K aktuální problematice jednoty komunistického hnutí

Přidáno v sobotu 14. 2. 2009


Miloš Jakeš

      (vystoupení s. Miloše Jakeše na XXV. teoreticko-politické konferenci, uspořádané dne 15. 11. 2008 OV KSČM Praha 1 a 6, Beroun, Chomutov, Mladá Boleslav, Praha - východ spolu s komunistickou mládeží)

      Dovolte mi ocenit konání této mezinárodní konference k aktuální problematice jednoty komunistického hnutí a také ocenit práci organizátorů s tím spojenou. Oceňuji rovněž podnětné vystoupení soudruha Havlíčka a zahraničních hostů.
      V minulých dnech jsme si připomněli 91. výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku, dá se říci matky socialistických revolucí XX. století, která začala uvádět marxisticko-leninskou teorii do praxe. Znamenala rozmach mezinárodního komunistického hnutí v celém světě. Iniciovala vznik komunistických stran, což na podnět V. I. Lenina v roce 1919 vedlo k založení III. Komunistické internacionály. Ta pak sehrála významnou úlohu v zabezpečení jejich marxisticko-leninského charakteru, upevnění jednoty mezinárodního komunistického hnutí a v sjednocení sil v boji proti fašismu. Založení III. Komunistické internacionály bylo vítězstvím marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu.
      Odklon od těchto principů byl základní příčinou porážky socialismu v evropských zemích. Vedl k rozpadu SSSR a k velkým geopolitickým změnám na mapě světa ve prospěch kapitalismu i k oslabení mezinárodního komunistického a dělnického hnutí. Dále však existuje socialismus v lidnaté Číně, na Kubě, i přes trvalou blokádu USA, v Severní Koreji, ve Vietnamu, Laosu... Jít cestou socialismu se rozhodla Venezuela.
      Kapitalismus se nezměnil, není humánnější. Dokonce likviduje tzv. sociální stát, který sociální demokracie považuje za socialismus. Dál vykořisťuje, vede války, usiluje o ovládnutí surovinových zdrojů, diktuje společenské uspořádání v jiných zemích. V zájmu kapitalismu působí OSN, Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Světová obchodní organizace, Evropská unie. Chránit ho má NATO a armáda USA, a i naše armáda. Kapitalismus se rozšířil o obrovská území s téměř půl miliardou obyvatel, což umožnilo oddálit na čas krizi, která znovu zákonitě přišla v současné době, a to v Mekce kapitalismu - v USA. Propukla v nejcitlivější oblasti - v bankovním sektoru. Rozlévá se do celého světa, zasahuje výrobu i spotřebu. Jistě by bylo potřebné společně posoudit jak v zájmu posílení vlivu komunistických stran na tuto skutečnost reagovat.
      Porážka socialismu v Evropě i rozpad SSSR oslabily mezinárodní komunistické hnutí a jeho vliv na vývoj událostí. Podnítily silný antikomunismus denně šířený sdělovacími prostředky. Za 19 let od jeho porážky (v Jugoslávii byl zlikvidován později válečným tažením) se nepodařilo zásadně tuto situaci zlepšit. Pořádá se řada užitečných setkání představitelů komunistických stran, většinou na regionální úrovni..., a začala působit i rozporuplná evropská levice v parlamentu Evropské unie. Bylo by však užitečné posoudit možnosti komunistických stran, které jsou u moci ve stávajících socialistických zemích. Důležité z tohoto hlediska je zabezpečení vlivu na veřejné mínění prostřednictvím sdělovacích prostředků i internetu. Také je třeba směřovat ke sjednocení komunistických stran v jednotlivých zemích.
      Je řada praktických otázek, které by v zájmu upevnění jednoty mezinárodního komunistického hnutí na základě marxismu-leninismu bylo třeba vyjasnit, dát na ně společnou odpověď. Jde zejména o postoj k marxismu-leninismu a proletářskému internacionalismu, k posilování jednoty mezinárodního komunistického hnutí, postoj k třídnímu boji, diktatuře proletariátu ve vztahu k buržoazní demokracii, k lidským právům, svobodě, k úloze státu při zabezpečování vzdělání, zdravotnictví a sociální péče, účasti komunistické strany v buržoazní vládě, úloze komunistů v parlamentu, kde hledat spojence, k národnostní politice, náboženství, vztah k ekologii, atomové energii, postoj k USA, válečným konfliktům, k NATO, k úloze Evropské unie, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Světové obchodní organizace. Tato stanoviska je třeba znovu veřejně deklarovat, neboť většinová veřejnost v důsledku soustavného šíření lží a dezinformací není o těchto stanoviscích správně informována, což je zneužíváno proti komunistickým stranám, a k podněcování antikomunismu. To vše mluví o potřebnosti setkávání představitelů komunistických stran. Zvážit by bylo vhodné i vydávání časopisu, který by přispíval k sjednocování postojů.
      Vážný nedostatek je, že dosud neexistuje analýza příčin porážky socialismu. To zneužívají různí „teoretici“ hlásící se ke straně k odsuzování reálného socialismu, k zpochybňování marxismu-leninismu... To narušuje jednotu uvnitř komunistických stran! Podle mého názoru porážku socialismu nezpůsobila především studená válka a existující nedostatky v životě socialistické společnosti. Rozhodující úlohu sehrál odklon od marxismu-leninismu, netřídní rozkladná politika vyjádřená v Chruščovově politice odsuzování a očerňování stalinské éry (XX. sjezd) a voluntarismus. Důsledkem této politiky bylo oslabení mezinárodního komunistického hnutí, nejednota uvnitř komunistických stran, což vedlo k roztržce s Čínou, ke vzniku eurokomunismu a maoistických skupin. V důsledku oslabení komunistických stran došlo k nepokojům v NDR, Polsku, kontrarevoluci v Maďarsku, vzniku Pražského jara v Československu, což vše působilo rozkladně v mezinárodním komunistickém hnutí a nahrávalo nepřátelským silám.
      Po roce 1986 to byla rozkladná politika Gorbačovovy perestrojky, která pod praporem demokracie a glasnosti, za mezinárodní podpory, rozrušila jednotu strany, destabilizovala státní orgány, narušila ekonomický rozvoj, dezorientovala občany, což otevřelo cestu destrukčním silám a vedlo k rozpadu Sovětského svazu, porážce socialismu v bývalém SSSR a vedlo nezbytně k porážce socialismu v evropských zemích úzce všestranně spojených se Sovětským svazem a KSSS. Tato porážka měla a má neblahé důsledky i na jednotu mezinárodního komunistického hnutí, kterou je nezbytné obnovit.
      Dnes zvlášť platí, že jednota mezinárodního komunistického hnutí, důsledná marxisticko-leninská politika a proletářský internacionalismus jsou základní podmínkou úspěchu v boji proti kapitálu, za socialismus.