Propaganda nepřehluší skutečnost

Přidáno v úterý 3. května 2016
V paprscích slunce

      S velkým humbukem byl do českých film uveden „dokumentární“ film „V paprscích slunce“, mající zesměšňovat Korejskou lidově demokratickou republiku. Jakýsi prý uznávaný (buržoazií a jejími nohsledy) ruský dokumentarista Vitalij Manský zneužil důvěru korejských soudruhů a z filmových záznamů z KLDR sestavil materiál, účelově zaměřený proti KLDR, mající ji karikovat a vylíčit ji jako peklo na zemi, kde prý se „lidé rodí mrtví“.
      Filmové záběry byly účelově sestříhány a doplněny nelichotivým komentářem. KLDR je vyčítáno, že prý žije v zajetí své „komunistické propagandy“. Autorům ani velebitelům filmu nikterak nevadí, že v kapitalistických státech jsou pracující ohlupováni buržoazní propagandou, která se od socialistické liší tím, že nehájí zájmy lidu, ale popírá zájmy lidu, že nebojuje za sociální pokrok a národní nezávislost, ale proti nim, že nebojuje za mír, ale za nespravedlivou, dobyvačnou válku. Ovšem, buržoazní propaganda je „demokratická“, nemá jednoznačnou linii jako korejská politika čučche a songun, nýbrž toleruje mnoho různých názorů. Všem těmto tolerovaným názorům je však společné jedno: Nesmějí se dotknout ekonomické základny kapitalismu – soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Jinak řečeno, každý si může říkat co chce, a nic se (mu) nestane. Může žvanit cokoli a beztak nic nezmění. Avšak začnou-li organizovat revoluční hnutí za svržení vlády kapitálu a dosáhne-li toto hnutí určitých úspěchů, se zlou se vůdci a účastníci tohoto hnutí v kapitalistických zemích potáží. To je pravda, mnohokrát potvrzená dějinami.
      Oproti tomu KLDR netoleruje reakční žvanění a o to více se věnuje tvůrčí činnosti pro dobro svého lidu, ve jménu míru, národní nezávislosti a socialismu. Maloměšťáci se mohou posmívat tomu, že se zde děti učí ve škole nenávisti k velkostatkářům a japonským okupantům. Děti v kapitalistických státech se oproti tomu odmalička učí pochlebování svým nepřátelům, svým pánům, zneužívajícím nadpráví v třídní společnosti. Dětem v KLDR visí už mateřských školek na stěnách obrazy Kim Ir Sena a Kim Čong Ila, který dovedli svůj lid k vítězství a udržení socialismu v neuvěřitelně obtížných podmínkách imperialistické intervence, sovětsko-čínského rozkolu a následného pádu sovětského bloku. Mně za mého dětství visel v mateřské škole obraz vlastizrádce a reakcionáře Václava Havla a učili jsme se jako děti v 1. polovině 90. let i později obdivovat tohoto zaprodance imperialistů USA. Kdo byl zneužit propagandou proti zájmu svého národa, děti KLDR anebo my?!
      V „dokumentu“ Manského nenajdete žádné záběry, které by svědčily o bídě, natož hladu v lidové Koreji. Manský se chlubí tím, že nechal běžet kameru i v momentech, kdy s tím korejští soudruzi nepočítali a prý tak pořídil „unikátní“ snímky. Snad každý reakcionář, který navštívil KLDR, se chlubí tím, jak zde filmoval „tajně“, snad přímo „s nasazením života“. Přitom na internetu můžeme zhlédnout celé hodiny filmových záběrů z KLDR od turistů z kapitalistických zemí, zjevně pořízených zcela legálně. Falešní „bojovníci za lidská práva“ se rádi holedbají tím, co vše natočili „navzdory zákazu“, aby zvýšili svou pochybnou prestiž. Připomíná to emigranty z KLDR, ale i z ČSSR před r. 1990, kteří mleli pantem, co vše „vytrpěli“, nemajíce to ničím podloženo, jen aby byli pro své buržoazní chlebodárce zajímavější.
      Jistě by Manský a jeho gang zmínili nějaké příklady toho, co strašného v KLDR viděli a nemohli natočit, kdyby něco takového existovalo. Nestalo se tak. Ukazují nám moderní velkoměsto a snad v nás má vzbuzovat odpor to, že obrovské panelové domy mají často sešlé, staré fasády? A v bývalém Československu máme snad samé nové, opravené stavby? Jistě, že ne. Máme však řadu domů, zničených soukromým vlastnictvím, odkud byli nájemníci donuceni se vystěhovat a které chátrají. Koloritem zástavby našich velkých měst se staly domy s holými stěnami, beze střech a oken, navozující dojem Berlína po roce 1945. Nic takového na záběrech z KLDR nevidíme (ani od jejích nepřátel, v jejichž zájmu je natočit to nejhorší odtud!).
      „Dokument“ si dělá legraci z kolektivismu socialistické Koreje, který nemohou maloměšťáci nikdy pochopit. Vysmívá se společným rozcvičkám a dalším sportovním aktivitám, které by tak potřebovala zpohodlnělá západní společnost, chřadnoucí obezitou a dalšími civilizačními chorobami. Z masových tanečních oslav si dělá legraci, ačkoli něco tak velkolepého by v kapitalistických zemích nikdo nedokázal zorganizovat. Zatímco korejští školáci jsou vedeni k tanci, ke sportu, k pohybu a především k lásce k vlasti a nenávisti k jejím nepřátelům, u nás je vše přesně naopak, sportovní aktivity jsou čistě individualistické a maloměšťáci chápou sport jen jako prostředek ke zbohatnutí, láska k vlasti je zesměšňována nebo chápána šovinisticko-fašisticky; nepřátelé jsou vynášeni do nebe.
      Zesměšňování hlavní postavy, korejské školačky Zin Mi, za to, že je z důvodů mimořádného vypětí v době natáčení unavená a usíná, je trapné a nelidské. Naopak pohled na její slavnostní vstup do Korejského svazu dětí (pionýra) je velkolepý, fascinující. Něco tak krásného nemohou děti kapitalistických zemí nikdy zažít. Ty jim nenabídnou více než úpadkovou západní pakulturu, prokletý individualismus se všemi negativy – alkoholismem, drogami, sebepoškozováním, šikanou, pornografií, zkrátka, odváděním pozornosti od skutečných problémů.
      Naši maloměšťáci se posmívají tomu, že se šťastní lidé osvobozené části Koreje klaní od svých dětských let svým revolučním vůdcům, jimž vděčí za svůj plnohodnotný život. Ale nekritizují, že se „naše“ mládež klaní kdejakému tragickému individuu, které pro společnost neudělalo nic dobrého, leda se osobně obohatilo na její úkor – v ČR Havlovi, Klausovi, Schwarzenbergovi, na Slovensku např. Kotlebovi. Skuteční hrdinové boje za práva pracujícího lidu jsou u nás zapomínáni a zesměšňováni, právě tak, jak je zesměšňována KLDR. To není náhodné.
      Ne náhodou je u nás KLDR označována za „stalinistickou“. J. V. Stalin v čele SSSR a fakticky celé světové socialistické soustavy pracoval ve prospěch pracujících lidí. Nemohl se zavděčit všem, ale účinně a úctyhodně hájil a obhájil zájmy většiny, zájmy prostého lidu, proletariátu a jeho spojenců. Proletářskou polemiku v KLDR obdivuhodně realizovali Kim Ir Sen a Kim Čong Il a je jejich nesmrtelnou zásluhou, že jejich úsilí neskončilo kontrarevolucí, ale že revoluce pokračuje pod vedením maršála Kim Čong Una, že KLDR je dnes nejzásadovějším odpůrcem imperialismu.
      Pokud by sovětský lid ctil své nejlepší revoluční vůdce Lenina a Stalina tak, jak hrdinný korejský lid ctí své největší revolucionáře Kim Ir Sena a Kim Čong Ila, nemohlo by dojít ke kontrarevoluci v SSSR. Pokud by československý lid ctil své nejlepší revoluční vůdce Gottwalda a Zápotockého tak, jak hrdinný korejský lid ctí své největší revolucionáře Kim Ir Sena a Kim Čong Ila, nemohlo by dojít ke kontrarevoluci v ČSSR.
      Ať se měšťácká propaganda snaží jakkoli, kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe a budoucí smích patří šťastnému lidu severní Koreje, navěky osvobozenému od vykořisťování. Žádná propaganda na tom nic nezmění.

Leopold Vejr