Enver Hodža k událostem roku 1968 v Československu

Přidáno v neděli 1. července 2018
Enver Hodža

Pátek 5. ledna 1968

Změna lokajů v revizionistickém vedení Československa – Brežněv blahopřeje Dubčekovi

Rádio Praha oznámilo „rezignaci“ Novotného z jeho postavení prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Stručně řečeno, revizionisté vyhnali revizionistu a poslušného lokaje sovětských renegátů. Nahradil ho Slovák, jakýsi Dubček, který podle jejich tvrzení prohlásil, že bude pokračovat v liberalizaci režimu v ekonomice a politice rychlým tempem, tj. bude rychleji pracovat na kapitalismu. Zároveň to, co se stalo v Československu, je strašlivým odhalením sovětských a ostatních revizionistů. Stavěli své plány na písku a nyní se budova hroutí.

Musíme pokračovat ve svém rozhodném boji proti nim ještě přísněji, protože život potvrzuje všechny naše prognózy ve vztahu k revizionistům.

Brežněv hodil Novotného na hromadu odpadků, jakmile ho vyždímal dosucha, a okamžitě zaslal gratulaci Dubčekovi. Novotný už pro něj není užitečný.

Ve svém telegramu Brežněv zdůraznil potřebu zachovat sovětsko-československé „přátelství“. Ale nyní toto přátelství nebude zachováno, vypaří se. Dokonce i přátelství mezi Čechy a Slováky bude oslabeno, natož s Rusy. A to proto, že na obou stranách vzkvétá buržoazní nacionalismus a šovinismus. Jejich vlastní kapitalistické zájmy budou řídit celou politiku každé strany. V jaký druh koše krabů se změní Varšavská smlouva, RVHP a veškerá jejich takzvaná spolupráce v duchu internacionalismu?

Uvidíme mnoho skandálních věcí!

*

Pondělí 25. března 1968

Setkání v Drážďanech

S výjimkou Rumunů se zrádní náčelníci stran a vlád revizionistických zemí východní Evropy, v čele se Sovětským svazem, shromáždili v Drážďanech, údajně projednat řadu společných politických, ekonomických a vojenských problémů, a „dokončili svou práci“ velmi rychle, během jednoho dne.

Komuniké, které publikovali o tomto setkání, bylo tak dlouhé, že budilo dojem, že pracovali po dobu 15 dní. Říká, že tito skvělí muži studovali všechny mezinárodní problémy, od krize zlata, dolaru a šterlinků až po … až po knír strýčka Remuse! Jací podvodníci, jací klauni to jsou! Ve skutečnosti neprobírali žádné z věcí uvedených v komuniké, ale jen vyvíjeli nátlak a vydírání na svého kolegu Dubčeka.

Jaká byla povaha tohoto nátlaku? Stále ještě nic nevíme přesně, ale bezpochyby byl vojenský (hrozba tankového zásahu pod záminkou, že Čechoslováci jdou příliš daleko a příliš rychle, poškozují zájmy „socialistických“ zemí, ohrožují Německou demokratickou republiku atd. atd.), ekonomický a ještě další nátlak tohoto typu. Bezprostředně po skončení jednání v Drážďanech a návratu Dubčeka do Prahy se rozšířily zvěsti, že se sovětské jednotky soustředily kolem hranic Československa. To může být pravda, protože buď musí zastavit „českou nemoc“ tanky, věcí, která vyvolá velký skandál mezi veřejností, nebo se rozšíří do Německé demokratické republiky. A co budou dělat? Složí ruce do klína a dovolí východnímu Německu, aby se také odštěpilo? Pokud se tak stane, jedinou alternativou pro sovětské vedení je vstoupit do svého hrobu nebo zasáhnout i v Německu. Proto, vzhledem k tomu, v jak těsném bodě jsou, je zásah možný. Prozatím jsou Sověti, Němci a Poláci jednoho názoru. Ale je pravděpodobné, že tentokrát hrozili Dubčekovi, potřebujíce, aby na věc nespěchal, ale trochu se omezil. Ve druhé fázi začne ekonomický tlak, protože podotýkáme, že v komuniké se říká, že brzy se má konat schůze RVHP. Uvidíme, jak to půjde.

Jedna věc je jasná, krize revizionismu je velmi hluboká a bude ještě hlubší, jak jsme již řekli.

*

Úterý 23. července 1968

Sovětští revizionisté a Československo

Nedávno jsem dokončil článek, který jsem začal psát 15. července, o těžké situaci československého lidu. Dnes jsem do článku přidal další tři části a provedl nějakou reorganizaci a aktualizaci. Poslal jsem jej do novin Zeri i popullit (Hlas lidu), kde bude zítra zveřejněna pod názvem „Sovětští revizionisté a Československo“. Některé z problémů, jimiž se zabývám:

– Českoslovenští občané procházejí těžkými dny a jsou ohrožováni uvnitř země i ze zahraničí. Je to důsledek zrady chruščovovských revizionistů, československých revizionistů, vnitřní československé reakce, vnější revizionistické koalice a světové imperialisticko-kapitalistické koalice.

– Problém Československa ve skutečnosti není tak jednoduchý. Zde máme co do činění s velkým spiknutím proti lidu, proti zemi, která má v Evropě významnou strategickou pozici. Československo je šachovnicí a kliky, které odešly, přišly a přijdou, jsou pěšáky v rukou sovětských revizionistů a amerického imperialismu. Mezinárodní mafie působí v Československu ve všech směrech.

– Moderní revizionisté z různých zemí bojují za své úplné oddělení se od sovětského revizionismu a vytvářejí nové vazby, nové aliance a mosty s americkým imperialismem a světovým kapitalismem. V tomto směru je největším, nejkonkrétnějším a nejskutečnějším příkladem sovětský revizionismus samotný, který je spojen rukama i nohama v nekonečném spojenectví se Spojenými státy americkými a světovým kapitalismem. Dnes tato aliance vládne kapitalisticko-revizionistickému světu. Dvě velké kapitalistické mocnosti se snaží ovládnout svět a rozdělit jej mezi sféry vlivu, zatímco jejich hlavním cílem je boj proti marxismu-leninismu, socialismu a revoluci. Jejich boj o sféry vlivu také zahrnuje otázku udržení jejich satelitů pod palcem. Přirozeně to přináší oddělení satelitů od jedné síly a jejich závislost na druhé. Proto je veden boj mezi vlky, se spiknutími a intrikami na úkor národů mnoha zemí, jedním z nichž je československý lid.

– Československo, revizionistický satelit sovětských revizionistů, se nyní snaží odtrhnout od chruščovovců a spojit se s Američany a západním kapitalismem. V těchto snahách má česká reakce a čeští revizionisté podporu světového kapitalismu.

– Sovětští, polští a němečtí revizionisté v první řadě, pak v menší míře Bulhaři, a Maďaři, jen aby řekli „my jsme tady také“, se zabývají opakovanými pokusy vydírat a vyvíjet tlak na Dubčekovu kliku, aby se jim podřídila, aby zůstala v ovčinci, a tak dále a tak dále. Obviňují Dubčekovu revizionistickou kliku ze všech věcí, které sami učinili dříve a v kolosálním měřítku. Jinými slovy říkají Dubčekově klice: „Nesmíte mít vztahy se Spojenými státy americkými, zatímco my bychom měli. Neměli byste přijímat úvěry od kapitalistů, zatímco my bychom měli,“ a tak dále. Sověti dokonce dospěli k hrozbě vojenské intervence v Československu pod maskou Varšavské smlouvy a údajných manévrů vojsk. A to není konec této brutální hrozby. Nyní se tisíce „turistů“ ze Sovětského svazu a dalších revizionistických zemí, kteří jsou ve skutečnosti vojáci, valí do Československa a v praxi nahrazují pravidelné armády.

– Že vztahy mezi sovětskými a československými revizionisty dosáhly tohoto bodu, nás v žádném případě nepřekvapuje, protože víme, a říkali jsme to, že gangsteři si mezi sebou vyřizují účty gangsterskými metodami.

– Varšavská smlouva, která byla podepsána pro jiné účely, se stala prostředkem útoku a agrese v rukou sovětských revizionistických gangsterů proti těm členům, kteří neposlouchají sovětské revizionisty.

– Československá krize není náhodným, neočekávaným jevem ani izolovanou krizí. Je to součást velké krize moderního revizionismu, jehož epicentrum je v Sovětském svazu. Tato krize se projevuje také na okraji Sovětského svazu, mezi jeho satelity, které chtějí odhodit jho sovětského revizionismu.

– Sovětský revizionismus prochází několika vážnými krizemi, za které draze platí, a velké zlo by mělo být hledáno ve velké zradě chruščovovců, která musí být zničena ohněm a revolucí.

*

Středa 21. srpna 1968

Sovětští revizionisté provádějí vojenskou invazi do Československa

Sovětští revizionisté pod pláštíkem Varšavské smlouvy se dopustili vojenské agrese proti Československé republice a jejímu lidu. Dnes ráno se celé Československo ocitlo v zajetí pod pásy sovětských tanků. Typická fašistická agrese bez ospravedlnění, porušující mezinárodní normy a zákony a samotná ustanovení Varšavské smlouvy.

Sovětští revizionističtí útočníci a jejich spojenci z Varšavské smlouvy vstoupili do Československa jako zloději v noci poté, co se v Bratislavě objali a líbali a jejich prohlášení bylo proneseno urbi et orbi jako „historický dokument, který vše urovnal, posílil jednotu a přátelství“ mezi nimi, atd. My sami jsme to odhalili jako velký podvod, a tím se ukázalo být. Bratislava byla kouřovou clonou této agrese.

Jak jsem již dříve řekl, mohla to být také poslední, prakticky beznadějná šance, udělená liberálnímu revizionistickému křídlu, které si myslelo, že se s českými revizionisty může dohodnout. Faktem však je, že na setkání v Bratislavě a v dokumentu, který byl po něm zveřejněn, se vůbec nezmiňovalo ani Československo, ani Varšavský dopis, ani to, co se stalo a co se mělo přihodit o několik dní později. Byl to jen kus papíru, naprosto nezdravé jídlo, které nikoho neuspokojovalo a nikoho neoklamalo, samozřejmě kromě Čechů.

Po setkání v Bratislavě Češi vítězoslavně přivítali Tita, který se nafouknul jako spasitel Československa a odešel z Prahy plný sebevědomí, plný chvástání, s hlavou vzhůru a vzedmutou hrudí, a obdržel od československé vlády šek na 13 milionů dolarů a dalších 16 milionů dolarů od Američanů za poskytnuté služby. O několik dní později Čechoslováci přivítali Ceauşesca, který pózoval jako „nejodvážnější z odvážných“. Podepsal smlouvu o vzájemné pomoci, v níž je výslovně zdůrazněno, že „oba státy se budou navzájem bránit před jakýmkoli agresorským státem nebo skupinou agresorských států“! Nespokojen s obranou proti „jednomu agresorovi“, Chaush (Chaush – turecky kaprál, ironické zkrácení jména Ceauşesca) trval na tom, že bude zahrnovat obranu proti „skupině agresorů“.

Sovětští, polští, němečtí, maďarští a bulharští revizionisté se valili přes hranice Československa ze všech stran a v noci okupovali Prahu, obsadili rozhlasovou stanici, obklopili budovy vlády, Ústředního výboru, parlamentu a prezidenta, aniž by padl jediný výstřel. Navíc českoslovenští revizionističtí šéfové vydali rozkazy, aby armáda a lid „zůstali klidní a pokojní“.

Není třeba, abychom se na základě smlouvy zabývali pomocí z Rumunska. Je vzdáleno obraně jiných. Rumunští revizionisté se sami třesou strachy.

Samozřejmě, že prožíváme stále první chvíle a události se jistě budou vyvíjet.

Sovětští revizionisté se dopustili zoufalého činu, který pro ně bude mít smrtící důsledky. Zdiskreditovali se před všemi svými revizionistickými přáteli, protože většina z nich nesouhlasí s tímto brutálním činem, který pro ně bude mít vážné důsledky. Sovětští revizionisté si však tento zoufalý čin nezvolili, ale byli k němu přivedeni svými problémy. Krize, zvláště takové krize, které svědčí o rozpadu revizionistického oportunismu, nejsou v jejich prospěch, ale ve prospěch revoluce. Armáda musí mít v těchto událostech prsty a její názor převládl.

Celý tento vývoj zhorší mezinárodní situaci a pravděpodobně bude znepokojeno revizionisticko-kapitalistické mínění. Prohloubí se rozpory ve smradlavé bažině mírového soužití. Hladina se zčeří a rusko-americká aliance bude vážně narušena nebo dokonce může být rozdělena. Světové mínění, strach a podezírání budou hrát svou roli.

Revizionisté se budou všude hádat a bojovat mezi sebou ještě hůře, než už činí. Revoluční síly musí získat převahu za této situace, která je velmi v náš prospěch.

Z naší strany musíme s největší intenzitou pokračovat ve svém boji a propagandě proti imperialismu a revizionismu.

Musíme okamžitě zaujmout stanovisko k odsouzení agrese, obraně Československa a československého lidu, musíme odmaskovat sovětské revizionisty a české revizionistické kapitulanty a současně odhalit imperialismus a titoismus. Musíme sdělit československému lidu a československým revolučním marxistům-leninovcům, že pokud chtějí žít svobodně a opravdu budovat socialistickou zemi, jedinou cestou je pozvednout zbraně v revoluci proti vnějším revizionistickým útočníkům a jejich lokajům uvnitř země a proti jakémukoli zasahování imperialistů a titovců. Jinak to nejde.

Ozbrojený boj vyžaduje vznik nové československé marxisticko-leninské strany leninsko-stalinského typu. Jiné strany, které se pokoušejí vylepšit věci, jsou zbytečné a nevedou je správným směrem.

*

Středa 28. srpna 1968

Epilog československého dramatu

Včera se zrádní revizionističtí kapitulantští vůdci československého lidu vrátili z Moskvy do Prahy. Byla vyhlášena a zveřejněna „proklamace“ Moskvy, komuniké podepsané agresory a jejich zajatými lokaji o rozhovorech mezi nimi.

Moskevská „dohoda“ schvaluje pokračování diktátu sovětského imperialistického vedení a okupaci a útlak československého lidu.

Sovětský lid, který dovoluje, aby jiný lid byl utlačován, není svobodný. Vzhledem k tomu, že nereaguje silou zbraní na tuto zradu svých revizionistických vůdců, musí to být tak a nic nemůže změnit skutečnost: falešná hesla Pravdy, které by se nemělo říkat Pravda, ale Lež, to nezmění.

Moskva se pokryla hanbou; kvůli skutkům zrádců byla pokryta závojem Berghofu, kde nový Hácha Československa, prezident Svoboda, podepsal zotročení svého vlastního lidu, stejně jako svého času bývalý prezident Hácha.

Diktát Moskvy je diktátem buržoazní fašistické kliky, která zaškrtila veškerou svobodu československého lidu.

Čeští revizionisté, v čele se zrádci Dubčekem, Svobodou, Smrkovským a dalšími, potvrdili to, co jsme o nich říkali, že jsou zrádci československého lidu. Ukázali se jako nejzbabělejší kapitulanti, kteří mohou být mezi buržoazií. Nejen, že dovolili Sovětské armádě obsadit svou zemi tím, že apelovali na lid a armádu, aby zůstali pasivní, když tanky obsadily zemi, ale i po jejich návratu z Moskvy první slova, která řekli svému lidu, byla stejná: „Zůstaňte klidní, nenamáhejte se, nereagujte,“ což otevřeně řečeno znamená, podřiďte se okupaci.

Fašistická Sovětská armáda nikdy z Československa neodejde dobrovolně. Ti, kteří se dopustili tohoto barbarského činu agrese a navždy se jím zdiskreditovali, nepřišli do Československa, aby je opustili, ale aby tam zůstali. Od této chvíle bude všechno v Československu, každá quislingovská kolaborantská vláda, diktováno z Moskvy.

Ačkoli uložili svůj diktát československým revizionistickým vůdcům, pro sovětské revizionisty je to nenapravitelná porážka. Tato porážka bude zvětšena a další porážky budou následovat jedna po druhé. Sovětští revizionisté vědí, že nic nebylo vyřešeno. Naopak, problémy se staly ještě komplikovanějšími a obtížnějšími, a to jak v Sovětském svazu, tak i na mezinárodní scéně.

Ve vší této tragédii je zcela zřejmé, že sovětsko-americká aliance plně splnila svůj úkol. Pro Spojené státy americké to, co se stalo v Československu, nebylo ani nejmenší příčinou ke „znepokojení“. Západní Německo také nebylo znepokojeno. Po moskevské „dohodě“ mluvčí ministerstva zahraničí Spojených států amerických šel tak daleko, že prohlásil, že je potěšen, že Dubček zůstává u moci a že „záležitosti mohou být urovnány“ mezi Československem a Sovětským svazem. Je zřejmé, že Sovětům byla poskytnuta volná ruka, stejně jako dali a dávají americkým imperialistům volnou ruku v jejich agresích proti jiným národům. Rozdělili si zóny mezi sebou. Každý z nich si může dělat, co chce, ve své vlastní zóně. Sověti to skutečně ukázali u příležitosti izraelské agrese proti Spojené arabské republice (Egyptu) a arabským národům a ve stovkách dalších případů.

Československý lid není a nebude spokojen. Chápe tu velkou zradu, která byla proti němu spáchána, a bude ji později chápat ještě zřetelněji. Nepřijme okupaci a bude bojovat různými způsoby. Faktem je, že navzdory zradě vlastních vůdců vytváří organizovaný pasivní odpor proti okupantům. Sověti neočekávali takovou věc, a to je ohromilo a zničilo jejich demagogické plány. Pro Československo a pro socialismus je velmi důležité, aby tento odpor pokračoval, zesílil a přecházel z pasivního k aktivnímu ozbrojenému odporu. Národní vzedmutí je velké a okamžik vhodný. Českoslovenští revolucionáři z nich musí nejvíce vytěžit.

Diktát Moskvy uložený československému kapitulantskému vedení je strašnou porážkou také pro revizionistické lokaje ve všech částech světa. Oni „odsoudili“ sovětskou agresi, ale nyní Sověti budou požadovat, aby snědli svá vlastní slova. Jací špinaví zrádci! Ale jsou naprosto nestydatí.

Musíme pomáhat odporu československého lidu. Českoslovenští revolucionáři mají lásku a obdiv ke správné linii naší strany. Poslouchají Rádio Tirana s největší pozorností. Musíme posílit a zlepšit naši propagandu ve vztahu k Československu. Máme všechny možnosti, abychom to udělali, a budeme to i nadále dělat v zájmu marxismu-leninismu a proletářské revoluce.

*

Pátek 13. září 1968

Lidové shromáždění Albánské lidové republiky schválilo návrh zákona o vypovězení Varšavské smlouvy

Dnes v Lidovém shromáždění poslanci projednali zprávu, která byla představena včera, „O stanovisku Albánské lidové republiky k Varšavské smlouvě“, a podpořili návrh na vypovězení této smlouvy. Návrh zákona o vypovězení Varšavské smlouvy Albánskou lidovou republikou byl shromážděním jednomyslně schválen.

Číše přetekla! Byli jsme mimo Varšavskou smlouvu de facto, ale s agresí proti Československu tento krok musel být učiněn de iure.

Vypovězení a odstoupení této smlouvy ze strany naší země je velice důležitým opatřením a má co do činění především s obranou nezávislosti naší vlasti.

*

Pondělí 23. září 1968

Cíl sovětských revizionistů – nastolení světové hegemonie ve spolupráci s USA

Revizionistická demagogie v politice, v ideologii, v hospodářských a kulturních vztazích a v jejich vojenské „alianci“ ztratila svou účinnost. Vlk si vylámal zuby. Sovětský revizionismus přešel k militarismu fašistického typu. Nyní k vyřešení protikladů vyhrožuje ozbrojenou agresí a zabírá ty „spojenecké“ státy, které neuposlechnou jeho diktát. Napadl a obsadil Československo. Nikdo nemůže být přesvědčen, že sovětští revizionisté, kteří jsou ještě zdegenerovanější než československá revizionistická Dubčekova klika, měli morální, politické a ideologické právo zasahovat silou zbraní k nastolení pořádku v československé komunistické straně a v Československé socialistické republice v době, kdy oni sami jsou iniciátory a přívrženci této kapitalistické degenerace, když změnili svou komunistickou stranu v revizionistickou stranu a Sovětský svaz na kapitalistickou zemi. Nikdo nemůže uvěřit tomu, že Sovětský svaz byl údajně nucen okupovat Československou socialistickou republiku silou zbraní, protože tato země byla ohrožena útokem imperialistů, když sovětští revizionisté dosáhli plné shody se svým spojencem, Spojenými státy americkými, na této agresi, proti níž se Američané neobtěžovali hnout prstem a dokonce ani bonnské Německo neprojevilo sebemenší znepokojení, ačkoli byly sovětské síly umístěny na jižní hranici jeho území. Neuvěřitelná situace, kdyby existovala nějaká základna pro absurdní sovětskou legendu o „spiknutí“, kterou vytrubují s veškerou svou silou.

Takže, co přinutilo sovětské revizionisty, aby zahájili agresi vůči Československu, svému spojenci ve Varšavské smlouvě?

Cílem moderního revizionismu je likvidace marxismu-leninismu, likvidace socialistických režimů a obnova kapitalismu. Cílem sovětského revizionismu je zejména nastolit svou světovou hegemonii ve spojenectví se Spojenými státy americkými pod záminkou, že jsou světovými supervelmocemi, které by si měly rozdělit své sféry vlivu a vládnout světu.

Je zřejmé, že země, kde jsou moderní revizionisté u moci, nejsou jen v sovětské sféře vlivu, ale jsou de facto, ne-li de iure, pod přímou sovětskou nadvládou.

Přesto současné rozdělení sfér vlivu mezi dvěma světovými velmocemi nemá vnější nebo právní rysy starého klasického kolonialismu, ale neokolonialismu. Kapitalistická transformace a degenerace Sovětského svazu a dalších revizionistických zemí vedla k vytvoření buržoazie v každé revizionistické zemi, která usiluje a bojuje za nadvládu nad lidem, za vytvoření vlastní diktatury, aby vytvořila nové sdružení s kapitalistickou buržoazií nebo imperialistickou supervelmocí, s níž je spojována tradicí, příbuzností či zájmy.

Tento proces je hlavním leitmotivem boje, který moderní revizionismus, jako buržoazní kapitalistická ideologie, vede proti proletářskému internacionalismu, socialistickému řádu a marxismu-leninismu.

*

Úterý 29. července 1969

Některé aspekty mezinárodní situace

Výročí okupace Československa Sovětskou armádou se blíží. Během tohoto roku sovětští revizionisté využili veškeré prostředky k tomu, aby si zcela podmanili československý lid. Nedosáhli svého cíle. Pravdou je, že odstranili revizionistu Dubčeka od moci a nahradili ho Husákem, který je údajně větší osobností než Dubček, ale je poslušnější a podřízenější příkazům okupantů.

Vše, co tento rok přinesl, bylo to, že okupační jednotky získaly teplejší čtvrti a větší nenávist mezi lidem. Tisk, rádio a další propagandistické prostředky byly umlčeny, ale pasivní odpor lidu se zvětšoval.

Ekonomická situace v Československu je katastrofální. Trh je prázdný, obchody jsou očesávány Ivanem, který uchvacuje vše, co může najít, a odesílá to do Ruska.

Československo zcela ztratilo svou důstojnost, osobitost a jeho aktivita jako svrchovaného a nezávislého státu na mezinárodní scéně je nulová. Je to země zcela podrobená Sověty silou zbraní. Sověti se úplně zdiskreditovali nejen v rámci Československa, ale i na mezinárodní scéně. Dokonce i při akcích quislingů a nátlaku Sovětů je těžké „zamluvit“ lži. Situace v Československu bude ještě roztrpčenější. Hovoří se o tichých stávkách u příležitosti prvního výročí okupace; nelegální letáky a články proti Sovětům obíhají v Československu ve velkém. Nenávist k okupantům se vaří v každém československém rodákovi. Existuje mnoho pokusů o organizaci, dobrých i špatných prvků. Důležité je vytvoření marxisticko-leninské strany, která musí povzbudit odpor a energii lidu a vést jej v rozhodných akcích, vést ozbrojený odpor.

Výňatky z knihy „Enver Hodža: Supervelmoci“, Tirana 1986

anglicky v úplném znění na http://ciml.250x.com/archive/hoxha.html