Před 50 lety vzlétl do vesmíru první člověk - komunista a komsomolec J. A. Gagarin

Přidáno v úterý 12. 4. 2011


J. A. Gagarin

      Před 50 lety, 12. dubna 1961, se stal sovětský komunista Jurij Alexejevič Gagarin prvním člověkem ve vesmíru. Tento velký úspěch sovětské vědy a techniky byl světlým bodem v temnotě triumfujícího chruščovovského oportunismu a revizionismu, od XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) v r. 1956 pevně ovládajícího a rozkládajícího mezinárodní komunistické a dělnické hnutí.
      J. A. Gagarin se narodil 9. března 1934 ve vsi Klušino v Gžatské oblasti Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR). Jeho rodiče pracovali v tamním kolchozu, otec byl tesařem a truhlářem a matka dojičkou. V r. 1955 dokončil průmyslovou školu v Saratově, 1957 ukončil s výborným prospěchem Vojenskou leteckou školu v Orenburgu. Již během studií se v r. 1954 stal členem aeroklubu a učil se létat s lehkým letadlem. Po dokončení školy absolvoval pilotní výcvik a r. 1957 se stal poručíkem (lejtěnantem) v sovětském letectvu a 1959 nadporučíkem (starším lejtěnantem). V r. 1960 byl spolu s dalšími 19 piloty vybrán pro sovětský vesmírný program. Ve všech zkušebních testech obstál skvěle. Jednou z dispozic hovořících v jeho prospěch byla i výška pouhých 157 cm, ve stísněných prostorách kosmické rakety Vostok výhodná (Vostok byl dlouhý 5 metrů, měl průměr 2,3 m a vážil 2,46 tuny). Gagarin byl aktivním členem Všesvazového leninského komunistického svazu mládeže (VLKSM, Komsomolu) a během kosmonautického výcviku vstoupil do KSSS.
      12. dubna 1961 byl Gagarin vypuštěn na oběžnou dráhu na palubě Vostoku 3KA-3 (Vostok 1). („Vostok“ znamená rusky „východ“.) Vzlétl z kosmodromu Bajkonur v Kazašské sovětské socialistické republice, obletěl Zemi a přistál po 108 minutách letu. Při tomto letu urazil vzdálenost 40 868,6 km při maximální rychlosti 28 260 km/hod. a výšce letu 327 km.
      Po vykonání letu se J. A. Gagarin zcela pochopitelně stal nesmírně populární osobností pro celý svět, resp. oba tehdejší světy – i když pro jeden více. (Myslím tím svět socialismu a kapitalismu, nikoli nemarxistické „světy“ „první“, „druhý“ a „třetí“.) Vykonal pak řadu cest do zahraničí, z nichž první vedla do Prahy, kde byl přivítán nadšenými davy 28. 4. 1961. Po vykonání úspěšného kosmického letu byl povýšen do hodnosti majora, 1962 podplukovníka a o rok později se stal plukovníkem (sovětského letectva). R. 1962 byl zvolen poslancem Nejvyššího sovětu SSSR (předsedou jeho prezídia byl tehdy L. I. Brežněv). Na 14. a 15. sjezdu VLKSM se stal členem jeho ústředního výboru. Kromě toho byl předsedou Společnosti sovětsko-kubánského přátelství. Po vykonání letu mu bylo 14. dubna 1961 uděleno vyznamenání Hrdina sovětského svazu a Leninův řád a brzy poté velký počet dalších řádů, vyznamenání a medailí, především v socialistických státech (včetně Hrdiny socialistické práce v ČSSR), ale nejen tam. Byl jmenován čestným občanem řady sovětských i zahraničních měst. Až do své tragické smrti v r. 1968 se zabýval konstrukcí opakovaně použitelné kosmické lodě.
      27. března 1968 zahynul pilot J. A. Gagarin společně s letovým instruktorem Vladimirem Serjožinem při pravidelném tréninkovém letu letounem MiG-15UTI nedaleko Novoselova ve Vladimirské oblasti RSFSR. Popel obou letců byl uložen na čestné místo při zdi Kremlu. Podrobnosti o havárii nebyly v té době zveřejněny, což vedlo k různým dohadům, včetně zlomyslných spekulací o Gagarinově podnapilosti nebo o jeho údajných sporech s nejvyššími představiteli sovětské moci, v rámci kterých byl jimi odstraněn. Dnes už je známo, že skutečnou příčinou nehody bylo stržení letounu větrem při prudkém manévru za účelem vyhnutí se balónové meteorologické sondě. Tento závěr vyšetřovací komise z r. 1968 byl však ruskými úřady zveřejněn až nyní, v dubnu 2011, těsně před 50. výročím prvního letu člověka do vesmíru.
      Po Gagarinově smrti bylo v r. 1968 na jeho počet město Gžatsk přejmenováno na Gagarin. Města jménem Gagarin se nacházejí ještě v Uzbekistánu a Arménii. Po Gagarinovi je také pojmenována jedna planetka a kráter na odvrácené straně Měsíce.
      Kosmická loď Vostok 1, jež vynesla do vesmíru J. A. Gagarina Význam úspěšného prvního letu člověka do vesmíru byl pro sovětskou společnost a celou světovou socialistickou soustavu, v té době ovšem již zmítanou obrovskými vnitřními spory, nesporný a mimořádný. Vzhledem k subjektivismu sovětského vedení v čele s N. S. Chruščovem však posílil tehdejší opojení z úspěchů, projevující se přeceňováním dosaženého stupně vývoje socialistické společnosti a podceňováním obtíží a nepřátel. Toto opojení se výrazně projevovalo zvláště v závěrech XX. – XXII. sjezdu KSSS (1956, 1959, 1961), ale nebylo překonáno až do rozpadu SSSR a socialistického tábora na konci 80. let. Do dějin vešlo, bohužel ne v dobrém, Chruščovovo heslo: „Ještě naše generace bude žít v komunismu!“ Zatímco vedoucí představitelé většiny vládnoucích komunistických stran hovořili o „úplném a definitivním vítězství socialismu“, „vyspělé socialistické společnosti“ a „probíhajícím přechodu ke komunismu“, narůstala však nedůvěra či lhostejnost lidových mas ke komunistickým stranám a socialistickému systému, jakož i nedůvěra mnoha komunistických a dělnických stran k sovětskému vedení a jeho koncepcím, což se projevilo v 60. letech v praktickém rozpadu socialistického tábora na dva bloky, jeden v čele se SSSR a druhý tvořený Čínou a Albánií (z nichž od začátku 70. let šla ovšem každá jinou cestou), při současné snaze některých stran o „vlastní cestu“ (Jugoslávie, Rumunsko, KLDR). V západní Evropě vznikl „eurokomunismus“ doprovázený militantním antisovětismem; revizionismus triumfoval v komunistickém hnutí v socialistických i kapitalistických státech. Vrcholný mezinárodní orgán revolučních stran typu a autority Kominterny neexistoval, vedoucí představitel formátu a autority Lenina či Stalina, schopný iniciovat nápravu tohoto žalostného stavu, také ne.
      Příčiny tohoto vývoje musí revoluční dělnické hnutí hluboce analyzovat, aby v budoucnosti neopakovalo stejné chyby, jež jej nesmírně oslabily a přivedly na pokraj zániku. Následky negativního vývoje v hnutí můžeme vidět sami všude kolem sebe. Na tragédii chruščovovského revizionismu nic nezměnil (a sám o sobě ani změnit nemohl) ani epochální Gagarinův let.
      Čest památce komunisty a komsomolce Jurije Alexejeviče Gagarina, čest památce sovětských průkopníků vědy a techniky!

Leopold Vejr