O leninismu jako nedílné součásti ideologie komunistické strany a vědeckých východisek její politiky - 1. část

Přidáno v neděli 30. 5. 2010


V. I. Lenin

      22. dubna tomu bylo 140 let od narození největšího a nejvýznamnějšího revolucionáře, vědce, politika a státníka XX. století - Vladimíra Iljiče Lenina. Skutečného a důsledného pokračovatele Marxova a Engelsova epochálního revolučního díla, zakladatele a nejvyššího představitele VKS(b), vůdce vítězné VŘSR a prvního státu dělníků a rolníků na světě - SSSR a zakladatele III. Komunistické internacionály. Člověka, který zasvětil celý svůj život třídním bojům nové epochy, epochy imperialistických válek a revolucí, přechodu lidstva od kapitalismu v jeho imperialistickém stádiu k socialismu. Zasvětil svůj život mezinárodnímu revolučnímu - komunistickému a dělnickému hnutí, osvobození pracujících, dělníků a rolníků od panství kapitalistů a statkářů. Řečeno jednou větou: Lenin byl géniem proletářské revoluce, osvobození vykořisťovaných a porobených tříd a národů.
      Byl člověkem obdařeným vysokým intelektem, obdivuhodným talentem tvořivého myšlení a neobyčejnými organizačními schopnostmi, neochvějnou vůlí a energií, který nejen v zápase s buržoazní a maloburžoazní ideologií a s jeho revizionistickými dezinterpretacemi obhájil marxismus, ale i tvůrčím způsobem jej rozvinul. Nebylo tedy náhodné, že V. I. Lenin po celý svůj život věnoval mimořádnou pozornost a mnoho svých sil teoretické práci. Byl si trvale vědom, jak to i zformuloval již v r. 1902 v práci Co dělat?, že: „Bez revoluční teorie nemůže být ani revolučního hnutí" a v článku Revoluční dobrodružnost napsal, že: „Podle našeho mínění ztrácí revoluční směr právo na existenci a je nevyhnutelně odsouzen dříve nebo později k politickému zhroucení, nemá-li teorii." (V.I.L., Sp. sv. 5, s. 381 a Sp. sv. 6, s. 186.)
      Za 30 let svého života napsal stovky knih a brožur, tisíce statí, poznámek a dalších materiálů. Poslední a kompletní - páté - vydání jeho spisů vyšlo v 55 svazcích a jeho součástí se stalo 9000 děl a dokumentů, z toho víc než tisíc dosud nepublikovaných prací. Potud úvodem.

      I.) Co je to leninismus, popřípadě leninská etapa ve vývoji marxismu?

      Byl to jeho nástupce J. V. Stalin, kdo v přednášce O základech leninismu vymezil leninismus jako: „marxismus epochy imperialismu a proletářské revoluce. Přesněji: leninismus je teorie a taktika proletářské revoluce vůbec, teorie a taktika diktatury proletariátu zvláště. Marx a Engels působili v období před revolucí (máme na mysli proletářskou revoluci), kdy ještě nebylo vyspělého imperialismu, v období, kdy se proletáři chystali k revoluci, v období, kdy proletářská revoluce nebyla ještě přímou praktickou nutností. Lenin, žák Marxův a Engelsův, působil v období vyspělého imperialismu, v období rozvíjející se proletářské revoluce, kdy proletářská revoluce již zvítězila v jedné zemi, potřela buržoazní demokracii a zahájila éru demokracie proletářské, éru sovětů. Proto je leninismus dalším rozvinutím marxismu." (viz J. V. Stalin, O základech leninismu, In: Otázky leninismu, Praha 1950, s.10)
      Lenin a Stalin Na tuto charakteristiku dokonce navázaly v chruščovovské a postchruščovovské éře - zřejmě pod vlivem započatého „pražského jara", nástupu tvrdého revizionismu a antikomunismu v r. 1968 - teze k 150. výročí narození K. Marxe. Leninismus zde byl definován jako „nová, vyšší etapa marxismu, jeho tvořivé rozvinutí v nových podmínkách, v podmínkách imperialismu a proletářských revolucí, přechodu lidstva od kapitalismu k socialismu a komunismu… Leninská etapa ve vývoji revoluční teorie, to je marxismus 20. století, marxismus současné epochy…"
      Koncentrovaně řečeno: Leninské učení, tak jako jeho nosný základ, marxismus, se vyznačuje celistvostí a nedílnou, dialektickou jednotou filozofických (dialektického a historického materialismu), ekonomických (vědecké politické ekonomie kapitalismu a socialismu) a sociálně politických (vědeckého socialismu a komunismu) názorů, odhalujících a objasňujících nejen nejobecnější zákony a zákonitosti pohybu a vývoje světa, přírody, společnosti a lidského myšlení, ale především a hlavně zákony a zákonitosti vzniku, vývoje a zániku kapitalistické vykořisťovatelské, třídně antagonistické společensko-ekonomické formace při naplňování historické role proletariátu vedeného jeho politickým předvojem - komunistickou stranou.
      Leninismus se tedy stal, je a i dnes musí být pro skutečné komunistické strany teoretickým základem řešení všech složitých otázek revolučního boje proletariátu, revoluční přeměny světa, odstranění kapitalismu a budování nové společnosti.

      II.) Konkrétněji ke vztahu Marxoyv, Engelsovy a Leninovy etapy ve vývoji ML

      A) Jestliže K. Marx a spolu sním i B. Engels
      Objevili „vývojový zákon lidských dějin (…), že výroba bezprostředních materiálních životních prostředků, a tím určitý daný stupeň ekonomického vývoje národa nebo epochy tvoří základnu, z níž se vyvíjela státní zřízení, právní názory, umělecké a dokonce i náboženské představy lidí oné doby a z níž je proto také nutno je vysvětlovat, a ne naopak, jak se to dělo dosud."
      Na základě výše uvedeného dokázali: „že celé dosavadní dějiny jsou dějinami třídních bojů, že ve všech těchto četných a spletitých bojích jde" v podstatě „jen o společenské a politické panství společenských tříd…" ¨ (B.Engels: Karel Marx, Sp.sv.19, s.135-139) a tím dokázali, že za 1. „existence tříd je spjata pouze s určitými historickými fázemi vývoje výroby, 2. že třídní boj nutně vede k diktatuře proletariátu, 3. že tato diktatura je sama jen přechodem ke zrušení všech tříd a k beztřídní společnosti." (K.Marx, Dopis Weydemeyrovi z 5. 3. 1852), objevili tak materiální základy a historickou nutnost a zákonitost střídání společenskoekonomických formací - vypracovali dialekticko-materialistické pojetí dějin.
      To vše bylo spjato s epochálním Marxovým objevem zvláštního zákona „pohybu dnešního kapitalistického výrobního způsobu a buržoazní společnosti, kterou tento výrobní způsob vytvořil", tj. zákon tvorby a přivlastňování nadhodnoty. (B. Engels: Pohřeb Karla Marxe, Sp. Sv.19) Pozvedli tak socialismus od utopie k vědě.
      Tak objevili reálné hybné síly společenskohistorického procesu v moderních dějinách a zdůvodnili historickou, světodějnou emancipační roli proletariátu a nezbytnost vytvoření jeho politického předvoje, komunistické strany, bez níž nemůže proletariát osvobodit sebe a celou společnost, zrušit kapitalismus a uskutečnit socialistickou revoluci a vybudovat socialismus.
      Proto B. Engels napsal: „Má-li mít proletariát v rozhodující chvíli dost síly k vítězství, je třeba - a toto stanovisko jsme s Marxem hájili od roku 1847 - aby vytvořil samostatnou stranu, která by byla odlišná od všech ostatních a stála proti nim, a která by byla uvědoměle stranou třídní." (z dopisu členu ÚV Dánské socialistické strany G.Trierovi z 12.12.1889; viz M-E,Vybrané dopisy, Svoboda 1952, s. 374)

Zdeněk Košťál,
Dialog č. 263, květen 2010
(pokračování příště)

      Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.