Konference o kapitalismu a válce

Přidáno v neděli 30. března 2014
Z XXXV. pražské teoreticko-politické konference

      Hotel Krystal v Praze 6 – Vokovicích se stal v sobotu 15. března 2014 dějištěm XXXV. pražské teoreticko-politické konference s mezinárodní účastí na téma „K problémům soudobého kapitalismu a tendencím jejich řešení válkou“. Pražské teoreticko-politické konference pořádá už po léta, několikrát do roka, Obvodní výbor Komunistické strany Čech a Moravy Praha 1, vždy ve spolupráci s dalšími subjekty v KSČM nebo jí blízkými, tentokrát OV Praha 6, Praha – východ, Praha – západ, Beroun, Domažlice, Klatovy, Mladá Boleslav, Plzeň – sever, Příbram, Rokycany, Trutnov, Městským výborem KSČM Jirkov a Klubem pokrokové inteligence Olomouc. Dodávám, že podíl některých spolupořadatelů je vyloženě formální. Oproti minulosti přestaly být pořadateli mládežnické organizace blízké KSČM a Komunistická strana Československa vedená Miroslavem Štěpánem. S ohledem na pasivitu a izolaci těchto spolků se nelze divit.
      Na konferenci vystoupilo 22 řečníků. Úvodní referát přednesl Karel Kluz (KSČM). Hovořil mj. o agresivní imperialistické politice USA, které mají základny ve 130 zemích světa a zasahují proti odporujícím státům prostřednictvím teroristických útoků, „barevných revolucí“ nebo otevřenou vojenskou intervencí. Trestán je každý, kdo odmítá obchodovat ropu v dolarech. USA rovněž provádějí změnu ideologie porobených národů, nahrazují národní tradice kosmopolitní špínou. K jejich hlavním cílům nyní patří dislokace protiraketové obrany u ruských a čínských hranic, dovedení Ukrajiny k vstupu do NATO a uzavření obklíčení Ruska a ČLR. Současně se snaží zabránit spolupráci ČLR se státy Afriky a Latinské Ameriky. Kritizoval, že česká levice se až na souhlasná stanoviska s politikou imperialismu ze strany poslanců Evropského parlamentu nevyjadřuje. V pokrokovém hnutí dochází k šíření lží a polopravd, protože otevřená válečná propaganda by zde neměla úspěch.
      Ze zahraničních řečníků vystoupili např. zástupci Komunistické strany Ruské federace, Komunistické strany Velké Británie (marxisticko-leninské), Komunistické strany Polska (dorazili tři – kolik jich asi zůstalo v Polsku?), Komunistické iniciativy z Německa, zástupci z Rakouska a Itálie (organizace nebyly uvedeny) a Pólu komunistické obnovy Francie. Většinu příspěvků však přednesli domácí řečníci z různých organizací KSČM. Jak je z výčtu českých i zahraničních pořadatelů a řečníků patrné, nejde o žádný reprezentativní vzorek mezinárodního komunistického hnutí, nýbrž o poměrně náhodně shromážděné organizace a jednotlivce podle osobních vazeb a kontaktů. Na druhou stranu, žádná jiná mezinárodní komunistická konference se na území České republiky nekoná.
      Vedení KSČM dělá vše pro bojkot pražských konferencí, jelikož nesnáší kritiku (a sebekritika je mu naprosto neznámá). Nyní zašlo až k vypuzení konferencí mimo budovu Ústředního výboru KSČM pod falešnou záminkou, že v ní nejsou volné prostory. Není náhodné, že z vyšších funkcionářů a poslanců KSČM se jako obvykle na konferenci ukázali pouze Stanislav Grospič, Marta Semelová a Viktor Pázler.
      Akce se zúčastnilo asi 90 lidí, tedy sál se 100 místy byl téměř naplněn. Účast mladých lidí byla velmi slabá, ve věku pod 40 let byla stěží desetina přítomných. V projevech řečníků se zračily mnohé protichůdné a z marxistického hlediska sporné názory, odrážející neutěšený současný stav komunistického hnutí. Negativně na mě působil např. příval frází v některých projevech, seskupení citátů klasiků a marxistických definic pojmů, jež jsou sice důležité, nicméně bez spojení s argumenty ze současnosti a především s praxí vlastního hnutí málo platné. V publiku převažovali, nebyli-li zastoupeni výhradně, komunisté, navíc zřejmě z velké části ti, jimž teorie není cizí (opovrhovači teorií na konference nechodí), tedy přednášet jim projevy o marxistické teorii nebylo příliš přínosné. Za ještě problematičtější považuji nekritická vyjádření k režimům Kaddáfího v Lýbii či Assada v Sýrii, jež bývají některými komunisty adorovány jen proto, že čelily nebo čelí agresi USA a jejich spojenců. Touto optikou může být (a některými levičáky je) jakákoli teroristická diktatura považována za pokrokovou a dokonce socialistickou, bez ohledu na to, že pokud by se daný levičák v adorované zemi prohlásil za komunistu, byl by v nejlepším případě uvězněn…
      Nemohu souhlasit ani s chvalozpěvy na adresu Číny, přednesenými teoretikem Komunistické strany Polska Zbigniewem Wiktorem, podle jehož tvrzení pouze Čína může efektivně působit proti imperialismu (ano, já soudím, že může, ale nepůsobí!), jelikož vytvořila socialistickou tržní ekonomiku (vzorový protimluv!) a provádí další tržní (kapitalistické!) reformy, aby byla schopna konkurovat kapitalistickým korporacím. (Ano, konkurovat, ovšemže svými kapitalistickými korporacemi – výstavní imperialismus!) Ani ve stanovisku KS Ruské federace k situaci na Ukrajině a Krymu nebyl patrný třídní přístup, nýbrž spíše ruský nacionalismus. Jistě, že nemůžeme přehlížet skutečnost, že na Krymu převažuje ruské obyvatelstvo a nyní ani výsledky referenda (jež proběhlo až o den později a dnes je všemi proamerickými médii včetně českých zpochybňováno, zatímco např. výsledky voleb v USA si netroufá zpochybnit nikdo…), nicméně nekritičnost k Putinovu oligarchickému režimu mi připadá marxistů nedůstojná.
      Ve vztahu k historickým otázkám nemohu opomenout několikerý odkaz na „Gorbačovovu zradu“, interpretovanou často tak, že v Sovětském svazu a „spřátelených zemích“ bylo vše v naprostém pořádku, dokud se nedostal do čela Gorbačov a nezradil. Otázka, jak by mohla zdravá socialistická společnost dopustit převzetí moci takovým Gorbačovem a nechat jej zničit celý sovětský blok, je nasnadě.
      Několika českými řečníky byla kritizována nedůslednost nebo neochota vedoucích představitelů KSČM v zaujímání stanovisek k otázkám mezinárodní politiky. KSČM např. ke krizi na Ukrajině buďto mlčí nebo se vyjadřuje pozdě a navíc nemastně – neslaně, ve smyslu „situace je vážná a vyžaduje řešení“. Kdo pozorněji sleduje činnost KSČM, ví, že tento přístup jí není vlastní jen v mezinárodní politice. Charakteristika KSČM jako nekomunistické strany a opory restaurovaného kapitalismu (po boku ČSSD) zazněla jen v jednom projevu, po němž příznačně vystoupili dva řečníci, aby se od něj distancovali.
      V závěru konference bylo přijato prohlášení k vývoji na Ukrajině:

      PROHLÁŠENÍ

      My, účastníci XXXV. pražské teoreticko-politické konference s mezinárodní účastí „K problémům soudobého kapitalismu a jejich řešení válkou,“ jsme se sešli v den tragického 75. výročí okupace českých zemí nacistickým Německem.
      Komplexně a všestranně jsme posoudili rizika a nebezpečí možných ohnisek válečných konfliktů.
      Zvláštní pozornost jsme věnovali znepokojivé, krizové situaci na Ukrajině a možnosti její další eskalace pravicovými ultranacionalistickými silami pohrobků zločinecké Ukrajinské povstalecké armády, a to za aktivní podpory mezinárodního kapitálu.
      Zásadně podporujeme bezpodmínečné mírové řešení konfliktu, zaručující svobodný a suverénní vývoj všech jeho aktérů, zejména plné respektování práv ruskojazyčného obyvatelstva a dalších národnostních menšin.
      Zásadně odsuzujeme diktátorské, fašistické, xenofobní a antisemitské projevy některých tzv. demokratů z Majdanu.
      Odsuzujeme vměšování militantních sil USA, Evropské unie i NATO, neboť mohou závažným způsobem nebezpečně ohrozit mírovou existenci celé Evropy, a jsou v antagonistickém rozporu s objektivními zájmy jejího obyvatelstva.
      V tomto směru plně souhlasíme se Stanoviskem 49 komunistických a dělnických stran.
      Prohlášení přijato účastníky konference jednomyslně.
      Praha, 15. března 2014

      XXXV. pražská teoreticko-politická konference názorně poukázala na obtížnou situaci českého i mezinárodního komunistického hnutí, jeho nejednotu, neprincipiálnost a bezradnost, v českých poměrech se projevující většinovou slepou důvěru ve vedení KSČM. Přesto zde zazněla řada zajímavých myšlenek a na území ČR šlo o ojedinělou příležitost pro mezinárodní setkání komunistů.

Prokop Haken