo na plenární schůzi zazní na výborech. Důvod byl prostý - protože jedno z dalších, argumentačně ale nevyvážené emotivní vystoupení vyvolalo až nepříčetný odpor přítomných poslanců, především z pravicových stran, ale nejen jich, následně pak byl vysloven požadavek na zrušení KSČM. Koaliční pravice hledající zdůvodnění pro tento krok ho tak tedy našla. Emoce na takovém jednání není dobrý rádce. KSČM tak sama přispěla pravici argumentem, na který jen čekala, aby mohla začít proti nám jednat. I když, jak jsem přesvědčen, argumenty pro nějaký zákaz neexistují, jsou pouze politickým aktem. KSČM je totiž plně demokratická strana, jíž na rozdíl od druhých neprovázejí aféry. (…) Pokud jde o vystoupení v Poslanecké sněmovně, zdůrazňuji, že jako demokratická politická strana žádného svého poslance, na rozdíl od pravicové koalice, necenzurujeme a má demokratické právo vyjádřit svůj názor, i když v tom či onom se třeba liší od názorů ostatních členů a zejména sympatizantů KSČM."
      Vojtěch Filip tedy svým vyjádřením potvrdil názor dopisovatele Zpravodaje. Nevím, čím bylo vystoupení (Marty Semelové) „argumentačně nevyvážené". Že nehovořila o „neospravedlnitelných justičních vraždách v 50. letech", na rozdíl od M. Grebeníčka, který tak nešťastně učinil? Nutnost upozorňovat na (skutečné či domnělé) chyby socialismu při projevech komunistických činitelů bych plně schvaloval za předpokladu, že by i představitelé buržoazních stran ve svých projevech hovořili o chybách kapitalismu, který obhajují. Tak se ale samozřejmě neděje.
      KSČM O tvrzení V. Filipa o „KSČM bez afér" ví každý, kdo slyšel o kauze podnikavých soudruhů Dolejše a Miloty, své. Každý, kdo alespoň přibližně sleduje aktivity KSČM, také ví, že Jiří Dolejš zůstal i po svém korupčním skandálu mediální hvězdou KSČM a neformálně jejím vedoucím činitelem a že síly ovládající KSČM udělaly vše pro to, aby Dolejš i přes odpor značné části členské základny ve svém pražském volebním obvodě zůstal na prvním místě kandidátky do Poslanecké sněmovny, kam se díky tomu opět dostal. V jiných politických stranách, které na rozdíl od KSČM tolik nezdůrazňují, že jsou jiné, než všechny ostatní, obvykle končí jejich představitelé obvinění z korupčních skandálů neslavně, přinejmenším jsou staženi z očí veřejnosti.
      Že KSČM své poslance necenzuruje, je chvályhodné (pokud tomu tak je… můžeme-li ještě alespoň některým tvrzením V. Filipa věřit…), ale slušelo by se dodat, že filipovské vedení KSČM také důsledně zajišťuje, aby se poslancem nestal někdo odhodlaný vystoupit s názory radikálně odlišnými od oficiální „neprovokující" linie. Ovšem s názory odlišnými od nich směrem k marxismu-leninismu, nikoli na opačnou stranu politického spektra - odchylky na ni povoleny jsou, viz postoje již zmíněného J. Dolejše.
      Nevím, jak chce KSČM získat podporu širší veřejnosti, jak ji chce přesvědčit, že bude skutečně hájit její oprávněné zájmy (měly by to být zájmy dělnické třídy a jejích spojenců, řečeno terminologií současnou KSČM zavrženou). Z velké části získává své voliče na nadějně znějící slovo „komunistický" ve svém názvu. To je jeden z důvodů, proč antikomunisté všech odstínů usilují o přejmenování nebo zákaz této strany. Na rozdíl od mnoha činovníků KSČM horujících za smrtonosné zřeknutí se tohoto výrazu v názvu (dávno neodpovídajícímu skutečnosti) si totiž dobře uvědomují, že ničím jiným než názvem spojeným se vzpomínkou na úspěchy minulosti a nadějí lepší budoucnosti oslovit tato strana nedokáže. Nejsem sám, kdo si říká, že KSČM bude těžko hájit zájmy lidových mas, když nedokáže a nechce hájit ani sama sebe, když před každou pohrůžkou ustoupí, aby „nedávala důvody" ke krokům pro ni nepříjemným. Vzpomeňme v roce 90. výročí založení KSČ na slova Klementa Gottwalda, že žádný komunista legalitu své strany za cenu podpory kapitalistického řádu vykupovat nechce, nebude a nesmí. Od vzniku KSČM žádný z jejích poslanců a senátorů nepronesl ani z desetiny tak radikálně protikapitalistickou řeč, jaké pronášeli pravidelně prvorepublikoví poslanci a senátoři KSČ. Místo toho KSČM neustále ustupuje a „neprovokuje" a její špičky napomínají ty členy strany, kteří v tom nedrží tempo. Volební výsledky KSČM se přitom trvale zhoršují, mezi dělníky a mládeží je zcela na pokraji zájmu. Návrhy na její zákaz a perzekuci se přitom jen sypou. Gottwaldova KSČ nepřipomínala vzpomenutého „pejska, který uteče, když na něj pán zakřičí", na podporu dělníků, rolníků ani inteligence si přitom nemohla stěžovat a i přes tvrdou perzekuci si ji - až do nástupu fašismu - nikdo rozpustit netroufl. Opravdu je to jen „jinou dobou"? Budeme donekonečna neúspěchy této strany omlouvat tím, že „dnes jsme v mnohem horší situaci, dnes není Sovětský svaz" (ten stalinský Sovětský svaz!) atd. atd.? Budeme se donekonečna utěšovat, že dnešní linie KSČM je „přiměřená současné situaci", že „Vojtěch Filip je vlastně dnešní Lenin, ale jsme v jiné době, tak to musí dělat jinak", jak slyšíme od některých beznadějně dezorientovaných sedmdesátiletých a starších členů strany, bezmezně důvěřujících těm, kteří stranu - ať už vědomě či nevědomě - vedou do záhuby?
      Kde by skončila Gottwaldova KSČ, kdyby jednala jako dnešní Filipova KSČM? Tam, kde brzy skončí KSČM, nezmění-li zásadně své jednání (a ve vládě to nebude). Což je ovšem beze změn v jejím vedení nemyslitelné.

Lukáš Vrobel