Konference k 70. výročí vítězství nad fašismem

Přidáno v neděli 26. dubna 2015
37. pražská teoreticko-politická konference

      „K antikomunistickým dezinformacím o příčinách, průběhu a výsledcích druhé světové války; k nebezpečí nového nástupu fašismu“ – tak znělo téma jednání 37. pražské teoreticko-politické konference, pořádané v sobotu 18. dubna v budově ÚV KSČM Obvodním výborem KSČM Praha 1, dalšími jedenácti obvodními a okresními výbory této strany, Městským výborem Jirkov a Klubem pokrokové inteligence Olomouc. Setkání, pořádaného u příležitosti 70. výročí vítězství nad fašismem, se zúčastnili i komunisté z Ruska, Ukrajiny, Slovenska, Německa, Rakouska, Maďarska, Polska, Velké Británie, Řecka, Belgie, Itálie a Francie. Úvodní části, zahájené poslechem písně „Svatá válka“, byli přítomni i velvyslanci Čínské lidové republiky, Korejské lidově demokratické republiky a Vietnamské socialistické republiky. S projevy vystoupilo mezi 9. a 15. hodinou 23 řečníků. Velká zasedací místnost byla zaplněna téměř do posledního místa, tj. asi 140 přítomnými.
      Ačkoli by se téma 2. světové války mohlo zdát vzdálené a neaktuální, je bohužel nanejvýš současné v době, kdy zvláště severoamerický imperialismus vede či podporuje nespravedlivé války v mnoha zemích světa a jeho dobyvačná politika hrozí rozpoutáním 3. světové války.
      Josef Skála (KSČM) v úvodním projevu poukázal na původ falzifikací dějin 2. světové války a zvláště úlohy Sovětského svazu v ní. Chruščovovy lži podminovaly pravdu o válce a sovětském zřízení. Za Gorbačova se lži zcela utrhly z řetězu. Zatímco v r. 1949 žila třetina lidstva v zemích mířících za horizont kapitalismu a příklad socialismu nutil buržoazní demokracie k polidštění a vzniku „sociálního státu“, velká část dnešní parlamentní levice posluhuje USA. Zmínil též plány Churchilla a dalších válečných štváčů z konce 2. světové války a prvních let po ní, plány jaderného útoku na SSSR. Měli bychom se po pás poklonit těm, kdo jim dokázali zabránit. Dnes jsme svědky obdobné krize jako ve 30. letech. „Vyřešila“ ji světová válka.

37. pražská teoreticko-politická konference

      Zahraniční řečníci reflektovali zásadní význam Sovětského svazu pro společenský pokrok, podepřený vítězstvím ve 2. světové válce a vznikem světové socialistické soustavy. SSSR zvítězil díky industrializaci a kolektivizaci zemědělství. Jeho sociální legislativa byla přínosná i pro kapitalistické státy, ve kterých strach ze socialismu vedl ke zvyšování životní úrovně pracujících. Pád SSSR naopak umožnil postupnou likvidaci sociálních vymožeností, kráčející ruku v ruce s rozpadem odborového hnutí. Např. v Belgii má poprvé po 100 letech mladá generace horší sociální zabezpečení než její rodiče a do důchodu se odchází v 67 letech.
      Řečtí komunisté upozornili na spojení „lidových republik“ na Donbase s ruskými oligarchy. Vedení těchto států čile kšeftuje se zločinnou kyjevskou vládou, např. v zimě prodávalo uhlí do Kyjeva, když vlastní obyvatelstvo Donbasu nemělo čím topit.
      Velký ohlas sklidilo vystoupení člena Komunistické strany Ukrajiny, jenž uvedl, že po pádu SSSR upadla Ukrajina na úroveň afrických zemí a dnes má 64 % HDP z r. 1990. Vládnoucí neofašismus praktikuje fyzický i morální teror proti komunistům, snaží se postavit komunistické hnutí a jeho myšlenky mimo zákon. Kromě komunistického tisku zakazuje i média z Ruska, perzekuuje komunistické odbory, komsomol, moskevskou pravoslavnou církev či organizace národnostních menšin. Antifašisté jsou zabíjeni. Ukrajinští vládci se nezabývají pozvednutím ekonomiky, jen žebrají o peníze u svých západních pánů. Konference přijala stanovisko odsuzující teroristickou hrůzovládu na Ukrajině.
      Čeští řečníci se zaměřili na přepisování dějin 2. světové války v „naší“ republice. Falzifikace dějin socialismu mu má vzít šanci na budoucnost. Komunistický odboj proti fašismu je bagatelizován, zamlčována jsou fakta o řádění banderovců, buržoazní propaganda lže o údajném osvobození Prahy bez Rudé armády, vyzdvihována je úloha západních armád a centrem oslav 70. výročí porážky fašismu je Plzeň. „Vpád“ Rudé armády do Československa je označován za zbytečný, někdy přímo za novou okupaci. Snaha o vymazání hrdinství je spjata s propagandou nové války. Revanšistické snahy sudetských Němců jsou podporovány i Českou televizí.
      Několik českých řečníků kritizovalo nekomunistický přístup představitelů KSČM k vojenským otázkám, např. prohlášení stínového ministra obrany Alexandra Černého, že mu nevadí průjezd vojsk USA, o „provokacích USA i Ruské federace“ nebo místopředsedy Jiřího Dolejše, že prezident Zeman by se měl distancovat od jakékoli podpory ruského vedení. Prezident jen lehce oponuje USA a přesto jsou proti němu organizovány kampaně vyhrožující mu potrestáním. KSČM, ačkoli se vzdala revolučnosti, je stále považována za hrozbu a ztotožňována s „diktaturou KSČ a KSSS“. Prezentace strany v Haló novinách odrazuje nejen sympatizanty, ale i vlastní členy. Nezbytný je skutečný komunistický tisk. Strana se vzdala možnosti být organizátorkou protiimperialistických bojů, na průjezd vojsk USA reagovala pozdě, její vyjádření byla protichůdná a v demonstraci odporu příliš ustoupila požadavkům nekomunistických sil.
      Fašisté dnes zasedají v několika parlamentech. Sociální demokraté nikdy socialismus nevytvořili ani se o to nepokusili. Jejich vlády v současné situaci neprosadí výraznější měrou „kapitalismus s lidskou tváří“. Jedinou možností zabránění fašismu je jednota dělnického a odborového hnutí. Nebezpečí války lze překonat jen bojem proti kapitalismu. Jak uvedl poslanec Stanislav Grospič, prvními oběťmi fašismu byli a největší oběti v boji proti němu přinesli komunisté, odboráři a vlastenci. Jejich oběti nebyly marné. Řiďme se jejich odkazem.
      I. místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek varoval před nacionalismem a připomněl, že i mezi Němci byli antifašisté a mezi Čechy fašisté, na což upozornil již Julius Fučík.
      Poněkud mimo téma konference bylo vystoupení poslance Evropského parlamentu Miloslava Ransdorfa. S rozpaky se setkal jeho závěr, že by se naším praporem měl stát program amerického prezidenta Roosevelta.
      Pražská konference byla jedinou veřejnou akcí KSČM (vyjma pietních aktů) k 70. výročí konce 2. světové války. Vedení strany nejenže důstojné veřejné setkání k tomuto významnému výročí nepořádá, ale dokonce (vzhledem ke kritice stranické linie, která zde pravidelně zaznívá) propagaci pražské konference sabotuje a od účasti na ní členy strany odrazuje.
      I přes celkovou zdařilost patřilo opět ke slabším stránkám nedodržování maximální délky projevu ze strany některých vystupujících, jejich odbíhání od tématu nebo naopak opakování slov předřečníků. Na řadu českých zájemců o slovo se pak nedostalo. Nepřednesená vystoupení však budou součástí sborníku, který vydá nakladatelství OREGO. Příliš rychlá řeč některých vystupujících nemohla být dobře tlumočena. Smutnou skutečností však zůstává především nízká, téměř nulová účast mladých lidí, zejména mezi domácími.

Leopold Vejr