O leninismu jako nedílné součásti ideologie komunistické strany a vědeckých východisek její politiky - 4. část

Přidáno v sobotu 18. 9. 2010


V. I. Lenin

      (Pokračování z čísel 263, 264 a 265 - 1. část ZDE, 2. část ZDE, 3. část ZDE.)

      III.) Proč byl leninismus, a to při halasných frázích o věčně živém a nesmrtelném učení V. I. Lenina, postupně zkreslován a nakonec i v KSČM zcela opouštěn? K tomu bych se chtěl nyní několika poznámkami vyjádřit:
      a) Základní dokumenty KSČM (zejména sjezdové a materiál k socialismu pro 21. století) a naprostá většina předních funkcionářů a oficiálních ideologů strany leninismus, marxismus-leninismus (ML) neuznává. Tvrdé „jádro" z bývalého TAPu a jeho „okolí", inspirované Milovanem Djilasem (knížkou Nová třída), trockisty apod., označuje ML za ideologii bývalé vládnoucí třídy řídících pracovníků, funkcionářů aparátu „protosocialistického" systému, která prý našla silné inspirace ve „stalinismu", v němž se „socialismus mění z vědecké teorie v mýtus, mytologii." (viz Haló noviny 26. 6. 2004, Rozhovor s PhDr. F. Neužilem, Marxistická filozofie musí odpovídat na nové výzvy doby).
      V. Filip Je třeba mít na paměti, že od II. do VI. sjezdu se stranické dokumenty zcela jednoznačně hlásí jen k marxistickému myšlení, k teoretickému přínosu K. Marxe a B. Engelse. Až VII. sjezd KSČM (2008), a to po kritických, poměrně vyostřených diskusích k „modelu socialismu pro 21. století" přiřadil ke jménům K. Marxe a B. Engelse konečně, podle mne však jen formálně i V. I. Lenina. Zcela to dnes potvrzují slova předsedy ÚV KSČM V. Filipa, která sdělil divácké veřejnosti 15. 4. 2010 v televizním pořadu Události, komentáře: „Co se týče Lenina, je jasné, že jen něco z vývoje zůstává. I z Leninových myšlenek zůstalo jen něco reálného. Řada jich byla překonána, není použitelná a některé nejsou pro nás dokonce ani přijatelné. Chceme posuzovat tuto společnost dnešníma očima, nikoli očima minulého století. Opravdu nejsme tak hloupí, abychom opakovali stejné chyby", sdělil divákům. (Haló noviny, 17. 4. 2010).
      Proto také samozřejmě ani VII. sjezd KSČM leninismus, marxismus-leninismus za své ideové, teoreticko-metodologické východisko nemohl přijmout a nepřijal! Pro přesnost cituji: „Východiskem našich představ o socialismu je myšlenkový odkaz klasiků. K. Marx, B. Engels, ale později i V. I. Lenin, ve své době vědecky podložili vizi překonání kapitalismu socialismem. Jejich pojetí společenského vývoje je i dnes východiskem pro vědecké pojetí socialismu." (VII. sjezd KSČM, Dokumenty, s. 139).
      Navíc ve všech uvedených dokumentech nenajdete ani slovo, jímž by se tato strana distancovala od svého základního a zásadního programového, ideologického dokumentu přijetého na I. (olomouckém) sjezdu v r. 1990, v němž se zcela explicitně, jednoznačně přihlásila ke koncepci „demokratického socialismu" antikomunistické Socialistické internacionály.

      b) Abych při své kritice nemluvil jen všeobecně, odvolával se jen na oficiální stranické dokumenty a mohl konkrétněji argumentovat, pak bych se chtěl polemicky vyjádřit k některým typickým názorům a přístupům na dané téma, prezentovaným i v Haló novinách. Z nich vyplývá, že se sice mnozí verbálně hlásí k marxismu z jeho prvé vývojové etapy, tj. jen k myšlenkovému odkazu K. Marxe (a snad i B. Engelse), ale V. I. Lenina, který rozhodujícím způsobem rozvinul marxismus epochy imperialismu a socialistických revolucí nejen XX. století, nepovažují za důstojného a zakladatelům marxismu rovnocenného. Přitom to byl on (Lenin), kdo skutečně tvůrčím způsobem uplatnil marxistický rozbor při řešení všech nových a zásadních ekonomických, politických, sociologických a ideologických otázek a problémů nové etapy ve vývoji soudobého kapitalismu - imperialismu. (Jak jsem o tom již hovořil.)
      M. Ransdorf Mírně řečeno, takovýto pochybný přístup „odsunuje" leninismus na periferii dějin ideologie a politiky i v rámci dějin marxismu a komunistického hnutí. Takovíto publicisté v našich podmínkách a poměrech fakticky postupují ve stopách T. G. Masaryka (viz. např. jeho Cesta demokracie, sv. II - O tak zvané diktatuře proletariátu, s. 9-21) a zejména revizionistů 60. let a pražského jara a v současnosti jednoho z předních funkcionářů a ideologů KSČM, europoslance M. Ransdorfa. Ten totiž rovněž považuje leninismus fakticky za čistě ruský (zaostalých poměrů Ruska) jev, jen za jednu z neevropských interpretací marxismu. Cituji: „Především leninismus pokládám pouze za jednu z možných forem výkladu marxismu, nic více a nic méně." (viz M.R., Potřeba vnitřní síly). Jinde Ransdorf napsal: „Do nedávné doby přežíval model komunistické strany, který byl inspirován specifickou situací předrevolučního Ruska a osvědčil se v době vypjatých krizí … Lenin proti Martovovi (menševikovi - ZK) zdůvodnil jeho potřebu za situace carského režimu, spoutávajícího zárodky občanské společnosti. Martov naproti tomu usiloval o západoevropské pojetí strany jako volného sdružení otevřeného uvnitř i navenek." Proto také jako inspirující vzor pro formující se KSČM v r. 1990, vybral francouzskou Socialistickou stranu F. Mitteranda. (viz M.R., O krizi komunistického hnutí)
      I proto zřejmě mnohým předním funkcionářům a ideologům KSČM „leží v žaludku" Leninova geniální, pro obhájení a rozvinutí marxismu a revoluční praxi komunistických stran, vykořisťovaných a porobených tříd a národů, vynikající a významná práce - „Stát a revoluce" (v níž nejobecněji řečeno řešil otázky vtahu proletariátu ke státu, k politické moci v revoluci). Podle antileninistů v ní prý Lenin sice čerpal z Marxových dějinných revolučních zkušeností v západní Evropě a předjímal sociálně ekonomické atributy socialismu, avšak na co svou prací skutečně reagoval, byly jen symptomy (úkazy, znaky) vysloveně ruských podmínek, v době přípravy a provedení revoluce v Rusku. Jeho teoretické závěry tak prý v jiných podmínkách a čase nemají patřičný význam a váhu, nemají universální povahu!
      Klement Gottwald Uvedená Leninova práce, podle těchto ideologů, pro ostatní, zejména vyspělé evropské země, nemá význam, jak si to mohou myslet jen dogmatici. Ano strašení „dogmatismem", to jsou jen klasické a po řadu desetiletí šířené, účelové fráze. Ten, kdo dříve u nás, tj. před více než 50 až 90 lety považoval uvedenou Leninovu práci Stát a revoluce za realistickou, inspirující a ve svých základních myšlenkách obecně platnou a aktuální, nemluvě o těch „pošetilcích", kteří by si dokonce i dnes dovolili tuto práci považovat za inspirující a z vědeckého hlediska za stále živou a poučnou, jsou podle uvedených a jim podobných názorů fakticky nepoučitelnými dogmatiky.
      Člověk se proto musí ptát: kteří, že to údajní „dogmatici" takto, „bez analýzy" dané skutečnosti, přenášeli „specifické jevy" „revoluce v Rusku" do jiných, tedy i našich poměrů? Takovými „dogmatiky", kdybychom měli brát uvedená slova vážně, měli být komunisté soustředění okolo K. Gottwalda, kteří ovšem, v naprostém rozporu s uvedenými falešnými tvrzeními, „přenášeli" bolševismus do našich poměrů, ale právě jen na základě znalosti a oné reálné analýzy našich společenských poměrů! Proto dokázali uhájit a upevnit naše lidovědemokratické zřízení a odrazit snahu pravicových politických stran o kontrarevoluční puč v únoru 1948. Dokázali dělnickou třídu a ostatní pracující dovést k - tolik pro politickou reakci nežádoucímu - vítězství, na cestu k socialismu.

Zdeněk Košťál,
Dialog č. 266, září 2010
(pokračování příště)

      Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.