Klement Gottwald: Každý život dělníka budete draze platit na svých vlastních zádech

Přidáno v sobotu 5. 2. 2011


Klement Gottwald

      V pátek 4. února 2011 uplynulo 80 let od střelby četníků buržoazní republiky do demonstračního pochodu hladu vedeného komunistickým senátorem Petrem Stránským v Duchcově. Čtyři dělníci - Josef Kadlec, 30letý horník z Hostomic, Antonín Zeithammer, 19letý horník z Hostomic, Alois Lamač, 32letý dělník z Bíliny a Josef Studnička, 27letý horník z Břežánek, byli zabiti. Přinášíme zápis projevu soudruha Klementa Gottwalda v poslanecké sněmovně 5. února 1931, popisující tragické události předchozího dne.

      Zloděj, který byl při krádeži přistižen, (Stálé výkřiky komunistických a něm. soc. demokratických poslanců.) pokouší se utíkati a volá: „Chyťte zloděje." Zbabělý vrah, který sráží bezbranného člověka, byv chycen, vykrucuje, vyhýbá se, snaží se utéci od odpovědnosti. Obraz toho také poskytuje dnešní sněmovna. Vládní lavice jsou prázdné (Výkřiky posl. Bezděka.), lavice vládních poslanců také prázdné. Pánové utíkají před odpovědností. - Včera dali v Duchcově střílet (posl. Fr. Svoboda: Kdo? - Výkřiky komunistických poslanců.). Vaše vláda. Pravděpodobně my komandujeme vaše četníky? (Výkřiky. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)
      Včera tedy dali stříleti, dnes utíkají před odpovědností. Z této sněmovny mohou ještě utéci, ale mohou být také ujištěni, že dělníci a spolu s nimi my se postaráme, aby neutekli daleko.
      Předevčírem učinila vláda prohlášení, jak chce řešiti krisi svého systému, a jeden z hlavních bodů tohoto prohlášení tvořilo ujištění, že se vláda postará za každou cenu o klid a pořádek. To bylo v minulých dnech, před tím však, ještě než toho prohlášení pánové v ministerské radě koncipovali, dali rozkaz svým úřadům a své ozbrojené moci, aby proti nezaměstnaným ostřeji než dosud postupovaly a současně dali rozkaz svým kuliům v redakcích, aby připravili pro toto ostřejší postupování náladu.
      To předcházelo vládnímu prohlášení. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 74 této těsnopisecké zprávy.] V minulých dnech došlo k první ukázce, jak bude vláda Udržala, Czecha a Bechyněho v nynější etapě tuto krisi „řešiti".
      A dnes bylo nové vládní prohlášení. Prohlášení, které je smíšeninou cynismu, lží, pokrytectví a dalších hrozeb. Totéž obsahuje prohlášení českých i německých sociálních demokratů. A jejich potlesk ku prohlášení vlády, jejich potlesk ku prohlášení Tomáškovu dokazuje, že se oni plně solidarisují s tím, co se včera v Duchcově stalo.
      (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) A nyní, jak to bylo v Duchcově, jak došlo k událostem v Duchcově, proč k nim došlo?
      Reliéf z památníku střelby do hladového pochodu v Duchcově Ministerský předseda a jeho ústy pánové Czech, Bechyně, Franke, Beneš a ostatní sociálfašističtí vůdcové praví, že „okresní úřad učinil včas přiměřená opatření, aby veřejný klid a pořádek byl zajištěn". To prý připravoval úřad, připravoval „zajištění pořádku a klidu". Jak to skutečně bylo? Oč šlo? - Včera byly skoro ve všech větších místech severozápadních Čech velké demonstrace a projevy nezaměstnaného dělnictva za chléb, za práci, za ty návrhy, které ve prospěch nezaměstnaných komunisté zde v parlamentě předložili. Za zrušení gentského systému, za zavedení plné podpory pro všechny nezaměstnané na účet států a kapitalistů, za zavedení 7hodinové, případně 6hodinové pracovní doby. Za toto byly včera v severních Čechách pořádány demonstrace.
      A nyní cituji svědectví lidí, kteří byli v Duchcově a kteří to, co se odehrálo, zažili. V Duchcově samotném měla se demonstrace konati za účasti nezaměstnaných z okolních vesnic. V odpoledních hodinách se skutečně shromáždili v různých vesnicích kolem Duchcova a v sevřených řadách táhli k Duchcovu. Ze severní strany táhl zástup nezaměstnaných z Hrobů. Četnický kordon na silnici k Duchcovu tento zástup napadl a rozehnal, takže hrobští nezaměstnaní jenom po jednom, různými oklikami se dostali do Duchcova. Z opačné strany táhly zástupy nezaměstnaných k Duchcovu silnicí od Ledvic, malé to vesničky, asi půl hodiny vzdálené od Duchcova. Odsud táhl nejsilnější proud, ježto u ledvického nádraží se sjednotily zástupy z Bíliny, z Břežánek, Hostomic, Zelenky a posléze ze samotných Ledvic a společně táhly duchcovskou silnicí. Zástup bílinských nezaměstnaných byl sledován již od samé Bíliny 12členným oddílem četníků, kteří šli v patách nezaměstnaným i pak, když se nezaměstnaní u Ledvic sjednotili a začali pochod na Duchcov. Tak táhl zástup nezaměstnaných, čítající 300-500 osob, duchcovskou silnicí. V čele kráčeli vedoucí činitelé komunistického hnutí, horníci z Ledvic společně se soudruhem senátorem Stránským. Pochod uzavírala 12členná četnická hlídka.
      Zástup šel v klidu, bez zpěvu a bez výkřiků. Bylo to po 2. hod. odpol. Kolem tři čtvrtě na 3 dospěl zástup k železničnímu podjezdu již u samého Duchcova. Pod tento podjezd otáčí se silnice k 90 stupňovému úhlu. Na jedné straně silnice se zvedá železniční násep, na druhé straně je dřevěná ohrada. Pod samým podjezdem čekal na pochodující nezaměstnané oddíl četníků, čítající 14 nebo 15 osob. Stáli rozestoupeni na silnici, malý krůček jeden od druhého, s puškami, připravenými k palbě. - Představte si situaci. Silnice, na jedné straně vysoký železniční násep, na druhé straně plot. Vzadu kordon četníků, vpředu kordon četníků.
      Když první řady došly k podjezdu - cituji dále zprávu očitého svědka - byly zastaveny a četnický velitel krátce zakřičel: „Zpátky! Do Duchcova se nesmí!" Převážná část zástupu, zvláště pak poslední řady nemohly slyšet tuto výzvu, neviděly četnický kordon pod podjezdem, neboť jak již řečeno, silnice zde zatáčí v pravém úhlu, četnická hlídka, stavící se v cestu zástupu, stála na jedné, zástup pak na druhé odvěsně tohoto úhlu. Vtom však zatím, co četníci vpředu křičeli: „Zpátky, do Duchcova se nesmí", začalo křičet 12 mužů četnické hlídky od zadu: „Vpřed!" Zpráva o tom praví: Vtom však 12 mužů bílinského četnictva došlo k posledním řadám zástupu a začalo tlačit na ně. Nezastavujte! Jděte kupředu! bylo voláno ze zadních řad. Tento tedy připravil na rozkaz vlády okresní náčelník, spolu s četnickým velitelem klid a pořádek. Vehnal 300 až 500 nezaměstnaných do pasti.
      (Výkřiky poslance Zápotockého.)
      Co se stalo dále, když byla vytvořena situace, kterou jsem vylíčil? Ministerský předseda praví, že na výzvu četníků dav povelu neuposlechl, ale ze vzdálenosti 5-6 kroků před kordonem, v těsně sražených řadách se vrhl proti kordonu četnictva se zřejmým úmyslem kordon proraziti. Udržal praví doslova:
      „V čele davu byl senátor komunistické strany Stránský a v prvních dvou řadách byli vybráni silní muži. Na každého četníka se vrhli 3 nebo 4 demonstranti, uchopili je za karabiny, aby jim je vyrvali."
      To tvrdí ministerský předseda. (Výkřiky komunistických poslanců.)
      Duchcovský viadukt Jak to ale bylo? Z vylíčeného je zřejmo, že dělníci byli vehnáni do pasti. Cituji dále: 12 mužů bílinského četnictva došlo k posledním řadám zástupu a začalo tlačit na ně.
      „Nezastavujte! Jděte! Kupředu!" bylo voláno ze zadních řad.
      „Četníci nás bijí! Pohněte se!" křičely ženy v posledních řadách, aniž by měly tušení, že v prvních řadách zastavil cestu kordon duchcovských četníků pod viaduktem. V okamžiku nastal zmatek. Někteří nezaměstnaní, hlavně ženy se pokusily utéci před útočícími bílinskými četníky tím, že chtěli vylézti na železniční násyp. Násyp má všah velice příkrý svah, takže jen málokomu se podařilo dostati se na trať. Senátor Stránský, jakmile shlédl situaci, společně s několika ledvickými horníky přiskočil k duchcovským četníkům pod viaduktem, řekl jim, že zástup je sevřen zezadu, takže musí tomuto zástupu, má-li se pohnouti a rozejíti, cestu uvolnit.
      Četníci byli vzadu i vpředu, na jedné straně železniční násyp, na druhé straně plot. Nato mu velitel četnictva řekl: „Nic! Zpátky!" Někteří z prvních řad, mezi nimi i senátor soudruh Stránský si pomáhají tím, že přecházejí mezi četnickými puškami, připravenými k palbě, za četnický kordon, za viadukt na bílinskou silnici. Jen několik málo lidí mohlo toto učiniti. Většina z prvé řady zůstává před kordonem, před puškami.
      Tak to tedy bylo. Tak nezaměstnaní v čele se Stránským „útočili". Jak to dopadlo potom? Soudruh Stránský, který vidí, že četníci čekají na vhodný okamžik, aby zahájili střelbu, křičí: „Nenaleťte na každou provokaci, neházejte kamením." Zároveň je slyšeti povel: „Na bodák."
      Ale v tom třeskla první rána. Vystřelil ji četník Práchenský, který znervosněn vlastním činem, křičí: „Palte!" Vzápětí nato zní první salva.
      V zástupu nastal nepopsatelný zmatek. - Lidé utíkají kudy jen mohou. Většina utíká na příkrý svah náspu. Část jich utíká na druhou cestu, která vede k Ledvicům. Tento útok je jako by dalším povelem ke střelbě.
      Třeskly ještě dvě salvy. Dohromady asi 40 až 50 ran. - Lidé, kteří stojí mezi střílejícími četníky, zůstávají stát zděšeni. Nevidí ještě účinky střelby, vidí jen strašlivý zmatek, a chtějíce uklidniti zástup, volají: „Neutíkejte, oni střílejí slepejma!"
      Celá tato událost byla dílem několika vteřin. Jakmile zástup vyprazdňuje místo, kde silnice tvoří úhel a vchází pod železniční viadukt, naskýtá se všem úžasný obraz. V tratolišti krve se válí 9 dělníků. Bilínští četníci stojí kolem místa, kde leží ranění a snad i mrtví, právě tak zbledlí a strachem se třesoucí jako četníci duchcovští, z jejichž pušek ještě vychází kouř po poslední salvě.
      Soudr. Stránský probíjí se kordonem duchcovských četníků, řítí se k raněným a volá na četníky: Co jste udělali? Vrahové! Zabili jste otce několika dětí! Chce pomoci některým křičícím raněným, avšak v tom nabývají již četníci opět své úřední chladnokrevnosti. Nesahejte na ně! volá jeden z četníků, a když soudr. Stránský neuposlechl, dva se ho chopili a odvedli ho na silnici k Mostu.
      Tak útočili nezaměstnaní v čele se soudr. Stránským proti četníkům a tak se četníci bránili. Min. předseda říká, že bylo vypáleno 4 až 5 ran a 4 lidé jsou zabiti. Jeden z nich je provrtán kulemi, na 12 místech má prostřelené vnitřnosti. Pravděpodobně je to jako tehdy v Radotíně, kde jedinou kulí bylo raněno několik osob. Takový byl průběh událostí!
      Ministerský předseda ve svém prohlášení, koncipovaném spolu také s Czechem, Bechyněm, Frankem a Meissnerem, prohlásil také toto (čte): "Na základě těchto faktů - které jsem já uvedl - ve skutečnosti až dosud zjištěných nutno usouditi, že použití zbraně bylo dle platných předpisů okolnostmi případu zcela odůvodněno a že četnictvu, které plnilo přesně svou obtížnou povinnost, nelze v tomto směru činiti žádných výtek." (Výkřiky komunistických poslanců.) To je velmi cenné přiznání, že četnické pušky v Duchcově nespustily z nervosity četníků nebo ze zlé vůle těch četníků na provokace dělníků, nýbrž na komando vlády, v níž sedí několik sociálně demokratických a národně sociálních ministrů. Min. předseda Udržal ve svém prohlášení schvalujícím střílení četníků to potvrzuje.
      Ale podívejme se dále na skutečnost, jak po střelbě četníci "plnili svou povinnost".
      Pamětní deska obětem střelby v Duchcově 4. 2. 1931 Opět cituji očitého svědka (čte): "Jeden z raněných pomalu zvedá hlavu a třaslavým, sotva slyšitelným hlasem volá nejblíže stojící ženu: Paní, pojďte sem, chci vám něco říci! Žena spěchá k ležícímu, leč jeden z četníků přiběhl a odhání ji. Tento raněný se jmenoval Antonín Zeithammer a zemřel 2 hodiny po střelbě". (Výkřiky komunistických poslanců.)
      Jak již řečeno, četníci s úředním klidem střežili místo katastrofy a raněné, kteří křičeli a sténali v bolestech, pokud nebyli v bezvědomí, a úzkostlivě se starali o to, aby nikdo nemohl raněné ošetřiti a aby ani jeden z dělníků neodběhl přivolati pomoc. Trvalo hodnou chvíli, než přijelo silnicí od Duchcova první osobní auto. Dělníci je zastavili a požádali v autu sedící, aby vystoupili, ježto se ranění musí odvézti. Ti, kteří byli v autu, s tím souhlasili, ale vtom přiběhli opět četníci a rozkázali pasažérům: "Nasedněte a jeďte, nikdo se nebude odvážeti!" (Výkřiky komunistických poslanců.) Devět lidí válelo se v krvi. Až později se přivalilo nákladní auto Pečeného ze stáčírny piva v Ledvicích a na toto auto teprv byli naloženi 4 ranění. Další osobní auto a jeden povoz s koňským potahem odvezly ostatní raněné do nemocnice.
      Scéna s odvážením raněných a vyčkáváním náhodně kolem jedoucího povozu byla neobyčejně rozčilující. Kolem stojící dělníci, železničáři, kteří byli přivoláni střelbou na násyp před viaduktem, užasle se na to dívali a chtěli několikráte pomoci raněným, leč vždy byli četníky odehnáni. Mladý ledvický četník Vlk dokonce řekl jisté ženě, která chtěla podložiti svůj kabát pod hlavu jednoho raněného: "Jděte zpátky, nebo budete míti olovo v žaludku!" (Výkřiky komunistických poslanců.)
      Oni "přesně konali svou obtížnou povinnost", pravil jménem soc. demokratických ministrů p. Udržal. Tedy i tento Vlk, který hrozil ženě olovem do žaludku, konal podle Czecha, Kaufmanna, podle Bechyně svou povinnost!
      Jména raněných a mrtvých jsou: Josef Studnička, 27letý horník z Břežánek, byl střelen do břicha. Po střelbě ještě dlouhou chvíli byl živ a zemřel na cestě při převážení do nemocnice. Tento dělník Studnička byl členem Národního sdružení, členem organisace nár. demokratů, nebyl to tedy žádný komunista.
      Druhý [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] jmenoval se Antonín Zeithammer, 19letý horník z Hostomic, byl raněn do břicha. Na nemocničním vozíku, když ho ukládali do postele, v horečce se obrátil a otevřenou ranou mu vyhřezlo střevo. Svému zranění podlehl v nemocnici v 5 hodin odpoledne.
      Třetí [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] dělník Alois Lamač, svobodný z Biliny, byl střelen do nohy a břicha a dokonal ve 3/4 8 hod. večer. - Josef Kadlec, ženatý horník z Hostomic, byl čtvrtou obětí. Měl dvěma ranami prostřelenou levou nohu. Do levé nohy byl střelen zpředu a střela mu utrhla celé lýtko levé nohy. V 8 hodin večer, když jsme byli v nemocnici, ležel na operačním stole a byla mu amputována levá noha. Před půlnocí však dokonal.
      To jsou 4 smrtelné oběti, důsledky 4 ran, podle Udržala.
      Těžké rány utrpěli tito dělníci: Gustav Syřiště z Hostomic, svobodný dělník, má těžké zranění na lýtku levé nohy. Evžen Syřiště, jeho bratr, svobodný dělník z Hostomic, byl poraněn na levé ruce a pravé noze. Antonín Kraus z Ledvic, otec dvou dětí, byl četníkem Vlkem z Ledvic střelen do levé nohy a pravá noha byla mu také zasažena. V nemocnici byl ošetřen a poslán do domácího léčení Václav Skuthan, ženatý sklenář z Biliny, otec dvou dětí. Zranění Václava Skuthana si zasluhuje pozornosti. Byl poraněn na 10 místech. Leč jeho rány jsou jenom vrchní, na pravé ruce a levém boku. Kromě toho byl mu roztříštěn horní ret. Rány nejsou způsobeny projektily, nýbrž jen částí olova. Kromě toho bylo raněno ještě více osob lehce a vesměs týmž způsobem jako Skuthan.
      Četníci používali podle všeho humanitního prostředku, střel "dum-dum". Svědkové o tom praví: Máme uschovány kousky olova, které jsme vybrali z kabátu jednoho raněného. Fakt, že celá řada lidí byla zasažena takovýmito drobnými kousky a způsobeno jim vrchní zranění, vede k domněnce, že četníci stříleli buď sekaným olovem nebo pověstnými náboji "dum-dum", které se roztříštily dříve než zasáhly tělo. Mrtvý Josef Kadlec byl nesporně zasažen střelou "dum-dum". Svědčí o tom rána v levé noze. Dostal ji zpředu a projektil mu roztrhl celou zadní část lýtka.
      Tak vypadá postup vašich četníků, když byli podle vašeho názoru vykonali svou povinnost [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Co dosvědčují tato fakta? [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Skutečnost, že bezbranným dělníkům, ohlašujícím demonstraci za chléb, za práci, za to, aby mohli docíliti něčeho, co by jim umožnilo život, tato demonstrace byla zakázána, že tito dělníci byli dvěma kordony policie jako stádo ovcí vehnáni do pasti, střelbou, postupem při střelbě a po ní, všechno, co se ve vládním prohlášení předevčírem říkalo, všechno, co vládní tisk před několika dny psal, a konečně všechno, co dnes zde vláda a její poslanci prohlásili, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] To říkal Udržal.
      Udržal pravil: "Případ tento nutí mne již nyní k varovnému prohlášení, že dne 25. února 1931 žádné demonstrace trpěny nebudou. Varuji před podobnými výtržnostmi, neboť klid musí býti a bude za všech okolností zachován". (Výkřiky komunistických poslanců.) Velmi jasné ohlášení nových Duchcovů. Kdo připravuje a dělá výtržnosti? Nezaměstnaní? Komunisté? Nezaměstnaní, kteří hladovějí, kteří svolají schůzi a demonstraci, aby pánům ukázali, že oni také jsou zde a chtějí žít, chtějí žrát, že nechtějí chcípnout jako hovada, podle vás připravují výtržnosti. Ne, ti nezaměstnaní chtějí demonstrovat, aby vás donutili, abyste jim dali také kus chleba, abyste jim dali práci, aby oni mohli žít. Nejdou dělat výtržnosti, nejdou vraždit, nejdou rabovat. Ani jediný případ nemůžete na toto uvésti. Ne my, ne nezaměstnaní připravují výtržnosti a ohrožují klid a pořádek, nýbrž ti, kteří dávají četníkům rozkaz, aby do těch hladovících lidí stříleli. Ti připravují výtržnosti, ti organisují pogromy, ti ruší klid a pořádek. Klid a pořádek je u vás to, co se včera stalo v Duchcově, klid a pořádek znamená u vás, že když je zde přes půl milionu nezaměstnaných, když přes milion dělníků pracuje několik dní v týdnu, když dnes zde v Československu pracující třída v pravém slova smyslu hladoví, třese se nejistotou a zoufalstvím, co bude zítra, neví kam hlavu složiti, čím hladové břicho nasytiti, to je u vás klid a pořádek. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] Komunisté a spolu s nimi všichni, i vaši soc. demokratičtí a nár. dělníci, budou na vás žádati účtování, a běda vám potom, běda vám, každá kapka dělnické krve, každá rána pendrekem, každé bodnutí bajonetem, každý život dělníka budete draze platiti na svých vlastních zádech, na svých vlastních břichách. A potom teprve bude klid a pořádek, až vy budete smeteni.
      Duchcovský viadukt Proč dělníci v Duchcově demonstrovali? Dělníci v Duchcově a všude jinde v Československu mají hlad, nemají práci, jsou zoufalí, nevědí, co bude zítra. Dovedete si představiti, jak takovému člověku jest, dovedete si představiti, co to znamená, když ze 4 mil. dělníků téměř polovice jest buďto úplně nezaměstnaná nebo pracuje 2 až 3 dny v týdnu a v sobotu nosí domu v pytlíku několik Kč? Dovedete si to představiti, že ten dělník se musí každý den třásti, nebude-li vyhozen z práce a nebude-li chcípati někde za plotem jako nějaký pes. Myslíte, že tito dělníci jsou ovce, že jsou němá tvář, která si prostě lehne za plot a zemře, poněvadž vy to rozkazujete? Myslíte, že dělníci si to mohou dáti líbiti? Nemohou a nedají. Přirozeně, že dělníci musí proti tomu vystoupiti, musí proti tomu bojovati.
      Jak bojují dnes? Pod vedením komunistické strany bojují, že vyjdou na demonstraci, že vyjdou na schůzi, že si žádají chleba a práci. Jak vy na to odpovídáte? Příklad duchcovský to ukazuje. Dělníci chtějí chléb, chtějí práci, chtějí žíti. V Duchcově demonstrovali za naše návrhy, za komunistické návrhy, které jsou jejich návrhy a které jsme podali v parlamentě: za zrušení gentského systému, za zavedení podpory pro všechny nezaměstnané na účet státu a podnikatelů, za zavedení 7hodinné, případně 6hodinné doby pracovní. A na toto jste jim odpověděli olovem, bajonetem, střelbou.
      Co dělají komunisté, co dělají zejména komunističtí poslanci? Udržal praví - obviňuje sen. Stránského, že se skloněnou hlavou chtěl se dáti napíchnouti na četnický bajonet - o komunistických poslancích vůbec: "Vůbec ke svému hlubokému politování nemohu se vyhnouti připomínce, že přemnozí páni komunističtí poslanci a senátoři se zdají zneužívati své imunity způsobem, který ohrožuje nejen veřejnou bezpečnost a řád, ale také bezpečnost přemnohých jednotlivců" pravděpodobně četníků, pravděpodobně chtěl Stránský hlavou propíchnouti četníka. Tedy komunističtí poslanci zneužívají své imunity, praví pan Udržal. (Výkřiky posl. dr Sterna.) Ano, komunističtí poslanci a komunisté vůbec jdou v čele nezaměstnaných dělníků, v čele jejich boje, v čele jejich demonstrací, nastavují svá prsa vašim bajonetům, nebojí se vás, nebojí se pendreků, nebojí se kriminálů; bojují za požadavky dělníků. Komunističtí poslanci to dělají a budou to dělati. Takto budou svou imunitu zneužívati vždycky. (Souhlas komunistických poslanců.) Ale, když už jsme při tom, jak je to s tím zneužíváním imunity? Dobrá, komunističtí poslanci zneužívají své imunity. Připusťme to. V zájmu koho? V zájmu boje dělníků, v zájmu toho, aby dělníci dostali kus chleba a práci, aby nemusili chcípati. V zájmu toho komunističtí poslanci zneužívají imunity. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]
      Takto vy zneužíváte poslanecké imunity. Není pochyby o tom, co dělníci budou souditi o postupu komunistických poslanců a o postupu vašem.
      Co duchcovská vražda znamená politicky? Duchcovská vražda v souvislosti s celkovou nynější situací ukazuje znovu, že celý nynější systém je se svou latinou u konce, že jest úplně bankrot, že není s to zajistiti převážné většině pracujícího lidu chléb, práci a existenci. Duchcovská vražda dokazuje, že zde na rozkaz ředitelů bank, ředitelů kapitalistických koncernů chcete jako puntík k té své latině, s níž jste již u konce, postaviti četnickou kulku, že chcete na volání nezaměstnaných po chlebu a práci napříště odpovídati olovem. Vám již nestačí pendrek, jak p. Stříbrný před několika lety zde ohlašoval, vám již nestačí bajonet, vám již nestačí kriminál, vy potřebujete mrtvoly. Vy tak chcete dělnickou třídu zastrašiti, aby nevedla boj za svou existenci, nýbrž aby klidně si lehla za plot a z vaší milosti hladem zemřela. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Pamatujte si, že se toho nedožijete.
      Jaké poučení vyplývá z duchcovského případu pro komunisty, pro dělníky a zejména pro dělníky soc. demokratické a nár.-socialistické? Vyplývá pro ně poučení a příkaz, že dělníci musí stupňovati svůj boj za chléb a práci, že dělníci si nesmějí a nedají vzíti právo na demonstraci, právo na projev, právo na ulici. Vyplývá z toho poučení, že dělníci budou nuceni sáhnouti proti těmto novým [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] metodám vaší vlády k novým ostřejším prostředkům, kterým dnes je především masová politická stávka. (Potlesk komunistických poslanců.) Konečně pro všechny dělníky vyplývá z duchcovského případu poučení, že režim, který místo chleba jim dává olovo, místo práce kriminál, zbankrotil, a že dělníci, chtějí-li dobýti větší skývu chleba, chtějí-li uhájiti svůj život, musí vésti boj proti celému tomuto režimu. Vyplývá z toho poučení, že chtějí-li dělníci žíti, musí tento vražedný režim zemříti. (Potlesk komunistických poslanců.)
      My komunisté vám zde prohlašujeme: Ti 4 zabití a těch 5 zraněných dělníků, [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dělníci neustoupí před vaším terorem, dělníci nedají se stříleti jako divá zvěř, dělníci dovedou si obhájiti své právo na demonstraci a na ulici. Českoslovenští dělníci budou svůj boj stupňovati. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Tak jest!)
      Jménem komunistické strany činím ku konci toto prohlášení:
      Dne 3. února předložila vláda za potlesku vládních socialistů své prohlášení o hospodářské krisi. O den později splnila vláda své ohlášené činy, dala vraždit nezaměstnané dělníky, demonstrující pod vedením komunistické strany ve všech městech severozápadních Čech za chléb, práci, podporu v nezaměstnání a za 6 a 7 hodinnou dobu pracovní. Četníci vystřelili do davu na silnici u Duchcova [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] dělník Studnička má 12 střelných ran v břiše, jiný dělník má 4 rány. Na těchto holých skutečnostech ukazují se metody, jimiž vláda hodlá udržeti pořádek a klid mezi hladovými masami. Stejného dne také v Aši připravili četníci dělníkům krvavou lázeň a zranili na 100 dělníků.
      Československé dělnictvo nebude přihlížeti tomuto četnickému běsnění se založenýma rukama. V odpověď vládě, v odpověď sociálfašistickým vůdcům, jejichž činnost si vyžádala 4 duchcovské mrtvé, jde pracujícím lidem Československa vlna pobouření [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Voláme je k zastavení práce v den pohřbu ve všech závodech na 15 minut a k stupňování této stávky až k protestní stávce demonstrační. Říkáme dělníkům: Usnášejte se v závodech, [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]. Prohlašte svou vůli, že 25. února, přes všechen teror vystoupíte jednotně v sevřených řadách na ulice v boji za chléb a práci, za právo dělníků na ulici, za právo na volné demonstrace, za dělnické požadavky. Voláme nezaměstnané, aby semkli své řady s dělníky v závodech a prokázali svou bojovnou pohotovost novými demonstracemi ve všech oblastech republiky. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.]

(Zvýrazněno red. kominternet.cz)