Česká mládež po 25 letech kapitalistického barbarství

Přidáno ve čtvrtek 13. listopadu 2014

Fotografie Václava Havla na budově Národního muzea v Praze, listopad 2014

      A máme tu listopad. Režimní propaganda všech barev a odstínů usilovně připomíná údajné "vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí" před čtvrt stoletím. Na rozpadající se budově Národního muzea v Praze na Václavském náměstí je v krátké době už podruhé vyvěšena obrovská fotografie Václava Havla. Poprvé to bylo po jeho úmrtí. Nyní je oproti prvnímu případu doplněna neuvěřitelně hloupým heslem "Havel navždy".
      Václav Havel napsal v r. 1975 dopis doktoru Gustávu Husákovi, v němž kritizoval, že "Husákův" režim "zvolil cestu pouhé ochrany své moci za cenu prohlubování duchovní a mravní krize společnosti a soustavného ponižování lidské důstojnosti." Troufám si tvrdit, že tato charakteristika je mnohem příznačnější pro restaurovaný kapitalismus, jehož ikonou se v listopadu 1989 Havel stal, ačkoli na pádu vlády Národní fronty s vedoucí úlohou KSČ měl mnohem větší zásluhu Gorbačov a tehdejší vedení KSSS a KSČ a jim podřízené tajné služby (ať už se na jeho likvidaci podíleli cíleně či nikoli) než Havel a nepatrná hrstka československých "disidentů".
      16. prosince 1989 před svou volbou prezidentem Československé socialistické (!) republiky proslovil tentýž Havel v Československé televizi: "Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet mé knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím." Ve světle budoucích událostí se ukázalo krajně licoměrným Havlovo tvrzení ze stejného projevu, že "se vždycky snažil říkat a psát pravdu". (Citováno dle vaclavhavel.cz.)
      Podívejme se na situaci české mládeže po 25 letech panství "svobody a demokracie" a uvidíme, že Havlova slova o "prohlubování duchovní a mravní krize společnosti a soustavného ponižování lidské důstojnosti" platí mnohem spíše pro éru Havla a jeho následníků než období existence ČSSR.

      Antikomunismus povinnou linií

      Úpadek čs. komunistického hnutí v éře triumfujícího oportunismu po XX. sjezdu KSSS se názorně projevil mj. v tom, že při kontrarevoluci v r. 1989 prakticky celá mladá generace buďto otevřeně podpořila likvidaci socialismu nebo zůstala pasivní. Žádný představitel Socialistického svazu mládeže a koneckonců ani žádný z představitelů KSČ nesehrál významnou pozitivní úlohu v polistopadovém boji proti restaurovanému kapitalismu.
      Antikomunismus se stal oficiální linií všech českých (i slovenských) škol a s přibývajícími léty nabývá na síle současně s odcházením do penze starých učitelských kádrů s osobní zkušeností z let budování socialismu a s příchodem mladších, kteří 50. léta ani tzv. normalizaci neprožili a jsou ochotni uvěřit tendenčním výkladům vykreslujícím tzv. totalitu jako časy strašlivého utrpení a šířit tyto zvrácené nehoráznosti dále. Sám jsem postupné zavádění a prohlubování antikomunismu ve školách mohl jako žák a student pozorovat v l. 1995 - 2008. V politických náladách osmnáctiletých prvovoličů se odrážela a dodnes odráží školní a mediální masáž spočívající zaprvé v antikomunismu a pohrdání sociální otázkou, resp. politickou levicí jako celkem, zadruhé v popularitě módních stran s chvilkovou všudypřítomnou předvolební kampaní a licoměrnou snahou o netradičnost. Tak "studentské volby" do Evropského parlamentu v ČR v dubnu 2014 vyhrála mezi 25 tisíci středoškoláky Česká pirátská strana s 19,19 % hlasů, následovaná ANO a TOP09. KSČM získala pouze 2,44 % a ČSSD 2,42 %. V říjnu 2013 hlasovalo z 50 tisíc středoškoláků starších 15 let v tzv. "studentských volbách" 17,8 % pro TOP09, následovali Piráti, ANO, ČSSD, DSSS, ODS a KSČM se 4,74 %. 2012 z 22 tisíc studentů nad 15 let: Piráti 20,6 %, následováni TOP09, DSSS, Svobodnými, ČSSD a KSČM, jež získala důvěru 4,6 %.
      Nepřehlédnutelný úspěch Pirátů vysvětluje přirozená touha mládeže po svobodě, obvykle nevyvážená vědomím občanských povinností. Piráti se zaměřují především na svobodný internet nezatížený poplatky za autorská práva, nicméně bohulibým bojem za něj odvádějí pozornost od mnohem zásadnějších problémů. Bez internetu se dá žít, bez práce a bez jídla nikoli. Dalším velkým tématem Pirátů je legalizace marihuany. Dělnické hnutí už od svých počátků svádí těžký boj s iluzemi, že svobody lze dosíci v rámci kapitalismu nevázaným požíváním alkoholu, drog, tabákových výrobků a hýřením na pochybných hospodských zábavách. Dle zprávy ČTK z 28. května 2013 má zkušenost s marihuanou 42 % Čechů ve věku 15 a 16 let a 16 % Čechů ve věku 15 - 34 let. V Evropě vyšší hodnotu, 17 %, vykazuje jen Francie a Polsko. Zastánci užívání a legalizace marihuany působí bohužel i na takzvané radikální levici a najdeme je i v rámci KSČM. Nezřízená konzumace alkoholu je pro ně příznačná rovněž. Člověk opojený marihuanou je prý krásně bezstarostný. Nestará se o svět, o sebe a své okolí, o svou budoucnost, nestará se o třídní boj a možná se ve své blažené bezstarostnosti nechá okrást nebo vleze před jedoucí tramvaj. Takový svět chce pro mladé buržoazie, takový svět chce pro mladé i takzvaná moderní levice!

      Morální a fyzická devastace mladých lidí

      Televize Nova informovala 27. května 2014, že z průzkumu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy mezi 979 respondenty ve věku 14 a 15 let vyplývá, že 14 % jedinců na pomezí dětství a mládí pravidelně kouří a 11 % pije alkohol. To je nejvíce v Evropě. Vzrůstá kriminalita mládeže, přičemž přesné statistiky nejsou zveřejňovány, o srovnání s minulostí nemluvě. V r. 2012 spáchaly děti 1 636 trestných činů, což bylo o 68 více než v předchozím roce, mladiství 5 427 trestných činů - o 1 389 více než o rok dříve. Nelze nevidět, že k nárůstu kriminality vede individualistická bezohlednost, od kontrarevoluce nepřetržitě prosazovaná.
      Česká televize informovala 9. dubna 2013, že ročně spáchá v ČR 50 mladých lidí sebevraždu. Nedokonaných pokusů jsou ale tisíce. Sebevraždy dětí i mladistvých jsou v ČR dokonce i dle tzv. veřejnoprávní televize, předního zdroje státotvorné propagandy, častější než jinde v Evropě. Stejně tak jsou dle stejného zdroje čeští školáci rekordmany v užívání drog. Jednou z mála pozitivních zpráv v tomto ohledu je ústup mládeže od tvrdých drog k alkoholu, jenž je levnější.
      Ohlas TOP09 a ANO, předtím Věcí veřejných a ještě předtím Strany zelených, si lze vysvětlit všudypřítomnou ohlupující kampaní a snahou většiny adolescentů zapadnout do kolektivu a nevyčnívat. Schwarzenbergovi a Babišovi pomohla kromě mediální masáže i stará, v minulosti už tolikrát osvědčená povídačka o tom, že jsou natolik bohatí, že nepotřebují a nebudou krást a že dosáhnuvše svou pílí velkých úspěchů, dají nyní práci méně úspěšným a všichni se budeme mít dobře. Dělnická strana sociální spravedlnosti se naopak dokáže radikálně vymezit proti Evropské unii, měně euro, proti nezaměstnanosti a kriminalitě. Že nabízí řešení populistická, rasistická a mnohdy blízká fašismu, není natolik odrazující jako nicneříkající primitivní hesla KSČM "s lidmi pro lidi" nebo "máme řešení", kombinovaná s permanentním sebemrskačstvím za údajné chyby minulosti, z nichž největšími zřejmě bylo vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 a obrana socialistické revoluce před kontrarevolucí.

      Nezaměstnanost i bída zaměstnaných

      Vyvaruje-li se mladý člověk z proletářského prostředí závislosti na alkoholu a drogách a nezabředne mezi zločince - a nemyslím tím "zločince" politické, revoluční odpůrce kapitalismu, kteří dnes téměř neexistují - nebude mít ani tak na růžích ustálo. Ani halasná podpora na adresu Pirátů, ANO či TOPky (tedy podpora kapitalismu) jej neochrání před nezaměstnaností, nedostatečnými platy a mzdami a neuspokojivými pracovními podmínkami. Na konci r. 2012 se vyšplhal počet uchazečů o zaměstnání do 25 let evidovaných na úřadech práce na 98 729, což odpovídá 18,1 % z celkového počtu nezaměstnaných. O rok dříve to bylo 91 942, tedy téměř o sedm tisíc méně. Veřejná databáze Českého statistického úřadu uvádí 367 tisíc nezaměstnaných v r. 2012 a obecnou míru nezaměstnanosti 7 %.Dle stejného zdroje ve 2. čtvrtletí 2014 činila průměrná hrubá měsíční mzda 25 500 Kč. Já ani většina mých vrstevníků na ni nedosáhneme. Otcové a matky mladých rodin jsou dnes často nuceni přijímat práci za 12 nebo třeba i 8 tisíc korun "čistého", přičemž osmihodinová pracovní doba zůstává mnohde iluzí a zaměstnanci jsou nuceni pracovat tak dlouho, dokud nesplní požadovaný úkol. To, že přesčasy dělají zadarmo, se rozumí jaksi samo sebou. Novodobé nevolnictví. Z důvodu nízkých mezd a vysokých výdajů jsou pracující nuceni přijímat druhé zaměstnání, takže práce od časného rána do pozdního večera, o sobotách i nedělích a dokonce práce v druhém zaměstnání o dovolené jsou stále častějším jevem. 19. století se vrací se vším všudy, jen s tím rozdílem, že dělnické hnutí bylo tehdy uvědomělejší a organizovanější než dnes.
      Mnoho a mnoho mladých lidí je, stejně jako v době před r. 1948, nuceno bez ohledu na své schopnosti v útlém věku shánět obživu a nepomýšlet na vyšší vzdělání, jež je neuživí a naopak vyžaduje vysokých nákladů. Měsíční náklady vysokoškoláka činí dle zprávy TV Nova z 19. listopadu 2013 i přes 15 tisíc měsíčně. Znovu se tak naplňují slova V. I. Lenina z r. 1897: "Třídní škola se neuzavírá před nikým, kdo má na studium prostředky." (Perly narodnické plánománie, in: K mládeži, Svoboda, Praha 1974, s. 34) Dvacetiletý proletář nepodporovaný finančně bohatými rodiči tak musí volit, zda 15 tisíc měsíčně v potu tváře vydělat nebo je naopak investovat. Ovšem - kde je vzít?

      Zadluženost nezbytností

      Dluhy českých domácností u bank a finančních institucí se zvyšují, např. mezi lety 2012 a 2013 byly dle údajů České národní banky meziročně vyšší o 49 miliard korun. Hlavním důvodem byly hypotéky. Nezaměstnanost, nejistota zaměstnání, nedostatečný výdělek, obrovské náklady na výchovu dětí a jejich vzdělání, společně s morálním úpadkem zapříčiněným důrazem na individualismus a asociálnost a z nich pramenící vysokou nestabilitou partnerských a manželských vztahů, jsou příčinou poklesu porodnosti. Jestliže v r. 2013 se narodilo 106 800 živých dětí, o dvacet let dříve to bylo 121 025, o 14 225 více (Český statistický úřad). V r. 1975 šlo přitom o 193 tisíc dětí v České socialistické republice! Pouhými sociálními hledisky je tak prováděna tichá, nenápadná genocida českého národa. Nic na tom nespraví klerikální "Pochody pro rodinu". Dokud nebudou mít mladí lidé sociální podmínky pro důstojný život vlastní i svých dětí, nebude růst porodnost a nebude se dařit rodinám.
      V květnu 2012 bylo v ČR vyhlášeno 1524 osobních bankrotů, o dvě třetiny více než o rok dříve. V r. 2013 bylo vyhlášeno 19 165 osobních bankrotů, o 13 % více než o dva roky dříve. V r. 2013 bylo zahájeno 713 tisíc exekucí, od roku 2001 do současnosti bylo nařízeno více než 2,5 milionu exekucí.

      Suďme podle činů

      Vraťme se závěrem ještě jednou k dnes tak adorovanému Václavu Havlovi. Ten v projevu ve Federálním shromáždění ČSSR 23. ledna 1990 řekl: "Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé postižení, staří, děti či lidé jakkoli jinak hendikepovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány." (vaclavhavel.cz)
      Marxismus nás učí posuzovat osobnosti nikoli podle jejich slov, nýbrž podle činů. Co pomohl nastolit Havel a ostatní představitelé polistopadové politické reprezentace v ČSSR, ČSFR a hanebně rozdělené ČR / SR, o tom svědčí výše uvedené skutečnosti více než zřejmě. Máme republiku - oproti minulosti jich máme dokonce dvojnásobek. Ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami a rozdělení na otroky a pány jsou pro dnešek mnohem příznačnější než pro rok 1990, kdy Havel proslovoval svá "moudra". A předpoklady k tomu vytvořilo právě období, kdy byl Havel prezidentem. Vzpomeňme namátkou likvidaci jednotných zemědělských družstev a státních statků, většiny národních a státních podniků, privatizace a restituce, vydání národního majetku do rukou nadnárodního kapitálu či domácích dobrodruhů, kariéristů a defraudantů. Pracujícímu člověku dnes v naší vlasti nepatří nic a neovlivní rovněž nic, nepočítáme-li v to možnost "svobodné volby" jedné z mnoha více či méně režimních politických stran a hnutí v mnoha typech "svobodných voleb".
      25. výročí ukončení vedoucí úlohy KSČ a přechod k obnově soukromovlastnického kapitalismu tak nemohou být pro prosté lidi, totiž pro nikoho jiného než samy kapitalisty a jejich štědře honorované posluhovače, důvodem k radosti. Naopak, připomínáme si čtvrt století od národní tragédie, srovnatelné v našich dějinách jen s Lipany, Bílou horou, Mnichovem a březnem 1939.

      Východisko pro komunisty

      "Nepřítel vede o mládež … zuřivý boj, zatím co na naší straně musíme zjistit neodpustitelnou pasivitu," napsal Klement Gottwald v r. 1930 (Spisy, sv. II, Svoboda, Praha 1951, s. 69). To bylo ovšem v časech revoluční, bolševické KSČ. Zatímco nepřítel vede zuřivý boj o mládež i nyní, následnická organizace KSČ v českých zemích už vzdala boj nejen o mládež, ale i o socialismus, takže Klement Gottwald by se dnes musel v mauzoleu obracet, pokud by odtamtud ovšem nebylo jeho tělo už v r. 1962 vyhozeno zrádnými chruščovskými likvidátory.
      Pro komunistické hnutí pak platí více než kdy jindy slova Klementa Gottwalda z r. 1930: "Bez získání mladé proletářské generace nemůžeme splnit úkol dneška: získání většiny dělnické třídy." (Spisy, sv. II, Svoboda, Praha 1951, s. 73)

Leopold Vejr