Uplynulo 90 let od krvavé porážky německé revoluce

Přidáno v úterý 6. 1. 2009


Vyhlášení německé republiky 9. listopadu 1918

      Před 90 lety, v lednu 1919, byla krvavě potlačena německá buržoazně demokratická revoluce, začínající přerůstat v revoluci socialistickou. Výsledkem této revoluce byl pád německého císařství a ustavení buržoazní republiky, ale také stovky povražděných komunistů a ostatních bojovníků revoluce včetně jejich nejvýznamnějších vůdců Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové. Tuto tragickou událost si každoročně kolem 15. ledna připomínají mohutnou manifestací komunisté z celého světa, včetně mladých komunistů z České republiky.

      Karel Liebknecht se narodil 13. 8. 1871 v Lipsku jako syn Wilhelma Liebknechta (1826 - 1900), jednoho ze zakladatelů Sociálně demokratické strany Německa a organizátorů I. a II. internacionály, učitele, novináře a politického pracovníka, pro svou činnost v revolučním dělnickém hnutí neustále pronásledovaného. Karel Liebknecht studoval práva a politickou ekonomii a v r. 1899 si otevřel spolu s bratrem Theodorem advokátní kancelář. Často pak obhajoval socialisty souzené za svou politickou činnost. V roce 1900 se stal členem Sociálně demokratické strany Německa (SPD) a v l. 1907 - 1910 byl předsedou Socialistické internacionály mládeže, tehdy ještě pokrokové mezinárodní organizace mládeže ustavené v r. 1907 na konferenci ve Stuttgartu (v r. 1919 většina jejích členských organizací podpořila nově založenou Komunistickou internacionálu mládeže, ale pravicové a centristické živly se v r. 1923 oddělily a obnovily Socialistickou internacionálu mládeže jako reformistické hnutí). Karel Liebknecht
      Rosa Luxemburgová se narodila 5. března 1871 v ruském záboru Polska v Zamośći u Lublinu. Její otec byl židovský obchodník se dřevem. Rosa Luxemburgová studovala na gymnáziu ve Varšavě a poté filozofii, historii, politiku, ekonomiku a matematiku na univerzitě v Curychu. V r. 1894 se stala spoluzakladatelkou polské sociálně demokratické strany, pozdější Sociální demokracie království Polska a Litvy. R. 1897 získala sňatkem s Gustavem Lübeckem německé občanství a stala se členskou Sociálně demokratické strany Německa, ve které patřila k levici bojující proti oportunismu Karla Kautského. Proti jeho teoriím byla namířena její kniha „Sociální reforma nebo revoluce?" z r. 1899. V letech 1904 - 1906 byla Luxemburgová třikrát vězněna pro svou politickou činnost. Na V. sjezdu Sociálně demokratické strany dělnické Ruska v Berlíně v r. 1907 se setkala s Leninem.
      Karel Liebknecht a Rosa Luxemburgová napřeli všechnu svou sílu k boji proti militarismu. Za svůj článek „Militarismus a antimilitarismus" byl Liebknecht v r. 1907 zatčen a 18 měsíců vězněn. Následujícího roku, ač stále ve vězení, byl zvolen do pruského parlamentu. Pracoval aktivně v II. internacionále a od roku 1912 byl za sociální demokracii poslancem Říšského sněmu. Stejně jako Luxemburgová se postavil proti zrádné linii SPD, která, vedena Karlem Kautskym, po vypuknutí 1. světové války zradila zájmy dělnické třídy a vyzývala k „obraně vlasti", k bratrovražednému boji ve jménu obohacení imperialistické buržoazie. Většina německé sociální demokracie v srpnu 1914 hlasovala pro vojenské úvěry německé buržoazní vlády. V prosinci téhož roku se stal Karel Liebknecht jediným členem Říšského sněmu hlasujícím proti válce.
      1. listopadu 1914 zveřejnil Ústřední výbor Sociálně demokratické dělnické strany Ruska ve Švýcarsku Leninem napsaný manifest „Válka a ruská sociální demokracie", který požadoval semknutí všech sil k boji za přeměnu imperialistické války ve válku občanskou, za svržení imperialistických vlád a k vytvoření nové internacionály místo hanebně zradivší II. internacionály. Rosa Luxemburgová
      Socialistů v západní Evropě, kteří podporovali tuto linii, bylo jen málo. Jedněmi z nich byli i němečtí Spartakovci v čele s Karlem Liebknechtem a Rosou Luxemburgovou.
      Za války byl Karel Liebknecht zatčen a poslán na východní frontu, odmítl však bojovat a vzhledem k jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu mu byl v říjnu 1915 umožněn návrat zpátky.
      V srpnu 1914 založili němečtí levicoví sociální demokraté v čele s K. Liebknechtem, R. Luxemburgovou, F. Mehringem a K. Zetkinovou revoluční skupinu Internacionála (Die Internationale), ze které v lednu 1916 vznikl Spartakův svaz (Spartaksbund). Po demonstraci proti válce 1. května 1916 byl Liebknecht opět zatčen a odsouzen ke dvěma a půl letům vězení za vlastizradu, později mu byl trest ještě zvýšen na čtyři roky a jeden měsíc. Propuštěn byl při amnestii v říjnu 1918. Za organizování protiválečných akcí byla vězněna také Luxemburgová - v r. 1914 byla uvězněna na rok a v r. 1916 na dva a půl roku. Propuštěna byla 8. listopadu 1918, den před vyhlášením německé republiky.
      Rosa Luxemburgová napsala řadu prací a v některých otázkách se dostala do sporu s tezemi V. I. Lenina, který ji kritizoval např. v článku „O Juniově brožuře" (Luxemburgová v té době psala pod pseudonymem Junius).
      Události v Rusku v listopadu 1917, zvláště vydání Leninem sestaveného Dekretu o míru, umocnily boj dělníků a všech pracujících proti válce i v zemích západní Evropy. Probíhaly masové stávky, protiválečné demonstrace a manifestace. V lednu a únoru 1918 stávkovalo okolo dvou milionů dělníků v Německu a Rakousku-Uhersku na protest proti lupičských podmínkám, které předložilo německé velení Sovětskému Rusku v Brestu Litevském. 3. listopadu 1918 začalo povstání válečných námořníků v Kielu a bezprostředně po něm vznikaly v mnoha oblastech rady (sověty) dělnických a vojenských zástupců. 9. listopadu 1918 obsadili na výzvu Spartakovců ozbrojení dělníci Berlín a svrhli hohenzollernskou dynastii. Císař Wilhelm II. uprchl ze země do Nizozemska v ženském přestrojení, byli svrženi králové a knížata jednotlivých německých států. V Německu byla vyhlášena republika, ale protože vedení rad bylo v rukou pravicových sociálních demokratů, moc buržoazie nebyla otřesena. Manifestace u příležitosti výročí zavraždění K. Liebknechta a R. Luxemburgové, Berlín 13. 1. 2008
      Revoluční bouře daly vzniknout prvním komunistickým stranám oproštěným od pravicových sociálních demokratů. Tak vznikla i v noci z 31. prosince 1918 na 1. ledna 1919 Komunistická strana Německa (KPD). Jedněmi z jejích zakladatelů byli i K. Liebknecht a R. Luxemburgová.
      Po skončení imperialistické války byla v západní Evropě příhodná situace pro vítězství socialistické revoluce. Masy byly ještě ozbrojeny a pod vedením pevných revolucionářů by dokázaly uvést Leninova slova o přeměně války imperialistické ve válkou občanskou v činy. Dělnické hnutí v západních zemích bylo však špatně organizované a z velké části kontrolované pravicovými sociálními demokraty, reformistickými politikáři. Pracujícím se tak sice podařilo vydobýt velká vítězství jako zavedení osmihodinové pracovní doby, legalizaci a růst odborových svazů a rozvoj sociálního zabezpečení, ale nad buržoazií nezvítězili. Ta za pomoci pravicových sociálních demokratů utopila lidová povstání v krvi.
      Tak tomu bylo i v Německu s listopadovou revolucí roku 1918. V Berlíně byla sice ustavena rada lidových komisařů, ale pravicoví vůdcové vyhlásili reformní program, oklamali dělnictvo a uzavřeli tajnou dohodu s vedením armády o ozbrojeném potlačení revoluce. Reakce vyprovokovala boje v lednu 1919. Liebknecht s Luxemburgovou nejprve odmítli povstání, které nemělo příliš šancí na úspěch, ale když už vypuklo, rozhodli se do něj zapojit. Povstání však bylo krutě potlačeno novou vládou Friedricha Eberta za pomoci zbytků německé imperialistické armády a ozbrojených kontrarevolučních jednotek Freikorps. Vojáky Freikorps byli také 15. ledna 1919 uneseni za přispění ministra obrany Gustava Noske Karel Liebknecht a Rosa Luxemburgová. V hotelu Eden v Berlíně pak byli několik hodin vyslýcháni a mučeni. Rosa Luxemburgová byla umlácena pažbou pušky a hozena do nedaleké řeky, Karel Liebknecht byl zastřelen a jeho tělo bylo pak bez označení uloženo do blízké márnice. Obdobně byly povražděny stovky členů Komunistické strany Německa.
      Případ zabití Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové nebyl nikdy řádně soudně přezkoumán. Jeden z vojáků Freikorps, Otto Runge, byl za vraždu Luxemburgové uvězněn na dva roky, a po uchvácení moci fašisty ve 30. letech byl za toto „nezákonné uvěznění" finančně odškodněn.

Leopold Vejr