20 let optimismu stačilo

Přidáno v pondělí 7. 6. 2010


Martin Peč

      Diskuzní vystoupení soudruha Martina Peče na XXVIII. teoreticko-politické konferenci "K principům výstavby a činnosti komunistické strany", pořádané v Praze 5. 6. 2010 okresními a obvodními výbory KSČM Praha 1, 6, Praha - východ, Praha - západ, Beroun, Mladá Boleslav a Chomutov a Svazem mladých komunistů Československa

      „Za všechny své chyby si odteď můžeme sami!", jak řekl v roce 1948 Klement Gottwald. Jaká škoda, že dnes je chyba považována za úspěch, že se sebekritičností neplýtvá.
      Říká se, že vítězství pravice je dáno neschopností levice - i já sdílím tento názor.
      „Ti, kteří se vůbec do parlamentu nedostali, byli z levice. A byli to na prvním místě komunisté. Nedostali se tam nejdříve z objektivní příčiny. Protikomunistická propaganda dobyla všechny okruhy společenského života - od ekonomiky až po časopisy pro ženy. Druhá příčina „porážky" levice a komunistů je nedostatek redikalismu. Dost draze platili ve volbách za svoji snahu, aby působili „demokraticky", aby byli „snášenliví", aby souhlasili s rozpravou o své „vině" a zcela pomlčeli o svých zásluhách. Ta „snášenlivost, tolerance" byla chápána jejich kritiky jako méněcennost, jako slabost. Radikální a agresivní pravici může odpovědět, oponovat jen radikální a agresivní levice. Jinak to nejde, chce - li levice vůbec existovat."
      Tak situaci rozebrala v roce 1992 Mira Markovičová v Srbsku; já si říkám, jak jen jsou tato slova nadčasová a platí i o naší situaci.
      Komunistická teorie se vyměnila za populismus. Mluví se o pracujících, které za 20 let nikdy nikdo neviděl. Mluví se o politice pro ně, jenže ta je jen pouhým eskamotérstvím nevadícího či žonglování frázemi a planými sliby. Strana, která sama sebe nazvala komunistickou, nemá dnes už s pracujícími cokoliv společného - sama sebe odstavila na druhou kolej a zjistila, že je pohodlnější tu a tam pronést něco o sociálním smíru, nežli se dát na cestu, která - řečeno s Novomeským - slyší tep doby. A dokáže ho také přesně interpretovat a aktivně a radikálně pozměnit ku prospěchu věci. To se bohužel nestalo.
      Funkcionáři přicházejí a odcházejí (ne příliš rychle), ale, ať už zprava či zleva, můžeme říct - co se vlastně změnilo? Změnila se slova, ale co dál? Politika strany, která chtěla být něčím novým v pokrokovém hnutí, spadla do banality a do akvária - přesvědčování přesvědčených, poslušnost a ustrašenost se staly hlavními krédy konkrétní práce. O tom, že byla strana využívána jako výtah k zastupitelským korytům pro všechny více či méně úspěšnější podnikatele vzešlé z předlistopadové politické 3. ligy, je lepší pomlčet.
      Nejen tragický nedostatek teorie, ale i nejméně trapnost či pasivita v prováděné praxi, namíchaly to, čemu se snad ani nedá věřit - poslušní okresní funkcionáři „bojují" za drobné reformy kapitalismu tak, jak je to psáno ve frázích Haló novin - a bojují především proti vlastním komunistům. Protože boj navenek, to jsou jen články ve vymlácených vývěskách, které už dávno unavilo slunce… Budeme si sami muset přiznat, že koncepce KSČM jako v podstatě levicové sociální demokracie s rudým nátěrem byla od začátku prostě omyl, který se nedá zaretušovat. Dnešní stav věci je, stručně řečeno, názorová dezorientace, daná také tím, že na odpovědných místech sedí lidé, kteří se rádi přizpůsobí čemukoliv . A schopní jsou též čehokoliv - např. nedemokratického sesazení jedničky Zlínského kraje Kollarčíka na 3. místo (paradoxně měl sesazovatel méně než polovinu Kollarčíkových preferenčních hlasů, snad příště…). A právě tito „zkušení" funkcionáři jsou schopní např. označovat personál zprivatizovaných nemocnic za zrádce, o nezaměstnaných z OP Prostějov říct, že nemá smysl jim pomáhat či snad perličku, že z NATO přece nemůžeme vystoupit, nebo zakazovat užívání slov „Za neutrální Česko". Rozum zůstává stát…
      Projev s. Martina Peče na XXVIII. teoreticko-politické konferenci Dále narážíme na další podstatnou chybu - nedostatek charakteru. Situace není zdravá - ale nutno říct: Máme to, co jsme si zasloužili. Ústupky a pohodlnost za 20 let vykonaly své. Máme zde komunisty, kteří jsou schopni s největším nasazením hájit stranu - ale jak mohou hájit cosi imaginativního, co si spíše vysnili, než co by bylo hmatatelnou realitou? A to platí zejména pro mladou generaci, se kterou bylo zacházeno velmi často jako s děvčetem pro všechno, když se to řekne ještě velmi jemně. Mladý komunista, místo aby bojoval proti kapitalismu a fašizaci, musí jako 99 procent svých problémů řešit intrikaření funkcionářských vehyklů. Chování k mladým je nedůstojné, kolikrát vyloženě sprosté. Situace uvnitř KSČM - nedělejme si iluze - je vskutku mnohdy nechutná. Co považuji za vrchol, je například posílání výhružných SMS či pokusů o vydírání namířené proti mladé člence strany. Jak je známo - dokázali jsme u nás v Prostějově po „gottwaldovsku" obrazně zakroutit právě těmto autorům anonymů krkem. Dokázali jsme, že se jim ještě dnes klepou ruce, zatímco nám roste akceschopnost i členstvo. Proto je dobré si uvědomit, že buď se tento Augiášův chlév uklidí, nebo bude uklizen!
      Mladí komunisté jsou odstavováni, aby svým antikapitalismem nerušili kšefty strejců z ODS, ČSSD a KSČM na všech možných úrovních. Proto u mladých komunistů není důvěra v KSČM, proto nevěří v její budoucnost, proto cítí znechucení. Oprávněně. Protože - jak se traduje - když jednáš s funkcionářem KSČM, ještě se raději pětkrát ohlédni, jestli nemáš kudlu v zádech. Mockrát jsme zažili, že dané slovo nakonec nic neznamenalo. Mladí členové z velké části ztrácejí důvěru v KSČM, pro kterou byli kdykoli i za cenu velkých potíží schopni dělat maximum. KSČM se o tuto důvěru díky svým funkcionářům na všemožných pozicích sama připravila. Mladý člen a člen vůbec pro ni nic neznamená. Má jiné starosti - např. jak hájit korupční kauzy svých místopředsedů či krýt posílání výhružných vulgárních anonymů apod. S tím ale nejen u mládeže příliš nezabodovala. A zde jsme my řekli své hlasité NE! A tím svým NE jsme se domohli krom jasného morálního postoje, který nám mnozí mohou závidět, ještě většího potenciálu.
      Tato strana na mladé působí buď jako nicneříkající akvárium, debatní spolek nebo spíš jako skladiště podrazů. KSČM není pro sympatizanty myšlenek komunismu atraktivní. Často se stává, že seberadikálněji řečený názor vycházející z marxistických pozic je nestraníky kvitován, na mladé členy KSČM se však dívají leckdy skrz prsty. Ta konformnost a přizpůsobivost, snaha dostat se do zastupitelstev atp. je prostě z některých tváří čitelná. A my na kritických postojích nestraníků už nehodláme cokoliv měnit - neboť to by bylo vyložené lhaní lidem. Mladí nepůjdou do této strany a pro její živnostníčky nehnou ani prstem. To je realita. Ale naopak jsou schopni riskovat vlastní kariéry a osobní životy pro ryze komunistické myšlenky reprezentované mládežnickým hnutím. Rozdíl mezi námi a KSČM je ten, že nevidíme mladé lidi jako služky, ale jako osobnosti, které mají právo se důstojně realizovat - a tím napomoct těm myšlenkám, za které bojujeme. Říkáme lidem o celkové situaci pravdu - a tím jsme si získali jejich důvěru. Nemluvíme v líbivých lžích nebo laciných frázích, sami nejsme ti nevadící, kteří jsou dnes vyzdvihováni. Proto se náš potenciál rapidně zvyšuje.
      To samé platí i u veřejnosti, které KSČM za 20 let nenabídla jakoukoliv alternativu. 20 let se prostě vychází z toho, že volič je blbec. My naopak vycházíme z toho, že občan má být především myslícím - a podle toho s ním musíme také jednat. Na rovinu však říkáme rozdíl mezi námi a oportunisty či pouťovými řečníky z KSČM. A i to nese své ovoce.
      KSČM v regionech nedokázala reagovat na otázky doby, na problémy lidí, nedokázala ukázat, že ještě žije, myslí, bojuje. Možná tomu tak i není. Nebude chvástáním říct, že za rok a s minimem prostředků dokázali mladí komunisté více, než KSČM za 20 let činnosti. Komunistická strana nemá dnes už žádný význam v životě společnosti a povědomí lidí. 20 let se přešlapovalo zprava doleva a naopak, nezlobilo se - a zde je výsledek. Konformnost široko daleko je jednou z největších brzd. Činnost KSČM padla do banality zařizování plesů, MDŽ a 1. májů - což je celý ten kdysi pověstný boj. Proto ani neláká nové generace. A oprávněně. Podávali jsme KSČM nesčetněkrát pomocnou ruku - velmi často nám však bylo vyloženě napliváno do tváře. Je však nutné si uvědomit, že mládež je jediná budoucnost, kterou jakákoliv komunistická strana má. Kdo chce spolupracovat, ten ať ukáže konkrétní vůli. Doba pouhého plácání po ramenech či frází je už opravdu pryč. Ať se tedy ukáže, kdo skutečně stojí za věcí pokroku a kdo jen mlátí prázdnou slámu. My to ukazujeme denně.
      Kritický budu však i k tzv. „levé" části stranického spektra. Kde jsou dnes ti, kteří měli na svých webových stránkách fotografie Gottwalda a Stalina a kteří se hned po korupční aféře odbarvili do konformity a dnes bojují proti „neostalinismu" ? Asi jim „moc zachutnala moc". Jenže si neuvědomili, že v podání dnešní KSČM je to spíše organizovaná bezmoc.
      Nepříliš pozitivně je to i s teorií. Ta, stejně jako dům, musí mít své pevné základy. Teorie je dnes uplatňována leda v donekonečna se opakujících článcích typu „Bohatí bohatnou a chudí chudnou", které musí nudit i samotné pisatele. Nic si nenalhávejme, na to se využilo posledních 20 let - KSČM nedůvěřují ani vlastní placení funkcionáři - vždyť kolik z nich zde má své potomky? Sami nevěří v nějaký pozitivní vývoj a myslí leda na ta pověstná zadní vrátka. Ptejme se otevřeně: Kdo byl v nemocnicích, kdo byl na úřadech práce, kdo pořádal demonstrace, kdo dával komunistické inzeráty do novin, kdo roznášel letáky, kdo dělal výlepy plakátů, apod. Až si odpovíme, pak shledáme, že za výsledek něco málo nad 11 procent může KSČM děkovat bohu…
      Jak napsal David Pazdera: KSČM je ve stavu klinické smrti. Sám jsem kdysi uvedl - a za tím si stojím - že situace na mnoha okresních výborech je jen parodií na seriál Okres na severu a protěžované mladé konformní funkcionářské hvězdičky jsou spíš jako postavy známého Formanova Černého Petra. A dnes se ptám, jestli cokoliv vyřeší trhání krajky z rakve…
      Na závěr bych uvedl slova V.I. Lenina z jeho díla Co dělat?:
      „Sociální demokracie se má přeměnit ze strany sociální revoluce v demokratickou stranu sociálních reforem. Tento politický požadavek podepřel Bernstein celou řadou dosti dobře zladěných „nových" argumentů a úvah. Byla popírána možnost odůvodnit socialismus vědecky a dokázat jeho nutnost a nevyhnutelnost z hlediska materialistického pojetí dějin; sám pojem „konečného cíle" byl prohlašován za neudržitelný a idea diktatury proletariátu byla bezpodmínečně odmítána; byl popírán zásadní protiklad mezi liberalismem a socialismem; byla odmítána teorie třídního boje, která se prý nedá použít na přísně demokratickou společnost, spravovanou podle vůle většiny atd."
      Jak je vidět, současný stav věcí mluví k aktuálnosti těchto kritických myšlenek…
      A ještě jednu poznámku na konec: zde vidíte kopii inzerátu k pádu oděvního gigantu OP v regionálním tisku (10 000 výtisků), na který se z vlastních prostředků složili mladí komunisté. Kde byla KSČM? ACTA NON VERBA!
      Tento příspěvek bych rád věnoval těm - mladým či starým -, kteří pro stranu a hnutí čestně pracovali a kterým oportunismus vedení vzal naději.

Tučně zvýrazněno redakcí