F. X. Šalda cenzurovaně o prvorepublikové cenzuře

Přidáno v pátek 31. 12. 2010


F. X. Šalda

      Stát střílející

      Chceš-li vědět, co se stalo v Radotíně o velikonoční neděli, nesmíš vzít do rukou české denní listy, nýbrž německé. Neboť do redakcí českých novin neproniklo ještě přesvědčení, běžné na západě jako denní světlo a zdravý vzduch: totiž, že účelem novin je rychlé a svědomité referování čili reportáž. V tomto směru žijí české noviny ještě ve stavu rajské nevinnosti nebo, nevěříš-li v ni, ve stavu tak doby bronzové; podle jejich názoru hlavní věcí v novinách je řečnění, polévání skrovných faktů různou ideologickou omáčkou podle té které politické barvy, až ty skrovné fakticky v ní úplně utonou a sem tam vyčuhuje z nich jen zcela malý zbyteček. Věru, české noviny vypadají, jako by byly psány pro idioty, pro lidi, kteří neumějí myslit a soudit, kteří nemají zubů, jimiž by si rozmělnili tu hubenou potravu faktů a událostí, která se jim podává: redakce vykonává tu kousací práci za ně, a jako nemluvňatům servíruje jim obyčejně kasičku již přežvýkanou ve vlastních přepečlivých ústech mateřských. Nenamáhej si, miláčku, zbytečně svou soudnost! My myslíme za tebe; ty nemusíš dělat opravdu nic jiného, než číst, a ovšem číst pouze očima, ne také myslí a rozumem nebo obrazností; jen polykat očima, jako dítě polyká pusinkou. Bašta, bašta. Což nestaráme se o tebe s péčí přímo příkladnou?
      Z radotínských velikonočních událostí dověděli jsme se tedy z českých novin sotva víc, než že bylo stříleno do komunistů a že bylo několik žen a dětí zraněno. A všecko ostatní, a toho byla valná většina, byla omáčka: politická, polemická, stranická, velocipedistická, filatelistická... slovem: jakákoli, jak se právě hodila redaktorovi do pera. Musil jsi si vzít na pomoc listy německé, abys v nich našel opravdovou reportáž, t. j. klidný a souvislý popis toho, co se skutečně tam a tam v onu hodinu stalo, a jak se to stalo. Z německých listů (nekonfiskovaných) dozvěděl jsi se teprve věci karakteristické pro posouzení událostí radotínských: že bylo četníky stříleno na průvod komunistů, ubírajících se k shromáždění politickým úřadem nepovolenému;
      (Konfiskováno)
      Kritisovat činnost státu stává se tuzemci v Československu den ze dne nejen nebezpečnější, nýbrž také nechutnější. Kritická činnost po svém pojmu předpokládá, že má svobodné forum jako každá opravdová činnost intelektuálná. Ale u nás nejen že nemá svobodného fora, nýbrž nebudí ani zájmu; není totiž dosti obecenstva nezaujatého a milujícího pravdu pro ni samu, bez ohledu na to, prospívá-li Petru nebo škodí-li Petru, opravdu z lásky k pravdě, k jejímu výsostnému poslání a určení. Česká veřejnost propadá den ze dne víc a den ze dne úplněji nejhrubšímu utilitářství všední aktuální politiky ve smyslu slova zcela krátkozrakém, která úmyslně a vědomě zahazuje kriteria a staví místo nich jedinou otázku, hodnou peněžního žoku: Cui bono? Aha, to bude něco pro komunisty, aha, to bude něco proti socialistům ... to jsou tak všecky pomysly, na něž se zmůže čtenářstvo při takovém pokusu o kritiku státu. Peccatur intra ac extra muros. Při dnešním nejpustším zestraničtění všeho veřejného života není již ani předpokladů pro takovou kritiku. Zemřela láska k pravdě a víra v pravdu jako v mocnost živototvornou. Co zbylo, je stranická zloba, která vede rovnou k stranickému násilí... k tomu, jez poznané pravdě ze všech sil a otevřeně odpírá.
      Pokusím se tedy místo kritiky jen o jakousi nejstručnější historickou perspektivu našeho vývoje poválečného, spějícího krok za krokem nezadržitelně k všestranné státní všemohoucnosti nad námi. Stát stává se, není pochyby, kýmsi nebo čímsi vševládným až do tajemnosti, kdo nebo co ovládá nás již myslí a zítra bude patrně za nás již dýchat a spát. Znal jsem posud stát učící na př. dějiny české literatury na školách svým způsobem, řekněme oficiálním, proti němuž by se dalo mnoho kritického namítat, ale ovšem se nenamítalo; a item vykládající takto filosofii dějin nebo práva třebas v tzv. nauce občanské. Znal jsem stát vybírající daně, a leckdy velmi nemilosrdně na chudácích a také velmi nespravedlivě šetřící velikých boháčů a doléhající krutě na malinké lidičky, tedy metodou, která by se kritisovati měla, ale nekritisovala.
      (Konfiskováno)
      Znám stát konfiskující a censurující a zase: konfiskující a censurující přečasto tak, že si to mělo vynutit kritiku co nejúčinnější, ale ovšem nevynutilo. Znám stát podnikající, podnikající na př. v podnikatelství knižním nebo novinovém, a zase podnikající tak, že to po kritice volalo, ale ovšem marně volalo. V poslední době pozorovali jsme i stát zakladatelský, podporující přímo penězi nejpochybnější a nejméně mravnou část podnikání obchodního a peněžního, soukromý obchod bankovní — a zase bez odmítavé kritiky s naší strany.
      (Konfiskováno)
      Pravím výslovně: na tu chvíli posledním, poněvadž přijdou, budou musit přijít patrně ještě další články, aby prohlédli ti, kdož ještě prohlédnout mohou a dovedou.
      (Celý závěr konfiskován)

Šaldův zápisník, květen 1930