Strana evropské levice je stranou EU a nespolehlivých odpadlíků, která rozštěpuje evropskou levici

Přidáno v pátek 1. 10. 2010


Hassan Charfo

      Již není tajemstvím, že Evropská unie usiluje o dosažení evropského občana, a to namísto občana českého, francouzského, polského, italského. Je logické, že takového cíle nelze dosáhnout bez existence odpovídající politické struktury. Proto k tomuto účelu požádala a finančně motivovala založení politických stran na evropské úrovni.
      Taková strana však musí mít poslance alespoň ze čtvrtiny členských států Evropského parlamentu (EP) nebo ve čtvrtině národních parlamentů v rámci EU, čili v současné době v sedmi parlamentech. Kromě toho musí zabezpečit programové naplnění principů EU. Jinými slovy musí být státotvorná, aby mohla získat dotaci EP. Většinou svých členů totiž může EP ověřit na žádost alespoň čtvrtiny poslanců ze tří různých klubů, zda ta či ona politická strana na evropské úrovni naplňuje tyto zásady. V případě, že EP zjistí, že některá z podmínek není splněna, taková strana bude vyňata z financování. V tomto kontextu byly založeny tyto strany: Evropská lidová strana, Strana evropských socialistů, Evropská liberální a reformní strana, Strana evropských zelených a Strana evropské levice.
      KSČM se zúčastnila zakládajícího sjezdu Strany evropské levice (SEL) v Římě ve dnech 8.-9. 5. 2004. Kvůli nedemokratickým praktikám a nerespektování principu konsenzu na tomto sjezdu se KSČM nestala členskou stranou.
      Aktivit této strany se však zúčastňujeme jako pozorovatelé. Na základě zkušeností z pozorovatelské pozice, jsme opakovaně požadovali změnu charakteru Strany evropské levice na celoevropský. Požádali jsme o pozvání minimálně 27 komunistických a levicových stran z celé Evropy (mezi nimi KS Ruské federace, Ukrajiny, Běloruska, z baltských zemí, Skandinávie, bývalé Jugoslávie, Turecka, Británie, Portugalska, Řecka aj.) na setkání s cílem prodiskutovat s nimi otázky týkající se jednoty evropské levice. Ale namísto úsilí o získávání členství radikální a autentické levice jsme svědky trvalého úsilí o selektivní charakter členství v SEL, a to i po odchodu F. Bertinottiho a nástupu L. Biskyho do funkce předsedy SEL. V Bělorusku například byla snaha o získání nikoli KS Běloruska, nýbrž opoziční Běloruské strany levice. Z Maďarska byla přijata strana odpadlíků „Dělnická strana Maďarska 2006" i za cenu vystoupení Maďarské komunistické dělnické strany ze SEL. Vezmeme-li v úvahu, že namísto významné Portugalské KS a KS Řecka figurují další odpadlíci (portugalský Levý blok a řecká Levicová a ekologická koalice Synaspismos), je na místě se ptát, zda toto je ta pravá jednota evropské levice o kterou usilujeme.
      Dále jsme upozorňovali na fakt, že dějiny komunistického hnutí 20. století nemohou být paušálně odmítnuty jako negativní, je nezbytné poučit se z chyb a vše, co se osvědčilo, nadále rozvíjet. V tomto kontextu jsme požádali o vypuštění, nebo úpravu formulace v preambuli stanov SEL ohledně stalinistických zločinů a praktik, neboť umožňuje množství interpretací a reminiscencí vztahujících se k minulosti. Jedná se o označení zneužívané proti celé dosavadní historii socialismu v Evropě. Dnes jsou, především politickými protivníky, některé strany účelově označovány jako „stalinistické". Marně jsme navrhli tuto formulaci nahradit lépe vystihujícími slovy. Vysvětlení je snadné. V některých členských stranách, které představují součást tvrdého jádra SEL (italská Strana komunistické obrody Rifondazine, portugalský Levý blok), existují silné trockistické platformy. Z hlediska vnitrostranických mocenských pozic některých jednotlivých stran bylo tedy nutné takovou formulaci zachovat bez ohledu na porušení principu konsensu, který se nám podařilo zakotvit ve stanovách SEL. Pryč s tzv. Stranou evropské levice! Porušování principu konsensu má další velmi rozhodující souvislost. Všechny členské a pozorovatelské strany mají ve Výkonném výboru SEL dva členy bez ohledu na velikost té či oné strany, což při absenci uplatnění principu konsensu představuje při jednání o důležitých otázkách riziko „převálcování" stran jako KSČM stranami místně i celoevropsky méně významnými a takřka bez vlivu, jako např. Stranou demokratického socialismu z ČR a takových je v SEL drtivá většina, což ohrožuje komunistickou identitu KSČM.
      Problém neuplatňování konsenzu odráží i strukturální nedostatky, neboť odráží zákulisní styl namísto kolektivní práce a rozhodování v rámci centrálních orgánů SEL.
      KSČM je uvnitř, nikoli mimo, SEL s pozorovatelským statutem, jenž umožňuje KSČM podle stanov SEL plnohodnotnou účast na úrovni a v šíři, jež jsou zcela srovnatelné s možnostmi plně členských stran (hlasování v orgánech SEL neexistuje, tam by měl platit princip konsensu). Čili pozorovatel není, jak se někteří naivně domnívají, někým, kdo jen pozoruje a nezúčastňuje se jednání a diskuse. Naopak. Jediný podstatný rozdíl mezi pozorovatelskou a členskou stranou, jak ukázala praxe, tkví v tom, že členská strana musí platit nemalé finanční příspěvky. Na druhé straně statut pozorovatele představuje v rámci KSČM určitý kompromis a proto zajišťuje i důležitý vnitrostranický konsensus.
      Kdybychom se vzdali svých podmínek a vize a stali se členskou stranou, co by se tím vyřešilo - vůbec nic, neboť ostatní relevantní komunistické strany, které mají na tento subjekt podobný názor, by zůstaly mimo, a tím by jednota evropské levice nebyla zajištěna, ale my bychom ztratili respekt, pozici a tvář radikální levice a tudíž i možnost tvorby můstku v této situaci. SEL v současné podobě nejenže evropskou levici nesdružuje, nýbrž ji rozštěpila a komplikuje vztahy v jejím rámci.
      Budeme-li plným členem SEL, je to krok k sociál-demokratizujícím stranám (portugalský Levý blok, řecký Synaspismos, estonská Sjednocená levice, česká SDS; nejvýznamnější členská strana SEL je německá strana Levice (Die Linke), a ta není stranou komunistického charakteru).
      SEL se nepřipojuje ke společným akcím komunistických a dělnických stran (petice komunistických a dělnických stran proti novým základnám USA, petice komunistických a dělnických stran k zastavení eskalací antikomunistických a antidemokratických útoků v Evropě, petice komunistických stran proti perzekuci Maďarské komunistické dělnické strany - v době kdy ještě byla členem SEL -, ale i akce proti antikomunismu v ČR koncem roku 2009). Tento postoj de facto znamená rozštěpení evropské levice na dva bloky a rozštěpení její akční jednoty. Budeme-li v takové situaci členem SEL, rozštěpení tím bude posíleno a navíc bychom byli na straně nespolehlivých sociál-demokratizujících.
      Je nutno připomenout, že KSČM, díky tomu, že se dosud nestala členem SEL, je členem mezinárodního přípravného výboru pro celosvětové a každoroční setkání komunistických stran, a to vedle KS Řecka, Portugalské KS, KS Ruské federace, KS Indie, Marxistické KS Indie, Libanonské KS, Jihoafrické KS, KS Kuby, KS Brazílie. Tato setkání usilují o dosažení akční jednoty mezinárodního komunistického hnutí, kde se scházejí představitelé cca 70-80 komunistických a dělnických stran všech kontinentů.
      Naše snaha o změnu charakteru SEL na celoevropský naráží de facto i na ideologický koncept, nikoli „jen" na geografický. Jinými slovy SEL si nepřátelí některé komunistické strany z bývalého SSSR, ale i EU, z ideologických důvodů. Dosažení akční jednoty evropské levice však nelze uskutečnit v případě vyloučení významné části evropského komunistického hnutí.
      Přesto, že VII. sjezd naší strany jasně rozhodl, že budeme usilovat o akční jednotu evropské levice s tím, že základ této jednoty musí tvořit komunistické strany a že v SEL, vzhledem k těmto okolnostem, zůstaneme i nadále stranou s pozorovatelským statutem, někteří členové současného vedení KSČM to nejen ignorují, ale usilují o pochod ve výše uvedených stopách SEL.

Doc. Ing. Hassan CHARFO, DrSc.