K. Konečná uctívá žoldáky NATO

Přidáno v neděli 24. května 2015

Kateřina Konečná

      Komunistická strana Čech a Moravy, tak zní název strany, neodpovídající ani charakteru, ani územní působnosti strany. Nicméně to je zanedbatelný detail, že se tvůrci této partaje zhlédli v protektorátním názvu a opomněli Slezsko. Více bije do očí nesoulad mezi slovem „komunistický“ v názvu strany a její zcela nekomunistickou politikou. Ten je zřejmý každému, kdo má alespoň přibližné povědomí o marxismu. Připouští jej i celá řada buržoazních politiků a politologů.
      Je zřejmé, že název „komunistická strana“ je pro KSČM dobrým obchodním artiklem, na který získává velkou část svých voličů a koneckonců i značnou část svých nových členů. Není náhodné, že snahy o přejmenování zevnitř strany nejsou už po delší čas prosazovány ani brány vážně. Bylo by proto možné předpokládat, že KSČM bude ve vlastním zájmu čelit antikomunistické kampani a snahám o perzekuci komunistického hnutí a myšlenek, přinejmenším proto, aby mohla nadále zneužívat tuto falešnou značku a z toho těžit. Stačí se totiž podívat po světě, jak by dopadla, kdyby se přejmenovala třeba na jakousi „stranu demokratické levice“. Nedokázala by pak zaujmout nejen programem a osobnostmi (což nedokáže ani nyní), ale už ani názvem. Nebyla by zkrátka „systémovou alternativou“ už ani formálně.
      Jak však ve skutečnosti „čelí“ KSČM perzekuci pokrokového hnutí? Lze říci, že mlčenlivě souhlasí, pokud jí přímo nenahrává. Stačí si vzpomenout, jak se strana postavila ke Komunistickému svazu mládeže v době po jeho zákazu po r. 2008. Vyháněla jej ze svých akcí a vyhodila z kanceláře v budově ÚV! Jak se postavila ke své poslankyni a funkcionářce Martě Semelové po jejím policejním popotahování za výroky v televizi, jež nebyly v souladu se státotvornou propagandou? „Zastala“ se jí zhruba slovy: „Jsou to její osobní názory, hlavně je nespojujte s KSČM...“ Jak se chovala v případě střelby svého člena Pavla Vondrouše z kuličkové pistole na Václava Klause? Jistě, Vondroušův čin ničemu neprospěl, snad kromě zlepšení ostrahy prezidenta, nicméně vyloučit ho poté ze strany a tvrdit, že členem není „už dávno“, bylo naprosto bezcharakterní.
      Strana nic nedělá proti pronásledování a soudnímu popotahování a trestání příslušníků SNB či Pohraniční stráže za to, že plnili služební přísahu a bránili svou vlast, ČSSR, proti jejím nepřátelům. Nijak se nezastala perzekvovaných vedoucích představitelů předlistopadové KSČ, naopak neopomněla zdůraznit, že se s nimi „rozešla“ – nedemokraticky je zbavila členství v souladu s přáním nových pánů po listopadu 1989.
      Lepší to není ani v mezinárodní politice. K protestu za propuštění ukrajinského bolševika A. A. Majevského se KSČM nepřipojila. Mlčením nebo jen výjimečnými „nemastnými – neslanými“ vyjádřeními přechází zákazy, věznění, mučení a vraždění zahraničních bojovníků proti kapitalismu. Snad se vládci strany domnívají, že je vládnoucí třída nechá na pokoji, pokud ji nebudou dráždit. Zapomínají však, že reakce nerozlišuje „hodné“ a „zlé“ komunisty.
      V pátek 22. května 2015 informovalo Právo a Novinky.cz, že žalobě a hrozbě až tříletého trestu odnětí svobody čelí člen KSČM Michal Kesudis z Ostravy – Vítkovic, který na internetu napsal, že si čeští vojáci v Afghánistánu, zabití zde v loňském roce, svou smrt zasloužili. Od marxistické strany by bylo možné očekávat, že se svého člena zastane, odsoudí účast českých žoldáků v imperialistických agresích a odmítne perzekuci za pouhý projevený názor v režimu, který se zaklíná „svobodou a demokracií“, jako nebezpečný projev fašizace společnosti. Nebylo to však možné očekávat od KSČM. Ta pozastavila Kesudisovi členství a v Haló novinách hned z následujícího dne, soboty 23. května, přispěchala s odsuzujícím stanoviskem sesmoleným poslankyní Evropského parlamentu Kateřinou Konečnou. „Člověk má vždy soucítit s těmi, jež ohrožuje válka a terorismus,“ píše tato vzorná služebnice imperialismu, majíc patrně na mysli „nebohé“ vojáky NATO, vzhledem k pokračování: „Je pro mě naprosto nepřijatelné hrubé vyjádření Michala Kesudise, který nadšeně oslavuje smrt českých vojáků, kteří loni v červenci položili své životy v Afghánistánu. Nikdo z nás neví, kdy může terorismus ohrozit bezprostředně Českou republiku.“
      K. Konečné není zjevně známo, že války a terorismus se úspěšně rozvíjejí právě tam, kam strkají svůj svinský rypák imperialisté a jejich vazalové. Naprosto od ní nemůžeme očekávat pochopení, natož vyjádření skutečnosti, že ČR je ohrožována hlavně terorismem USA a EU, nikoli islamistů. Jenže takový státní terorismus K. Konečná podporuje a svým článkem znovu dala aktivně najevo, že slouží svým imperialistickým chlebodárcům do roztrhání těla. Oportunistickým žvástům však ještě není konečná: KSČM
      „Kesudis již není členem KSČM. Jeho členství bylo pozastaveno. Mějme však na zřeteli, že myšlenky, které vyslovil, jsou velmi nebezpečným názorem, se kterým zásadně nesouhlasím. KSČM nesouhlasí s vojenskými misemi, podporuje je v případě, že se jedná o humanitární misi. Vyjádření Kesudise překročilo mez, kterou jsem schopna tolerovat. Rodiny zabitých vojáků si nezaslouží nic než úctu a tichou vzpomínku. Každý z těch, jež padli při plnění vojenské operace na cizím území, měl před sebou ještě dlouhý život, který zničil útok teroristů. A proto se o to více snažme, aby válečné vřavy a terorismus neohrožovaly klidný život lidí po celém světě. Kesudis se svým zvráceným názorem je jen dokladem, kam až může zajít uctívání těchto hrůz.“
      Konečná nerozlišuje mezi pozastavením členství a zánikem členství, neznajíc patrně stanovy strany, díky které udělala obstojnou kariéru. Nerozlišuje ani mezi válkou spravedlivou a nespravedlivou a v případě „humanitárních misí“ je zjevně zajedno s nebožtíkem Václavem Havlem. KSČM podporuje humanitární mise? Ale vždyť NATO jiné ani nedělá!
      Kesudisovi je pozastaveno členství za jediné vyjádření, nesprávné jen z toho hlediska, že může být vnímáno jako podpora náboženských fanatiků bojujících proti NATO v Afghánistánu, ačkoli takový postoj přímo nevyjadřuje a patrně tak nebylo myšleno. Řadě placených funkcionářů strany (a jejím prostřednictvím státní správy a komunální samosprávy) jsou tolerovány názory vysloveně reakční, antikomunistické, otevřeně podporující imperialismus.
      Jistě, že se komunisté nemohou zastávat náboženských fanatiků v Afghánistánu (ani jinde) jen proto, že svým způsobem bojují proti imperialismu USA (v této době; včera byli přáteli a zítra mohou být zase...), nicméně vyjadřovat hrdost na žoldáky USA, resp. NATO, to je ze strany „komunistů“ ještě horší zvrácenost. Rodiny zabitých žoldáků si zaslouží úctu? A za co? Za to, že vychovaly nájemné vrahy? Pokud se stanu nájemným vrahem v ČR, bude to podobné, jen s tím rozdílem, že nikoli legální. A pokud mě při tom někdo zabije dříve, než stihnu zabít já jeho, zasloužím si také úctu a mí pozůstalí se mnou?
      Konečná si představuje válku jako Hurvínek. Druhý zmíněný při tom alespoň pobaví. Škoda mladých životů žoldáků. Nebyla škoda také mladých životů vojáků Wehrmachtu u Moskvy a Stalingradu? Jistě, byla. A měli proto sovětští lidé vytáhnout bílé prapory a „v zájmu míru“ jim vydat svou zemi? Životů žoldáků v Afghánistánu je škoda – a životů těch, které by povraždili, kdyby zůstali naživu, by škoda nebyla? Jaké je Konečné řešení?
      Žoldáci sloužící v nespravedlivých, dobyvačných válkách si nezaslouží žádnou úctu. Neodsuzujme však řadové vojáky jako jednotlivce, nýbrž systém, který nenabízí mnoha mladým lidem žádné důstojné živobytí a jediným únikem před živořením v nezaměstnanosti nebo za nízké mzdy v nedůstojných pracovních podmínkách je pro ně zverbování k boji za cizí zájmy.
      Případ M. Kesudise opět názorně ukázal, jak se KSČM „postaví“ za jakéhokoli komunistu stiženého perzekucí. Nejen, že se ho nezastane, ale ještě se přidá na stranu jeho pronásledovatelů! Názorně se tak ukazuje, jakou úlohu hraje tato strana ve vztahu k pokrokovému hnutí. K. Konečné patrně nebude vadit život ve zfašizované republice, trestající projevený odlišný názor od oficiální linie třemi lety vězení. Ona totiž žádný nežádoucí názor neprojeví.
      Případ M. Kesudise také znovu potvrdil poznání (pro mnohé bolestné), že opravdový boj proti kapitalismu nemůže být a nebude veden za pomoci KSČM, natož v čele s ní, nýbrž proti ní. Nic na tom nemění skutečnost, že v této straně nadále působí i členové, upřímně usilující o revoluční překonání kapitalismu. Ti však stranu od jejího vzniku nikdy neovládali, její linii netvořili a netvoří a téměř ani neovlivňují.

Leopold Vejr