O (ne)komunistickém (ne)hnutí a jak dál

Přidáno v neděli 11. října 2015
M. Jakeš, Vl. Remek a V. Filip páchají ozbrojené povstání dle představ ateo.cz

      Máme-li hovořit o komunistickém hnutí v České republice, měli bychom vlastně mlčet. Domnívám se totiž, že v této ubohé kolonii severoamerického imperialismu, vzniklé hanebným rozbitím Československa, neexistuje komunistické hnutí, ale jen lidé označující se za komunisty, jejichž názory jsou někdy zcela rozdílné, namnoze protichůdné.
      Většinou společnosti je za synonymum komunismu považována Komunistická strana Čech a Moravy. Její skutečný charakter znovu potvrdily např. „Materiály pro diskuzi na výročních členských schůzích, okresních a krajských konferencích KSČM“ vydané v červenci tohoto roku. Výstižně je zhodnotila stanoviska Marxisticko-leninského odborného klubu. Není však třeba obsáhle studovat stanovy, programy a rezoluce KSČM, abychom pochopili, že nejde o stranu revoluční, ale reformistickou. Tyto dokumenty opravdu za hlubší studium nestojí. K pochopení skutečné úlohy KSČM se stačí podívat na jednání většiny jejích vedoucích představitelů, od lokajské podpory imperialistické Evropské unie přes zradu Komunistické strany Řecka adorací Syrizy, opakovaný distanc od hrdinné severní Koreje, hlasování některých „europoslanců“ za rozšíření zločinného NATO na východ a imperialistickou intervenci v Lýbii, přes účast předsedy Filipa na milionářském večírku Lions Clubu Jaroslava Bartáka, odsouzeného na 14 let za znásilňování a zneužívání, přes korupční aféru místopředsedů Dolejše a Miloty, nadšený souhlas europoslankyně Konečné s perzekucí řadového člena strany soudruha Kesudise, mlčení k pronásledování komunistů za jejich činnost v období ČSSR až po opakovaně medializované dluhy, zaviněné dopravní nehody a spaní na jednáních „europoslance“ Ransdorfa. Pomyslnou třešničkou na dortu, prolezlou však revizionistickými červy, by mohla být aféra s korupcí na zastupitelstvu v Mostě. Komunální politika KSČM je smutnou vizitkou nejen v Ústeckém kraji, kde mají její představitelé podíl např. na vyvolání chaosu v autobusové dopravě vlivem úsporných opatření a prosazují likvidaci teprve 20 let starého, nákladně vybudovaného trolejbusového provozu v Chomutově a Jirkově.
      Především bychom si měli uvědomit, že KSČM od svého vzniku nikdy nebyla komunistickou stranou jinak než názvem, že KSČ jako její předchůdkyně se komunismu zřekla nejpozději v prosinci 1989, ačkoli dle mého názoru bolševickou linii opustila nejpozději počátkem 60. let, s dovršením „destalinizace“. Chtít přetvořit KSČM v marx-leninskou stranu je jako chtít udělat ze psa kočku v domnění, že kdysi kočkou byl.
      Nabízí se řešení v podobě jiné komunistické strany. Dosavadní zkušenosti nejen z ČR však nesvědčí o úspěchu této cesty. Podíváme-li se do zahraničí, snad nikde nepůsobí silná a vlivná KS, která by nepamatovala éru Lenina a Stalina nebo nebyla následnickou organizací sekce Kominterny. V ČR jsou kromě KSČM registrovány další dvě strany s názvem „komunistická“, jejich aktivní členstvo však netvoří více než několik desítek lidí a vliv na politické scéně je téměř nulový. Podobné je to s komunistickými mládežnickými organizacemi, jež existují rovněž dvě – ovšem nezávisle na zmíněných KS, ale jak je znám, jejich aktivní členstvo v souhrnu jen těsně dosáhne dvouciferné hodnoty.
      Zcela zkrachovaly pokusy o vytvoření širší antikapitalistické strany, z nichž nejvýznamnějším byla v l. 2009 – 2013 Nová antikapitalistická levice. Neosvědčila se tedy ani tato třetí možnost. V zahraničí vidíme, že pokud se podobné strany ujmou, mají tendenci být kompromisní, oportunistické.
      Čtvrtým východiskem by mohla být nová strana svou podstatou komunistická, avšak bez zdiskreditovaného názvu „komunistická“ či „socialistická“. Ať se nám to líbí nebo ne, tato pojmenování byla zrádci zevnitř hnutí už natolik kompromitována, že je načase se poohlédnout, zda od nich neopustit podobně, jako Lenin upustil od zhanobené značky sociální demokracie. Touto cestou jde např. slovenský „Vzdor – strana práce“.
      Podívejme se, kolik mladých lidí a osob středního věku se účastní současných komunistických akcí. Kromě placených funkcionářů téměř nikdo. Znamená to snad, že je dnešní mládež zcela pravicová, reakční a antikomunistická? Nikoli, znamená to, že současné komunistické hnutí není pro mládež přitažlivé pro svou nerevolučnost a neakceschopnost. Mnozí mí vrstevníci už propadli beznaději, považují nástup fašismu za nevyhnutelný a politickou angažovanost za marnou a zbytečnou. Nic lepšího si současí vládci nemohou přát.
      Chápu, že se dnes téměř nikomu nechce veřejně hlásat autentické marxistické myšlenky a nechat se za ně tahat po soudech, případně zavřít (viz podmínku pro Kesudise), pakliže se za něj nikdo nepostaví - myslím tím, žádná politicky relevantní síla - a nikdo mu v nouzi nepomůže.
      Ale abych nekončil tak pesimisticky: Máme dnes třikrát a se Slovenskem pětkrát tolik komunistických stran jako za Gottwalda a různých spolků hlásících se k levici máme snad více než aktivních „levičáků“. Jen tak dál a buržoazie sama před naší silou kapituluje, zřekne se svých nadpráví, předá všechnu moc lidu, zruší sebe sama jako třídu a odejde na smetiště dějin.
      Čest práci!

Leopold Vejr