POUZE DVĚ CESTY JSOU MOŽNÉ

Přidáno ve středu 9. 6. 2010


Diskuzní vystoupení soudruha Lukáše Vrobela na XXVIII. teoreticko-politické konferenci

      Diskuzní vystoupení soudruha Lukáše Vrobela na XXVIII. teoreticko-politické konferenci "K principům výstavby a činnosti komunistické strany", pořádané v Praze 5. 6. 2010 okresními a obvodními výbory KSČM Praha 1, 6, Praha - východ, Praha - západ, Beroun, Mladá Boleslav a Chomutov a Svazem mladých komunistů Československa

      Vážené soudružky, vážení soudruzi,
      Vladimír Iljič Lenin, jehož 140. výročí narození si v tomto roce připomínáme, řekl již roku 1903, před 107 lety, na II. sjezdu Sociálně demokratické dělnické strany Ruska: „Raději ať se deset těch, kdo pracují, nenazývá členy strany (skuteční pracovníci se nepachtí za tituly!), než aby měl právo a možnost být členem strany jeden žvanil." Název „komunistická strana", prosazený pro předvoj dělnické třídy Leninem, je v dnešní KSČM jedním z posledních příkladů věrnosti jeho dílu. Smutné je, že tento název už dlouho neodpovídá obsahu (před čímž také Lenin varoval), protože KSČM už minimálně 20 let předvojem dělnické třídy není. Po těchto 20 let se nehlásí k leninismu, tj. marxismu epochy imperialismu a proletářských revolucí, a programově popírá i marxismus epochy před Leninem. Marx a Engels v roce 1848 v Manifestu komunistické strany uváděli: „Komunisté mají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů může být dosaženo jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu." Stanovy Svazu komunistů, přijaté v r. 1847, uvádějí ve svém prvním článku, že „Účelem Svazu je svržení buržoazie, vláda proletariátu, odstranění měšťácké společnosti založené na třídních protivách a založení nové společnosti bez tříd a bez soukromého vlastnictví."
      Manifest komunistické strany publikuje KSČM na svých internetových stránkách. V tištěné podobě ho ale svým novým členům neposkytne. Ti dostanou nanejvýš tištěné stanovy strany, které uvádějí něco úplně jiného: „Programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní…" To zní hezky, ale zaprvé to neodpovídá marxistickému pojetí socialismu, zadruhé komunismus jako „nová společnost bez tříd a soukromého vlastnictví" se jaksi vytratil… Marxistický socialismus (realizovatelný a již realizovaný) na rozdíl od socialismu utopického (neuskutečnitelného) nebyl, není a nebude demokratickou společností pro všechny rovnoprávné občany a už vůbec není politicky a hospodářsky pluralitní. To vyplývá ze samé podstaty diktatury proletariátu, která dle Lenina „musí být státem, který je novým způsobem demokratický - pro proletáře a nemajetné vůbec, a novým způsobem diktátorský - proti buržoazii." Samozřejmě, pokud budeme chápat demokracii a diktaturu jako protiklad, jak to činí tzv. „demokratičtí socialisté" (nebo sociální demokraté, což je téměř totéž, snad jen s tím rozdílem, že sociální demokraté neparazitují na značce komunistické strany), nemůžeme k takovým závěrům dojít a nemůžeme se s marxismem ztotožnit, byť bychom se k němu slovně hlásili sebevíc.
      Odpůrci radikalismu v řadách komunistického hnutí rádi zdůrazňují, že dnes je jiná situace než za života Leninova, že je třeba razit nová hesla a nehledět do minulosti, nýbrž do budoucnosti. V obavách před perzekucí za svůj případný radikalismus namnoze sklouzávají až k boji proti „levicovému extremismu" v jednom šiku s buržoazií. V lepším případě nevidí a nechtějí vidět, že metodami neustálého ustupování hnutí nijak nepomáhají, nýbrž naopak jej likvidují, protože nepřítel je pod dojmem snadných vítězství stále smělejší. Současná KSČM už má velmi málo znaků revoluční strany a přesto je neustále napadána antikomunisty, kteří ji chtějí zakázat. Možnost existence a činnosti skutečně revoluční strany v této situaci, kdy i legalita politické strany reformistické profilace je v buržoazní (údajně „svobodné a demokratické") společnosti neustále ohrožována, je tak značně omezena. Vinou reformistů, kteří neustále ustupují, často až za hranu toho, co po nich protivníci požadují. Řekl jsem, že v lepším případě tito lidé nevidí a nechtějí vidět, že hnutí poškozují. A dodávám, že v horším případě to dobře vědí a poškozují hnutí úmyslně, protože to prospívá jejich kariéře a následkem toho i jejich kapse.
      Různí „socialisté 21. století" prokazují dnes a denně svým úporným bojem proti kritice „zleva", proti tzv. konzervativním silám, dogmatikům, „stalinistům", zvláště proti komunistické mládeži, která je sice méně zběhlá v teorii, ale podstatně akceschopnější než starší soudruzi, že je jim boj proti tzv. „levicovému extremismu" (kterým bezpochyby je marxismus) bližší než boj proti kapitalismu. Komunistický svaz mládeže se jim za pomoci kariéristů v jeho řadách podařilo rozbít, Svaz mladých komunistů Československa od jeho vzniku nechtějí znát. Jaké „perspektivní kádry" nabídnou straně s názvem „komunistická", aby na významná místa ve stranickém aparátu a na jejích kandidátkách proniklo co nejméně tzv. „extremistů"?
      Snad nově zvoleného poslance Bc. Jana Klána, který na třetím místě volební kandidátky ve Středočeském kraji zastupoval názory typu: „Komunismus jako takový nikdy nikde nebyl uskutečněn a ani nejde udělat, protože to je utopická myšlenka. Komunismus je v reálu neuskutečnitelný, protože by ti lidé museli být všichni stejní.", jak se vyjádřil pro Hospodářské noviny. „Já se hlásím jenom k marxismu, ne k marxismu-leninismu", dodal, dokazuje tím, že se k marxismu sice slovně hlásí, ale naprosto s ním nesouhlasí. A možná o tom ani neví, protože za marxismus považuje něco úplně jiného, než vědeckou teorii Marxe a Engelse.
      Doporučí nám hlasatelé „moderní levicovosti" jako svou kandidátku paní, dříve soudružku, Lucii Rovnou, dříve Matějovskou, která v březnu 2009 v jednom ze svých článků obhajovala trest pro dělnickou prokurátorku Ludmilu Brožovou - Polednovou za podíl na údajné justiční vraždě Milady Horákové jako zasloužený a cynicky dodala: „Mně se zdá prostě 6 let málo.", aby pak ve svém „milosrdenství" horovala s ohledem na špatný zdravotní stav Polednové pro změnu jejího trestu na domácí vězení?
      Lucii Rovnou už nám doporučí „demokratičtí socialisté" těžko. „Šťastná sedmička" z pražské kandidátky totiž těsně před volbami přerušila veškeré styky s KSČM i komunistickým hnutím jako celkem, což zdůvodnila slovy: „Jako mladý a nezkušený člověk jsem ve svých úvahách o demokracii, spravedlnosti a sociální rovnosti tíhla k radikálním řešením. Za poslední rok jsem však prošla jistým vývojem a život mě několikráte přesvědčil o tom, že radikálnost není vždy tím správným řešením." Kritika reformismu za radikalismus - hanebný krach „moderní levicovosti".
      Soudruha Lukáše Kollarčíka, předsedu Svazu mladých komunistů Československa, na kandidátce do Poslanecké sněmovny ve Zlínském kraji odsunuly síly ovládající KSČM z prvního na třetí místo, aby pravděpodobnost jeho zvolení do sněmovny snížily na únosnou úroveň. Tak dopadají, a to ještě v nejlepším případě, mladí členové a sympatizanti KSČM, kteří marxismus neuznávají pouze slovy a jsou v tomto smyslu kritičtí k těm představitelům strany, pro něž je politická činnost pouhým prostředkem zisku.
      Dodávám, že voliči zjevně nejsou stejného názoru jako ti, kdo v KSČM rozhodují, o čemž svědčí vysoký počet preferenčních hlasů, které soudruh Kollarčík obdržel. Bohužel, na postup do sněmovny to nestačilo. Budiž nám útěchou, že se do sněmovny dostalo alespoň několik jiných poslanců, jejichž profilaci můžeme označit za komunistickou.

      Soudružky a soudruzi,
      skvělý revolucionář Klement Gottwald, jemuž jeho dnešní také-komunističtí kritici, skrývající svou pravou tvář za třešňovým listem, nesahají ani po kotníky, řekl na V. sjezdu KSČ v r. 1929: „Dnes jsou pouze dvě cesty možné: buďto zpět, nebo zůstat stát, což je totéž jako zpět, zpět k reformismu, k buržoazii a k fašismu. Anebo vpřed, k sociální revoluci, ke komunismu! Není jiné střední cesty, žádné kolísání mezi těmito dvěma cestami není." Nechávám na posouzení každého, kterým směrem si vykračuje současná KSČM.
      Nemohu jinak, než skončit opět citací velikého Lenina: „Jak dokážete, že jedna z navrhovaných cest je správná? Jediným prostředkem je dát se touto cestou a vyzkoušet ji v praxi." Úspěchy Svazu sovětských socialistických republik a ostatních států světové socialistické soustavy z doby, kdy se budování sociálně spravedlivé společnosti v těchto zemích ubíralo leninskou cestou, hovoří za vše. Neúspěchy a totální kolaps po převládnutí oportunismu jsou také dostatečně vypovídající.
      Svaz mladých komunistů Československa, vědom si neblahého stavu současného dělnického hnutí a obtížnosti úkolů z toho vyplývajících, nechce váhat mezi dvěma nastíněnými cestami a volí cestu vpřed i přes klacky házené jeho aktivistům ze všech stran pod nohy, třebas to někdy jsou i třešňové větve. Jsem přesvědčen, že tento kurs vpřed potvrdí i náš červencový sjezd.

      Děkuji za pozornost.