Není nad trvalé hodnoty

Přidáno v úterý 17. listopadu 2015
Gustáv Husák

      „Jste dnes rád, že došlo k sametové revoluci?“, otázal se časopis Týden Viliama Plevzy. „Samozřejmě, že ano,“ odpovídá v rozhovoru publikovaném 16. listopadu 2015 Viliam Plevza (81), „poradce a přítel prezidenta Gustáva Husáka“.
      V r. 1976 vydalo nakladatelství Pravda dva svazky publikace „Trvalé hodnoty“ téhož autora. Popisuje v nich dějiny dělnického hnutí v Československu od jeho počátků až po tehdejší současnost, s důrazem na Slovensko. Každý z dílů pojednává o tomto tématu na zhruba 370 stránkách. „Období socialistické výstavby je nesporně největší, nejvýznamnější a nejpřevratnější kapitolou dějin Československa. … Potvrdilo se, že jen socialismus může přinést a přináší šťastnější, bohatší, spokojený a mírový život,“ psal tehdy Plevza (II. díl, s. 8-9)
      Autor těchto slov dnes prohlašuje, že je „samozřejmě“ rád, že došlo v r. 1989 ke kontrarevolučnímu převratu a k obnově kapitalismu v ČSSR. „A jsem rád, jak blízko jsem mohl být. Z pozice akčního výboru jsme dokonce na území tehdejší Slovenské socialistické republiky zrušili vedoucí úlohu komunistické strany dříve, než to udělali v Praze. To překvapilo i Václava Havla, pochválil nás a podotkl, že v Čechách ještě tak daleko nejsou.“
      V „Trvalých hodnotách“ hodnotí období 50. – 60. let Plevza slovy: „…Vedení strany svou neprincipiální politikou umožnilo, aby se na klíčová místa v kultuře, v společenských vědách, sdělovacích prostředcích, ale i v masových organizacích, ve státních i stranických orgánech dostali lidé nepevní a dokonce i takoví, kteří nestáli na pozicích socialismu. Přitom vedení strany svými nesprávnými metodami odrazovalo mnohé statečné a čestné komunisty od angažovaného boje v této oblasti.“ (II. díl, s. 10) Není toto hodnocení příznačné i pro léta tzv. normalizace, nepíše pan Plevza sám o sobě?!
      Nelze se divit, že pod vedením takto „uvědomělých“ ideologů a agitátorů kráčel socialismus v celém sovětském bloku mílovými kroky ke kontrarevoluci.
      Gustáva Husáka hodnotí dnes Plevza jako „osamělého a bezmocného muže na Pražském hradě“, který vlastně vůbec nesouhlasil s politikou KSČ v období, kdy stál v čele strany a státu. „Když jsem po listopadu přicházel za Husákem pro podklady ke knize o jeho životě, říkal mi: ,Biľakovci a jakešovci ovládli vedení a dovedli stranu i stát ke krachu.´ … Celé politbyro v čele s Jakešem považoval za klubko hadů.“ Není to nijak nové tvrzení, Plevza jej představil už v r. 1991 v knize „Vzestupy a pády“.
      A co psal Plevza o Husákovi v r. 1976? „Člověk, který s horoucím srdcem komunisty, československého vlastence a internacionalisty, v síle nezlomného přesvědčení a vůle, s oddaností komunistickým ideálům, pevnými postoji, šířkou teoretického rozhledu, iniciativou, neohrožeností v politických zápasech, organizátorskými schopnostmi, hlubokou vírou ve vítězství dělnické třídy a pracujícího lidu v boji za socialistické cíle, tvořivým a dynamickým postupem v každé činnosti vyplývající v pokrokový vývoj společnosti, intelektem a osobními charakterovými a morálními vlastnostmi žije svůj plodný život a nesmazatelně poznamenával a poznamenává nejnovější dějiny Československa, generální tajemník ÚV KSČ, státník a významný činitel mezinárodního komunistického hnutí, stal se prezidentem Československé socialistické republiky.
      Do čela státu byla povolána vedoucí osobnost naší komunistické strany, předvoje dělnické třídy, českého a slovenského národa a v republice žijících národností. Věrný syn Komunistické strany Československa, marxista-leninovec, velký politik a revoluční vůdce, pro kterého rozkvět ČSSR, pokojný a šťastný život jejího lidu jsou nerozlučně spjaty se zájmy socialismu, pokroku a míru ve světě. Osobnost, která se osvědčila a vešla do povědomí právě tím, že disponuje vlastnostmi, které ji činou nejzpůsobilejší, aby vyjadřovala základní tendence své doby a sloužila velkým společenským potřebám. A to proto, že vidí daleko a prozíravě poukazuje na nové společenské potřeby vyvolané předcházejícím vývojem společenských vztahů, iniciativně se ujímá uspokojování těchto potřeb.“ (Trvalé hodnoty, II. díl, s. 354)
      Připomínám slova tohoto největšího Plevzova idolu (a chlebodárce) z jeho posledního veřejného projevu 9. 12. 1989: „Já osobně si vysoce vážím všelidové diskuze, je které je nesmírné množství pozoruhodných názorů, někdy přirozeně i rozporných, jak to v takovýchto situacích bývá, při hledání demokratických forem našeho socialistického státu. … V naší společnosti je dnes hlavní … zakotvit v zákonech nové demokratické zásady našeho státu… V evropských socialistických státech probíhá úsilí o obrodu socialismu, řekl bych o renesanci socialismu… Hledá se dnešní model socialismu, nebo model socialismu na dnešní podmínky… Myslím, že v obecné poloze to nejvýstižněji vyjádřil soudruh Gorbačov ve svých vystoupeních i v obsáhlém článku v nedávných dnech.“ (M. Formáčková, V hlavní roli G. Husák, BVD – Futura 2009, s. 118 – 120) To je kapitulace před kontrarevolucí na celé čáře, v podstatě její podpora! Adorace jejího strůjce Gorbačova v době, kdy vedoucí úloha KSČ už byla vyškrtnuta z ústavy a sovětský blok v podstatě již neexistoval.
      Připomenu ještě slova G. Husáka z projevu 28. 8. 1968: „Buďto pevně podpořit, stát za Dubčekem a ostatními, nebo jim vyslovit nedůvěru, není třetí cesty. … Já stojím plně za Dubčekovou koncepcí, byl jsem při její tvorbě, já ho budu plně podporovat, buď s ním budu stát anebo odejdu.“ (M. Formáčková, cit. dílo, s. 82 – 83)
      S přihlédnutím k těmto dvěma projevům a postojům G. Husáka v r. 1968, v listopadu 1989 a po něm je namístě se ptát, zda je výstižné hodnocení Husáka napsané Plevzou v r. 1976 anebo je bližší skutečnosti Plevzův pohled na Husáka z doby po r. 1989, kdy ho staví po svůj bok do pozice reformisty a oportunisty. „Husák před smrtí někdy mluvil o třetí cestě, po níž teď kráčí Československo, v tom se ale z dnešního pohledu mýlil,“ uvádí Plevza pro Týden. Rozuměj, o nadtřídní třetí cestě mezi socialismem a kapitalismem, jejíž hlasatel by byl v době, kdy Husák vedl KSČ, oprávněně ze strany vyloučen.
      Pokud Plevza říká a píše o Husákovi pravdu, pak bylo zcela výstižné hodnocení Husáka v knize Václava Kopeckého „ČSR a KSČ“ z r. 1960, kde píše mj., že „byl, možno říci, jen samozvancem“ a že „Husák, Novomeský a společníci se z komunistů vyvíjeli v buržoazní nacionalisty. A jako buržoazní nacionalisté představovali komunisty zvláštního zbarvení, komunisty barvy rudozelenočerné, až ta rudá barva vybledla a až se do vlivů buržoazního nacionalismu dostali tak hluboko, že to s nimi pak tak dopadlo.“ (s. 351 – 352) Plevzovy vzpomínky na Husáka, na jeho názory a postoje dokazují, že politické procesy stalinských časů nebyly zdaleka tak vykonstruované, jak se hlásalo po vítězství chruščovismu.

Leopold Vejr