Projev Envera Hodži na zasedání 81 komunistických a dělnických stran v Moskvě 16. listopadu 1960 (1/3)

Přidáno v pondělí 1. 11. 2010


Enver Hodža

      ODMÍTNĚME REVIZIONISTICKÉ TEZE XX. SJEZDU KOMUNISTICKÉ STRANY SOVĚTSKÉHO SVAZU A ANTIMARXISTICKÝ POSTOJ CHRUŠČOVOVY SKUPINY! PODPOŘME MARXISMUS-LENINISMUS!

      Ze sbírky "Albánská strana práce v bitvě s moderním revizionismem, Projevy a články", vydavatelství "NAIM FRASHERI", TIRANA, 1972, str. 3 až 105 (odtud i předmluva - kurzívou).

      Ve svém vystoupení na konferenci 81 komunistických a dělnických stran v Moskvě v listopadu 1960 soudruh Enver Hodža podal všestrannou analýzu hlavních problémů mezinárodního komunistického hnutí a pevně obhájil marxismus-leninismus. Tato řeč je jednou z nejdůležitějších fází zásadního boje, vedeného Albánskou stranou práce proti modernímu revizionismu a k upevnění jednoty mezinárodního komunistického a dělnického hnutí.
      Boj Albánské strany práce proti revizionistickým názorům chruščovovského sovětského vedení začal bezprostředně po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Ačkoli tato bitva nebyla vedena zpočátku přímo a otevřeně, uvedla Albánská strana práce všechny své výhrady a námitky ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Albánská strana práce se snažila v každém směru, aby se zabránilo zveřejnění jejích rozepří s Komunistickou stranou Sovětského svazu, které by dalo zbraně do rukou nepřátel komunismu. Na druhou stranu, v té době ještě neznala skutečné záměry Chruščova, proto se snažila urovnat rozdíly prostřednictvím rozhovorů a konzultací v soudružském duchu. Při zachování principiálních stanovisek usilovala a doufala, že si sovětští vůdci uvědomí své chyby a dají se správnou cestou.
      Skutečná zrádná povaha sovětských revizionistů byla Albánské straně práce stále patrnější. Čím více Albánská strana práce odhalovala jejich zradu, tím urputnější a nesmiřitelnější byl její boj proti chruščovovskému revizionismu, vedený s cílem jej úplně odhalit a rozdrtit.
      Na setkání v červnu 1960 v Bukurešti Albánská strana práce otevřeně vystoupila na obranu marxisticko-leninských principů a řekla STOP chruščovovským revizionistům, kteří se pokusili připravit nebezpečné spiknutí proti Komunistické straně Číny a proti celému mezinárodnímu komunistickému hnutí.
      Po setkání v Bukurešti sovětští revizionističtí vůdci zahájili divoký útok proti Albánské straně práce s cílem donutit ji k souhlasu s nimi a jejich skutky. Za těchto podmínek se Albánská strana práce stále důkladněji přesvědčovala, že svá principiální stanoviska ve všech základních otázkách mezinárodního komunistického hnutí by měla hájit s největší odvahou a odhodláním. Tak učinila v listopadu 1960 na konferenci v Moskvě.
      Ve svém projevu na konferenci soudruh Enver Hodža otevřeně, upřímně a s marxisticko-leninskou odvahou předložil principiální názory Albánské strany práce na hlavní otázky mezinárodního komunistického hnutí, ve kterém se objevily rozpory, a ostře kritizoval revizionistickou skupinu N. Chruščova, a to jak pro její chybné antimarxistické názory a činy, jakož i pro její brutální zasahování do vnitřních záležitostí Albánské strany práce a divoké útoky zahájené proti ní.
      Albánská strana práce zahájila tuto zcela zásadní kritiku sovětských vůdců v zájmu zachování jednoty mezinárodního komunistického hnutí a socialistického tábora, protože jednota nemůže být zachována, aniž by chyby a cizí projevy byly odhaleny, upřímně odsouzeny a napraveny do marxisticko-leninské linie.
      Na moskevském zasedání dělali chruščovisté vše, co bylo v jejich silách, aby vyvrátili kritiku svých revizionistických názorů a činů. Jejich pokusy byly marné.
      V návaznosti na pevné a principiální stanovisko Albánské strany práce ve všech problémech, které zaměstnávaly mezinárodní komunistické hnutí, a po vystoupení čínské delegace, byli zástupci všech zúčastněných stran na schůzi povinni vyjádřit svůj postoj tím nebo oním způsobem. Tváří v tvář této situaci, revizionisté se snažili odvést účastníky setkání od zásadních otázek a zvrátit schůzi v platformu pro zlomyslné útoky proti Albánské straně práce a Komunistické straně Číny. Ale tento pokus se také setkal s neúspěchem. Principiální, internacionalistické stanovisko Albánské strany práce v obraně marxismu-leninismu a jednoty mezinárodního komunistického hnutí, bylo přijato Komunistickou stranou Číny a delegacemi několika dalších stran. Chruščovovští revizionisté byli nuceni ustoupit.
      Projev soudruha Envera Hodži byl významným příspěvkem k úspěšnému výsledku moskevské konference. Díky bitvě vedené Komunistickou stranou Číny, Albánskou stranou práce a některými dalšími stranami moskevská konference schválila prohlášení. V této deklaraci byly zahrnuty některé nesprávné závěry a chybná stanoviska. Na tato hodnocení a stanoviska měla Albánská strana práce zcela opačný názor, který také otevřeně vyjádřila na konferenci. Delegace Albánské strany práce podepsala deklaraci s ohledem na její obecně správný obsah. Zatímco učinila ústupky v dílčích záležitostech v zájmu jednoty, v hlavních otázkách, které byly spjaty se základními principy marxismu-leninismu, Albánská strana práce žádné ústupky neudělala.
      Albánská strana práce byla toho názoru, že jednota v mezinárodním komunistickém hnutí by mohla vzniknout, pokud by každý účastník podepsal deklaraci s dobrými úmysly, a že rozdíly by se daly vyřešit polemikou mezi marxisticko-leninskými stranami, aniž by tato byla zveřejněna pro nepřátele socialismu. To je důvod, proč Albánská strana práce v té době upustila od publikování projevu soudruha Envera Hodži na moskevské konferenci, ale pokračovala v provádění deklarace, která tam byla schválena.
      Projev soudruha Envera Hodži na moskevské konferenci jasně ukazuje, že od této chvíle vede Albánská strana práce otevřený boj proti buržoazní a revizionistické ideologii. Nicméně, v té době ještě nepředpokládala budoucí šíři a hloubku boje, která vznikla později jako logický důsledek roztrpčení z boje mezi marxismem-leninismem a moderním revizionismem a z degenerace sovětských revizionistických vůdců do gangu renegátů a zrádců socialismu. Celý dokument nese pečeť doby a okolností, za kterých vznikl. Je vydáván bez úprav.

Projev Envera Hodži na mezinárodním setkání komunistických a dělnických stran v r. 1960 (albánský obraz z r. 1974)

      Drazí soudruzi!
      Tato konference komunistických a dělnických stran má historický význam pro mezinárodní komunistické hnutí, protože provádí podrobnou analýzu mezinárodní politické situace, bilanci úspěchů a chyb, které nám pomáhají jasněji vidět linii, o kterou máme usilovat, aby narůstaly úspěchy ve prospěch socialismu, komunismu a míru.
      Existence socialistického tábora se Sovětským svazem v čele je už ve světě uznávaným faktem. Komunistické hnutí je obecně rozšířené, silné a zocelené. Komunistické a dělnické strany se v celém světě staly obrovskou silou vedoucí lidstvo vpřed k socialismu, k míru.
      Jak zdůrazňuje připravený návrh prohlášení, náš socialistický tábor je mnohem silnější než tábor imperialistů. Socialismus den ode dne roste a sílí, zatímco imperialismus slábne a rozkládá se. Měli bychom využít všech našich prostředků a vynaložit veškeré své úsilí na urychlení tohoto procesu. To přijde, pokud se budeme řídit věrně a neochvějně marxismem-leninismem a správně jej budeme používat. V opačném případě tento proces zpomalíme, protože zápasíme s nemilosrdným nepřítelem - imperialismem, v čele s americkým imperialismem, kterého musíme porazit a zničit.
      Chceme mír, zatímco imperialismus nechce mír a připravuje se na třetí světovou válku. Musíme bojovat všemi silami za odvrácení světové války a nastolení vítězství spravedlivého a demokratického míru. Ten přijde potom, co bude imperialismus donucen k odzbrojení. Imperialismus ale neodzbrojí o své vlastní svobodné vůli. Domnívat se něco takového znamená pouze klamat sebe i jiné. Proto bychom měli konfrontovat s imperialismem kolosální ekonomické, vojenské, morální, politické a ideologické síly socialistického tábora, v součinnosti se sílou národů celého světa. Měli bychom zmařit všemi prostředky válku připravovanou imperialisty.
      Albánská strana práce nikdy netajila ani nebude tajit svému lidu tuto situaci a hrozbu imperialismu mírumilovnému lidstvu. Můžeme vás ujistit, že albánský lid, který nenávidí válku, nebyl znepokojen touto správnou činností své strany: nestal se pesimistickým ani nemařil čas při socialistické výstavbě. Má jasnou představu o své budoucnosti a pustil se do práce s plnou důvěrou, stoje vždy na stráži, s krumpáčem v jedné ruce a pušku v druhé.
      Enver Hodža Jsme toho názoru, že imperialismus vedený USA by měl být nemilosrdně odhalován politicky a ideologicky. V žádném případě bychom neměli imperialismu lichotit, zkrášlovat ho nebo mít vůči němu měkcí. Žádné ústupky z principů bychom imperialismu neměli dělat. Taktika a kompromisy z naší strany by měly pomoci naší věci, nikoli nepříteli.
      Tváří v tvář nelítostnému nepříteli spočívá záruka vítězství naší věci v celkové jednotě, která je zajištěna tím, že odstraňuje hluboké ideologické rozpory, které se projevují, a tím, že je založena na marxismu-leninismu, na rovnosti, bratrství, soudružském duchu a proletářském internacionalismu. Naše strana je toho názoru, že by nejen neměly být žádné ideologické oddíly, ale že bychom měli zachovat jednotné politické stanovisko ve všech otázkách. Naše taktika a strategie ve vztahu k nepříteli by měly být vypracovány všemi našimi stranami, založené na marxisticko-leninských principech, na správných politických kritériích v souladu s konkrétní stávající situací.
      Náš socialistický tábor, v čele se slavným Sovětským svazem, se stal obrovskou silou ze všech úhlů pohledu, a to pokud jde o jeho hospodářství a kulturu, stejně jako o jeho vojenský potenciál. V centru úspěchů, v centru síl našeho tábora leží kolosální morální a politická, hospodářská, kulturní a vojenská síla Sovětského svazu. Úspěchy v průmyslu, zemědělství, školství a kultuře, ve vědě a ve vojenské oblasti v Sovětském svazu jsou mimořádně velké. Současně jsou nesmírnou pomocí k dosažení velkých úspěchů v dalších zemích socialistického tábora.
      Jak se správně poukazuje v návrhu prohlášení, velké a nevyčerpatelné síly socialistického tábora v čele se Sovětským svazem jsou rozhodujícím faktorem při triumfu míru ve světě, jsou morální, politickou a ideologickou sílou, která inspiruje národy světa, bojující za osvobození ze jha krvelačných kolonialistů, ze spárů imperialismu a kapitalismu, je to jeho síla příkladu a jeho ekonomická pomoc, která pomáhá a inspiruje ostatní národy ve vítězství v bitvě o plné osvobození od kapitalistického vykořisťování.
      Z tohoto hlavního důvodu se Sovětský svaz a socialistický tábor staly centrem a nadějí národů světa, jejich morálním, politickým a ekonomickým vzorem, jejich pevným a věrným obhájcem proti hrozbám válečných štváčů z USA, Británie, francouzských agresorů a jejich spojenců.
      Proto v boji za mír, odzbrojení a sociální pokrok ve světě nestojí socialistický tábor proti imperialistickému táboru sám, ale v úzkém spojenectví se všemi pokrokovými lidmi světa, zatímco imperialisté stojí izolovaně proti socialistickému táboru.
      Josip Broz Tito Žijeme v době, kdy jsme svědky úplného zničení kolonialismu, odstranění této epidemie, která smétala národy z povrchu zemského. Nové státy vznikají v Africe a Asii. Státy, kde vládl kapitál, bič a kulka, se vyprostily z otrockého jha a národy berou svůj osud do vlastních rukou. Toho bylo dosaženo díky boji těchto národů a morální podpoře Sovětského svazu, lidové Číny a ostatních zemí socialistického tábora.
      Zrádci marxismu-leninismu, agenti imperialismu a intrikáni jako Josip Broz Tito, zkoušejí tisíci způsoby, sestavováním ďábelských plánů, jako je vytvoření třetí síly, klamat tyto národy a nově vzniklé státy oddělit od jejich přirozeného spojence, podřídit je americkému imperialismu. Měli bychom vyvinout veškeré úsilí k porážce plánů těchto přisluhovačů imperialismu.
      Jsme svědky rozpadu imperialismu, jeho rozkladu, jeho finální agonie. Žijeme a bojujeme během epochy, která se vyznačuje nevyhnutelností přechodu od kapitalismu k socialismu. Všechny znamenité teze Karla Marxe a Vladimíra Iljiče Lenina, učení, které nikdy nezastaralo, i když revizionisté tvrdí, že ano, se v praxi potvrdily.
      Světový imperialismus obdržel těžké rány, které mu jasně ukázaly, že už nemá ve svých "zlatých rukou" moc rozhodovat, jak a kdy chce. Tato iniciativa mu vyklouzla z rukou, a to nikoli z jeho vlastní touhy. Tato iniciativa mu byla vyrvána, nikoli pouhými slovy a projevy, ale v dlouhém procesu krvavých bitev a revolucí, které kapitalismus sám vnutil proletariátu, ozbrojenému lidu, který povstal, aby zničil svět hladu a bídy, svět otroctví. Tuto krásnou stránku dějin začala psát Velká říjnová socialistická revoluce, veliký Sovětský svaz a veliký Lenin.
      Dokonce i teď, když vidí svou blížící se zkázu, když má silného a určujícího protivníka v socialistickém táboře a jeho velkém spojenectví se všemi národy světa, imperialismus vedený USA shromažďuje, organizuje a vyzbrojuje své útočné síly. Připravuje se na válku. Ten, kdo to nedokáže vidět, je slepý. Ten, kdo vidí, ale zakrývá to, je zrádce ve službách imperialismu.
      Enver Hodža Albánská strana práce je toho názoru, že i přes velké problémy, se kterými se setkáváme na naší cestě k nastolení míru ve světě, k odzbrojení a vyřešení dalších mezinárodních problémů, nemáme důvod být pesimističtí. Jsou to jen naši nepřátelé, kteří jsou a měli by být pesimističtí. Vyhrávali jsme, vyhráváme a budeme pokračovat k vítězství. To je důvod, proč jsme přesvědčeni, že naše úsilí bude korunováno úspěchem.
      Ale myslíme si, že přehnaný, nereálný optimismus je nejen špatný, ale i škodlivý. Ten, kdo popírá, snižuje, kdo nemá žádnou víru v naši skvělou ekonomickou, politickou, vojenskou, morální sílu, je poraženec a nezaslouží si být nazýván komunistou. Na druhé straně, kdo opojen naším potenciálem přehlíží sílu soupeře, myslí si, že nepřítel ztratil veškerou naději, že se stal neškodným a je zcela v naší moci, není realista. Podvádí, nechává lidstvo spát dříve, než pominou všechny tyto komplikované a velmi nebezpečné situace, které vyžadují velmi vysokou obezřetnost ze strany nás všech, které vyžadují nárůst revolučního úsilí mas, nikoliv jeho zpomalení, jeho rozpad, rozklad a odpočinek. "Vody spí, ale ne nepřátelé", je moudré rčení našeho dlouho trpějícího lidu.
      Podívejme se skutečnosti zpříma do očí. Světový imperialismus v čele se svým agresivním oddílem, americkým imperialismem, vede ekonomiku k přípravě na válku. Sám je ozbrojen po zuby. Americký imperialismus vyzbrojuje bonnské Německo, Japonsko a všechny své spojence a satelity všemi druhy zbraní. Zřídil a zdokonaluje agresivní vojenské organizace, zřídil a bude zřizovat vojenské základny podél celého socialistického tábora. Hromadí zásoby jaderných zbraní a odmítá odzbrojit, zastavit zkoušky jaderných zbraní, a horečně se zabývá vymýšlením nových způsobů hromadného vyhlazování. Proč to všechno dělá? Chce s tím jít na svatební oslavu? Ne, chce jít do války proti nám, skoncovat se socialismem a komunismem, zotročit národy.
      Albánská strana práce je toho názoru, že pokud budeme mluvit a smýšlet jinak, budeme klamat sami sebe i ostatní. Neměli bychom se nazývat komunisty, pokud bychom se báli ran osudu. My, komunisté, nenávidíme války. My, komunisté, budeme bojovat, dokud nerozbijeme ďábelské a válku podněcující plány amerických imperialistů, ale pokud oni zahájí válku, měli bychom jim zasadit smrtelnou ránu, která setře imperialismus z povrchu země jednou provždy.
      Tváří v tvář jadernému vydírání světovým imperialismem vedeným USA bychom měli být plně připraveni ekonomicky, politicky, morálně i vojensky s cílem zvládnout všechny eventuality.
      Měli bychom zabránit světové válce, která není smrtelně nevyhnutelná. Ale nikdo nám nedá milost, pokud budeme žít ve snu a necháme nepřítele nás znenadání přepadnout; nikdy se nestalo, že by se nepříteli dalo věřit, to by nemohl být nazýván nepřítelem. Nepřítel je a zůstane nepřítelem a zrádcem současně. Ten, kdo vkládá svou důvěru v nepřátele, bude dříve či později poražen.
      Státní vlajka SSSR Měli bychom dělat všechno, využít všechny naše prostředky, abychom zabránili válce. Politika Sovětského svazu a našeho socialistického tábora byla a zůstává politikou míru. Všechny sovětské návrhy a návrhy vlád našich zemí lidové demokracie podané na mezinárodní scéně jsou zaměřeny na uvolnění napětí mezi národy, na řešení nevypořádaných problémů prostřednictvím jednání, nikoli války.
      Mírová politika Sovětského svazu a zemí socialistického tábora měla hlavní vliv na odhalení agresivních záměrů imperialismu, při mobilizaci lidu proti válečným štváčům, při podpoře jejich slavného boje proti imperialistickým utlačovatelům a jejich nástrojům. Příklady hrdinné Kuby, boje japonského lidu a událostí v Jižní Koreji a Turecku jsou nejlepším důkazem.
      Ale i přes to všechno, mnohé konkrétní problémy, které leží na stole, jako návrhy na odzbrojení, konference na nejvyšší úrovni atd., ještě nebyly vyřešeny a jsou systematicky sabotovány americkými imperialisty.
      Jaké závěry bychom z toho měli vyvodit? Albánská strana práce si myslí, že imperialismus, a především americký imperialismus, nezměnil svou kůži, barvu nebo charakter. Je agresivní a bude i nadále agresivní, tak dlouho, dokud neztratí poslední zub v ústech. A jeho agresivní povaha může uvrhnout svět do války. Proto, jak jsme zdůraznili na zasedání redakční komise, trváme na tom, že by mělo být řečeno jasně všem národům, že neexistuje absolutní záruka proti světové válce až do vítězství socialismu na celém světě, nebo alespoň ve většině zemí. Američtí imperialisté se netají svým odmítnutím odzbrojit. Zvyšují své vyzbrojování, přípravy na válku, a proto bychom se měli mít na pozoru.
      Neměli bychom zásadně dělat žádné ústupky nepříteli, neměli bychom si dělat žádné iluze o imperialismu, protože i přes naše dobré úmysly bychom situaci zhoršovali. Kromě vyzbrojování a přípravy války proti nám nepřítel vede nespoutanou propagandu otravující duch a zatemňující mysl lidí. Utrácí miliony dolarů za rekrutování agentů a špionů, miliony dolarů za organizování vyzvědačství, diverze a násilností v našich zemích. Americký imperialismus dal a dává miliardy dolarů svým věrným agentům, zrádnému Titovu gangu. To vše pro oslabení naší vnitřní fronty, k setí plevele, k dezorganizaci našich řad.
      Hodně se mluví o mírovém soužití, někteří dokonce jdou tak daleko, že tvrdí takové absurdity, jako že lidová Čína a Albánie jsou údajně proti mírovému soužití. Je zřejmé, že je nutné tyto škodlivé a nesprávné názory zamítnout jednou provždy. Nemůže existovat žádný socialistický stát, nemůže existovat žádný komunista, který je proti mírovému soužití, který je válečným štváčem. Veliký Lenin první předložil zásady mírového soužití mezi státy různých společenských řádů jako objektivní nutnost, pokud socialistické a kapitalistické státy existují ve světě vedle sebe. Stálé věrnosti tomuto velkému Leninovu principu se naše strana práce vždy držela a stále si myslí, že politika mírového soužití odráží životní zájmy všech národů, účel další konsolidace pozic socialismu, a proto je tento Leninův princip základem celé zahraniční politiky našeho lidového státu.
      Mírové soužití mezi dvěma nepřátelskými systémy neznamená, jak moderní revizionisté tvrdí, že bychom se měli vzdát třídního boje. Naopak, třídní boj musí pokračovat, politický a ideologický boj proti imperialismu, proti buržoazní a revizionistické ideologii, by měl být stále intenzivnější. V našem trvalém boji o leninské mírové soužití přitom nečiníme žádné ústupky imperialismu, měli bychom i nadále podporovat třídní boj v kapitalistických zemích, stejně jako národně-osvobozenecké hnutí lidu v koloniálních a závislých zemích.
      Podle našeho názoru by komunistické a dělnické strany v kapitalistických zemích měly usilovat o vytvoření mírového soužití mezi jejich zeměmi, které jsou stále ještě v kapitalistickém systému, a našimi socialistickými zeměmi. Tím se posiluje pozice míru a oslabuje pozice kapitalismu v těchto zemích a obecně pomáhá třídnímu boji v těchto zemích. Ale jejich úkol tím nekončí. V těchto zemích je třeba podporovat, prohloubit a posílit třídní boj. Pracující masy, vedené místním proletariátem v čele s komunistickou stranou a ve spojenectví s veškerým proletariátem celého světa, by měly znemožnit život imperialismu, měly by rozdrtit jeho boj a ekonomický potenciál, měly by vyrvat z jeho rukou ekonomickou a politickou moc a přistoupit k likvidaci staré moci a vytvoření nové lidové moci. Provedou to násilím nebo klidnou parlamentní cestou?
      N. S. Chruščov Odpověď na tuto otázku byla jasná a nebylo nutné, aby ji soudruh Chruščov měnil na XX. sjezdu, a to takovým způsobem, jakého se dožadovali oportunisté. Proč bylo nutné uchýlit se k takové parodii jasného díla Lenina a Říjnové socialistické revoluce? Albánská strana práce má zcela jasno a neustupuje od Leninova učení v této otázce. Dosud žádný národ, žádný proletariát a žádní komunisté nebo dělníci nepřevzali moc bez krveprolití a bez násilí.
      Nesprávné je tvrzení některých soudruhů, že se dostali k moci bez krveprolití, protože zapomínají, že slavná Sovětská armáda pro ně prolila potoky krve během druhé světové války.
      Naše strana se domnívá, že v této věci bychom měli být připraveni, a dobře připraveni, na obě eventuality, a to zejména pro převzetí moci násilím, protože pokud jsme dobře připraveni na tuto eventualitu, druhá možnost má větší šanci na úspěch. Buržoazie vám umožní pět žalmy, ale pak vám dá fašista ránu do hlavy a rozdrtí vás, protože jste nevyškolili potřebné kádry k útoku, ani se nenaučili ilegální práci, nepřipravili jste místo, kde můžete být chráněni a stále pracovat, ani prostředky, kterými byste měli bojovat pro předejití této tragické možnosti.
      Albánská strana práce je a bude pro mír a mírové soužití a bude za ně bojovat marxisticko-leninským způsobem, jak nás učil Lenin, a to na základě moskevského Mírového manifestu. Byla, je a bude aktivně usilovat o všeobecné odzbrojení. V žádném případě a ani na okamžik Albánská strana práce nepřestane vést politický a ideologický boj proti činnosti imperialistů a kapitalistů a proti buržoazní ideologii, nepřestane ji odhalovat, nepřetržitě a nekompromisně bude bojovat proti modernímu revizionismu, a zejména proti jugoslávskému titovskému revizionismu. Mohou být soudruzi, kteří vytýkají nám Albáncům, že jsme tvrdohlaví, horkokrevní, sektářští, dogmatičtí a kdo ví, co ještě, ale odmítáme všechna tyto falešná obvinění a říkáme jim, že se neodchylujeme od těchto pozic, protože jsou marxisticko-leninské.
      F. R. Kozlov Říkají, že jsme pro válku a proti soužití. Soudruh Kozlov dokonce dal nám, Albáncům, tyto alternativy: buď soužití, jak on jej chápe, nebo atomové bomby od imperialistů, které změní Albánii v hromadu popela a nezanechají žádné Albánce naživu. Až dosud žádný zástupce amerického imperialismu neučinil takové atomové hrozby proti albánskému lidu. Ale zde je slyšíme, a to od člena předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. A komu? Malé hrdinné zemi, lidu, který bojoval po celá staletí proti divokým a nesčetným nepřátelům a který nikdy neohýbal kolena, malé zemi a lidu, který bojoval s nebývalým hrdinstvím proti hitlerovcům a italským fašistům, lidu, který je svázán jako maso s kostí se slavným Sovětským svazem, straně, která zůstává důsledně věrná do posledního dechu marxismu-leninismu a Komunistické straně Sovětského svazu. Ale, soudruhu Frole Kozlove, to jste si spletl adresu, nás není možné strašit vašimi špatně vypočítanými přáními a my nikdy nebudeme mást slavnou Leninovu stranu s vámi, kteří se chováte tak špatně, s takovou nestoudností, k albánskému lidu a k Albánské straně práce. Albánská strana práce bude usilovat o podporu všech správných a mírových návrhů Sovětského svazu a ostatních zemí socialistického tábora, stejně jako ostatních mírumilovných zemí.
      Albánská strana práce bude vyvíjet veškeré úsilí k využití všech svých pravomocí a povinností k posílení jednoty, marxisticko-leninské jednoty socialistického tábora. Je absurdní si myslet, že jen malá socialistická Albánie se může odpoutat a žít odděleně od socialistického tábora, na rozdíl od našeho bratrství se socialistickými národy. Albánie se nikoho nedoprošuje pro svou přítomnost v řadách socialistického tábora, albánský lid a Albánská strana práce jsou v něm zásluhou své krve a potu, své práce, svých obětí, svého vládního systému a prostřednictvím sledování marxisticko-leninské linie. Ale ať si nikdo nemyslí, že Albánie, protože je malá země, že Albánská strana práce, protože je malá politická strana, by měla dělat to, co někdo jiný říká, když je přesvědčena, že se tento někdo mýlí.
      Jak jsem již uvedl, Albánská strana práce si myslí, že by náš socialistický tábor, který má jeden cíl, vedený marxismem-leninismem, měl mít také svou vlastní strategii a taktiku, a měly by ji vypracovávat společně naše strany a státy socialistického tábora. V řadách našeho tábora musíme ustavit některá pravidla organizace práce, ale pravdou je, že tato zůstala poněkud formální, nebo lépe řečeno, nefungují kolektivním způsobem, například orgány Varšavské smlouvy a Rady vzájemné hospodářské pomoci. Dovolte mi, abych to objasnil. Není otázkou, zda i my bychom se měli účastnit konzultací nebo ne. Samozřejmě, nikdo nám neupírá právo konzultovat, ale měli bychom pořádat schůze pro konzultace. Tento problém povyšujeme na princip a říkáme, že tyto formy organizace by měly fungovat v pravidelných intervalech, problémy by měly být diskutovány, měla by být přijata rozhodnutí a měla by být kontrola provádění těchto rozhodnutí.
      Rozvoj a další posílení ekonomik našich socialistických zemí byly a nadále zůstávají hlavní náplní činnosti našich stran a vlád a představují jeden z rozhodujících faktorů nedobytné pevnosti socialistického tábora.
      Výstavba socialismu a komunismu je probíhá v našich zemích vysokou rychlostí. Děje se tak díky velkému úsilí našich národů a vzájemné podpoře, kterou poskytuje jeden druhému. Velmi významnou roli v tomto směru hrála a hraje koordinace plánů našich zemí Radou vzájemné hospodářské pomoci.
      Státní znak Albánské lidové republiky, později Albánské socialistické lidové republiky Albánská lidová republika dosud nikomu neposkytovala hospodářskou pomoc, jednak proto, že jsme chudí, a jednak proto, že nikdo nepotřeboval naši hospodářskou pomoc. Ale prostřednictvím správných norem jsme vyvíjeli a vyvíjíme veškeré úsilí na pomoc zemím, které jsou našimi přáteli a bratry, do určité míry prostřednictvím našeho exportu. Byli jsme podporováni našimi přáteli, a to především ze strany Sovětského svazu. Obdrželi jsme pomoc úvěry a odborníky, bez nichž by bylo velmi obtížné pro naši zemi a naši ekonomiku rozvinout se na úroveň, které jsme dosáhli.
      Albánská strana práce využila této štědré podpory Sovětského svazu a ostatních zemí lidové demokracie, aby z ní mohl co nejvíce získat náš lid. Náš lid je navždy vděčný sovětskému lidu, Komunistické straně Sovětského svazu a sovětské vládě, lidu, stranám a vládám zemí lidové demokracie za tuto pomoc. Vážíme si jí a nepovažujeme ji za charitu, ale za bratrskou, internacionální podporu.
      Náš lid, který žil v zoufalé chudobě, který hrdinně bojoval, který byli vražděn a vypalován, považoval za svou povinnost požádat o pomoc své silnější a ekonomicky vyspělejší přátele a bratry. A byla to a stále je internacionální povinnost jeho přátel, aby poskytli tuto podporu. Proto je nutné odmítnout jakékoli zlověstné a antimarxistické pochybnosti o povaze a účelu této podpory. Ekonomické tlaky na Albánskou stranu práce, na albánskou vládu a na náš lid už nikdy nedopustíme.
      Přál bych si zde navrhnout, aby podpora ekonomicky silnějších ekonomicky slabším zemím, jako je tomu v případě našeho lidu, byla větší. Albánský lid nemá v žádném případě v úmyslu složit zbraně a otevřít ústa, aby byl krmen ostatními. To není jeho zvyk. Náš lid neočekává, že se životní úroveň v naší zemi náhle zvýší na životní úroveň v mnoha jiných zemích lidové demokracie, ale naší zemi by měla být poskytována větší podpora, aby dále rozvíjela své produktivní síly. Myslíme si, že ekonomicky silnější země socialistického tábora by měly poskytnout úvěry také neutrálním kapitalistickým zemím a národům nedávno osvobozeným od kolonialismu, za předpokladu, že vedoucí představitelé těchto kapitalistických zemí jsou proti imperialismu, podporují mírovou politiku socialistického tábora a nebrání legitimnímu boji revolučních sil, ale především by měly více zohledňovat a naplňovat potřeby zemí socialistického tábora. Samozřejmě, Indie potřebuje železo a ocel, ale socialistická Albánie je potřebuje naléhavěji, Egypt potřebuje zavlažování a elektrickou energii, ale socialistická Albánie je potřebuje naléhavěji.
      V mnoha politických otázkách prvořadého významu jedná náš socialistický tábor ve shodě a má shodné názory. Ale vzhledem k tomu, že kolektivní konzultace se nestaly pravidelným zvykem, při mnoha příležitostech bylo zjištěno, že státy z našeho socialistického tábora se chopily politické iniciativy, a ne, že jsme zásadně proti převzetí iniciativy, ale tyto iniciativy mají velmi často vliv na jiné státy socialistického tábora. Některé z těchto iniciativ nejsou správné, zvláště když by měly být přijaty kolektivně členy Varšavské smlouvy.
      Iniciativa tohoto druhu je, že bulharská vláda zcela bez ohledu na Albánii informovala řeckou vládu, že balkánské země lidové demokracie se dohodly na odzbrojení, pokud i řecká vláda je připravena jej provést. Z našeho pohledu je tato iniciativa chybná. I pokud by s ní řecká vláda souhlasila, albánská vláda ji nemůže přijmout. Albánie souhlasí se sovětským návrhem předloženým Nikitou Chruščovem v květnu 1959, ale ne s bulharským návrhem, který má v úmyslu odzbrojit balkánské země a Itálii nechat nedotčenou. Nebo bulharští soudruzi zapomněli, že buržoazní a fašistická Itálie napadla Albánii několikrát v tomto století?
      Na druhou stranu, mohou bulharští soudruzi bez konzultace s albánskou vládu, s níž jsou vázáni obrannou smlouvou, navrhnout smlouvu o přátelství a neútočení řecké vládě v době, kdy Řecko udržuje válečný stav s Albánií a činí územní nároky vůči naší zemi? Zdá se nám, že takové jednostranné kroky jsou nebezpečné. Z této naší správné a legitimní opozice snad bulharští soudruzi došli k závěru, že my, Albánci, jsme správně nepochopili soužití, že chceme válku, a tak dále. Tyto názory jsou chybné.
      Wladyslaw Gomulka Podobné gesto provedli i polští soudruzi v Organizaci spojených národů, když soudruh Gomulka uvedl jednoznačně ve Valném shromáždění Organizace spojených národů, že Polsko navrhuje zachovat status quo v rozmístění vojenských sil ve světě, a konkrétně, že žádné další vojenské základny by neměly být vytvořeny, že ty, které již byly zřízeny, by měly zůstat, že žádné další rakety by neměly být instalovány, ale stávající by měly zůstat, že ty státy, které znají tajemství atomové bomby, by si jej měly ponechat , ale nešířit je do jiných států. Podle našeho názoru je tento návrh v rozporu se zájmy našeho tábora. Žádné další rakety nemají být instalovány, ale kým a kde? Všichni spojenci NATO, včetně Itálie, západního Německa a Řecka byli vybaveni raketami. Nešířit tajemství atomové bomby ke komu? Británie, Francie a NSR jej znají. Je zřejmé, že návrh tohoto druhu bude zavazovat nás, země lidové demokracie, abychom neinstalovali rakety, nebo aby jakákoli jiná země socialistického tábora s výjimkou Sovětského svazu neměla atomovou bombu.
      My pokládáme otázku, proč by komunistická Čína neměla mít atomovou bombu? Myslíme si, že Čína by ji měla mít, a když bude mít bombu a rakety, uvidíme, jakým tónem pak americký imperialismus bude mluvit, uvidíme, zda bude i nadále upírat Číně její práva na mezinárodní scéně, uvidíme, zda se američtí imperialisté odváží ohánět svými zbraněmi, jako je tomu v současnosti.
      Někdo může položit otázku: Čína se domůže svých práv na Spojených státech amerických tím, že bude mít a svrhne bomby? Ne, ani Čína, ani Sovětský svaz nikdy nepoužijí bombu, pokud nebudou napadeni těmi, kteří mají agresi a válku v krvi. Jestliže by Sovětský svaz neměl bombu, imperialisté by s námi mluvili jiným tónem. Nikdy nebudeme útočit bombou, jsme proti válce a jsme připraveni zničit bombu, ale chceme ji pro obranné účely. "Je to strach, který střeží vinice", říká náš lid. Imperialisté by se nás měli bát - a strašlivě bát.
      Na základě marxismu-leninismu a moskevské Deklarace a prohlášení o míru Albánská strana práce sleduje správnou marxisticko-leninskou linii v otázkách mezinárodní politiky a důležitých problémů socialistické výstavby. V mezinárodních vztazích je linie naší strany v souladu s politikou socialistického tábora a sleduje kurz mírové politiky Sovětského svazu.
      Albánská strana práce považuje a vyzdvihuje Sovětský svaz jako zachránce našeho národa a jeho velké zkušenosti za univerzální, velmi potřebné a nezbytné pro všechny. Albánská strana práce následovala, realizovala a přijala tuto velkou zkušenost bezvýhradně ve všech oblastech a zaznamenala významné úspěchy při vytváření a posilování našeho průmyslu, v kolektivizovaném zemědělství, v rozvoji vzdělávání a kultury, která udělala velký pokrok, v budování našeho státu a naší strany. Naše strana uzrála a získala bohaté zkušenosti v práci v tomto směru.
      Naše strana vychovávala, vychovává a bude i nadále vychovávat náš lid k velké lásce a věrnosti k lidu a komunistické straně Sovětského svazu. Tato láska byla zakalena a bude potvrzována každým dnem a je zpečetěna krví, neboť se vyvinula na základě marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu. Milovali jsme a nadále milujeme sovětský lid z hloubi srdcí a sovětský lid, ze své strany, stejně tak miloval a miluje lid a stranu práce Albánie. Je to přátelství mezi národy, přátelství mezi marxisticko-leninskými stranami, a proto se mu bude dařit v průběhu věků a nikdy nezemře. To je neotřesitelné přesvědčení albánských komunistů, které je a nadále bude hluboce zakořeněno v našem lidu. Řekli jsme, a nyní to opakujeme, že bez tohoto přátelství by nebyla svoboda našeho lidu. To je ovoce leninismu.
      Albánská strana práce Albánská strana práce a náš lid se zabývají hlavními problémy naší doby. Naše lidová republika byla a je geograficky obklopena kapitalistickými státy a jugoslávskými revizionisty. Museli jsme být velmi ostražití a připoutat lidi a značné prostředky k obraně našich hranic, obraně svobody a suverenity naší země od nesčetných pokusů imperialistů a jejich satelitů a poklonkovačů.
      Jsme malá země a malý národ, který neobyčejně trpěl, ale který také velmi tvrdě bojoval. Nejsme nikomu zavázáni za naši dnešní svobodu, protože jsme ji vyhráli svou vlastní krví. Neustále, dnem i nocí, jsme si vědomi našich imperialistických nepřátel, jejich manévrů proti socialistickému táboru a zejména naší zemi, proto jsme nikdy neměli ani nikdy nebudeme mít iluze o změně jejich povahy a jejich záměrů vůči našim národům, našemu táboru a zvláště vůči socialistické Albánii. Naše strana byla a je pro mír, a neustále bude, po boku Sovětského svazu, lidové Číny, z ostatních zemí socialistického tábora a všech pokrokových národů světa, bránit mír. Pro tento posvátný účel Albánská strana práce a naše vláda podporují všemi svými silami mírovou politiku komunistické strany a vlády Sovětského svazu a všech zemí socialistického tábora. V každé záležitosti a v každém návrhu jsme s nimi solidární.
      Američtí a britští imperialisté obviňují nás Albánce, že jsme "barbarští a válkychtiví". To je pochopitelné, albánský lid odráží jejich opakované pokusy o jeho zotročení, o to, aby nám rozbili hlavy jejich agenti, kteří se spikli proti Albánské straně práce a našemu lidově demokratickému režimu.
      Titův gang, řečtí monarchofašističtí šovinisté a vládci Říma nás obviňují, že jsme "podněcovatelé války a rušitelé míru na Balkáně", protože bez váhání vždy tvrdě čelíme jejich záměrům rozsekat Albánii mezi sebou, zotročit náš lid.
      Nemyslíme si, že musíme dokazovat na této schůzi, že válka je cizí socialistickým zemím, našim marxisticko-leninským stranám, ale zůstává otázka: proč imperialisté a jejich agenti obviňují Čínu a Albánii z bojovnosti a údajného odmítání mírového soužití?
      Alexandr Rankovič Vezměme otázku Albánie. Proti komu by měla Albánie vést válku a proč? Bylo by absurdní ztrácet čas odpovědí na tuto otázku. Ti, kteří nás z toho obviňují, se snaží zakrýt své agresivní úmysly vůči Albánii.
      Rankovič chce udělat z našich hranic zájezdního hostinec se dvěma branami, přes které by mohli jugoslávští, italští a řečtí agenti a zbraně chodit sem a tam bez víz, tak, aby k nám zanášeli svou "kulturu hrdlořezů", aby Tito mohl uskutečnit svůj sen o proměně Albánie do sedmé republiky Jugoslávie, aby reakční italská buržoazie mohla potřetí projevit své bezohledné úmysly vůči Albánii, nebo aby řečtí monarchofašisté mohli uskutečnit svůj šílený sen o uchvácení jižní Albánie. Protože nedovolujeme a nikdy nedovolíme takovou věc, jsme "paliči války". Oni velmi dobře vědí, že když poruší naše hranice, budou muset bojovat proti nám a celému socialistickému táboru.
      Jejich cílem tedy bylo a je izolovat nás z tábora a od našich přátel, proto nás obviňují, že jsme "válkychtiví a krutí"; protože neotevřeme své hranice, aby se zde mohli volně pást, obviňují nás z oponování mírovému soužití. Ale ironií osudu je, že jsou soudruzi, kteří pomáhají této hře revizionistů a těmto pomluvám proti Albánské straně práce. Samozřejmě, že jsme proti jakémukoliv soužití, kvůli kterému bychom my Albánci měli dělat územní a politické ústupky Sofoklu Venizelovi (1. pád Sofokles Venizelos, pozn. překl.). Ne, navždy pryč je ten čas, kdy bylo území Albánie považováno za prostředek směny. Jsme proti takovému soužití s jugoslávským státem, které by znamenalo, že bychom se měli vzdát našeho ideologického a politického boje proti jugoslávským revizionistům, těmto agentům mezinárodního imperialismu, těmto zrádcům marxismu-leninismu. Jsme proti takovému soužití s britskými nebo americkými imperialisty, kvůli kterému bychom měli uznat, jak po nás požadují, staré politické, diplomatické a obchodní ústupky udělené jim režimem krále Zoga.
      Obecně shrnuto, Albánská strana práce je absolutně přesvědčena, že naše velká věc socialismu a míru zvítězí. Prostřednictvím cílené akce, spojených sil socialistického tábora v čele se Sovětským svazem, mezinárodního komunistického a dělnického hnutí a všech mírumilovných národů, máme možnost přesvědčit imperialisty k přijetí mírového soužití, k odvrácení světové války. Ale zároveň budeme víc a víc zintenzivňovat svou revoluční bdělost, aby nás nepřítel nikdy nemohl překvapit. Jsme přesvědčeni, že v tomto vznešeném boji za světový mír a socialismus zvítězíme. Albánský lid a Albánská strana práce, stejně jako dosud, v ničem nesleví, bude pomáhat ze všech sil vítězství naší společné věci. Jako vždy budeme pochodovat vpřed v jednotě s celým ocelovým socialistickým táborem, se slavným Sovětským svazem a s celým mezinárodním komunistickým a dělnickým hnutím.

Pokračování v další části.
Z angličtiny přeložil Luděk Kobza.