O postoji k socialismu a revizionismu

Přidáno ve čtvrtek 12. 2. 2009


s. Miloš Jakeš

      (vystoupení s. Miloše Jakeše na XXIV. teoreticko-politické konferenci „Znovu o úloze komunistické strany", uspořádané dne 12. 4. 2008 OV KSČM Praha 1, 6 a 7, Beroun, Chomutov, Mladá Boleslav, Praha - východ a ÚR KSM)

      V letošním roce vzpomínáme 160. výročí vydání Komunistického manifestu. Dá se říci, že přes všechny změny, které přinesla doba, rozvoj vědy a techniky, vzdělanost, rozvoj výrobních sil, informační technika a další, je Komunistický manifest stále platnou vizí budování spravedlivé společnosti, socialistické a poté komunistické, i přesto, že reálně existující socialismus byl v Evropě dočasně poražen. Výsledky, kterých socialismus dosáhl, pozitivně změnily život stamilionů lidí a donutily kapitalismus k ústupkům v zájmu pracujících, které se dnes znovu ruší.
      Na příčiny porážky socialismu nejsou názory jednotné. Jedno je však zřejmé, mezinárodní kapitál a nepřátelé socialismu zneužívají dočasné porážky, aby v rozporu se skutečností celou éru budování socialismu očernili a odsoudili činnost, i samotnou existenci komunistické strany.
      Vyvolali vlnu bojového antikomunismu, zastrašující občany, provádí protilidovou politiku.
      Odpor proti tomuto tlaku kapitálu a jeho přisluhovačům je dosud slabý, ale přesto stále více lidí začíná chápat, že se stali obětí podvodu těch, kteří za podpory západních sponzorů usilovali o nastolení kapitalismu v naší zemi a zrady těch, kdož v KSSS a v dalších socialistických zemích neuváženými reformami otevřeli cestu k porážce.
      Lidé dávají stále více najevo nespokojenost se současnou situací, s poměry v zemi a životní úrovní. Zastrašit je má právě vládou podněcovaný antikomunismus.
      Pomoc při přehodnocení historie, výrobě pomluv a rozšiřování nenávisti, zastrašování, pomlouvání KSČ, má poskytnout nově zřízený Ústav pro studium totalitních režimů. Byl zakázán KSM, přijata řada zákonů odsuzující socialismus, činnost KSČ, kriminalizována činnost řady funkcionářů strany, přijat lustrační zákon činící z desetitisíců poctivých lidí druhořadé občany. Současně se oslavují a vyznamenávají ti, kteří v rámci takzvané odbojové činnosti vraždili. Je připravován zákon o III. odboji, který má ocenit účastníky odporu proti socialismu, existuje senátní komise pro posuzování demokratičnosti KSČM a podobně.
      Svědčí to o tom, že vláda si je vědoma, že její činnost je v rozporu se zájmy většiny občanů, že příprava privatizace zbytku společenského vlastnictví, zejména pak úsilí zprivatizovat zdravotnictví, důchodové pojištění, část školství, činnosti bezpečnosti, přijetí daňové reformy ve prospěch bohatých, obecné zdražování základních potřeb, bydlení, energie, vody, dopravy, potravin... vyvolává kritiku a roste odvaha odborů i občanů této politice čelit.
      Česká republika je zatahována do válečných plánů USA, ať již přímo nebo prostřednictvím NATO, včetně umístění amerického radaru v Brdech. Vláda tak činí kroky směřující proti národním zájmům, i zájmům občanů.
      To vše vytváří nové možnosti pro činnost KSČM při odhalování této protilidové politiky v parlamentu, předkládání vlastních návrhů na řešení problémů, odhalování skutečné tváře kapitalismu.
      Také je třeba vysvětlit lidem cenu, která byla zaplacena za tu životní úroveň, která v republice je. Nebylo to dosaženo rozvojem ekonomiky, efektivnosti, hospodárnosti, tvorbou zdrojů, ale spotřebováním většiny prostředků získaných z privatizace, což představuje několik tisíc miliard Kč. Dále z žití na dluh, který představuje téměř 800 miliard. Na druhé straně stamiliardy plynou do kapes v dividendách z podniků dobře fungujících a ziskových, prodaných, vzhledem k umělému nízkému kurzu koruny vůči dolary v době prodeje za pakatel. Stejně tak se zahraniční kapitál zmocnil i maloobchodu.
      Vyhodnotit všechny souvislosti, možnosti jak zastavit pro pracující nepříznivý vývoj je nezbytné právě teď, před sjezdem strany, a dát jednoznačnou, jasnou odpověď, jak strana bude dále postupovat, jaké cíle si klade, a jaké prostředky k tomu použije, co učiní k zvýšení počtu senátorů a poslanců v krajích.
      Považuji za správné soustředit hlavní pozornost jednání sjezdu především na dobu do dalšího sjezdu, směřující k zastavení protilidové politiky vlády, posílení akceschopnosti a jednoty strany, její omlazení. Je potřeba říci jasně, co strana chce, zač a proti čemu bude bojovat. Jistě to nejsou věci neznámé.
      Cíl je jasný - socialismus v marxisticko-leninském pojetí. V současné době to znamená bojovat proti vykořisťování, odstranit nezaměstnanost, usilovat o spravedlivou odměnu za práci a obnovu práv odborů, za bezplatné školství na všech stupních, bezplatné zdravotnictví na základě veřejného pojištění, slušné, cenově dostupné bydlení, podporu rodin s dětmi, důstojný život důchodců, dostupnost všech obcí veřejnou dopravou, bezpečnost občanů, jejich životů a majetku, snížení kriminality, prostituce a užívání drog, za dodržování občanských a lidských práv, proti jakékoliv diskriminaci, za skutečnou rovnost občanů, za společnost solidární a ne vyhraněného individualismu, za ochranu životního prostředí, za mírové soužití národů, proti válce a účasti v ní, proti umístění radaru, vnucování společenského zřízení, za mezinárodní spolupráci.
      Jde o záležitosti, které se týkají všech občanů, jde o základní podmínky kvality života. Přitom je třeba dát jasně najevo, že tyto požadavky byly v naší zemi (i když s nedostatky) skutečností. Zabezpečil je socialismus, realizace politiky KSČ.
      Je proto nadmíru důležité, aby se těm, kdo v té době žili (uběhlo téměř 20 let) i těm, kteří socialismus bezprostředně nezažili (je prakticky o všechny do věku 25 let) i těm, kteří podlehli pomluvám a odsudkům, se řekla o socialismu skutečná pravda, a nejen, jako dosud, zkreslené informace, negativní jevy. Tak čelit agresivní nepřátelské, lživé, zkreslující propagandě, kterou má posílit právě vzpomínaný Úřad pro studium totalitních režimů. Stejně tak se to týká pohledů na činnost KSČ, která inspirovala a stála v čele socialistické výstavby.
      Jedná se o problém, který bohužel není jednotně chápán ani v KSČM. Pohled na minulost strany často rozděluje i ve vysokých patrech vedení strany včetně absurdního tvrzení, že dnešní KSČM nemá s KSČ nic společného.
      Myslím si, že bez sjednocení pohledu členů strany na minulost, na reálný socialismus, bez přihlášení se a ocenění dosažených výsledků, se neobejdeme.
      Bylo by žádoucí zpracovat pravdivou historii socialismu. Ne vědecké bádání, ale srozumitelně uvést, co bylo dosaženo, a jak to bylo dosaženo. Jak se změnil život lidí, co vše bylo vybudováno a jak to sloužilo lidem. Jaké bylo mezinárodní postavení socialistického Československa, aby tak zejména mladí lidé neměli představu, že byly jen nezákonnosti, pronásledování, totalita a zlí komunisté.
      Podmínky pro práci strany jsou dnes složitější než za 1. republiky, kdy naději a víru i chuť bojovat za realizaci cílů KSČ, odstranění kapitalismu, dávala existence SSSR, jeho VKS(b), výsledky, které lid Sovětského svazu dosahoval, jakož i autorita, které se těšil. Proto je tak důležité opřít se o výsledky, kterých ve prospěch lidu dosáhl reálný socialismus.
      Přitom musí mít svoje místo mezinárodní okolnosti, zejména nepřátelský tlak Západu provázený embargem, pomlouvačnou činností řady rozhlasových stanic, horečné zbrojení, a od roku 1917, od vítězství VŘSR, trvající studená válka, jejímž cílem od počátku bylo zničit socialismus.
      Pravdivá historie socialismu posílí dnešní bojovníky proti kapitalismu, členy strany i sympatizanty, přispěje k šíření pravdy o socialismu a bude posilou v zápase za lepší svět. Je to jedna z cest jak čelit antikomunismu.
      Jde o dobu, která znamenala přes všechny nedostatky a nezákonnosti pozitivní vývoj v životě společnosti, většiny občanů ve všech sférách. Nešlo o protosocialismus, totalitu a jakousi vládu třídy vedoucích pracovníků, ale o dobu, kdy lid, ne jako dnes na papíře, ale ve skutečnosti byl nositelem moci, která se k němu kontrarevolucí nevrátila, ale byla mu odňata.
      Není náhodou, že právě dnes, po dočasné porážce, tak jako tomu bylo v minulosti při vzniku obtíží, se při hledání příčin porážky často končí snahou o revizi marxismu-leninismu (místo odstranění chyb a nedostatků), zejména pak v opouštění třídní podstaty marxisticko-leninského učení, třídních přístupů s odvoláním se na rozvoj vědy a techniky, na informační a vzdělanostní společnost, na snížení významu dělnické třídy, na humanismus (jakoby socialismus nebyl humánní), na to, že se kapitalismus mění a podobně.
      Podíváme-li se na vývoj a problémy socialismu ve světě po II. světové válce a na vývoj situace v komunistických stranách a v celém mezinárodním komunistickém hnutí, pak vážnou příčinou oslabování jejich vlivu a zejména pádu socialismu jsou pokusy o revizi marxismu-leninismu, vyvolávající na druhé straně sektářství.
      Mezníky jsou XX. sjezd KSSS, vznik eurokomunismu, maďarské události, Pražské jaro - socialismus s lidskou tváří, Helsinská konference, její zneužití Západem, události v Polsku, nástup revizionistů k moci v SSSR - Gorbačovova perestrojka a nové myšlení pro naši zem a pro celý svět a Jelcinovo rozbití SSSR a otevření cesty k obnově kapitalismu v Rusku.
      Byl to revizionismus, odklon od třídních přístupů, který přispěl k porážce socialismu v Evropě, k likvidaci světové socialistické soustavy - RVHP a Varšavské smlouvy. Revizionismus našel své místo v Programu demokratického socialismu, který přijal mimořádný sjezd KSČ v prosinci 1989, a jehož dozvuky dál působí v KSČM.
      Proto je třeba, má-li být položen pevný základ k boji za změnu a obnovu socialismu, jako jeden z předpokladů, rozejít se s revizionismem, upevnit spojení s pracujícími, upevnit marxisticko-leninský charakter komunistických stran a jejich součinnost v mezinárodním komunistickém hnutí, posílit internacionalismus.
      Proti globálnímu kapitálu nelze tříštit, ale je nutné sjednocovat revoluční síly.
      Rozhodující pro zvýšení vlivu strany na další vývoj v zemi je, aby si zachovala marxisticko-leninský charakter, byla jednotná, akceschopná, ve svém vnitřním životě uplatňovala princip demokratického centralismu, vnitrostranické demokracie, kritiky a sebekritiky.Aby rozšířila své řady o mladé členy (jde o její budoucnost), aby obnovila ideologickou činnost a zabezpečovala cílevědomou přípravu kádrů, jejich obměnu a zvýšení podílu mladých ve funkcích. Především jde o to, aby se činnost stranických organizací neomezovala na schůzování, ale aby komunisté aktivně působili v samosprávě, odborech, v různých organizacích a svou činností napomáhali zvyšovat zájem o politiku strany a její podporu.
      Zkušenosti z období socialismu potvrzují nezbytnost jednoty vedení strany. Poškozuje stranu, když vedoucí funkcionáři zaujímají veřejně rozporuplná stanoviska na důležité otázky, zejména pak ve sdělovacích prostředcích. Vnáší to do strany neklid a odvádí pozornost od plnění úkolů.
      Nadcházející sjezd KSČM a jeho delegáti mají odpovědný úkol. Přijmout řešení, která budou ku prospěchu pracujících a posílí stranu.