PROJEV KLEMENTA GOTTWALDA NA SJEZDU ZÁVODNÍCH RAD 22. ÚNORA 1948

Přidáno v pondělí 16. 2. 2009


Klement Gottwald hovoří na sjezdu závodních rad 22. února 1948

      Dovolte mi nyní, abych řekl několik slov o současné vnitropolitické krizi.
      Chceme-li pochopit význam a dosah událostí, které se dnes odehrávají, musíme je brát a hodnotit v souvislosti s celým vývojem naší republiky v posledním roce.
      Co nám ukázaly zkušenosti posledního roku? Ukázaly nám znovu sílu a životnost naší lidové demokracie. V tomto roce se jasně osvědčil náš znárodněný průmysl a náš dvouletý hospodářský plán. Ukázalo se, že vládní politika má opravdu na zřeteli především prospěch lidu a zlepšení jeho životních podmínek. Vždyť již v prvních měsících úspěšného plnění dvouletky jsme mohli přikročit k zlepšení hornického pojištění, k snížení cen životních potřeb, k snížení daně ze mzdy a k dalším sociálně potřebným opatřením.
      Ovšem v polovině roku nás postihla rána v podobě nebývalého sucha a jím způsobené neúrody. Ale i za těchto nečekaných obtíží se osvědčil náš lidově demokratický režim. Učinili jsme všechno, abychom co nejvíce zmírnili následky neúrody pro náš lid, a to se nám značnou měrou podařilo. Pomohli jsme rolníkům postiženým neúrodou tak, jako dosud žádná vláda, přičemž jsme úhradu nebrali z kapes lidu, nýbrž z kapes milionářů. Zásluhou naší správné zahraniční politiky jsme získali vpravdě bratrskou pomoc Sovětského svazu pro naše zásobování. I za ztížených podmínek jsme mohli učinit první kroky k řešení platových otázek státních a veřejných zaměstnanců. Podnikli jsme rázná opatření, abychom udělali přítrž řádění šmelinářů a velkopodvodníků v distribuci textilu. Ukázalo se prostě v posledních měsících, že přes všechny překážky jsou zde možnosti, aby vláda splnila úkoly, které si pro své období vytkla, to jest, aby ještě do příštích parlamentních voleb bylo rozhodnuto o národním pojištění, o nové pozemkové reformě, o daňových úlevách rolníkům a živnostníkům a aby též byla vypracována nová ústava republiky. To byly tedy perspektivy našeho vývoje, perspektivy zdárného překonání obtíží a dalšího pokojného postupu k blahobytu lidu a k socialismu.
      Tyto jasné vyhlídky našeho lidu však byly černými vyhlídkami pro naši reakci, pro zbytky kapitalistické a velkostatkářské třídy, pro šmelináře a kolaboranty, kteří nalezli své mluvčí v některých politických stranách. Naše reakce uviděla, že se valem hroutí všechny její naděje na to, že se náš nový řád, náš znárodněný průmysl a náš dvouletý plán dostanou do úzkých, a že pak ona opět přijde ke slovu.
      Reakce viděla, že se hroutí naděje poštvat lid proti dnešní vládní politice a povalit lidově demokratický režim e volbách. Naopak, bylo čím dál jasnější, že ve volbách zvítězí opět a ještě pronikavěji dosavadní směr naší státní politiky a že reakce bude rozdrcena.
      Proto v poslední době brzdili reakční činitelé ve vládě stále úporněji činnost vlády. Proto se pokoušeli rozbít jednotu našeho lidu a zasít rozkol mezi dělníky, úředníky, rolníky a ostatní lidové vrstvy, a proto nakonec vystoupením z vlády vyvolali i dnešní vládní krizi. Tento jejich krok není ničím jiným, než generálním pokusem o zvrat dosavadního vývoje, o porážku lidově demokratického řádu a o znovunastolení kapitalismu a předmnichovských poměrů.
      Ano, o to jde dnešním rozkolníkům: opakovat rok 1920, nastolit protilidovou vládu a odbourat postupně vymoženosti naší revoluce a poválečné výstavby. To by znamenalo koneckonců vrátit národní podniky opět kapitalistům, vzít zemědělcům půdu, kterou po válce dostali, zavést opět režim nezaměstnanosti, hladovění a pendreků.
      Domácí reakce se přitom nezastavuje před ničím, aby si získala a udržela pomoc reakce zahraniční, je hotova zpřetrhat i spojenecké svazky se Sovětským svazem a se slovanskými národy, trpět obnovu německého imperialismu a zúčastnit se ve jménu svých třídních zájmů třeba i nového Mnichova. Toto je pravý smysl reakčního pokusu rozbít vládu a Národní frontu.
      Ale reakce se zřejmě přepočítala. Chtěla-li opakovat rok 1920, pak zapomněla, že Gottwald není Tusar a že náš lid, především naše dělnická třída, prošly od roku 1920 těžkými zkouškami a zkušenostmi, než aby připustily opakování historie z roku 1920. Myslím tedy, že mohu správně říci, že československá reakce přecenila své síly. Její plán se nikdy nestane skutečností. Nedopustí to předvoj našeho pracujícího lidu, naše zocelená a uvědomělá dělnická třída. Nedopustí to všechen náš vlastenecký lid a celý národ, který nechce, aby se o jeho osud hrála opět hazardní hra. Myslím, že mohu právem říci, že naše dělnická třída a všechen náš lid jsou připraveni zmařit všemi způsoby jakékoliv úklady a pikle reakčních živlů. Sjezd závodních rad 22. února 1948
      Nyní, soudruzi a přátelé, o tom, jak vyřešit dnešní vládní krizi. My, komunisté, kteří pevně setrváváme na principech lidové demokracie a dosavadní státní politiky, žádáme, aby se krize řešila ústavně a demokraticky na základě parlamentárních hranic a ve shodě s vůlí československého pracujícího lidu.
      Žádáme, aby podle dosavadních zvyklostí a ve shodě s vůlí lidu byla přijata demise ministrů, kteří se zpronevěřili zásadám Národní fronty a vládnímu programu, a vláda byla doplněna novými, věrnými zástupci lidu a jeho organizací.
      A jestliže si někdo myslí, že když náš lid v posledních čtyřiadvaceti hodinách spontánně, přímo živelně vytyčil heslo, že agenti domácí a zahraniční reakce se nesmějí vrátit do vlády, že toto heslo našeho lidu je mluveno do větru, pak se sakramentsky mýlí. a já bych byl velmi rád, kdyby si to brzy uvědomili na všech stranách.
      My žádáme, aby se vláda, doplněná o nové, lidu věrné členy, plně opřela o skutečnou Národní frontu pracujícího lidu měst a venkova, převzala Budovatelský program dosavadní vlády a v úzké spolupráci s lidem zajistila uskutečnění naléhavých požadavků, mezi nimi zejména nové ústavy, zákona o národním pojištění, o nové pozemkové reformě, o daňových úlevách zemědělcům a živnostníkům a připravila v zákonné lhůtě opravdu demokratické volby.
      To je jediná - opakuji, třikrát podtrhuji - jediná cesta, jak se ubránit zmatkům a chaosu, který chce reakce vyvolat a jak zabezpečit další postup vpřed. Tuto cestu navrhují komunisté, tlumočíce vůli pracujícího lidu, projevenou na velkých manifestacích posledních dnů a zejména včera.
      Jsem přesvědčen, že pro tuto cestu se vysloví i náš dnešní historický sněm, jakož i všichni představitelé našeho politického a veřejného života, kterým opravdu leží na srdci osud lidu i republiky.
      Vyzývám vás proto všechny, abyste zůstali pevni ve své věrnosti zásadám lidové demokracie a naší cesty k socialismu a byli stále připraveni k obraně našich vymožeností a ideálů. Vyzývám vás, abyste jako předvoj národa byli příkladem jednoty a svornosti, abyste všemožně upevňovali jednotu Revolučního odborového hnutí a všeho lidu - dělníků, rolníků, živnostníků a inteligence. Tvořte ve všech závodech i ve svých obcích, okresech a krajích akční výbory Národní fronty z upřímných představitelů dělnictva i ostatních pracujících vrstev, z demokratických a pokrokových představitelů všech stran i všenárodních organizací.
      Jednota dělnické třídy, jednota pracujícího lidu, jednota národa, to je první a hlavní záruka vítězství!
      Ať žije Revoluční odborové hnutí, budovatel našeho nového, lidového státu i jeho věrný a odhodlaný strážce!
      Ať žije vláda Národní jednoty pracujícího lidu měst i venkova, vláda bez rozvratníků a zpátečníků!
      Kupředu cestou lidové demokracie, cestou pokroku, cestou prospěchu pracujícího lidu a republiky, kupředu, zpátky ni krok!