Konference k čtvrtstoletí budování kapitalismu

Přidáno ve čtvrtek 13. listopadu 2014

36. pražská teoreticko-politická konference

      Tématem "25 let budování kapitalismu v České republice" se zabývala 36. pražská teoreticko-politická konference, pořádaná v sobotu 8. listopadu 2014 ve velkém sále budovy ÚV KSČM obvodními a okresními výbory KSČM Praha 1, Praha 6, Praha - východ a západ, Beroun, Domažlice, Klatovy, Mladá Boleslav, Plzeň - sever, Příbram, Rokycany, Trutnov, městským výborem Jirkov a Klubem pokrokové inteligence Olomouc.
      V rozmezí od 9. do 16. hodiny vystoupilo 24 řečníků. Na několik dalších se nedostalo a jejich příspěvky budou publikovány ze sborníku, který bude vydán nakladatelstvím OREGO, kde je také možné jej objednávat. Při zahájení konference byl velký sál naplněn téměř do posledního místa. Počet přítomných odhaduji na 130.
      Úvodní referát přednesl s. Miloslav Formánek. Některé jeho teze, zejména o KSČM jako jediné straně s dlouhodobou strategií a systémovým východiskem či o odmítnutí návratu ke státně byrokratickému řízení a omezování lidských práv, se setkaly s rozpaky. Jsem přesvědčen, že většina přítomných nebyla přesvědčena, že toto byly hlavní atributy předlistopadového režimu, jak se nám snaží namluvit antikomunisté od fašistů a konzervativců až po "moderně levicové" Haló novináře.
      V koreferátu se zabýval problematikou antikomunismu s. Václav Exner a činností KSČM s. Milan Havlíček. Jeho referát se setkal bezpochyby s nejživějším ohlasem a byl oceněn dlouhotrvajícím potleskem. Z mnoha vyřčených myšlenek zmíním např. tu, že české komunistické hnutí svou (ne)činností lidi nepřitahuje, ale spíše odrazuje. Za válečné situace v celém světě včetně Evropy si nemohou komunisté hrát na mírnou opozici a být ani chvíli v klidu. Chybí systematické vzdělávání, sdělovací prostředky, neplní se stanovy KSČM, leninské principy výstavby strany byly odvrženy. Několikeré volby se KSČM "nepovedly" a strana z toho nevyvodila žádné důsledky. Nechává ji klidnou i nebezpečí války a fašismu. Vtipně podané, ale mrazivě pravdivé byly teze o tom, že lidé od nás očekávají něco jiného než jako "vejít do bordelu a vidět tam ping-pongové stoly nebo sochy ze zámku Hluboká" a "naplnil se nám sen alchymistů Rudolfa II. - stát se neviditelnými". Nejhorší chybou, dle s. Havlíčka (i dle mého mínění) je tvrdit, že s KSČ nemáme nic společného. Naopak bychom měli být hrdi na to, co dokázala i přes perzekuci v boji proti kapitalismu a fašismu! Autoritu komunistickému hnutí nevrátí zákonná norma, ale vítězný boj o lid.
      S. Milan Matouš, člen strany od svých 16 let od časů předsedy Gottwalda, uvedl, že není extremismem, když jde s. Marta Semelová uctít památku Kl. Gottwalda k jeho hrobu. Na pováženou spíše je, že zde nejsou ostatní vedoucí představitelé!
      S. Ivan Hlivka vyvrátil dnes často prezentované představy, že socialismus byl svržen nespokojeností lidových mas. Dělníci se ve větší míře účastnili protestních akcí až po 17. listopadu 1989 a rolníci zůstali pasivní. Vítězství socialismu v Československu po r. 1945 bylo snadné a lid si jej proto nevážil a dal si jej snadno vzít.
      O otázkách zdravotnictví pojednala s. Jiřina Fialová. Upozornila, že v současnosti chybí prevence, hromadné školní prohlídky dětí byly zrušeny a zdravotní péče o ně zůstává na libovůli rodičů. Dochází k přecházení nemocí z důvodu obavy ze ztráty zaměstnání.
      O kultuře hovořil s. Zdeněk Štefek. Zmínil, že sice vzrostl počet divadel a muzeí, ale výrazně poklesl počet jejich návštěvníků. Kultura pro masy byla změněna k odpadní kultuře konzumu. V centru zájmu není člověk, ale zisk. Kritické umění nenabízí alternativu. Přesun k televizi a internetu posiluje individualismus.
      O práci v oboru dějin dělnického hnutí informoval s. František Kovanda, člen strany od r. 1945. S. Alena Grospičová se stručně vyjádřila k situaci dělníků v Mladé Boleslavi, na něž dopadá právo zaměstnavatele dávat po třech měsících výpověď nemocným ze zdravotních důvodů. Jinak se "dělníci nemají tak špatně, jak se zde říká". Bohužel už s. Grospičová nepřihlédla k tomu, že nadprůměrné mzdy a výhody dělníků mladoboleslavské Škodovky mohou být jen dočasné a kapitalisté mohou výrobu kdykoli přesunout jinam, za levnější pracovní silou.
      Tradičně velmi vtipný byl projev literáta s. Karla Sýse. Těžko jej shrnout několika slovy. Ocituji např. to, že za socialismu kdekdo ukradl pytel cementu, ale nikdo celou cementárnu. Nebo že sudetští Němci si směli do vyhnanství vzít jen 20 kg zlatých zubů, vylámaných českým židům…
      Ekonomickými aspekty vývoje po r. 1989 ve srovnání s předcházejícími desetiletími se zabývala s. Věra Klontza. Americké buržoazní zdroje dokazují (představeno několika grafy), že socialistický tábor bránil západní Evropu před snižováním životní úrovně a zvyšováním nadhodnoty. Řešením pro kapitál je zlikvidovat část nepotřebné pracovní síly nebo část sebe samého ve válečných konfliktech. Většina levice jde cestou "domluvit buržoazii". Její výsledky ve vládách jsou tragické. Výrobní prostředky musí být ve společenském vlastnictví, aby se lid mohl mít dobře.
      Za Komunistickou stranu Československa vystoupil s. Jiří Vábr. Obávám se, že nebylo na místě jeho tvrzení, že KSČ je jednotnou marxisticko-leninskou stranou, poté, co velká část aktivistů z této strany po smrti s. Miroslava Štěpána odešla.
      Poslanec s. Zdeněk Ondráček vyzval k tomu, aby komunisté nebyli "klidnou silou" (jako KDU-ČSL), nýbrž silou bouřlivou. Dodal, že farář Čs. církve husitské, jenž v Chlumci nad Cidlinou kandidoval v komunálních volbách jako bezpartijní za KSČM, byl z církve exkomunikován.
      Mezi dalšími řečníky vystoupili mj. s. František Křížek k otázce odborů, s. Ladislav Šafránek k ekonomickým otázkám, s. Lukáš Vrobel k postavení mládeže a s. Josef Skála o prezentaci KSČM, jejíž teoretici sepisují sáhodlouhé traktáty, kde je vše možné kromě toho hlavního - zrušení zisku z cizí práce. Za výstižné považuji jeho konstatování, že KSČM není k rozeznání od ostatních politických stran.
      Poslanec Evropského parlamentu s. Miloslav Ransdorf, který se objevil těsně před svým vystoupením, aby záhy po něm opět zmizel, tvrdil, že KSČM přestala být avantgardní stranou (jako by jí někdy byla!). Stranou pozornosti by jistě neměl zůstat výrok, že ke konfrontaci je zapotřebí vybrat uzlová místa, jako je energetika a doprava, kde zorganizované stávky ochromí společnost a donutí vlastníky výrobních prostředků k jednání.
      Zcela výstižná byla slova s. Milana Richtera, že za 35 minulých konferencí se nepodařilo posunout linii strany (pozitivním, revolučním směrem) ani o milimetr.
      Školství bylo tématem projevu s. Marty Semelové. Méně vzdělaný národ je lépe ovládán a úpadek celého školského systému tomuto cíli náramně prospívá. Před nebezpečím fašismu a jeho tolerancí ze strany buržoazního státu varoval s. Václav Čermák. O současném výkladu dějin, jenž je možný pouze v duchu antikomunistických zákonů a jiný je stíhán, hovořil s. Ivan Hrůza.
      K úspěšnému průběhu konference bohužel nepřispěla skutečnost, že někteří vystupující se - jako už mnohokrát v minulosti - nedrželi tématu a kromě toho výrazně přetahovali určený desetiminutový limit. Zřejmě i s ohledem na to, stejně jako na celkovou značnou dobu trvání akce, většina přítomných odešla ještě před jejím zakončením, což znemožnilo přijmout závěrečné prohlášení.
      Z hlediska účasti bylo příznačné, že z poslanců KSČM se zúčastnili pouze ss. St. Grospič, Zd. Ondráček a M. Semelová (a z poslanců EP s. M. Ransdorf), ze členů ústředního výboru rovněž jen nepatrná menšina. Ve stejný den jako pražská konference se konal Vratimovský seminář, jemuž mnozí, včetně nejvyšších stranických představitelů, dali přednost. Jde o akci natolik reformistickou a oportunistickou, protěžující "levičáky" stojící vpravo od vedení KSČM, že by se za ni nemusela stydět ani ČSSD. Výmluvné je, že účastníků pražské konference ve věku pod 50 let jsem v plném sále zaznamenal sedm, pod 30 let dva.

Leopold Vejr