Diskusní příspěvek s. Lukáše Vrobela na konferenci k 95. výročí KSČ 23. 4. 2016

Přidáno v sobotu 23. dubna 2016
Diskusní vystoupení s. Lukáše Vrobela

      Vážené soudružky, vážení soudruzi,
      rád bych reagoval na některé teze svých předřečníků. Zejména oceňuji referát s. Štefka, který vystihl, co všechno měla a dokázala v kapitalismu prvorepubliková KSČ a co vše nemá a nedokáže v kapitalismu dnešní KSČM. Samozřejmě, že naše podmínky jsou v mnohém odlišné od tehdejší doby, jak uvedl s. Štefek, ale to nesmíme brát jako omluvu pro to, co všechno dnes nedokážeme, jak špatná je dnes naše pozice ve společnosti, především mezi střední a mladou generací, kde je naše podpora velmi nízká.
      Soudruh Filip zde hovořil o různých cestách k socialismu. Samozřejmě, že cesty k socialismu jsou různé v závislosti na době a zemi, ale mají něco společného. Po XX. sjezdu KSSS a zvláště od 60. let bylo zdůrazňováno, že je možné pokojné, nenásilné vítězství socialismu. Často je dáván za příklad Vítězný únor 1948 v Československu a je považováno za zásluhu Klementa Gottwalda, že k vítězství pracujícího lidu došlo poklidně bez krveprolití. To je samozřejmě jeho velkou zásluhou, ale nelze opomíjet, že k pokojnému převzetí moci v Československu došlo jen díky porážce nejreakčnějších sil vítězstvím nad fašismem a osvobozením Rudou armádou, miliony obětí nejen Rudé armády, ale i sovětských a čs. partyzánů a ilegální KSČ. Potvrdila se tak teze Stalina i Lenina, že buržoazie se dobrovolně vzdá moci jen tehdy, bude-li k tomu donucena, uvědomí-li si svou bezvýchodnou situaci, tedy zvítězí-li revoluční hnutí v blízkém státě nebo území ozbrojenou cestou. To byl případ Sovětského svazu, to byl i případ osvobození ČSR od fašismu.
      Je zásluhou Klementa Gottwalda, že pracující lid zvítězil bez krveprolití, musíme však vidět, že KSČ byla připravena i na možnost odlišného vývoje, že měla své ozbrojené dělníky, své Lidové milice, že byla připravena použít revoluční násilí v případě jeho potřeby. Antikomunisté to dobře vědí a používají to ve své propagandě proti nám, jen my jako bychom to neviděli.
      Zadruhé, soudruh Filip zde hovořil o přejímání sovětské linie. Samozřejmě, že jsme přejímali sovětskou linii, ale sovětská linie nebyla po celou dobu stejná, nebyla stejná v r. 1948 jako třeba v r. 1988. Jejím zásadním zlomem byl XX. sjezd KSSS a následující vývoj. Soudružka Kráčmarová zde citovala slova Bohumíra Šmerala, která potvrzují pravdivost Stalinovy teze o zostřování třídního boje v procesu budováni socialismu. S. Šmeral řekl, že čím budeme blíže svému cíli, tím zběsilejší budou útoky našich nepřátel. To samé tvrdili Stalin a Gottwald: Čím větší budou naše úspěchy v budování socialismu, tím více se bude zostřovat třídní boj. Ihned po jejich smrti byla tato teze zpochybněna a žili jsme v iluzích, že čím budeme silnější, tím budou naši nepřátelé slabší. A kam to vedlo? Ke kontrarevoluci, k pádu celého sovětského bloku.
      Převrat na XX. sjezdu KSSS a po něm nebyl jen politický, nedošlo jen ke zhanobení Stalina a takovým trapasům, jakými bylo vyhození těl Stalina a Gottwalda z mauzoleí, ale především došlo k přijetí tržních principů. Soudím, že socialismus v sovětském bloku nezkrachoval proto, že by byl málo tržní, ale naopak proto, že byl příliš tržní. Od 60. let byl orientován na konzum, který byl na jedné straně propagován, na druhé straně jej tehdejší moc nedokázala zajistit. Dodnes v televizi můžeme vidět seriály a filmy ze 70. - 80. let, vypovídající především o tom, že stále byl nedostatek nějakého zboží a "všichni" byli zkorumpovaní. Lepší protikomunistickou propagandu si snad ani nelze přát. V takovém "socialismu" bych opravdu žít nechtěl.
      Hovořilo se zde o "nesprávných" názorech o sociálfašismu. Já se domnívám, že tyto názory byly ve své době správné a odůvodněné. Není náhodné, že za života Gottwalda byly vydávány jeho statě a projevy, zdůvodňující tuto politiku, zatímco po jeho smrti bylo jejich vydávání zastaveno; Gottwaldovy spisy nevycházely. Jeho projevy a statě byly citovány v okleštěné podobě, protože velká část jejich tezí byla zpochybněna.
      Klement Gottwald mimo jiné říkal a psal, že reakce používá k potlačování revolučního hnutí dvě ruce, pravou - fašismus a levou - reformismus. Otázkou je, do jaké míry je dnes na té levé ruce i KSČM.
      Hovořilo se zde o tom, že politické procesy byly chybou. Po XX. sjezdu panoval názor, že žádní vnitřní nepřátelé neexistují. V r. 1989 a po něm se to projevilo názorně.
      Klement Gottwald Zatímco KSČ vznikla jako produkt Velké říjnové socialistické revoluce, KSČM vznikla jako produkt kontrarevoluce listopadu 1989. Síly vně KSČM a zřejmě i část sil uvnitř strany si dobře uvědomovaly, že zákaz KS by mohl znamenat společenské nepokoje, zatímco mnohem přijatelnější bude její zachování a "pouhá" dekomunizace, nikoli názvem, ale obsahem.
      V tomto roce si připomínáme 120. výročí narození s. Klementa Gottwalda. Bych byl rád, kdyby se k němu naše strana důstojně přihlásila, ale nejsem si jist, zda se tak stane, pokud i vedoucí představitelé strany se vyjadřují k osobě největšího proletářského revolucionáře naší vlasti a dle mého názoru i největší osobnosti českých a slovenských dějin podobně jako protikomunistická propaganda.
      Věnujme pozornost Korejské lidově demokratické republice. Jde o stát, nejzásadněji oponující imperialismu. A naše strana se tváří, jako by jí to bylo lhostejné, distancuje se od toho nebo se KLDR posmívá!
      Potřebujeme odvážnější, zásadovější politiku, odlišnou od ČSSD! Taková politika nám získá mladé členy, kteří jsou radikální. Těm mladým, kteří usilují o kompromisy s kapitálem, stačí jedna sociální demokracie. Nepotřebují dvě. Podotýkám, že velkou část mladých lidí, kteří se po r. 1989 hlásili ke KSČM, odradila politika a stav této strany. Přál bych si, aby radikálnější linii KSČM schválil její IX. sjezd, s nezbytnými kádrovými změnami.
      Můžeme se setkat s námitkami, že by strana byla zakázána, pokud by dělala radikálnější politiku. Namítám, že v západních "demokratických" zemích legálně existují podstatně radikálnější KS, otevřeně požadující vyvlastnění, znárodnění výrobních prostředků, ať už např. v Německu nebo "Vzdor - strana práce" na Slovensku.
      Nejednota komunistického hnutí v ČR se prohlubuje. V současnosti už existují čtyři registrované KS. V únoru 2016 vznikla KS Čech, Moravy a Slezska se sídlem v Opavě, aniž bychom o ní měli jakékoli informace než zápis v rejstříku Ministerstva vnitra. Nemyslím si, že platí, že čím více KS, tím silnější je komunistické hnutí. Právě naopak!
      Znovu se vracím k vystoupení s. Štefka, který řekl, že nesplní-li KSČM své poslání, odejde na smetiště dějin a uvolní své místo budoucímu komunistickému subjektu. Hrozba nástupu fašismu je vážná a uvažujeme-li o tom, že socialismus může zvítězit až poté, prodělá-li lidstvo nový nástup fašismu a další velkou válku, že socialismus snad zvítězí až za několik generací, musíme brát v úvahu, že lidstvo nový velký válečný konflikt nemusí vůbec přežít.
      Zatímco prvorepubliková KSČ byla na nástup fašismu a na práci v ilegalitě připravena, KSČM nedokáže účinně pracovat ani v podmínkách legality.
      Děkuji za pozornost. Čest práci!

Lukáš Vrobel