Vítězný únor - dílo KSČ v čele s Klementem Gottwaldem

Přidáno ve středu 25. 2. 2009


Klement Gottwald v uniformě nejvyššího velitele čs. branné moci v roce 1948

      Ve středu 25. února 1948 podepsal prezident Československé republiky dr. Edvard Beneš demisi reakčních ministrů a jmenoval vládu obrozené Národní fronty. Československý pracující lid zvítězil nad buržoazií a reakcí, přistoupil k budování socialistické společnosti a svou moc udržel více než 41 let.
      Socialistickou revoluci v ČSR dovedla k vítězství Komunistická strana Československa, která dokázala v roce 1945 prosadit pokrokový Košický vládní program a o rok později se ve volbách stala nejsilnější parlamentní stranou. Měla v té době podporu širokých lidových mas a kolem dvou milionů členů. A v čele vítězného revolučního předvoje dělnické třídy a ostatních pracujících stál již od roku 1929 přední činitel československého i mezinárodního revolučního dělnického hnutí soudruh Klement Gottwald.
      Klement Gottwald se narodil 23. listopadu 1896 v Dědicích na Hané jako nemanželský syn zemědělské podruhyně a prožíval dětství v těžkých poměrech chudé zemědělské rodiny. Politicky činný byl od svých šestnácti let, od roku 1912, kdy začal pracovat v sociálně demokratické mládeži a dělnické tělovýchovné jednotě ve Vídni, kde se učil truhlářem. Původem Klementa Gottwalda ze zemědělské rodiny a jeho životem dělníka bylo určeno, že se v jeho osobnosti spojily nejlepší vlastnosti dvou pracujících tříd, dělnictva a rolnictva. Zatímco životní podmínky dělnické třídy dávaly Klementu Gottwaldovi vlastnosti proletářského revolucionáře - rozhodnost, odvahu, nadšení, pevnost a neústupnost v oddanosti revolučním cílům, dostával od rolnické třídy pro život do vínku rozvážnost, moudrost a prozíravost, vlastnosti, které spoluvytvářely jeho státnickou schopnost. Po celý život byl vlastencem, což bylo ještě utvrzeno pobytem ve Vídni, k českému národu nepřátelské.
      Klement Gottwald a J. V. Stalin Od roku 1915 Klement Gottwald sloužil jako rakouský voják na frontách 1. světové války, odkud pod vlivem událostí Velké říjnové revoluce v roce 1918 dezertoval. V letech 1918 - 1920 sloužil v čs. armádě, poté pracoval jako truhlářský dělník v Rousínově, kde se účastnil v prosinci 1920 generální stávky a v roce 1921 založení KSČ. V letech 1921 - 1926 působil jako funkcionář KSČ na Slovensku, kde řídil komunistické listy Pravda chudoby a Hlas ľudu, pracoval též jako redaktor časopisu Spartakus.
      Klement Gottwald díky znalosti života československých pracujících dokázal aplikovat teoretické poučky marxismu-leninismu na domácí podmínky a vyspíval v nového revolučního vůdce dělnického hnutí Československa. Od roku 1925 byl členem Ústředního výboru a politbyra KSČ. Stál v čele boje za překonání vnitrostranické krize a bolševizaci KSČ. Tato linie byla prosazena v roce 1929 na V. sjezdu, na němž byl Gottwald zvolen generálním tajemníkem, téhož roku se stal i poslancem Národního shromáždění.
      Svými bolševickými vůdčími schopnostmi vynikl Klement Gottwald natolik, že byl roku 1928 zvolen do Exekutivy Komunistické internacionály. V letech 1934 - 1936 působil v Moskvě, kde se podílel na rozpracování linie lidové fronty proti fašismu a válce a na přípravě VII. kongresu Komunistické internacionály, ve které zastával od roku 1935 funkci tajemníka výkonného výboru. Po přijetí mnichovského diktátu odjel v listopadu 1938 znovu do Moskvy, odkud až do osvobození ČSR řídil v čele moskevského vedení KSČ práci strany doma i v emigraci.
      Za 2. světové války a v prvních poválečných letech vedl Klement Gottwald zápas o lidově demokratický charakter obnovené ČSR a podílel se na vypracování Košického vládního programu. Nadále stál v čele KSČ, nyní jako její předseda. 4. dubna 1945 byl jmenován náměstkem předsedy košické vlády a zvolen předsedou Národní fronty, po volbách 1946 byl jmenován předsedou vlády.
      Klement Gottwald v roce 1937 Významně se zasloužil o vítězství československého pracujícího lidu nad třídní nadvládou buržoazie v únoru 1948 a prosazení Ústavy 9. května. 14. června 1948 byl zvolen prezidentem ČSR. Na pražském hradě tak poprvé usedl dělnický prezident, věrný syn pracujícího lidu, představitel dělnické třídy požívající úcty celého národa. Tím bylo vítězství pracujícího lidu potvrzeno nejpádněji. Novým předsedou vlády se stal soudruh Antonín Zápotocký.
      Soudruh Gottwald měl podstatný podíl na vypracování generální linie budování socialismu v ČSR vyhlášené IX. sjezdem KSČ v roce 1949. Sám se dobudování socialismu a vyhlášení Československé socialistické republiky nedožil - zemřel ve věku 56 let v Praze 14. března 1953, krátce po návratu letadlem z pohřbu J. V. Stalina v Moskvě. Bezprostřední příčinou smrti byla prasklá výduť srdeční aorty.
      Odchod Klementa Gottwalda znamenal vážné oslabení vedení strany a státu. Vedením sekretariátu ÚV KSČ byl pověřen Antonín Novotný, kterého v září 1953 zvolil ÚV KSČ prvním tajemníkem strany. Novým prezidentem republiky zvolilo Národní shromáždění Antonína Zápotockého.
      Po kontrarevolučním převratu v listopadu 1989 se stal Klement Gottwald, tak jako celé komunistické hnutí, cílem zběsilé antikomunistické štvanice, a období po Únoru 1948 je od té doby buržoazní propagandou považováno za dobu „temna", „politického teroru" a „stalinismu" a nezřídka ztotožňováno s fašismem právě lidmi, kteří se sami s fašisty ztotožňují více, než jsou schopni si připustit. Je hanebné přirovnávat k fašistické imperialistické agresi a tyranii budovatelské nadšení při přestavbě a budování průmyslu, socialistické soutěžení, združstevňování zemědělství, nevídaný hospodářský a sociální pokrok a rozvoj kultury období po Vítězném únoru.
      Klement Gottwald s vnučkou v roce 1948 Úroveň průmyslové výroby vzrostla roku 1953 o 93% proti roku 1948 a zemědělská produkce vzrostla v letech 1949 - 1953 o 12,7%. Nikdy nebyl československý pracující lid tak jednotný, masově organizovaný a revolučně naladěný jako v této době. V rámci masových organizací Národní fronty mohli všichni pracující aktivně ovlivňovat politiku lidově demokratického a později socialistického Československa, takže reálně měli podstatně větší vliv na řízení politiky státu než v současnosti. To bylo praktickým důkazem fungování socialistické demokracie.
      Po nastolení diktatury proletariátu bylo třeba se zbavit buržoazních a jiných reakčních živlů, které se snažily všemi prostředky zvrátit vývoj zpět ke kapitalismu, včetně jejich agentů v komunistickém hnutí. Socialismus bojoval s kapitalismem na život a na smrt, a proto byli zrádci trestáni rázně. Došlo i k omylům, ale měl-li pracující lid svou moc uhájit, nemohl si dovolit ve strachu před omyly nebojovat proti třídnímu nepříteli vůbec.
      Ani autorita Klementa Gottwalda nedokázala zabránit tomu, aby se politické procesy se skutečnými i domnělými nepřáteli uvnitř komunistické strany, které byly nezbytným odrazem zostřeného třídního boje, nepřeměnily ve vyřizování osobních sporů mezi jednotlivými stranickými činiteli. Jeden z představitelů strany poškozený tímto vývojem na konci 40. a začátku 50. let, Gustáv Husák, řekl v roce 1971: "Nechceme zakrývat ani chyby a omyly v posledním období života Klementa Gottwalda. Došlo k nim ve složité mezinárodní i vnitropolitické situaci, v době silného zostření třídních vztahů ve světě, v počátcích naší socialistické výstavby, kdy si strana a dělnická třída zatím jen osvojovaly umění vládnout a řídit. Naše strana toto období zhodnotila a vyvodila závěry, aby se tyto chyby nemohly opakovat." (G. Husák: Výbor z projevů a statí, str. 474) Kl. Gottwald s A. Zápotockým a G. Husákem v r. 1948
      Těžko můžeme Klementa Gottwalda odsuzovat za to, že hledal nepřátele uvnitř komunistické strany a že v boji proti nim došlo i k určitým přehmatům. Po jednorázové výměně stranických legitimací v r. 1970, kdy bylo ze strany vyloučeno nebo ukončeno členství 21,67% členů, již strana s nepřáteli, kariéristy a pasivními jedinci ve svých řadách téměř nebojovala, a výsledkem bylo, že po kontrarevolučním puči na konci roku 1989 většina členů KSČ opustila a ti zbývající umožnili její přeorientaci na program tzv. demokratického socialismu...
      Z toho plyne pro nás komunisty draze vykoupené poučení, že jakmile komunistické hnutí nebojuje proti antisocialistickým silám s patřičnou rázností, vede to k tragickým důsledkům - což se v Československu projevilo v srpnu 1968 a pak v listopadu a prosinci 1989.
      Proto se i dnes musíme my komunisté stavět za dílo Klementa Gottwalda, který v čele KSČ dovedl československý pracující lid k jeho prvnímu vítězství.

Leopold Vejr