Projev Envera Hodži na zasedání 81 komunistických a dělnických stran v Moskvě 16. listopadu 1960 (2/3)

Přidáno v úterý 2. 11. 2010


Projev Envera Hodži na mezinárodním setkání komunistických a dělnických stran v r. 1960 (albánský obraz z r. 1974)

      ODMÍTNĚME REVIZIONISTICKÉ TEZE XX. SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY SOVĚTSKÉHO SVAZU A ANTIMARXISTICKÝ POSTOJ CHRUŠČOVOVY SKUPINY! PODPOŘME MARXISMUS-LENINISMUS!

      Ze sbírky "Albánská strana práce v bitvě s moderním revizionismem, Projevy a články", vydavatelství "NAIM FRASHERI", TIRANA, 1972, str. 3 až 105. - 1. část ZDE.

      Enver Hodža Drazí soudruzi!
      Jednota mezinárodního komunistického a dělnického hnutí je rozhodujícím faktorem pro realizaci ušlechtilých cílů triumfu míru, demokracie, národní nezávislosti a socialismu. Tato otázka je obzvláště zdůrazněna v moskevském prohlášení z roku 1957 a v návrhu prohlášení připraveném pro naše setkání. V deklaraci z roku 1957 se zdůrazňuje, že "komunistické a dělnické strany nesou mimořádně závažnou historickou odpovědnost za osud světové socialistické soustavy a mezinárodního komunistického hnutí. Komunistické a dělnické strany, které se účastní zasedání, prohlašují, že vynaloží veškeré úsilí k posílení jednoty a soudružské spolupráce v zájmu dalšího posilování jednoty rodiny socialistických států, v zájmu mezinárodního dělnického hnutí, v zájmu míru a socialismu". Je třeba říci, že zejména v poslední době se v mezinárodním komunistickém hnutí a ve vztazích mezi některými stranami objevily hluboké ideologické a politické neshody, propasti, které mohou přinést pouze škody naší velké věci. Proto se Albánská strana práce domnívá, že v zájmu společného postupu vpřed k novým vítězstvím je třeba odsoudit chyby a negativní projevy, které se dosud objevily, a sjednat jejich nápravu.
      Chceme zde zmínit bukurešťské zasedání, na kterém se naše strana, jak víte, zdržela vyjádření svého stanoviska ohledně neshod, které vznikly mezi Komunistickou stranou Sovětského svazu a Komunistickou stranou Číny, ale vyhradila si právo se vyjádřit na tomto setkání zástupců komunistických a dělnických stran. V té době byla Albánská strana práce obviněna sovětskými soudruhy a některými soudruhy z dalších bratrských stran ze všeho možného, ale nikdo si nedělal potíže zamyslet se na okamžik, proč si tato strana udržuje takový postoj proti proudu, proč je tato strana, která byla až do konce věrná marxismu-leninismu a moskevskému prohlášení, nečekaně obviněna z údajného "oponování" marxismu-leninismu a moskevské deklaraci, proč tato strana, tak úzce vázaná na Sovětský svaz a Komunistickou stranu Sovětského svazu, najednou vejde v opozici vůči vedení Sovětského svazu?
      Nyní, když všichni soudruzi mají ve svých rukou informační materiály obou komunistických stran, sovětské a čínské, ať přemýšlejí o nich samotných. Přečetli jsme a studovali i sovětské i čínské materiály, diskutovali je pozorně se stranickými aktivisty, a přicházíme na toto setkání s jednomyslným názorem strany jako celku.
      Jak všichni víme, u příležitosti sjezdu Rumunské strany práce 24. června tohoto roku byla náhle zorganizována bukurešťská konference z iniciativy soudruhů z vedení Komunistické strany Sovětského svazu, bez předchozího upozornění, alespoň, pokud jde o naši stranu. Namísto "výměny názorů" a stanovení data pro konferenci, která se koná dnes, což bylo odsouhlaseno v dopisech z 2. a 7. června, bylo nastoleno jiné téma, a sice ideologická a politická obvinění namířená proti čínské komunistické straně, na základě "sovětského informativního" materiálu. Na základě tohoto materiálu, zcela neznámého až do několika hodin před zasedáním konference, se delegáti bratrských komunistických a dělnických stran měli vyslovit ve prospěch názorů ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, v době, kdy přišli do Bukurešti za jiným účelem a neměli žádný mandát (alespoň pokud jde o zmocnění naší strany) svých stran k diskuzi, natož k rozhodnoutí o takové důležité otázce mezinárodního komunismu. Seriózní diskuzi by ani nesnesl tento materiál, který obsahoval taková hrubá obvinění proti jiné marxisticko-leninské straně, kdy nebylo nejen delegátům, ale především vedoucím komunistických a dělnických stran dovoleno prostudovat věc ze všech úhlů, aniž by měl obviněný dostatek času, aby předložil svá stanoviska ke všem bodům, které žalující strana použila. Faktem je, že prvořadým zájmem sovětského vedení bylo, aby jeho obvinění proti čínské komunistické straně prošla rychle a Komunistická strana Číny byla odsouzena za každou cenu.
      To byla starost soudruha Chruščova a dalších sovětských soudruhů v Bukurešti, a už vůbec ne mezinárodní politické problémy znepokojující náš tábor a svět jako celek. N. S. Chruščov
      Naše strana by mohla plně souhlasit s konferencí tohoto druhu, s jakýmikoliv jinými konferencemi bez ohledu na jejich agendu, za předpokladu, že by tyto konference byly v pořádku, měly souhlas všech zúčastněných stran, měly jasný program předem stanovený za předpokladu, že komunistické a dělnické strany dostaly potřebné materiály a měly dost času na studium těchto materiálů tak, aby mohly být připraveny a získat souhlas politického byra strany a je-li to nezbytné, pléna ústředního výboru, k rozhodnutí, která nakonec mají být přijata na těchto konferencích. Konference by měly být prováděny v souladu s leninskými normami upravujícími vztahy mezi komunistickými a dělnickými stranami. Měly by být prováděny na zásadě úplné rovnosti mezi stranami, v soudružském komunistickém a internacionálním duchu, se vznešenou a komunistickou morálkou.
      Bukurešťská konference nebyla v souladu s těmito normami, proto naše strana, ačkoli se jí zúčastnila, ji odsoudila a odsuzuje jako nepodařenou a v rozporu s leninskými normami.
      Myslíme si, že bukurešťská konference udělala medvědí službu věci mezinárodního komunistického hnutí, věci mezinárodní solidarity pracujících, věci posílení jednoty socialistického tábora, věci marxisticko-leninského postoje například při řešení ideologických, politických a organizačních sporů, které mohou vzniknout v řadách komunistických a dělnických stran a které poškozují marxismus-leninismus. Vina za to padá na soudruhy z vedení Komunistické strany Sovětského svazu, kteří organizovali tuto konferenci, kteří koncipovali tuto podobu a kteří použili takové nemarxistické normy v této oblasti.
      Cílem bylo, aby Komunistická strana Číny byla odsouzena mezinárodním komunistickým hnutím za chyby, které neexistují a jsou nepodložené. Ústřední výbor Albánské strany práce je o tom plně přesvědčen na základě studia faktů ze sovětských a čínských materiálů, které Albánská strana práce má nyní k dispozici, na základě podrobné analýzy mezinárodní situace, kterou Albánská strana práce učinila, na základě oficiálních stanovisek Komunistické strany Sovětského svazu a Komunistické strany Číny.
      Celá Albánská strana práce má jednomyslný názor, že sovětští soudruzi udělali v Bukurešti závažnou chybu , když nespravedlivě odsoudili čínskou komunistickou stranu za to, že se údajně odchýlila od marxismu-leninismu, za to, že údajně porušila a opustila moskevskou deklaraci z roku 1957. Obvinili čínskou komunistickou stranu z "dogmatismu", "sektářství", "válkychtivosti", "odporu k mírovému soužití", ze snah o "výsadní postavení v socialistickém táboře a v mezinárodním komunistickém hnutí" atd.
      Sovětští soudruzi udělali závažnou chybu, když také, s využitím velké lásky a důvěry, kterou komunisté mají pro Sovětský svaz a Komunistickou stranu Sovětského svazu, se snažili vnutit své nesprávné názory vůči čínské komunistické straně druhým komunistickým a dělnickým stranám.
      J. V. Andropov Hned od chvíle, kdy sovětští soudruzi začali horečnatě a nestoudně napadat soudruhy z naší delegace v Bukurešti, bylo Albánské straně práce jasné, že sovětští soudruzi uchylující se k nepodloženým argumentům a tlaku si přejí, aby zavedli delegaci Albánské strany práce do pasti, aby ji uvedli do souladu se svými zkreslenými pohledy.
      To bylo důležité pro soudruha Chruščova (a soudruh Andropov to řekl soudruhu Hysni Kapovi), jestli "jdeme se se sovětskou stranou nebo ne". Soudruh Chruščov vyjádřil tento názor jinými způsoby také ve svém vystoupení proti naší straně na schůzce v Bukurešti. To bylo potvrzeno i nespravedlivými a nepřátelskými gesty soudruhů ze sovětského vedení a zaměstnanců sovětského velvyslanectví v Tiraně po schůzce v Bukurešti, o čemž budu hovořit později. Pro soudruhy ze sovětského vedení nebyly důležité názory marxisticko-leninské strany, jako je ta naše, ale pouze to, že bychom měli v Bukurešti zachovat stejný postoj jako ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu.
      Albánská strana práce nebyla upozorněna Komunistickou stranou Sovětského svazu, která toto setkání v Bukurešti organizovala, že u příležitosti kongresu Rumunské strany práce padnou obvinění proti čínské komunistické straně. To bylo pro Albánskou stranu práce naprostým překvapením. Přitom teď slyšíme, že s výjimkou Albánské strany práce, Komunistické strany Číny, Korejské strany práce a Dělnické strany Vietnamu, ostatní členové tábora si byli vědomi skutečnosti, že konference, která má být organizována v Bukurešti, obviní Čínu. Pokud tomu tak je, pak je zcela jasné, že otázka je mnohem vážnější a nabere formu frakce mezinárodního charakteru.
      Nicméně, naše strana nebyla nevědomá, neprojevila nedostatek bdělosti, protože vždy dodržuje leninské normy ve vztazích s jinými stranami, protože má ve velké vážnosti marxistickou Komunistickou stranu Sovětského svazu, Komunistickou stranu Číny a všechny ostatní komunistické a dělnické strany, protože respektuje rovnost mezi stranami, rovnost, kterou by ostatní strany měly respektovat k Albánské straně práce, bez ohledu na to, že je početně malá.
      Hned od začátku naše strana viděla, že tyto normy byly porušeny na bukurešťském zasedání, a to je důvod, proč jsme zaujali stanovisko, o kterém se domníváme, že je jediným správným postojem k událostem a jejich vývoji.
      Někteří představitelé bratrských stran nás nazývají "neutralisty", jiní nám vyčítají "odchylky od správné marxisticko-leninské linie", a tito vůdcové šli tak daleko, že se snaží nás zdiskreditovat před svými vlastními stranami. Všechny je s opovržením odmítáme, protože nás pomlouvají, nejsou upřímní a nejednají v souladu s komunistickou morálkou.
      Albánská strana práce Ptáme se těch, kdo takto uvažují a jednají o Albánské straně práce: Má strana právo vyjadřovat svobodně své názory na otázky, jak je vidí? Jaký názor vyjádřila Albánská strana práce v Bukurešti? Vyjádřili jsme věrnost marxismu-leninismu, což potvrzuje celý život a boj Albánské strany práce. Projevili jsme svou věrnost moskevskému prohlášení z roku 1957 a mírovému manifestu, které potvrzuje trvalá linie Albánské strany práce. Vyjádřili jsme věrnost a obranu jednotě socialistického tábora a socialismu, a to potvrzuje celý zápas Albánské strany práce. Vyjádřili jsme svou věrnost a náklonnost Komunistické straně Sovětského svazu a sovětskému lidu, což potvrzuje celý život Albánské strany práce. Nechtěli jsme se dohodovat "chybách" čínské komunistické strany, a tím méně "odsuzovat" čínskou komunistickou stranu, aniž bychom přihlédli k názorům Komunistické strany Číny na problém, představený natolik zdeformovaně, uspěchaně a antimarxisticky. Radili jsme opatrnost, chladnokrevnost a soudružský duch v řešení této tak zásadní a mimořádně závažné věci mezinárodního komunismu. To byl celý "zločin", pro který na nás byly házeny kameny. Ale myslíme si, že kameny, které jsou na nás házeny, dopadají na hlavy těch, kteří je házejí. Vývoj potvrzuje správnost stanoviska Albánské strany práce.
      Proč soudruh Chruščov a další sovětští soudruzi tak pospíchali s obviněními Komunistické strany Číny, bezdůvodně a bez faktů? Je přípustné, aby se komunisté, a to zejména vedoucí představitelé tak velké a slavné strany, jakou je Komunistická strana Sovětského svazu, dopustili tak hanebného jednání? Na tuto otázku si odpovězte sami, ale Albánská strana práce má také plné právo vyjádřit svůj názor na věc.
      Albánská strana práce je toho názoru, že setkání v Bukurešti bylo nejen velkou chybou, ale i chybou, která byla způsobena záměrně. V žádném případě by jednání v Bukurešti nemělo upadnout v zapomenutí, ale to mělo by být přísně odsouzeno jako černá skvrna v dějinách mezinárodního komunistického hnutí.
      Není pochyb o tom, že mezi Komunistickou stranou Sovětského svazu a Komunistickou stranou Číny vznikly a rozvinuly se vážné ideologické rozdíly. Opatření k jejich překonání měla být přijata včas a řešena marxisticko-leninským způsobem mezi oběma stranami.
      Podle čínských dokumentů, čínská komunistická strana uvádí, že tyto rozdíly byly v zásadě předneseny soudruhy komunisty ihned po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Některé z těchto připomínek byly sovětskými soudruhy vzaty v úvahu, zatímco jiné byly zamítnuty.
      Albánská strana práce si myslí, že pokud tyto spory nelze vyřešit mezi oběma stranami, měli bychom požadovat setkání komunistických a dělnických stran, na kterém by mohly být tyto záležitosti předneseny, projednány a přijaty k nim závěry. Není správné, že tyto záležitosti byly přecházeny, a vinu za to nesou sovětští soudruzi, kteří věděli o těchto rozporech, ale nebrali je v úvahu, protože lpěli na "nedotknutelnosti " své linie - a my si myslíme, že to je idealistický a metafyzický přístup k problému.
      Pokud sovětští soudruzi byli přesvědčeni o správnosti svého vedení a své taktiky, proč neuspořádali takové setkání ve vhodné lhůtě a tyto spory neřešili? Byly tyto problémy tak banální, například odsuzování Josefa Stalina, velký problém maďarské kontrarevoluce, způsoby převzetí moci, nemluvě o dalších velmi důležitých problémech, které se objevily později? Ne, nebyly vůbec banální. Všichni máme své vlastní názory na tyto problémy, protože jako komunisté se zajímáme o všechny z nich, protože všechny naše strany jsou odpovědné svým národům, ale jsou odpovědné stejně tak mezinárodnímu komunismu.
      Aby bylo možné odsoudit čínskou komunistickou stranu za fiktivní chyby a omyly, soudruh Chruščov a jiní sovětští vůdci s velkým znepokojením představili případ, jako kdyby existovaly rozdíly mezi Čínou a celým mezinárodním komunistickým hnutím, ale když se přikročilo k problémům, jako jsou ty, které jsem právě zmínil, rozsudek schválili Chruščov a jeho společníci sami, myslíce si, že nebylo nutné, aby byly projednány na společném setkání zástupců všech stran, i když to jsou hlavní problémy mezinárodního charakteru.
      Došlo k maďarské kontrarevoluci, ale příčiny byly ututlány. Proč přecházejí věci, které jim nevyhovují, zatímco pro věci, které jim vyhovují, sovětští soudruzi nejen svolávají setkání jako bylo to v Bukurešti, ale dělají vše, co je v jejich silách, aby potlačili jiné názory, než že "Čína oponuje linii všech komunistických a dělnických stran světa"?
      Sovětští soudruzi udělali podobný pokus také směrem k nám. V srpnu tohoto roku sovětské vedení zaslalo naší straně dopis, v němž se navrhuje, aby se zástupci obou našich stran shodli tak, aby naše strana zabránila "vzplát jiskře odchylky", aby se naše strana přizpůsobila Sovětskému svazu proti čínské komunistické straně, a že naše dvě strany představí jednotnou frontu na tomto setkání. Samozřejmě, že ústřední výbor naší strany odmítl takovou věc a ve své oficiální odpovědi ji popsal jako zcela nemarxistický skutek, frakční jednání namířené proti bratrské třetí straně, proti Komunistické straně Číny. Samozřejmě, že toto správné principiální stanovisko naší strany nebylo podle představ Komunistické strany Sovětského svazu.
      Není pochyb o tom, že tyto záležitosti jsou prvotřídní důležitosti. Není pochyb o tom, že se týkají nás všech, a Albánská strana práce nemá žádných pochyb o tom, že otázka byla položena v Bukurešti tak, aby došlo k odsouzení čínské komunistické strany a její izolaci z celého mezinárodního komunistického hnutí.
      Albánská strana práce to považovala za monstrózní a nepřijatelné, a to nejen proto, že nebyla přesvědčena o pravdivosti těchto tvrzení, ale také proto, že správně tušila, že nemarxistické akce organizované proti velké a slavné bratrské straně, jako je čínská komunistická strana, vedené pod záminkou obvinění Číny z dogmatismu, byly útokem vedeným proti marxismu-leninismu a moskevskému mírovému manifestu.
      Na setkání byla čínská komunistická strana obviněna z mnoha věcí. To by mělo figurovat v komuniké. Proč se tak nestalo? Pokud se obvinění potvrdí, proč to všechno váhání a proč vydání komuniké, které neodpovídalo účelu, pro který byla svolána konference? Proč v něm nebyla žádná zmínka o "velkém nebezpečí dogmatismu", údajně ohrožujícím mezinárodní komunismus?

      Ne, soudruzi, bukurešťská konference nemůže být odůvodněna. Nebyla principiální. Byla zaměřena jen na dosažení určitých cílů, z nichž ten hlavní byl, podle názoru Albánské strany práce, obvinit čínskou komunistickou stranu z dogmatismu, zakrýt některé vážné chyby, které soudruzi ze sovětského vedení nechali dopustit.
      F. R. Kozlov Sovětští soudruzi potřebují v této věci podporu ostatních stran. To je důvod, proč se snažili využít jejich důvěru. Sovětští soudruzi dosáhli poloviny své cíle a získali právo vznést před těmito stranami odsouzení Číny jako výsledek "mezinárodního komunistického setkání". V komunistických a dělnických stranách, s výjimkou Albánské strany práce a některých dalších komunistických a dělnických stran, byla vznesena otázka "vážných politických chyb, kterých se dopustila čínská komunistická strana". Svorné odsouzení Číny v Bukurešti bylo úsilím o vytvoření takového názoru v těchto stranách a mezi lidmi. Albánská strana práce byla také odsouzena na některých z těchto stranických schůzí.
      Po bukurešťské konferenci ústřední výbor Albánské strany práce rozhodl, a rozhodl správně, diskutovat ve straně pouze komuniké, říct straně, že existovaly principiální rozdíly mezi Komunistickou stranou Sovětského svazu a čínskou komunistickou stranou, které by měly být předneseny a urovnány na nadcházející konferenci v listopadu v Moskvě. A to bylo, co se stalo.
      Ale toto stanovisko naší strany nebylo po chuti vedoucím soudruhům z Komunistické strany Sovětského svazu, a to jsme pocítili velmi brzy. Bezprostředně po zasedání v Bukurešti byl nečekaně zahájen bezcharakterní, brutální útok a byl podniknut všestranný nátlak proti naší straně a jejímu ústřednímu výboru. Útok byl zahájen soudruhem Chruščovem v Bukurešti a pokračoval v něm soudruh Kozlov v Moskvě. Soudruzi z našeho politického byra, kteří náhodou cestovali přes Moskvu, byli zpracováváni za účelem obrácení se proti vedení naší strany, pod záminkou, že "vedení Albánské strany práce zradilo přátelství se Sovětským svazem , že "linie vedení Albánské strany práce se vyznačuje kličkováním", že "Albánie se musí rozhodnout, zda půjde s 200 miliony (se Sovětským svazem), nebo s 650 miliony (s lidovou Čínou)" a konečně, že "izolovaná Albánie se vystavuje nebezpečí, že atomová bomba svržená Američany kompletně zničí Albánii a všechny její obyvatele" a dalšími hrozbami toho druhu. Je naprosto jasné, že cílem bylo zasít nesváry ve vedení naší strany, odstranit z vedení Albánské strany práce ty elementy, které, jak si sovětští vůdcové mysleli, stály v cestě jejich křivému a nečestnému jednání.
      Liri Belishova Tato rozvratná práce způsobila, že soudružka Liri Belishova, členka politického byra ústředního výboru Albánské strany práce, kapitulovala před lichocením sovětských vůdců, před jejich vydíráním a zastrašováním a postavila se v otevřenou opozici k linii své strany.
      Pokus sovětských soudruhů v jejich dopise ústřednímu výboru čínské komunistické strany vyložit tuto otázku jako důkaz toho, že přátelé Sovětského svazu v Albánii jsou pronásledováni, je lež. Milion a půl Albánců a Albánská strana práce byli, jsou a budou doživotními přáteli Sovětského svazu a jeho komunistické strany, nerozlučnými přáteli sovětského lidu. To oni ukovali a zocelili toto přátelství, stvrdili jej krví - nikoli jednotliví kapitulanti, rozdělovači a úchylkáři.
      Pochybnosti o správnosti stanoviska naší strany v Bukurešti se neomezují jen na samotnou Moskvu. Byly šířeny s ještě větší horlivostí v Tiraně, se zaměstnanci sovětského velvyslanectví v Tiraně v čele.
      Jak jsem již uvedl, před bukurešťskou konferencí nebylo možné si představit těsnější, upřímnější, bratrštější vztahy než mezi námi a sovětskými soudruhy. Neskrývali jsme nic před sovětskými soudruhy, žádná stranická ani státní tajemství. Tak rozhodl náš ústřední výbor. Tyto vztahy byly důkazem velké lásky a věrnosti, které naše strana stvrdila krví, mezi albánským a sovětským lidem.
      Právě tyto posvátné city Albánské strany práce a našeho lidu někteří zvrácení jedinci, se sovětským velvyslancem v čele, pošlapali. S využitím našich přátelských vztahů, s využitím dobré víry našich kádrů, začali horečně a intenzivně útočit na marxisticko-leninskou linii Albánské strany práce ve snaze rozdělit stranu, vytvořit paniku a zmatek v jejích řadách, odcizit vedení straně, a sovětský velvyslanec v Tiraně šel tak daleko, že se pokusil podněcovat generály naší armády k postavení albánské lidové armády proti Albánské straně práce a albánskému státu. Ale tyto snahy k ničemu nevedly, protože jednota naší strany je ocelová. Naše kádry, zakalené v národně-osvobozenecké válce a v hořkém boji na život a na smrt s jugoslávským revizionisty, bránily svou hrdinskou stranu marxisticky. Dokáží dost dobře stanovit hranici mezi Lenivou Komunistickou stranou Sovětského svazu a odpadlíky, vědí dobře, jak bránit a utužovat svou lásku a věrnost k Sovětskému svazu. A skutečně pošlou tyto očerňovatele tam, kam patří.
      Přesto se zaměstnancům sovětského velvyslanectví v Tiraně, s velvyslancem v čele, podařilo díky nepřípustným antimarxistickým metodám dosáhnout toho, že se předseda kontrolní komise Albánské strany práce, který o 15 dní dříve souhlasil se stanoviskem ústředního výboru Albánské strany práce v Bukurešti, dostal do spárů těchto intrikánů, odchýlil se od marxismu-leninismu a vystoupil otevřeně proti linii své strany. Je jasné, že zavrženíhodné činy těchto sovětských soudruhů jsou zaměřené na rozdělení vedení Albánské strany práce, jeho odcizení od mas a od strany. A to jako trest za naše jednání v Bukurešti, za to, že jsme měli odvahu vyjádřit své názory svobodně, jak jsme je cítili.
      R. J. Malinovskij Funkcionáři sovětského velvyslanectví v Tiraně šli ještě dále. Obrátili se k Albáncům, kteří studovali v Sovětském svazu, za účelem jejich podněcování proti albánskému vedení, přičemž z nichž chtěli vytvořit kontingent pro podporu svých zlověstných záměrů. Ale Albánci, ať už ti, kteří absolvovali nebo ti, kteří stále pokračují ve studiích v Sovětském svazu, stejně jako všichni ostatní, se bavili, baví a budou bavit vždy ohnivě, upřímně a vyjadřovat náklonnost k Sovětskému svazu a Komunistické straně Sovětského svazu, a jsou a budou si vědomi skutečnosti, že základní metody používané pracovníky sovětského velvyslanectví v Tiraně jsou úplně cizí Sovětskému svazu a Komunistické straně Sovětského svazu. Albánci jsou synové a dcery svého lidu, své strany, jsou marxisty-leninovci a internacionalisty.
      A. A. Grečko Můžeme uvést mnoho dalších příkladů, ale abychom nebrali tolik času tomuto důležitému setkání, zmíním jen dva další typické případy. Nátlak na naši stranu pokračoval i během dnů, kdy v Moskvě jednala komise, aby vypracovala návrh prohlášení, který nám byl předložen, kdy sovětští soudruzi naléhali, abychom se dívali dopředu a ne dozadu. Tehdy v Moskvě člen ústředního výboru a vlády Sovětského svazu, maršál Malinovskij, zahájil otevřený útok na albánský lid, na Albánskou stranu práce, na albánskou vládu a na naše vedoucí postavení na rozšířeném zasedání vedoucích představitelů zemí Varšavské smlouvy. Tento nepřátelský a veřejný útok má mnoho společného s diverzními útoky sovětského velvyslance v Tiraně, pokoušeje se podněcovat naši lidovou armádu proti vedení naší strany a našeho státu. Maršál Malinovskij ale dělá stejnou chybu jako sovětský velvyslanec. Nikdo nemůže dosáhnout tohoto cíle, a tím méně rozbití přátelství našeho lidu s národy Sovětského svazu. Správný zápas Albánské strany práce proti těmto podvratným činům posiluje upřímné přátelství našeho lidu s národy Sovětského svazu a se slavnou Komunistickou stranou Sovětského svazu. Toto přátelství nemůže rozdělit ani ohromující prohlášení maršála Grečka, vrchního velitele Varšavské smlouvy, který nejen řekl naší vojenské delegaci, že pro něj bylo obtížné splnit požadavky naší armády pro některé velmi podstatné dodávky výzbroje, na které byly smlouvy podepsány, ale řekl bez obalu, "vy jste ve Varšavské smlouvy pouze doposud", což znamená, že maršál Grečko se zřejmě rozhodl nás vyhodit. Ale naštěstí není v pravomoci soudruha maršála učinit takové rozhodnutí.
      V říjnu letošního roku soudruh Chruščov prohlásil slavnostně k čínským soudruhům, "budeme zacházet s Albánií jako s Jugoslávií". Říkáme to na tomto mezinárodním komunistickém setkání, aby všichni mohli vidět, jak daleko věci zašly a jaký postoj má k malé socialistické zemi. Čím se provinila Albánská strana práce vůči své zemi, aby se s ní zacházelo jako s Titovou Jugoslávií? Zradili jsme marxismus-leninismus jako Titova klika? Nebo jsme se odpoutali od tábora a vlezli do chomoutu imperialismu USA jako revizionistická Jugoslávie? Ne, a celé mezinárodní komunistické hnutí, všechny konkrétní politické, ideologické a ekonomické aktivity naší strany a našeho státu v průběhu celého období národněosvobozenecké války a během 16 let od osvobození země o tom svědčí. Tuto skutečnost potvrzuje i sám ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu, který ve svém dopisu ústřednímu výboru Albánské strany práce z 13. srpna 1960 zdůraznil: "Vztahy mezi Albánskou stranou práce a Komunistickou stranou Sovětského svazu založené na zásadách proletářského internacionalismu byly vždy skutečně bratrské. Přátelství mezi našimi národy a stranami nesmí v žádném případě být zastíněno nedorozuměním nebo snižováním. Stanoviska Albánské strany práce a Komunistické strany Sovětského svazu ve všech nejdůležitějších otázkách mezinárodního komunistického a dělnického hnutí a zahraniční politiky zůstávají totožná". Čím jsme pak vinni? Náš jediný "zločin" je, že jsme měli odvahu postavit se otevřeně proti, že jsme v Bukurešti nesouhlasili s tím, že bratrská komunistická strana, jakou je čínská komunistická strana, by měla být nespravedlivě odsouzena, náš jediný "zločin" je, že jsme měli odvahu postavit se otevřeně na mezinárodním komunistickém setkání (a ne na trhu) nespravedlivému jednání soudruha Chruščova, náš jediný "zločin" je, že jsme malá strana malé a chudé země, která by podle soudruha Chruščova měla jen tleskat a schválit, ale nevyjadřovat žádné vlastní stanovisko. Ale to není ani marxistické, ani přijatelné. Marxismus-leninismus nám udělil právo se vyjádřit, a my se ani jednou nevzdáme tohoto práva, ani přes politický a ekonomický tlak, ani z důvodu ohrožení a výhružek, že by se na nás mohli vrhnout. Při této příležitosti jsme se chtěli zeptat, proč soudruh Chruščov neučinil takové prohlášení před námi místo před zástupci třetí strany? Nebo si soudruh Chruščov myslí, Albánská strana práce nemá vlastní názor, ale jedná bezzásadově ve vleku Komunistické strany Číny, a proto o záležitostech týkajících se naší strany stačí mluvit s čínskými soudruhy? Ne, soudruhu Chruščove, budete i nadále hrubý a budete mít velmi špatné názory na naši stranu. Albánská strana práce má své vlastní názory a bude na ně odpovídat jak svému vlastnímu lidu, tak i mezinárodnímu komunistickému a dělnickému hnutí.
      Jsme povinni informovat toto setkání, že sovětští vůdci ve skutečnosti přešli od hrozeb k jednání s Albánií stejným způsobem jako s titovskou Jugoslávií ke konkrétním činům. V letošním roce naše země utrpěla mnoho přírodních pohrom. Bylo zde velké zemětřesení, povodně v říjnu, a zejména hrozné sucho, bez kapky deště po dobu 120 dní za sebou. Téměř všechno zrno bylo ztraceno. Lidem hrozil hlad. Velmi omezené zásoby byly spotřebovány. Naše vláda naléhavě žádala nákup obilí ze Sovětského svazu, vysvětlujíc velmi kritickou situaci, se kterou jsme byli konfrontováni. To se stalo po bukurešťském setkání. Čekali jsme 45 dnů na odpověď od sovětské vlády, ačkoli jsme měli chleba pro lidi jen na 15 dnů. Po 45 dnech a po opakované oficiální žádosti nám sovětská vláda, namísto 50.000 tun, přiznala jen 10.000 tun, což postačovalo na 15 dnů, a toto zrno mělo být dodáno v průběhu měsíce září a října. To byl otevřený tlak na naši stranu, aby se podřídila přáním sovětských soudruhů.
      Během těchto kritických dnů jsme si ujasnili mnoho věcí. Líbilo se Sovětskému svazu, který prodává obilí do celého světa, nedodat 50.000 tun, aby albánským lidem, kteří jsou věrni bratři sovětského lidu, věrni marxismu-leninismu a socialistickému táboru, aby jim, ne jejich vlastní vinou, hrozila smrt hladem?
      N. S. Chruščov Soudruh Chruščov nám kdysi řekl: "O obilí si nedělejte starosti, všechno, které spotřebujete za celý rok, v naší zemi snědí myši." Myší v Sovětském svazu by mohly jíst, ale albánský lid by mohl být ponechán zemřít hladem, dokud se vedení Albánské strany práce nepoddá vůli sovětských vůdců. To je hrozné, soudruzi, ale je to pravda. Kdyby o tom slyšel sovětský lid, nikdy by jim neodpustil, vždyť to není ani marxisticko-leninské, internacionalistické, ani humánní. Stejně tak není přátelský akt nepřijmout úvěr za nákup obilí v Sovětském svazu, ale požadovat omezené zlaté rezervy z naší národní banky za účelem nákupu kukuřice v Sovětském svazu na chleba pro lidi.
      Tyto činy souvisejí jeden s druhým, nejsou jen náhodné. Zejména v posledních dnech útoky soudruha Chruščova na naši stranu práce dosáhly svého vrcholu. Soudruhu Chruščove, 8. listopadu jste prohlásil, že "Albánci se k nám chovají stejně jako Tito". Říkal jste čínským soudruhům: "My jsme prohráli Albánii a vy, Číňané, jste vyhráli Albánii". A konečně jste prohlásil, že Albánská strana práce je váš nejslabší článek.
      Co znamenají všechna tato monstrózní obvinění, toto hodnocení naší strany, našeho lidu a socialistické země jako něčeho, co se dá koupit nebo prodat nebo prohrát a vyhrát stejně jako v karetní hře? Co je to za hodnocení sesterské strany, která se podle vás stala slabým článkem v mezinárodním komunistickém hnutí? Pro nás je to jasné a my jsme pochopili až příliš dobře, že naše správné a principiální marxisticko-leninské stanovisko, naše odvaha, když s vámi nesouhlasíme a odsuzujeme vaše špatné činy, donutily vás k útoku na naši stranu, ke všestrannému tlaku, k vyslovování nejextrémnějších obludností proti naší straně. Ale na tom není nic soudružského, nic komunistického. Identifikujete nás s jugoslávskými revizionisty. Ale každý ví, jak naše strana bojovala a pokračuje v boji proti jugoslávským revizionistům. Nejsme to my, kdo se chová jako Jugoslávci, ale vy, soudruhu Chruščove, který používáte metody cizí marxismu-leninismu proti naší straně. Domníváte se, že Albánie je zboží na trhu, které je možné jednou získat nebo podruhé prohrát. Bývaly doby, kdy byla Albánie považována za prostředek směny, kdy si ostatní mysleli, že na nich závisí, zda by Albánie měla či neměla existovat, ale to skončilo s triumfem myšlenek marxismu-leninismu v naší zemi. Opakujete stejnou věc, pokud jste se rozhodli, že jste "prohráli" Albánii, nebo že někdo jiný ji "vyhrál", když jste se rozhodli, že Albánie není socialistická země, jak to vypadá z dopisu, který jste nám doručili 8. listopadu, v němž naše země není uvedena jako socialistická.
      Skutečnost, že Albánie nadále sleduje cestu socialismu a že je členem socialistického tábora není určena vámi, soudruhu Chruščove, nezávisí na vašem přání. Byla určena albánským lidem v čele se svou stranou práce, jeho zápasem, a není zde žádná síla schopná svést jej z tohoto kurzu.
      Co se týče vašeho tvrzení, že naše strana práce je nejslabším článkem socialistického tábora a mezinárodního komunistického hnutí, můžeme říci, že dvacetiletá historie naší strany, hrdinský boj našeho lidu a naší strany proti fašistickým útočníkům a šestnáct roků, které uplynuly od osvobození země do dnešního dne, během nichž naše malá strana a naši lidé čelili všem bouřím, ukazují opak. Obklopena nepřáteli, jako ostrov uprostřed vln, Albánská lidová republika odvážně vydržela všechny útoky a provokace imperialistů a jejich lokajů. Jako žulová skála držela a drží vysoko prapor socialismu za nepřátelskými liniemi. Pozvedl jste ruku, soudruhu Chruščove, proti malé zemi a jeho straně, ale jsme přesvědčeni, že sovětští lidé, kteří prolili svou krev také při obraně našeho lidu, že velká strana Leninova nesouhlasí s tímto vaším postojem. Máme plnou důvěru v marxismus-leninismus, jsme si jisti, že bratrské strany, které vyslaly své delegáty na toto setkání, posoudí tuto otázku s marxisticko-leninskou spravedlností.
      Naše strana vždy považovala Komunistickou stranu Sovětskou svazu za mateřskou stranu a dělala to proto, že je nejstarší stranou, slavnou stranou bolševiků, hovořila o její univerzální zkušenosti, o její velké vyzrálosti. Ale naše strana nikdy nepřipustila ani nikdy nepřipustí, aby někteří sovětští vůdcové o ní mohli hlásat své názory, které považuje za chybné.
      Sovětští vůdcové vidí tento principiální význam zcela nesprávným, idealistickým a metafyzickým způsobem, dostali závrať z kolosálních úspěchů dosažených sovětským lidem a Komunistickou stranou Sovětského svazu a v rozporu s marxisticko-leninskými principy se považují za neomylné, každé rozhodnutí, každý čin, každé slovo, které říkají, a každé gesto, které dělají, za neomylné a neodvolatelné. Jiní mohou chybovat, jiní mohou být odsouzeni, zatímco oni stojí nad nimi a mohou kárat. "Naše rozhodnutí jsou svatá, jsou neodvolatelná", říkají vůdcové KSSS našemu lidu. "Nemůžeme dělat žádné ústupky, žádný kompromis s čínskou komunistickou stranou", říká vůdce Komunistické strany Sovětského svazu našemu lidu. Tak proč nás společně svolává do Bukurešti? Ovšem, že k hlasování se zavázanýma očima pro názory sovětských vůdců. Je to marxistický přístup? Je to běžný postup?
      J. V. Stalin Je přípustné, aby se jedna strana zapojila do podvratných činů, způsobila rozkol, svrhla vedení jiné strany nebo jiného státu? Nikdy! Sovětští vůdcové obvinili soudruha Stalina z údajných zásahů do jiných stran, z vnucování názorů bolševické strany ostatním. Můžeme svědčit o skutečnosti, že soudruh Stalin nikdy takto nejednal s námi, s lidem a stranou práce Albánie, vždy se choval jako velký marxista, jako vynikající internacionalista, jako soudruh, bratr a upřímný přítel albánského lidu. V roce 1945, kdy byli naši lidé ohroženi hladem, soudruh Stalin nařídil lodě naložené obilím určené pro sovětské lidi, kteří také zoufale potřebovali jídlo v té době, najednou poslat albánskému lidu. Oproti tomu současní sovětští vůdcové sami páchají uvedené hanebné činy.
      Jsou takové ekonomické tlaky přípustné, je přípustné ohrožování albánského lidu, jakého se dopustili sovětští vůdcové po setkání v Bukurešti? V žádném případě ne! Sovětský svaz nám vždy velkoryse pomáhal prostřednictvím úvěrů a všech ostatních prostředků. Nová Albánie by nemohla být vybudována bez této podpory, především od Sovětského svazu a ostatních zemí lidové demokracie.
      Abych řekl pravdu, jsme velmi vděčni Sovětskému svazu a jeho komunistické straně a vládě za velkou pomoc, kterou poskytl naší zemi pro vybudování jejího průmyslu, pro postavení zemědělství na nohy, stručně řečeno, pro zlepšení života našich lidí a urychlení socialistické výstavby. Víme, že tato podpora byla internacionálně poskytnuta našemu malému lidu, který před válkou prošel velikým, všestranným utrpením; za druhé světové války byla naše země vypálena a zdevastována, ale nikdy nebyl poražen albánský lid, který pod vedením slavné Albánské strany práce hrdinně bojoval a osvobodil se.
      Ale proč sovětské vedení změnilo postoj k nám po bukurešťském setkání tak, že nechalo albánský lid trpět hladem? Rumunské vedení udělalo to samé, když odmítlo prodat jediný klas pšenice albánskému lidu na základě úvěru v době, kdy Rumunsko obchodovalo s obilím s kapitalistickými zeměmi, zatímco my jsme byli nuceni kupovat kukuřici od francouzských zemědělců a platit v cizí měně.
      Gheorghe Gheorghiu-Dej Několik měsíců před bukurešťskou schůzí pozval soudruh Dej delegaci naší strany za účelem vedení rozhovorů o budoucím vývoji Albánie. To je jeho chvályhodná a marxistická starost. Soudruh Dej řekl naší straně: "My, ostatní země lidové demokracie, bychom již neměli diskutovat o tom, jak velkou zásluhu je třeba přiznat Albánii, ale měli bychom se rozhodnout postavit v Albánii takové a takové továrny, navýšit výrobní prostředky, bez ohledu na to, kolik milionů rublů to bude stát; to není důležité". Soudruh Dej dodal: "Mluvili jsme o tom také se soudruhem Chruščovem a shodli jsme se".
      Ale pak přišlo setkání v Bukurešti a stanovisko naší strany všichni znáte. Rumunští soudruzi zapomněli, co dříve řekli, a zvolili kurz nechání albánského lidu trpět hladem.
      Uvedli jsme již dříve tyto věci ve známost ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Nepředkládali jsme je k veřejné diskuzi, ani jsme je nešeptali od ucha k uchu, ale odhalujeme je poprvé na tomto stranickém setkání. Proč hovoříme o této otázce? Vycházíme z přání skoncovat s těmito negativními projevy, které neposilují, ale oslabují naši jednotu. Vycházíme z přání posílit vztahy a marxisticko-leninské vazby mezi komunistickými a dělnickými stranami, mezi socialistickými státy, odstraňovat jakékoli projevy zla, které se dosud objevily. Jsme optimističtí, plně přesvědčení a máme neochvějnou jistotu, že sovětští a další soudruzi pochopí naši kritiku správně. Je ostrá, ale otevřená a upřímná a má za cíl posílení našich vztahů. Bez ohledu na tato nespravedlivá a škodlivá stanoviska, zamířená proti nám, ale věříme, že v budoucnu ustanou, že naše strana a náš lid ještě více upevní svou bezmeznou lásku a věrnost k sovětskému lidu, Komunistické straně Sovětského svazu , ke všem národům a komunistickým a dělnickým stranám socialistického tábora, vycházející vždy z marxisticko-leninského učení.
      Naše strana se domnívá, že přátelství musí být založeno na zákonnosti, vzájemném respektu a marxismu-leninismu. To říká moskevské prohlášení z roku 1957, to zdůrazňuje návrh prohlášení, který nám byl předložen. Prohlašujeme se vší vážností, že Albánská strana práce a albánský lid bude, jako vždy, bojovat za posílení vztahů a jednoty v socialistickém táboře a mezinárodním komunistickém hnutí.
      Albánský lid dá ruku do ohně za své skutečné přátele, a Sovětský svaz je takový přítel albánského lidu. A to nejsou prázdná slova. Vyjádřil jsem zde city našeho lidu a naší strany, a ať si nikdo nemyslí, že milujeme Sovětský svaz a Komunistickou stranu Sovětského svazu pro něčí krásné oči nebo abychom potěšili některé jednotlivce, ale proto, že bez Sovětského svazu by nebylo svobodného života v dnešním světě, fašismus a kapitalistický teror by byli svrchovanými pány. To je důvod, proč milujeme a budeme vždy věrní Sovětskému svazu a straně velikého Lenina.

Pokračování v další části.
Z angličtiny přeložil Luděk Kobza.